xJohn
přečtené 36
Ta přede mnou
2017,
J. P. Delaney (p)
Čteno v originále a super, trochu nešťastně přeložen název knihy, který poté ani nesedí s pravým významem původního názvu (The Girl Before). Četlo se to fakt dobře, od začátku jste vtáhnutí do domu One Folgate Street a jeho historie. Skvělé 4 hlavní postavy, tři zkažené jak shnilá jablka a zbylá postava nečekaně mazaná od samého začátku až do konce. Jedna z mála knih, kde i posledních pár stran ovlivní váš pohled na celou knihu. Plusem je střídání krátkých kapitol s tím, že každá končí s dobrým naháknutím a jste opravdu nuceni číst dál, jen abyste se mohli dozvědět, jak pokračuje předchozí dějová linka. Atmosféra domu a vše co k němu patřilo - morální otázky, sterilita a disciplína byly skvěle popsány a vážně se cítíte, jako byste v domu s Emmou nebo Jane byli. Co jsem já vnímal jako negativum byly vztahy pana architekta s jeho nájemnicemi, nevím, proč je v současnosti tak cool koncept nezávazného vztahu. Když už to vidíte asi potřetí počtvrté, tak to vypadá pitomě. Prostě někteří lidé se váží se vším všudy hned, jiní ne. Není to nic nového, žádná revoluce na poli randění. --Spoilery-- Jinak línější a neschopnější policii byste hledali asi fakt těžko. Holce pod schody exploduje hlava a policii je v zásadě v celé knize tak nějak jedno, jak se to stalo. Vývoj Emmy skvělý, škoda jí, mrchy jedný šílený.... celý text
Deset malých černoušků
2009,
Agatha Christie
Taky jsem překvapený nadhodnocením této knihy. Je velmi čtivá a má spád, ale že byste ji nedokázali odložit, to opravdu ne. Navíc nemám rád u detektivek, když se na úplném konci vše vysvětluje od začátku příběhu až do konce, mám radši, když se ne jen čtenář dozví, jak to bylo, ale i samotné postavy mají šanci reagovat, což zde nebylo. Nicméně chytře a nápaditě napsaná kniha to opravdu je, postavy jsou velmi dobře vykreslené, ale žádná z nich vám k srdci nepřilne, takže je vám ve finále i jedno, že jsou pak všichni mrtví.... celý text
Sběratel polibků
1999,
James Patterson
Byl jsem překvapený tím, jak čtivé to bylo. Nedlouhé kapitoly tomu určitě pomohly a vždycky na konci každé kapitolky dobře čtenáře "nahákoval" pro čtení kapitoly další. Přišlo mi zbytečné, proč tam několikrát zmiňoval, že Casanova není tradiční psychopat, ale že na rozdíl od jiných psychopatů všechno cítí, když to v tom příběhu nehrálo vůbec žádnou roli. A přitom v tom je takový potenciál - psychopat, co není psychopat. Vztah hlavní postavy s Kate byl naprosto idiotský, setkali se dvakrát a už by jeden za druhého chtěli položit život. Spojit hlavní postavu s hlavní obětí byl určitě dobrý nápad, ale bez nějaký "předehry" a budování vztahu to vyznělo prostě jenom trapně. Ty části se znásilněním nebo ty "různé praktiky" se mi moc dobře nečetly, ale to je asi jenom o tom, jaký má člověk žaludek... Konec a odhalení samotného Casanovy byly jedním velkým zklamáním. Ne že by člověk pravou identitu Casanovy tušil, ale když se to dozvíte, kdo to je, je vám to úplně jedno... Řeknete si, aha to byl on jo? Hmmm, prostě žádný mindfuck. Dokonce se ani nesnažil pořádně čtenáře navnadit na někoho přesvědčivě, to navnazování na děkana bylo tak okaté, že bylo jasné, že to nemůže být on a že to byl Sachs taky nevěříte, protože se o něm dozvíte moc brzy. Když jsem se dozvěděl, kdo Casanova je, chtělo se mi praštit se čtečkou, protože to prostě za čtení celé té knížky nestálo.... celý text
