Terva přečtené 1720

Cyklus vlkodlaka 2023, Stephen King

V Tarker´s Mills je zrovna divné období; v okolí se objevují zlá znamení. (Leden) Tato knížečka ve mně vyvolala dosti rozporuplné emoce a to jsem jí ještě ani neměl v ruce. První věc, která mě trkla, je fakt, že tato kniha vyšla už někdy v roce 1983 a druhá věc je, že má pouze cca 130 stran. Ale protože je to od Kinga, neodolal jsem a knihu si koupil. No a pak začaly další emoční výlevy. Kniha má tvrdé desky a nevypadá vůbec špatně. Avšak počet prázdných stránek na začátku i na konci knihy snižuje celkový počet psaných a kreslených stran na asi cca 120 stran. Ale obsahově je to prostě nádhera. Jedná se vlastně o dvanáct příběhů, situovaných každý do jednoho měsíce v roce. Citát: Jaro se opět vrátilo – a tentokrát s ním přišla bestie. (Květen) Od ledna až po prosinec tak můžeme sledovat cyklus vlkodlaka řádícího ve městečku Tarker´s Mills v Maine. Hned jsem si vzpomněl na větu z filmu Jezero (Lake Placid 1999), kdy Kelly Scottová (Bridget Fonda) prohlásila: Maine? Kdo by chtěl žít v Maine?! Tak věřte, že tam například žije Stephen King. Situoval tak Cyklus vlkodlaka do svého prostředí. V každém cyklu najdeme nějakou smrt, buď člověka nebo zvířete. Vlastně je to King, tak, jak jsme ho už dlouho nečetli. Krutý, surový a s ničím se nebere servítky. Malá ochutnávka: V novinách mu říkali Úplňkový vrah, ale Marty ve škole, než začaly prázdniny, zaslechl různé zvěsti. Spousta dětí tvrdila, že Úplňkový vrah není člověk, ale jakási nadpřirozená nestvůra. Nejspíš vlkodlak. Marty tomu nevěřil – vlkodlaci patřili do hororových filmů -, ale předpokládal, že by se tu mohl vyskytovat nějaký šílenec, který cítí touhu vraždit jen za úplňku. (Červenec) A jako bonus je u každého měsíce jedna černobílá a jedna barevná kresba. Ty nakreslil Bernie Wrightson. A zvláště ty barevné obrazy jsou prostě nádherné. Ale vlastně nejsou nikterak horší i ty černobílé kresby. Každá z nich představuje ten určitý měsíc ve kterém se příběh odehrává. Ty barevné jsou pak výjevem přímo z příběhu. Tak že i když jsem knihu přečetl a obrazy prohlédl asi za cca tři hodiny, jsem nadmíru spokojen. Vřele všem doporučuji. Citát: Něco se mění, něco se nemění a rok v Tarker´s Mills končí tak,, jak začal – venku burácí sněhová bouře a toulá se tam bestie. Někde venku. (Prosinec)... celý text

Witchblade Kompendium. Kniha 5 2023, Ian Edginton

„Nevím, kdo je otec, protože jsem už dýl než rok s nikým nespala.“ „Smrt je vždycky horší pro ty živý.“ Jen se na knihy v sérii Witchblade podívám už mám orgasmus. Když vidím ty nádherné obálky v kolosálním formátu, mé tělo šílí. A pak to rozbalím, začuchám a jsem hotovej. Avšak nebylo by fér tuto nádheru nějak omezovat erekcí a čuchem, je potřeba do toho dát i oči a mozek. Tak že ochrannou blánu lehce rozříznout a hurá do světa artefaktů. Stop! Stop! Nejdřív do kuchyně udělat půl litru Mexické kávy s kakaovým drceným bobem a lžící skořice. A pak teprve hurá do světa Witchblade, která má udržovat rovnováhu mezi Darkness a Angelus. Citát: Ohrožení života mi brání myslet na jiný starosti. Příběh začíná pohřbem detektiva Jakea McCarthyho. Docela jsem si na něj v předešlých kompendiích zvykl. A Sáře rozhodně nebyl lhostejný. Tak trochu se podivuji, proč zde nezasáhla Witchblade. V předchozím příběhu nebyla zas tak moc daleko. V tomto svazku dochází k obrovské změně. Sára Pezziniová je těhotná, to víme z předešlých příběhů, ale už jí Witchblade spíš ohrožuje. Tak se rozhodne, že je čas na změnu. Avšak těžko říci, zda se rozhodla Sára nebo Witchblade. To vše ukáže až čas. Rozhodně tu dochází k dramatickým událostem i změnám. Citát: Máš tak neuvěřitelně mocnou zbraň a dokážeš se mnou jen postrkovat? Vůbec jsi nepochopila, co jsi získala. Co se týče kresby je to složité. Na konci najdete jména kreslířů u všech sešitů. A každý kreslí svým nádherným stylem. Až se z toho točí hlava. Převážně tu figuruje jméno klasika na Witchblade a tím je Stjepan Šejič. Ale najdete tu i jména jako je například Mike Choi, Hairsine & Firchow, Joseph Linsner, Adriana Melová nebo například Chris Bachalo. Opravdu není vůbec jednoduché najít toho nejkvalitnějšího tvůrce. Všichni jsou totiž kvalitní a k tomu ještě mistři barvíři jako je třeba Troy Peteri a máte tu pestrou škálu nádherných kreseb. Jen se kochat. Citát: Já umím lítat?!?! Dobrý vědět. Co dodat? Sára se zbaví Witchblade a ta se upne na novou nositelku. To vám musí asi tak stačit. Najdete tu i vysvětlení, kdo je otcem Sářina dítěte, najdete zde příběh Patience alias Magdalény a podíváme se i do Japonska roku 1635. . . A mnoho dalšího najdete přímo v knize. Je tu spoustu boje, krve i překvapení a několik veselých situací. Asi nejlepší je papoušek, kterého má v kanceláři Sára Pezziniová – má dobrý kecy. (Nevím, proč jsem ho ještě nezastřelila – to říká Sára, ne ten papoušek) (Mám výhled na hezkou prdelku – to říká papoušek, ne Sára). Dále je tu pár hororových scén, docela dost krve, akce, a nějaké to překvapení. Citát: Chceš říct, že když vidíš sexy bloncku s křídlama, jediný, co tě napadne, je, že tady někde pořádají maškarní!? No a jsem u těch překvapení. Když Sára porodila (samozřejmě za dramatické situace) šlo to z příběhem trochu z kopce. Několik sešitů bylo jen ťuťuňuňu a samé líbání, a krmení a líbání, a postelové scény a líbání . . . uf. Jak červená knihovna. Bohužel vrcholem byl příběh, který mě docela naštval. To, co provedou Sára a Dani v posledním čísle (#124) tohoto svazku mi do celkového příběhu vůbec nesedí. Asi to tak má být, podle scénáristů, ale rozhodně to tak nemělo být podle čtenářů – tedy, alespoň podle jednoho čtenáře, jako jsem já. Tak že snižuji o jednu hvězdu. Citát: Co šéf zbouchnul tu kozatou nánu všechno šlo do kopru.... celý text

