Widow Embalmer
přečtené 282
Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost
2021,
David Attenborough
David Attenborough je především (show)byznysman a tak vytváří produkt takový, jaký ho chce spotřebitel. Dělal to vždy a v tomto přístupu je konzistentní. Kdo se chce udržet na špici mainstreamu, musí prostě nechat vlát plášť tam , kam fouká vítr. A tady právě začínám mít s Attenboroughem zásadní problém. Vždy jsem ho měl rád a skoro vše, co vzniklo o přírodě pod jeho taktovkou, je moje srdcovka. Ovšem bohužel během jeho dlouhého života se vítr natolik obrátil, že obrácení pláště po větru z něj zhruba od Zmrzlé planety udělalo neskutečného pokrytce. Moderní mainstream žije ideologií, že způsob života asi od průmyslové revoluce až doposud byl celý špatně a co nejrychleji musíme začít žít všichni jinak. To, co jsme si mohli díky technologiím za poslední dvě století dovolit si užívat a používat, jsme v podstatě nikdy dělat neměli a dle této ideologie je stav alarmující a musíme se vrátit do souladu s přírodou. Já mám spíš problém v tom, kdo plebsu tyto ideologie káže a životní způsoby vnucuje. Attenborough ve své knize kritizuje způsob života horních 16% populace, tam ale on bezpochyby patří a jeho dosavadní kariéra to více než potvrzuje. Neskutečné množství soukromých leteckých cest v rámci natáčení, produkce atd.,distribuce produktů po célém světě, nutnost mít na ně přijímače atd.Attenborough mluví o nutnosti být uhlíkově neutrální, ne-li přímo dokonce pozitivní, ale sám svou kariérou (a vším a všemi, co se na ni nabalilo) podle mě udělal uhlíkovou stopu větší něž několik českých vesnic za celou tu dobu a teď nám na sklonku života bude říkat, že po tom, co on si užíval desítky let luxusu, cestování, spotřeby a hojnosti, tak my bychom to dělat neměli, protože je to špatné pro planetu. Mluví o střídmosti a zbytečném plýtvání, ale sám tuto myšlenku distribuoval ve formě vysokorozpočtového dokumentárního filmu, tištěné knihy v pevné vazbě na drahém křídovém papíře, audioknihy a ještě mnoha konferencí. Zde střídmost a šetrnost k planetě nevidím, jen dobrý byznys. A zde se dá záležitost globalizovat na v podstatě dětský výkřik:„JÁ CHCI TAKY!“. Lidé chtějí také cestovat jako Attenborough, když už je na to konečně dostatečně levná infrastruktura a životní úroveň. Západní civilizace si vytvořila oproti zbytku světa luxusní podmínky pro život tím, že proběhla masová industrializace všeho a díky tomu je dostupné vše více méně všem. A teď bude Attenborough, DiCaprio, OSN, WHO, IMF, atd., a „vyspělé“ státy tvrdit „méně vyspělým“, že oni si musí blahobytu dosáhnout „zelenou“ a zatím tedy velice drahou cestou, protože ta naše byla vlastně moc fuj a my už nechceme ani naše fuj a vaše fuj už vůbec ne. Toto pokrytectví autorit u mě vyvrcholilo rozhodnutím evropské komise, která chce zakázat od jádrem a uhlím vyráběné energie po všechny spalovací motory, benzínové sekačky a kamna v rodinných domech, kdy si členové komise schválili na příští rok (2022) navýšení finančních prostředků pro cesty soukromými letadly, která jsou dle jejich statistik prokazatelně nejhorší v poměru osoba/znečištění planety vůbec, aby mohli cestovat po konferencích a hlásat nutnost zákazu fosilních paliv, omezení produkce masa a dalších. A zde je podle mě zcela zásadní si uvědomit, že tato ideologie je velice arogantní vtom, že staví lidstvo do pozice hybatele všeho zla a že případné neblahé následky při „devastování