triatlet
přečtené 781
Jedovatá houba
2017,
Ernst Hiemer
odpad!
"To je nestydatost. To není otázka na diskuze, to je otázka pro policii." (Tomáš Radil, přeživší Osvětim) Ta publikace je zlo. A označit zlo zlem není znak povýšenosti. Jednoduché texty útočí na děti, které jsou velice snadno manipulovatelné. Zaštiťovat se studijním materiálem? Máme očekávat, že nějaké nakladatelství ke studijním účelům vydá i Sekorova zlého brouka brambobrouka? Stačí ukázka... Dobře, že média informovala o tomto zlu. Řešit by to měla policie. Ni(á)ckové odkazující na nacistické ideje jen potvrzují, kam spěje databáze knih...... celý text
Adieu, mládí!
1985,
Bohumil Nohejl
"Nikdy předtím jsem nebyl skutečné válce tak blízko. Ukázala mi už několik svých tváří, jejichž grimasy rozežíraly mé dětství jako rez, udusily je jako plíseň, vyrvaly mi ho z těla, rozdupaly na prach, ale střelba se ozývala jenom z filmové Wochenschau a z esámanského cvičiště za městem. Ty dva nálety na chemičku sice rozechvěly vzduch a zatřásly zemí i našimi dušemi. (...) A najednou je válka tady, kousek ode mne. Vuch-ha, vuch-ha, vuch-ha... ozývá se z lesíka mého dětství, obehnaného ostnatým drátem." (s. 55/56) Vypravěči příběhu je šestnáct let, podobně jako autorovi v roce 1944, kdy se novela odehrává. Přestože se chce Vilda vyrovnat o šest let staršímu bratrovi, v duši zůstává klukem. Nebojí se přiznat, že má strach. Vlivem válečných událostí ale musí předčasně dospět. Sice mi vadilo době poplatné uctívání bolševiků, ale celkově autor dokázal vystupňovat napětí. A překvapil koncem... "Vítím, jak mi buší srdce hoří tváře, ale od špatného svědomí to není. Ozývá se ve mně tichý vzdor. Chtěl bych říci: Nein, Herr Obermeister. jenže rozum mi to nedovolí. Rozum je svým způsobem strážný anděl a zbabělec dogromady. Vždycky z toho kouká nějak vybruslit. (s. 69) ČV 2020 - 8. Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu... celý text
Racek a moře
2018,
Lukáš Pavlásek
To, co možná funguje na Instagramu, v knižním vydání působí ve srovnání s jinými autory chudě. "je tolik hlasů a tolik věcí které tě chytnou u srdce život je život a život léčí život je velká tržnice" Tvorba Lukáše Pavláska mě u srdce nechytla.... celý text
Až se ucho utrhne: 50 ilustrovaných přísloví
2020,
Ester Stará
Ester Stará a Milan Starý opět přesvědčují, že v jednoduchosti je síla. Úvodní i závěrečný kvíz pobaví. Jednotlivým příslovím sluší celostránkové doprovodné komiksové zpracování. Opakovaně jsem se smál např. u přísloví kovářova kobyla chodí bosa, vrána k vráně sedá, když se dva perou, třetí se směje. Zajímavé je i srovnání se zněním přísloví v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině a ruštině. "Když ptáčka lapají, i motyka spustí." - viz zajímavosti... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
"Krá krá krása" Kuře melancholik z 21. století, z úplné rodiny. Novela prostřednictvím pohledů matky a náctileté dcery zachycuje vnímání vzájemných vztahů. Zarámování motivem vrány je plně funkční - od obrázku až po závěrečnou pointu. Rozčlenění příběhu pomocí vraního komentáře je zajímavé. Petra Dvořáková opět přesvědčila, že se jako vypravěčka dokáže vžít do různých postav. Ilustrace Terezy Basařové navozují pocity dospívající hrdinky. Na malém prostoru vykreslen silný příběh. Potřebná kniha. ČV 2020 - 19. Kniha poprvé vydaná v roce 2020 (nová kniha)... celý text
Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl
2013,
Lukáš Pavlásek
Poetické básně, nebo koniny? Výsledkem jsou pavláskoviny. Škola, jídlo, cestování - o všem trochu šprýmování. Autorův postoj vyjadřují jeho kresbičky doplňující nezbedné dětské básničky :-)... celý text
Snídaně na refýži
1998,
Jiří Hájíček
Při čtení 6. povídky (Noc s manekýnou) jsem měl pocit, že vypravování amatérského fotografa mi je povědomé. Tak jsem koukl do obsahu Vzpomínek na jednu vesnickou tancovačku (https://www.databazeknih.cz/knihy/vzpominky-na-jednu-vesnickou-tancovacku-207123)... I napodruhé mě Jiří Hájíček přesvědčil, že také v povídkách dokáže mistrně vykreslit beznaděj, naivitu, snění. Postavy nikterak neheroizuje. Autor dokonale vystihuje atmosféru konce 80. let a začátku 90. let. Některé povídky vyústí ve vtipnou pointu - demokratickou \"volbu\" z povídky Snídaně na refýži jsem znal, ale nedohledal jsem, kde byla povídka publikována. \"...tenhle příběh umře s námi dvěma, protože příběhy umírají jako lidé. Jen některé znám, které přežily staletí, třeba ty od Shakespeara, které se dodnes hrají v divadlech, jenže ty se nikdy nestaly.\" (s. 75, Baladička)... celý text
Pachnerovi. Havlíčkobrodští zmizelí sousedé.