Do pekla a zpět 2021, Jakub Hoza

„Ale já . . . já jsem nemohla! Když vy jste byl na-nahoře, a najednou . . . vžum!“ Proti tomuto příběhu bych měl dvě poznámky: 1; Vybavení hlavního hrdiny. Je shozen padákem coby vězeň na vězeňské území. V prořádku. Ale, když jsem udělal součet věcí, které měl schovaný pod muklovským oblečením, tak jsem trochu zalapal po dechu. Skládací kladkový luk, třicet (30) šroubovacích šípů, několik nožů, lékárničku (co je všechno v ní, už snad nebudu ani rozepisovat) vak na vodu a pončo alias spacák. Už jsem jen očekával, kdy vytáhne, ze zapomenuté kapsy, lehký kulomet. Si toho jako nikdo ze stráží ani z vězňů nevšiml? Vždyť musel vypadal jako Michelin. Víte, ta postavička (maskot) prodejce automobilových gum. Tohle mě trochu zarazilo. Malá ochutnávka: Šel jsem ranním lesem. Teď už regulérně svítalo. Všude kolem začal povrzávat i hmyz. Ptáci se rozeřvali. Někdo tomu říká zpěv, ale když si uvědomíte, že ty opeřené potvory na sebe vlastně jen ječí: „Můj strom! Můj strom! Můj strom!“ případně: „Podívej, jaké mám krásné peří! Nechceš si zašoustat?“ tak to ztratí kouzlo. 2; Krvavé gore scény. Tohle nepůjde holkám k duhu. Hoza není Kotleta, jde do toho až moc tvrdě. I mě bylo nepříjemně u některých krvavých scén. Ale, když tyto dva fakty přeskočím a skočím rovnou do příběhu, musím napsat, že tohle se fakt povedlo. Je to přímočaré, akční, dobrodružný a sem tam i vtipný. Ale bohužel, nelogický úvod a krvavé scény mě příběh dost pokazily. „Kdybych to viděl ve filmu, napsal bych do hodnocení něco sprostého o bezradném scénáristovi“ . . . Díky asi deseti citátům a některým hláškám dávám 70%. Což, bohužel, i po rozsáhlé rekonstrukci na DK jde zase jen vyjádřit nedělitelnými hvězdami. Ale hlavně, že máme reklamu na „Bez reklamy“ a super Bazar. Citát: Ani nestihl zvednout Lucille . . . Myslel jsem, že jsi větší frajer, Negane!... celý text

BRSRKR: Kniha třetí 2023, Matt Kindt

Kde to jsem? Kdo jste? ...jste... ...zde je tvé místo... ...tvé poslání, je čas.... Kniha má opravdu nádherný přebal. Vizuálně to na mě docela působí. A samozřejmě, že to dokáže nažhavit na obsah posledního třetího dobrodružství s Keanu Reevesem. Vyvrcholení trilogie, kterou jsem pravda, zas tak moc neocenil. Předcházejícím knihám jsem dával okolo 50%. Ne jinak je tomu i u této knihy. Nadmíra červené krvavé barvy mi tak nějak vadila. Vím, je to hlavně o krvi, ale já osobně bych ocenil i nějakou jinou vložku. Trochu humoru, třeba, nebo víc propracovanější kresby. No, našlo by se toho víc. Citát: Takže . . . vy mi také umíte číst myšlenky? Nejkrásnější kresby jsou ty momenty, kdy se Diana prochází ve skleníku mezi květinami. Jinak je kresba taková mdlá, moc se tam mluví a zpočátku se ani nic závratného neděje. Vlastně je to to, co tvůrci slibovali. Prostě řežba, krev a ke konci i trocha zvratů. Galerie obálek mi také moc nesedla. Nejkrásnější obálky jsou tu pro mě vlastně jen dvě. Obálka sešitu #12 kterou nakreslil Ron Garney a obarvil Bill Crabtree a druhou obálkou je ta na přebalu. Nakreslil jí Jerome Opeňa a barvy měl na starost Dave Stewart. Jinak celkově opět průměr. Citát: Nikdy jsem ho neviděl být víc berserkrem.... celý text

