yaoiyuri
přečtené 1013
Člověk na konci
2004,
Michael Crichton
Taková tradiční crichtovina (třetí * dávám vlastně jen pro to). Některé myšlenky jsou univerzální a nadčasové - a můžeme je najít i v autorových pozdějších a známějších dílech, varování před zneužitím techniky / bezohlednými experimenty / jejímu vymknutí se z rukou tvůrců jsou stále obecně platné, ale kniha jako taková už celkem ztratila šmrnc a po technické a medicínské stránce šíleně zastarala. Detektivní obrat v zápletce mě překvapil, protože jsem zpočátku vůbec netušila, o co v knize půjde, ale jako celek to bylo vlastně dost přímočaré a jednoduché. Postavy dost nesympatické... Těm by Malcolm dal. :D... celý text
Jurský park
1993,
Michael Crichton
Tahle kniha je pětadvacet let stará, a přesto je to pořád takový geniální nářez, jako v době vydání. Vzhledem k tomu, že jsem v dětství propadla díky filmům dinosauří mánii, dodnes je znám oba včetně dialogů zpaměti, takže jsem si při čtení s nostalgickým úsměvem dokázala vybavit, které náměty, scény a útržky dialogů se ve filmech objevily, co scénáristy jen lehce inspirovalo a co naopak úplně obrátili naruby. V tomto případě je praktický nemožné porovnávat knižní předlohu s filmem, protože jsou to dvě naprosto odlišné věci, které vlastně spojuje jen jméno a dinosauři. Děj knihy by vydal na kratší seriál, je mnohem „dospělejší“, barvitější a detailnější. Dinosauři jsou mnohem děsivější a vražednější, přestože je vidíte jen díky síle své představivosti. Je tu také krásně zobrazeno, jak lidé, kteří jdou jen po penězích a úspěchu, přenechali vše na technice (dnes už poněkud retro-úsměvné) a kupí tak jednu fatální chybu na druhou – ve filmu to, pro zjednodušení zápletky, tak zřejmé nebylo. Spielberg vlastně od Crichtona převzal jen myšlenku s klonováním, parkem a jména několika postav, která se ale charakterově oproti knize značně liší – nejmarkantnější rozdíl je asi u Hammonda. Také chápu proč, je Lex ve filmu teenagerka (v knize je tak otravný a drzý fracek, který aspiruje na jednu z nejotravnějších postav v dějinách, že jsem měla několikrát chuť předhodit ji raptorům).... celý text
Divná planeta
2020,
Nathan W. Pyle
Svým způsobem je to tak blbé, až je to geniální. Za mě naprostý masterpiece, stačí mi knihou jen prolistovat a hned mám lepší náladu.
Temná půle
2021,
Stephen King
No… druhé hororové setkání s Kingem. Vzhledem k poměrně svižnému začátku bohatě doplněnému o naturalisticky vyvedené scény brutálního vraždění jsem čekala větší jízdu. Premisa zápletky byla správně nadpřirozeně pošahaná, ale příběh se brzy začal táhnout jako sopel (dokonce víc než v Pytli kostí a to už je co říct), opět milion odboček a hlavně hromada žvanění kolem… Hlavní hrdina si mé sympatie zvlášť nezískal, šerif se celkem rychle odsunul do pozadí… a z cool psychouše se ke konci stala už jen jakási karikatura sebe sama. Nejlepší teda byli vrabci. Opět jedna z knih, kterou jsem dočetla jen díky tomu, že jsem ji četla ušima.... celý text
Krutost
2021,
Kojoharu Gotóge
Ok, tohle asi nebude pro mě. Jako úvodní díl mi to přišlo tuctové, nemastné, neslané… do příběhu mě to rozhodně nevtáhlo a nutkání přečíst další díl(y) to taky nevzbudilo. A kresba se mi místy fakt nelíbila. Tuhle sérii tedy oželím.... celý text
Skrýš
2018,
Masasumi Kakizaki
Na mentálně narušené, psychedelicky znepokojivé výlevy Džundžiho Itóa to nemá ani zdaleka, ale je to příjemná hororové „oddechovka“ s hezkou kresbou. Sice jsem cca od půlky tušila, kam to bude celé směřovat, takže mě to v závěru nijak nešokovalo, ale četbu jsem si i tak užila.... celý text
Pytel kostí
2021,
Stephen King
K tomhle jsem se dostala úplnou náhodou a upřímně nečíst to ušima, tak to odkládám na dobu neurčitou, protože rozjezd nebyl pomalý, byl vyloženě šnečí. Od Kinga jsem četla „jen“ Shawshank a Nadaného žáka (na všechny ty superslavné To, Osvícení a Zelené míle se teprve chystám) – proto mě překvapilo, jak strašně ukecané to je. Strašně. Čekala jsem horor, napětí, nějakou duchařinu… a jako jo, nakonec jsem to dostala, ale trvalo to, protože „něco“ pořádného se začalo dít tuším po cca 16 (?!) hodinách poslechu. Základ zápletky byl solidní, ale nabalila se na to hromada balastu, kvůli čemuž se to celé místy nesnesitelně vleklo a ke konci už to bylo divně překombinované (vrchol byla Mattie, to bylo sice nečekané, ale taky mi to přišlo v této formě laciné a zbytečné, jakoby nešlo vymyslet něco lepšího + Rogette, ta byla už totálně WTF). Na poslech k úklidu či nějaké monotónní činnosti nevyžadující závratnou myšlenkovou kapacitu asi dobrý, ale jako četba do postele, na cesty atd. by mě to nebavilo.... celý text
Balónky oběšenců a další hororové příběhy
2019,
Džundži Itó
Další sbírka japonských hororových bizarností z pera pana Itóa. Musím říct, že po Spirále a Rybách to byla celkem slabota, čekala jsem větší ulítlosti a nechuťárny. Za mě jsou top Balónky a Velectění předkové, oba příběhy mají ten Itóův správný tísnivý divno šmrc. Zbytek byl průměr až pod průměr, s občasnými záblesky zajímavých nápadů.... celý text
Nejkrásnější dětská říkadla
2007,
Vlasta Švejdová
Ilustrace pěkné, říkadla “klasická” (i když já některá znám v trošku jiných verzích, což je při čtení trošku matoucí) + je každé říkadlo doplněno o velmi jednoduché “aktivity”, které by pro lepší zapamatovaní / názornost / čistě pro radost měly doplňovat jejich čtení / přednes. Z nepřeberného množství podobných publikací rozhodně ta povedenější.... celý text
Moje první písničky
2014,
Edita Plicková
Kniha obsahuje “klasické” první písničky, které jsme všichni jako děti 100% znali - a s vlastními dětmi si je zase rádi připomeneme a oživíme. :) Kromě pěkných ilustrací je doplněna i notami a CD s písničkami. Jen mě mrzí, že u některých písniček nejsou všechny sloky (snad kvůli snaze dodržet jednotnou délku?), ale jen ty počáteční / nejznámější, případně nekteré písně znám v maličko jiné verzi.... celý text