přírody“ na lidstvu, jsou pro přírodu to zásadní. Po téměř 300 stránkách pláče nad tím, jak ubližujeme přírodě sám Attenborough píše, že ať uděláme cokoliv, tak si s tím příroda poradí, ale možná už bez nás. Této myšlence je v knize věnováno jen pár řádků, ale je podle mě nosnější a důležitější, než celý zbytek knihy. Tedy že zde nejde o přírodu jako takovou, ale o lidstvo. Současný způsob žití totiž ohrožuje jen určité druhy na planetě, ale nikoliv život samotný, ten si cestu vždycky najde a možná mu i bude o něco líp bez lidí. Navíc samotné snahy o zachraňování druhů jako správný krok vůči přírodě je přinejmenším také diskutabilní. Protože většina druhů by vůbec nevznikla, kdyby nedošlo před cca 66 mil. lety k vymření většiny velké fauny, díky čemuž mohli nastoupit savci. A ani většina „dinosaurů“ by tu nikdy nebyla, kdyby nedošlo před cca 201 miliony let k tzv. vymírání trias-jura, kdy byla zcela drasticky ochromena biodiverzita, o které Attenborough hojně mluví. A hele, biodiverzita se znovu a znovu přetransformovala i po zcela devastujících katastrofách na planetární úrovní. Jsem možná ochoten se na toto téma bavit se vzdělanými lidmi, kteří mají za sebou nějakou výzkumnou činnost a po zjištění, že jsme všichni v pytli, se oni sami stali vegetariány, kteří chodí bosky do své jeskyně a ve volných chvílích bojují nejen proti masu, ale třeba i avokádu, které se stalo symbolem moderních uvědomělých lidí, ovšem obrovské plantáže na avokáda jsou pro planetu také slušným pohlavkem, ale mluvit o tomhle produktu se tomuto názorovému proudu úplně nehodí, protože co už by člověk měl teda vlastně zatraceně asi žrát, že jo. Já rozhodně nepřestanu jíst maso, protože ho někdo přede mnou snědl už hodně, rozhodně se nechci vzdát individuální motorizované dopravy, abych se dostal do práce, odvez děti do školy nebo rodiče k doktorovi, protože někdo přede mnou moc lítal letadlem. Rozhodně se nechci vzdát svého životního prostoru, protože jiné kultury mají tendenci expandovat. Prostě ne! Protože JÁ CHCI TAKY! Zde už to ale začíná být moc politické, proto své úvahy nad tématem ukončím a vrátím se ke knize samotné. Attenborough v podstatě přejímá a zjednodušuje myšlenky vyřčené jinde, máloco je tedy vlastně v knize původní a tak láká spíše slavné jméno, než obsah. Většina věcí byla napsaná jinde šířeji a lépe, proto doporučuju v rámci tohoto tématu sáhnout spíše po dílech těchto popularizačních autorů: N. Harari, M. Kaku, H. Rosling, S.P. Huntington, nebo třeba i P. Wohlleben. Pokud máte rádi Attenborougha pro co, čím po většinu života byl, raději se jeho současné doktríně vyhněte úplně a pusťte si spíš znovu Zázračnou planetu.... celý text
Jednoduše ze dřeva - Nábytek a předměty z nasbíraného dřeva
2016,
Antje Rittermann
Jestli někdo věří na opakovanou reinkarnaci stromů, tak ho potěším. Kdysi byly stromy, ze kterých prarodiče mojí manželky postavili chatu. A teď, asi po 60 letech, jsme chatu zbourali a postavili si na zahrádce rodinný dům. Dřevo z té zbourané chaty jsem si schoval a dělám z něj na tu zahrádku nábytek, aby tak duše tý chaty žila dál na tom místě a neskončila někde na skládce. Dojemný co? No minimálně je to lepší příběh, než před starou pořád obhajovat haldu hnusnech prken s hřebíkama, že je jich škoda a že se to určitě na něco využije. No a nějaký nápady čerpám i z týhle knížky, kterou jsem dostal jako dárek. Zajímalo by mě, co by na tohle všechno řekl Peter Wohlleben.... celý text