Ready Player Two: Nová hra sa začíná 2023, Ernest Cline

„Je lepší mít sebedestrukční tlačítko a nepotřebovat ho, než ho nemít a potřebovat.“ Ready Player Two je lepší než Ready Player One. A to z několika důvodů. Ten hlavní je, že tady jde opravdu o život. Hra už se čtenáři nezdá jako hra, ale snaha o přežití. Uměle stvořená inteligence chce zničit celý, přinejmenším herní. svět a všechny nalogované uživatele. Jinak klasika. Máte úkol něco najít a přes hádanky z her, filmů, knih nebo hudby se pomalu dostáváte k cíli mise. Konec by se mnohým mohl zdát až geniální, což o to. Jenže, když jsem si uvědomil, kde mají hlavní postavy schovanou kosmickou loď – tak mi konec zas tak geniální nepřipadal. Malá ochutnávka: Jinak řečeno, ONI ti umožňuje prožít okamžiky jiných lidí. Vidět svět jejich očima, slyšet jejich ušima, čichat jejich nosem, chutnat jejich jazykem a osahat si ho skrz jejich kůži. . . . ONI je nejmocnější komunikační nástroj, jaký kdy lidstvo vynalezlo. A nejspíš je i poslední, který kdy budeme potřebovat vynalézt. . . . Avšak má to jeden obrovský háček. Než opravdu začne hrozit nějaké nebezpečí a půjde o život, musíte přečíst asi sto šedesát stran tlachů a zbytečných informací. Pravda, je v tom zase dost popkulturních odkazů. Ale na některé odkazy jsem koukal se smíchem. Jak může být populkurní jedna americká kapela, která vydala jen jedno album a pak se nenávratně propadla do zapomnění. Dokonce jsem zapomněl i její jméno, natož abych někdy vůbec slyšel to jejich album. Další věcí, která by mě vlastně v dnešní době už neměla překvapovat, je trochu hanobení Tolkiena – což mě u popkulturní knihy hodně překvapilo a naštvalo. O co že jde? O to, že se v této knize na něj spílá a nadává, že neměl černýho elfa, černýho člověka ani černýho trpaslíka. Černý Legolas, to už by bylo asi hodně gender. Ale současný svět si to žádá, alespoň je to vtloukáno do hlav sledovačům televize a reklam, každý den. Citát: Když se stanete slavným, další rok nebo dva se chováte jako totální debil. Další věc, která mě hodně rozesmála byla situace, kdy se Perzival nalogoval do ONI, skočí tam z okna, začne lítat jako Batman a po odlogování řve radostí, že to tam opravdu funguje jako v reálu . . . Dobrý den jsem syn uživatele Terva a musím vám s lítostí oznámit, že můj táta včera vyskočil z okna, prý je to normální a lidi dokážou lítat – leží v nemocnici a má naraženou slezinu, tři zlomená žebra, dvě ruce a jednu nohu . . .GAME OWER! Citát: Buď zemřete jako hrdina, nebo se dožijete toho, že se z vás stane padouch.... celý text

UCC Dolores 3 a 4 2023, Didier Tarquin

„Pořád kupředu, neustále kupředu, čelit nejhorším bouřím, a ať se stane cokoli, nikdy nepomyslet na návrat.“ 3 - Rudý krystal Mám tak trošku pocit, že některé pasáže jsou docela zmatené. Jakoby tvůrci prostě sem tam něco hodně přeskočili. Navíc jsem myslel, že opravdu bude jeptiška Mony zkoumat vesmír a tak . . . ale místo toho jsou uzavření v UCC Dolores a letí neznámo kam. Loď je tak prostě naprogramovaná a nedá se ovládat. Tak že tak trochu protiřečení si anotace vs. obsah. Avšak opět perfektně nakreslený a co se týče scénáře, tak ke konci smutný a veselý. Citát: Netuším, jestli se ze mě stává někdo jiný, anebo jestli konečně nacházím sama sebe. 4 – Poslední kulka Další docela dlouhý přeskok v čase. Tady se to dá dokonce vypočítat. Sedm měsíců od strhujících událostí v Konečné poslední štaci. A dramaticky začíná i tento příběh. Rovnou na dvou rovinách. Tak že scénář trochu zmatečný, ale i tak povedený. O kresbě už se snad ani nemá smysl zmiňovat. Je prostě úžasná. Avšak oba příběhy jen zlehka vystihují dobrou kvalitu prvních dvou dílů. Čekal jsem od celé sérii rozhodně víc, než mi bylo předáno a slíbeno v anotacích. Citát: Kvalitní vizour třikrát denně, to je lék na všechno.... celý text