2007,
kolektiv autorů
Žádný počet hvězdiček nevyjádří nadšení, které žákyně ze ZŠ Štoky vložily do bádání v projektu Zmizelí sousedé. Sborník, který vydaly, o "své" rodině Pachnerů je potřebným dokumentem. Žádný počet hvězdiček nevyjádří beznaděj těch, kteří byli v době druhé světové války onálepkováni identifikační hvězdou s nápisem JUDE... "Je lehké psát záznamy, máme-li plnící pero, psací stůl, papír a světlo. A máme-li kousek soukromí. Nemám, než malý kousek tužky, vylovený na smetišti „altmateriálu“, kus pomačkaného balicího papíru z balíčku z domova, pelech 70 cm široký a 1 m 80 cm dlouhý v tmavém koutě na půdě, vydlážděné měkkými cihlami, jejichž rudý prach třísní lůžko, šatstvo, boty i tělo. Jen malým vikýřem vniká sem trochu denního světla. Svítíme dnem i nocí dvacetisvíčkovou žárovkou, abychom ustavičně neklopýtali přes trámoví. Honosně nazývají tuto lidskou posadu „ubikací“. Na několika čtverečních metrech je nás uskladněno třicet. Muži i ženy pohromadě. Žijeme, jíme, spíme a umíráme na svých slamnících, stěsnaných vedle sebe bez uliček. Lucus a non lucendo, nejsou plněny slámou, nýbrž hrubou zchumlanou dřevitou vlnou, prosáklé močí i výkaly a zavšivené. Dědictví po mém předchůdci, kterého včera shltlo krematorium. Byla doba – je neuvěřitelně dávná – kdy jsem měl všechno, co teď tak bolestně postrádám. Těch několik tisíc slov, se kterými se po týdny mořím, byl bych za jediný den hodil Artur a Gabriela Pachnerovi na papír. Vždyť jsem měl i psací stroj, Underwood č. 5.“ (z terezínského deníku Artura Pachnera, 1943)... celý text
Birthday Girl
2017,
Haruki Murakami
"Ať jdeš kam chceš, stejně vždycky budeš jen sám sebou." (s. 59) Pokud se rozhodujete, jestli začíst s Murakamim, sáhněte radši po rozsáhlejších románech Kafka na pobřeží nebo Norské dřevo. Povídky nádherně ilustrovala Kat Menschik, ale kromě Podivné knihovny ostatní tři, včetně Birthday Girl, na mě zásadně nezapůsobily. Pouze náznak tajemna nestačí. Závěrečný dovětek autora působí jako sloupek z novin. ČV 2020 - 20. Kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých témat... celý text
Karel Čapek fotografuje...
1989,
Karel Čapek
"Udělat svůj první obrázek, to je jeden z nejnapínavějších okamžiků v životě." Kuriozitka doplňující Čapkovu činorodost. V předmluvě se Pavel Scheufler zaměřuje na Čapkovo fotografické období. V doslovu Bohumil Svozil hodnotí Čapkovu novinářskou činnost. Soubory fotografií tematicky zaměřené na osobnosti (především pátečníků), zahrádku, kaktusy a Oravu doplňují Čapkovy fejetony. I když se publikace z roku 1989 vinou brožované vazby rozpadá, jedná se o cenné dílko. Slušel by mu větší formát. Na základě dochovaných fotografií od Karla Čapka vznikl v roce 1985 dokumentární film Co Karel Čapek fotografoval.... celý text
Zlodějíček Bubla
2010,
Astrid Lindgren
Zlodějíček Bubla aneb Jak málem knížka o Pipi Dlouhé punčoše vůbec nevznikla. Drobnou vzpomínku Astrid Lindgrenové na dobu, kdy psala Pipi Dlouhou punčochu, lze označit za "cennou cennost" nebo "vzácný klenot". I podivný zlodějíček Bubla by z toho označení měl jistě radost :-)... celý text
Hrej, Mozarte, hrej
2006,
Petr Sís
Notový zápis, z něhož by měl radost určitě i sám Mozart. Petr Sís v pestrobarevném světě svých malůvek čtenáře seznamuje s poutí Wolfganga Amadea Mozarta.