Znamení smrti 2022, Mike Mignola

Hlupáku, ostří je zlomeno, jejich duše jsou volné. A tys je nasytil krví! (Obřad Nefeřin) Já vám nevím. Proč mám pocit, že šablona se neustále opakuje. Na něco si zvyknete, dostanete dvě tři knihy, které jsou nadupané samostatným příběhem, baví vás to a těšíte se na další. Pak se najednou vše otočí a pozvou se tisíce dalších tvůrců a začnou vznikat svazky povídek. Každou povídku napíše jiný člověk, každý příběh nakreslí jiný tvůrce. A pak v tom začne guláš. Nevím jak vy, ale já jsem pak takový naštvaný a připadám si obraný o dobrý „celovečerní“ snímek. Vždycky si myslím, že hlavního tvůrce přešly nápady a tak se rozhodl to poskytnout jiným. Citát: Je zvrácené oslavovat smrt, násilí i Ďábla. (Čistič čuje čertovinu) Humr Johnson je vlastně úplně to samé, akorát se teď střídají jenom kreslíři.. V tomto svazku povídek máte dokonce pět příběhů. Scénáristé zůstali, jen kreslířů je tu pět. Tonči Zojnič, který nakreslil Humra číslo dvě – Klepeto spravedlnosti – má na svědomí kresbu první povídky, podle které je pojmenován tento svazek. Následují kreslíři o kterých jsem snad v životě neslyšel. Naštěstí jsou kresby celkem povedené a tak mé rozhořčení hodně pokleslo. Avšak jsou to jen krátké příběhy a když vás ten který baví, pro svou krátkou délku si ho vlastně ani neužiju. Nakonec jsem dal tři hvězdy. Tento svazek se pro mě stal průměrem. Citát: Okus klepeto spravedlnosti!... celý text

Na konci vesmíru 2023, Kristýna Sněgoňová

„Někdy je potřeba chladnokrevné rozhodnutí, a někdy trocha toho prdění na podpaží, i kdyby jen pro zlepšení morálky“. Perfektní příběh ze série Legie. Má to tajemství, krev a dokonce i brutalitu. Skoro žádné hloupé hlášky, jen akce, napětí, smrt a beznaděj. Pravda, nějaká ta nesrovnalost se tam najde, ale když to budete ignorovat o to víc si příběh z hlubokého vesmíru užijete. Paní spisovatelka Kristýna Sněgoňová vzala účast na Legii dost tvrdě. Mám totiž neblahý pocit, že její příběhy v této sérii jsou lepší než ty Kotletovo. Ale to je jen osobní náhled a proto to neberte moc vážně. Ovšem tento příběh se velice povedl. Malá ochutnávka: Možná to celé bylo tak strašné proto, jak nové to bylo. Kvůli tomu, jak vypadali, jak se chovali, ale hlavně – protože jsme jim nerozuměli. I na enlily s jejich krutostí a skarem jsem mohl řvát, a přestože jsme nejeli na stejné vlně, hned pochopili, jak moc je nenávidím. Tihle vypadali, že pokud tomu rozumí, je jim to jedno. Nejen proto, co si myslíme, ale i to, že vůbec myslíme. Možná se budu opakovat, rád se budu opakovat, že tohle je zatím nejlepší dobrodružství z tohoto světa. Posádka Kraksny (Vzdorující – pardóóón) zde zažije setkání s vlastní smrtí. Rasa protivníků, nových mimozemských bytostí se zdá být dost brutální a smrtící. Pokud by se přidali ke Švestkám, byl by to obrovský a nebezpečný protivník. Jak říká Moravson: Ve vesmíru nás mučili, ponižovali a nespočítám způsoby, kterými se nás pokusili zabít, ale nikdy ne takhle. Děsivě. Bolestně. Ponurý a perfektně tvrdý příběh. Citát: Už jsem se naučil, že mluvit o štěstí nosí smůlu.... celý text

Bál šílených žen 2020, Victoria Mas

Nejsou tu žádné hodiny, a tak se každý den jeví jako zastavený, nekonečný čas. Už to, že věří, je pomoc. Eugénie vídává mrtvé. Což samo o sobě je dnes přehlédnutelný fakt. Jenže ono se s tím někomu svěřit v roce 1885 – to je zaděláno na průser. Smutný byl fakt díky komu se vlastně hlavní hrdinka dostala do léčebny pro chorobomyslné v Paříži. Sanatorium má romantický název Salpetriere (přízvuky si domyslete). Nejsou tu žádné hodiny, a tak se každý den jeví jako zastavený, nekonečný čas. A vlastně si skoro ihned oblíbíte všechny místní svěřenkyně. A posléze začnete sympatizovat i s jednou místní sestrou. Sestra Genevieve má v příběhu hodně prostoru a v podstatě je i hybnou silou událostí, jenž se později stanou. Malá ochutnávka: Ale ten člověk byl kacíř. Jeho knihy by se měli spálit! To by znamenalo přiznat, že má velký vliv. Je to záležitost módy, zapomene se na něj. Ostatně kdo dneska doopravdy zná jeho jméno? Mluvíte o tom člověku, který obhajuje existenci přízraků? Duchů. Blázen! Prohlašovat, že duch přežívá hmotu, je proti vší logice. Ačkoliv je obsah příběhu docela dost proti mužům, kteří v tomto období měli nad ženami rozhodně hodně navrch, jsem rád, že paní spisovatelka z nás zase neudělal tak velké idioty. Taky jsem rád, že nepřidala lesby, geye a dalších asi 56 pohlaví. Například Knihu duchů, která se stala jakýmsi symbolem příběhu, napsal muž. Příběh je napsán jednoduchým ženským jazykem. Je to jakási funkční explicitní prezentace romantizovaných postav-obětí, přímočaré sdělení s nekomplikovatelnou předvídavostí. Jak už svěřenkyň nebo doktorů. Citát: Spánek jí umožňuje přestat se zabývat tím, co bylo, a neznepokojovat se tím, co bude. Spánek je její jedinou chvilkou oddechu od událostí, které ji sem před třemi roky přivedly. Příběh se spíše zaměřuje na život v ústavu a chování místního osazenstva. Zavítáme hlavně na období, kdy se blíží důležitá událost. Setkání pacientů s Pařížskou smetánkou, která se uskuteční uspořádáním maškarního bálu. Jediné, co se dá hodně příběhu vyčíst je jeho až moc lehký konec. Od tohoto roku 1885 jsem čekal rozhodně tvrdší a gotičtější zakončení. Do příběhu jsem se okamžitě začetl. Má jednoduchou osnovu, příjemné postavy a lehce se stupňující děj. Citát: Mystické myšlenky se léčit nedají.... celý text

Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství 2019, Kenneth Grahame

Pravý požitek z odpočinku nepochází z odpočívání samotného, ale spíše z příjemného pozorování jiných při tvrdé práci. K čertu s jarním úklidem! Tohle jsem koupil s jasným cílem, jako dárek pro jedno z mých dětí. Ale neodolal jsem a knihu jsem, (před zabalením a vložením pod Vánoční stromeček) si přečetl. Kdysi jsem to již četl, a vím, že se mi to strašně líbilo. Není tomu jinak ani u této nádherné knihy. Jako bych opět znovu a nově prožíval dobrodružství u řeky s panem Krtkem, panem Krysou, panem Žabákem a mistrem Jezevcem. Malá ochutnávka: Várka svařeného piva byla připravena za malou chvilku na ohřívači konzerv přímo na krbu. Brzy svíralů každý z malých myšáků v ruce svůj hrneček a usrkával a posmrkával a pokašlával (protože i malý hrneček svařeného piva má pořádnou sílu) a utíral si uslzená očka a smál se z plných plic a dočista zapomněl, že mu kdy v životě byla zima. S novým překladem paní Alexandry Niklíčkové máte pocit, že dobrodružství dostalo nový háv a současnější podobu. Ale možná je to jen zdání, možná je to jen sto a deset let starý nový příběh, který se v mnoha podobách stále vrací do našich srdcí. Tak že jsem se pohodlně posadil do loďky a nechal se nést celým příběhem. Navíc je kniha prošpikována bohatými ilustracemi. Je tedy co číst a co obdivovat. S ilustracemi Davida Petersena dostalo toto dobrodružství zase jiný rozměr. Citát: Pan Krysa se ponořil do psaní a docela zapomněl na svět kolem sebe.... celý text

Jeden z devíti 2012, Alex Drescher

Podívej se na slunce, má barvu krve, a to nevěstí nic dobrého. Dnes v noci se Prolnutí zbarví krví . . . Druhý příběh v sérii Prolnutí už je výrazně lepší než ten předcházející. Osobně si myslím, že je to hlavně tím, že tady už začíná pořádná akce. A taky je to tím, že jsme si už zvykl na spisovatelův styl psaní. Hlášky trousí tak nějak sladěné s příběhem a nejsou vždy v té nejočekávanější akci. Někdy jsem měl pocit, že hláška vyřčená v nějaké situaci mi tam nesedí a připadá mi trochu vynucená. Ale toliko ke hláškám, kterých je v příběhu možná až moc. Malá ochutnávka: . . . máte rádi pohádky, milý /čtenáři?/ Budu vám vyprávět jednu, kterou už nikdo jiný nezná, a i já z ní znám jen pár střípků. Tak dobře se totiž někdo postaral, aby se na ni zapomnělo. Je o devíti Prokletých a o tom, jak byli uštváni jako vzteklé šelmy. Když zemřeli, narodili se noví, a po jejich smrti další. Nástupci, a bylo jich vždy devět, přicházeli, aniž by se od předchůdců dozvěděli, kým jsou a kam směřují. Nevěděli nic, jen to, že jsou špatní, a naprosto netušili proč. A ta pohádka je o tom, proč jsou tak špatní. . . Citát: Rozhodni se sám, jestli budeš spolupracovat nebo krvácet . . . Co mě na příběhu nejvíc rozesmálo jsou dvě prolnutí. Nejdříve Alžběty Lukrécie a Hedviky van Heeland – Merde! Ty dvě se zprvu absolutně nesnáší, ale v dalších akcích jsou jedinečnou dvojkou. Dokonce hází . . . i lepší hlášky než jejich okolí. A když se pak dá dohromady druhé prolnutí - Hedviky s hlavním hrdinou, to už jsem se vysloveně chechtal. Jo, druhé Prolnutí jsem si rozhodně užíval víc než to první. Dokonce ke konci dojde i k sexu . . . a ten mě dostal do kolen. Je tu víc akce, víc dobrodružství, víc napětí a víc srandy. Tak že jako příjemnou oddychovku to všem doporučuji. Když překonáte trochu méně zábavnou Jedničku, stane se Devítka hlasem vašeho . . . ale to už je jiná pohádka. Citát: Buď zticha, řekla náhle Alžběta Lukrécie sama sobě.... celý text

Duchové mrtvých 2016, Richard Corben

Buď tichý v pusté samotě, opuštěn nejsi – netušíš: duchové mrtvých, kteří tě v životě znali, dlí ti blíž i ve smrti a z vůlí svých ve stín tě halí: Zůstaň tich! (Duchové mrtvých) Já jsem Edgara Alana Poa vlastně nikdy pořádně nečetl. Až v roce 2023 jsem se do jeho díla tak nějak pustil s větším nasazením. Ano, viděl jsem pár filmů, ale například u Zkázy domu Usherů jsem zjistil, že původní brutální a smrtích povídka je úplně o něčem jiném než film nebo současný seriál. Proto jsem byl zvědav na toto ztvárnění. Kniha komiksů a básní, inspirovaná E. A. Poem. Příběhy v ní jsou volně inspirované tvůrčí dráhou, tohoto temného mistra, Richardem Corbenem. A navíc vše si tak nějak vybarvil a nakreslil podle svého svědomí a vědomí. Malá ochutnávka: Nyní poutník zabloudiv do doliny . . . spatří v oknech krvavých . . . hrůzné prapodivné stíny . . tančit v tónech drásavých . . . A jak proud se dere bránou . . . ta smečka zběsilá . . . zří jí mocně rozchechtanou . . . avšak úsměv navždy ztratila . (Zánik domu Usherů) Pro začátečníky v tomto směru (a tím se já považuji) je velmi těžké rozeznat realitu mistrova díla nebo fikci vykonavatele Corbena. Avšak všechny příběhy v tomto svazku jsou mrazivé, smutné, plné lásky, tíživé, temné s pochmurnou atmosférou. Někdy se i zasmějete, pokud máte rádi černý humor nebo ironii. Ve všech příbězích se vyskytuje jedna postava. Je to takový průvodce, škodolibá čarodějka (no tak pardón - vědma) s páskou přes oko a z holí v ruce. Někdy je strůjcem příběhu, někdy ho hledá a mnohdy si v něm i zahraje. Dávejte si na ní pozor! Citát: Tenhle mladík měl jisté problémy s pozorností a o cokoliv kromě svých knih nejevil zájem. (Berenice) Mlhou zahalených a polorozpadlých sídel je tu požehnaně. Dům rodu Usherů tu rozhodně není sám. Krve a napětí je tu nepočítaně. Hřbitovů snad ještě více. Havran (Krkavec) byl hodně volně zpracován, ale i tak byl perfektní. A to jsou jen dvě povídky z celkového počtu patnácti básní a povídek. Tak tedy čtěte, koukejte a odpočívejte v pokoji. Na konci knihy je přiznání šéfredaktora Comics Centra pana Dorta, že nejenom stvořil tuto knihu, ale že spáchal i horší věci, a to takové, že přeložil a zveršoval některé části tohoto svazku. Inu, kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám . . . Komentáře ke všem básním a povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy. Citát: Nahlédnete-li na to, co se událo, s jasnou hlavou a logicky si věci poskládáte, i ten nejzáhadnější problém se vyřeší. (Vraždy v ulici Morgue)... celý text

Národ Sparta 2023, Lukáš Pečeně

NÁROD SPARTA GEN ACS 130. LET Tahle publikace vznikla ke 130. výročí založení Atletického klubu Sparta. (ACS) Každému je snad jasné, že se jedná o fotbalový klub Sparta Praha se sídlem na Letné. Rozměry trochu atypická kniha, v bílém písmu na černém podkladě, se spoustou fotografií a dvěma látkovýma záložkama. Černou a zlatou. Abych napsal Pravdu, využití zlaté záložky jsem pochopil až na konci. Černá je jasná, kde skončíte čtení, dáte černou záložku a druhý den můžete pokračovat ve čtení tam, kde jste skončili. Zlatá je pak speciální, můžete si s ní označit – založit – nejoblíbenější postavu fotbalové sto třicítky. Citát: JAN BERGER: Považuji se za šťastného člověka. Najdete zde zpověď hned 130-ti osobností, kteří mají Spartu v srdci. Hráči, trenéři, maséři, sponzoři a mnoho dalších. Nedá se říci, že jsou to ti nejdůležitější Sparťani, co kdy měli něco společného s ACS, ale rozhodně jsou to ti, kteří byli ochotni svým slovem vyjádřit účast s tímto legendárním Pražským fotbalovým klubem. A teď zpět k té zlaté záložce. Já osobně jsem si zlatou záložkou založil „nimroda“ Davida Lafatu. Když nepočítám legendární hráče z éry první republiky, je pro mě David Lafata legendou tohoto století. Malá ochutnávka: DAVID LAFATA Jen tak jít po lese. Uniknout od všech starostí běžného dne. To je to, co na životě na venkově miluju. Budějovice, Jablonec i Praha jsou krásná města, ale žít v nich natrvalo, to bych nedokázal. Kdepak. Já potřebuju jít ven a čistit si hlavu. Dělal jsem to i v době, kdy jsem hrál ve Spartě, ale času bylo míň, než bych si přál. Teď je to jiné. A vůbec při tom nepotřebuju střílet flintou po srncích nebo zajících. Když jsem na posedu, chci se prostě jen dívat a pozorovat, co se okolo děje. To mi stačí ke štěstí. Jinak se dá říci, že každý si tu najde toho svého, nebo tu svou. Ano, i ženy zde mají svůj profil a některé mají i zajímavou zpověď. Tak že všem Sparťanům ani nebudu doporučovat, protože je to jejich povinnost, tuto knihu vlastnit. Inu, a těm ostatním doporučuju, . . . ať máte o čem přemýšlet. Citát: LENKA BOUŠKOVÁ: Spousta lidí žije v tom, že fotbalisté mají pohádkový život . . .... celý text

Klepeto spravedlnosti 2021, Mike Mignola

Černej oheň . . . pro Krista! A vodou nejde uhasit. O něčem takovým jsem nikdy neslyšel. Humr je jako duch. I když vlastně údajné duchy zde nahání. Vždycky se objeví, nikým nečekán, nikým neviděn, nikým nepozván, použije klepeto spravedlnosti a zase potichu zmizí. Zůstávají jen ocejchovaní. Ovšem, když se objevil Humrův hlavní protivník, bylo to mrazivé. Jeho schopnost je fakt smrtící. Pravda, vypadá trochu jako Ghost Rider, ale je temnější a méně mluví. Malá ochutnávka: Včera jsme našli mrtvý gangstery převlečený za indiány a všichni měli na čele vypálený klepeto. Dneska tu máme párek gangsterů převlečených za gangstery s tím samým cejchem. Zajímalo by mě, co najdeme zejtra. Mrtvý indiány převlečený za gangstery? Jinak další akční nářez ze světa Johnsona Humra a jeho party pomocníků. Temný plamen a jeho Dračí dáma jsou slušní protivníci, ale klepeto spravedlnosti dosáhne i na ně – časem. Pak vše shoří černým plamenem. Na konci knihy najdete i Skucíř. A že je na co koukat, to vám zaručuji. Tak že další povedený příběh , který má na svědomí Mike Mignola. Citát: Pro žháře mají v Pekle speciální kotel!... celý text

Neznámá z Rygu 1998, Jean-Pierre Garen (p)

Pokud jsou u vás všichni tak moudří a stateční jako vy, Marku, pak má Pozemská unie skvělou budoucnost. Neznámá z Rygu je ve skutečnosti teprve třetím příběhem Marka Stonea v této řadě. V Českém prostředí tato kniha vyšla pod číslem 36. Musí tak být všem fanouškům jasné, že tento příběh ještě nebude vyšperkovaný, jak jsou ti, kteří čtou české vydání pěkně podle číslování, zvyklí. Jean-Pierre Garen se tu vlastně teprve zaučuje, jak tyto příběhy psát. V závislosti s ním je na tom stejně dvojice Mark Stone, kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami, a jeho robot Ray. Oba také teprve tápou. Citát: Až já budu pánem, i oni se naučí poslouchat. A ten, kdo umí poslouchat, umí i velet. Přesvědčím je, protože jim vysvětlím správnost svých názorů. Příkladem je tu fakt, že zatím všichni inženýři i Stoneův vedoucí Generál Knov vědí, že Ray sem tam maže nahrávky, kterými musí monitorovat dění na navštívených planetách. Maže je v té době, kdy se Mark dostává do křížku s vnadnými mimozešťankami a jinými hezkými tvory. Prostě sex zůstává jen mezi touto sehranou dvojicí. V pozdějších příbězích také tyto záznamy maže, ale už je to tak dokonalé, že to inženýři nezjistí a Knov to jen tuší. Prostě všichni se teprve učí. Malá ochutnávka: Jménem krále Czira jmenuji rytíře Marka baronem z Jaxu! Obrátil se k Markovi a dodal: Služebné vás zavedou do vašich komnat, kde si můžete odpočinout. Později vás doprovodím na hostinu, která uzavře tento den. Mark, provázen Rayem, kráčel se dvěma čilými dívkami do velké komnaty v prvním patře hlavní věže. Místnost byla sice velká, ale stála v ní jen velké postel s nebesy, stůl, dvě křesla a velká truhla . . . dívky ho zručně začaly zbavovat brnění. Byly snědé, štíhlé, ztepilé a nebylo jim víc než dvacet. Zde se také poprvé setkáme se znakem, který si Mark Stone ve středověkých civilizacích kreslí na svůj štít. Je to zlatá hvězda v modrém poli. Nepřemýšlel nad tím vlastně vůbec, jen to tak vystřelil od boku. A pan spisovatel nám tu ani nevysvětlil, co tento symbol znamená, jak pro Marka, tak hlavně pro čtenáře. (Kapitán Amerika by nám mohl vyprávět :-) :-) :-) ) Ani v pozdějších příbězích jsem nikde vysvětlení nečetl. Ale je to teprve 36 respektive třetí příběh z 86 – tak že někde to určitě bude. Dobrodružství na planetě Ryg je průměrné, ale stylové a svým způsobem i zajímavé. Citát: Jestli se bude na něco jen trošku stěžovat, tak vám přísahám, že vás převelím na satelit, kde si ani počítač nepamatuje, kdy tam naposled byla nějaká ženská.... celý text

Gulliveriana / Zlatý osel 2017, Milo Manara

Ta vaše malá potvora se koupe úplně nahá jak ji pánbůh stvořil! No potěš! (Gulliveriana) První ze dvou povídek v tomto svazku mě totálně dostala, Čúral jsem smíchy a válel se pod nohama svého stolu. To tedy bylo dobrodružství. Gulliveriana si Guliverovo dobrodružství užívá po svém. Hezky žensky. Jsou tam momenty, které vás možná překvapí, ale později zjistíte, že jsou vlastně logické a vyplývají z podstaty příběhu samotného. Když to přijmete, už vás pozdější situace nedokáží vykolejit, jen pořádně rozesmát. Citát: Ať jsou velký, nebo malí, všichni se ke mně chovaj jak kreténi! (Gulliveriana) Druhá povídka Zlatý osel mě šíleně zklamala. Čekal jsem od ní úplně něco jiného. Je to bez humoru a se zvráceným sexem. Nebavila mě. Jednou jsem se zasmál a to s příhodou snědeného zelí, ale to je vše. Kresba u obou příběhů snad ani není moc důležitá, protože jde hlavně o obsah. Ale i na kresbu se časem zvyknete. Zatím co jsem si v prvním příběhu všímal spíše textů, budete v druhé povídce nuceni si všímat spíše té kresby. Ale není o co stát, pokud nemáte rádi zvířecí sex. Citát: Možná začínám přemýšlet jako osel. (Zlatý osel)... celý text

Dobrodružství A. G. Pyma a jiné povídky 1929, Edgar Allan Poe

Mé jméno je Artur Gordon Pym. (Dobrodružství A. G. Pyma) Strašně zajímavé se mi jeví šestnácti stránkové povídání na počátku tohoto svazku. Dozvíte se tam spousty zajímavostí, faktů i úvah o životě E. A. Poa. Takto dlouhé a skoro vyčerpávající úvody se dnes už jen tak nevidí. Jinak v tomto svazku najdete celkem sedm povídek tohoto spisovatele. Všechny příběhy mají jisté napětí, notnou dávku strachu a nemalé množství hororových situací. Nutno dodat, že to je ten starší druh strachu, který dnes už moc nevídáme, a tak možná v některých situacích vám bude připadat až dětinský. Leč je potřeba se vžít do doby ve které se příběhy odehrávají a hned bude o strach uděláno. A věřte, že se zde například otroci ještě oslovují negři. Nedoporučuji tudíž genderkám, aby nedostaly infarkt. Malá ochutnávka: Má obrazotvornost tak pracovala, že jsem skutečně věřil, že nad celou budovou i nad krajem visí zvláštní atmosféra, vlastní jen jí i jejím nejbližším okolí, - atmosféra nemající podobnost s normálním ovzduším, ale vypařující se ze zetlelých stromů, šedých zdí a mlčenlivého močálu . . . (Pád domu Usherů) K povídkám samotným jsem toho dost napsal v komentářích v sekci „Části díla“. Tak že tady jen lehké poznámky. A. G. Pym je román, bezdebat. Jediný román A. G. Poa. Je strhující, skoro až podobný Cestě do pravěku. Toť vše. K povídce Pád domu Usherů jen malá poznámka – všechno je to ponuré a hororové prostředí, ale nikdy nepochopím, proč ten dům na konci povídky spadnul. Vražda v ulici Morgue je pocta siru A. C. D. Sherlock Holmes by zaplesal. Citát: Toto tajemství je pokládáno za nerozřešitelné právě pro onen důvod, pro nějž by se mělo pokládat za snadno řešitelné. (Vražda v ulici Morgue) Záhada Marie Rogetové je nejslabším článkem v tomto svazku. Možná až zbytečná návaznost na Vraždu v ulici Morgue. Zlatý brouk má dost dlouhou šifru. Černý kocour je nejlepším příběhem v tomto svazku. Poslední příběh v této sbírce nese název Sestup do maelstromu. Dobrodružně mrazivé vyprávění. Celkem se jedná o velmi temné a povedené povídky. Citát: Všechny černé kočky jsou zakuklenými čarodějnicemi. (Černý kocour)... celý text

Velká trojka 1998, Jean-Pierre Garen (p)

Přiznám se, že jsem znovu dostal chuť na tu skvělou paštiku. Musím uznat, že druhá kniha v sérii Mark Stone, Kapitán pro dohled nad primitivními planetami, mě moc nenadchla. Ačkoliv je to u nás již příběh číslo 35, je to ve skutečnosti pouze druhý dobrodružství Marka Stonea z pera pana spisovatele Jean-Pierre Garena. (vysvětlivky v předcházejících komentářích k této sérii). Je zde hodně poznat, že pan spisovatel ještě nevěděl kudy a kam se s tvorbou postav vydat. Malá ochutnávka: . . . obr se však nevzdával. Všiml si, že vetřelci mají meče dosud v pochvách, a vrhl se na ně. Ray mu však skočil do cesty. Zbrojnoš byl hrdý na svou sílu a velice rád ji dával na obdiv. Domníval se, že bude ve výhodě, když prudce zaútočí. Měl však pocit, že narazil do kamenné zdi. Potom následoval úder pod hrudník, který mu vyrazil dech. V následujícím zlomku vteřiny jej cosi udeřilo do lebky a pak už jen padal do jakési bezedné studny. Android krátce pohlédl na hroutící se tělo. Než dopadlo na zem, popadl obra za opasek a mrštil jím do okna. Obr plavmo proletěl na dvůr. Je to takové celé roztříštěné, skoro až nezáživné, místy sice dost brutální, je tu sex, je tu šílenství robota Raye, ale jako celek je to neuspořádané. Ano, musíme zvýraznit fakt, že tady se to teprve celé formuje, tady to teprve celé začíná. Jedna zajímavost – kniha se vizuálně zdá silnější, ale i tak má stejných 120 stran jako ty předcházející. Jen tu z nějakého nepochopitelného důvodu bylo použito větší sazební písmo a hrubší papír. Citát: Máme-li předstírat, že se nic neděje, sedněme si ke stolu. Ale i tak tu najdete pár situací, které vás překvapí nebo rozesmějí. Příkladem je třeba skupina námořních rebelů, kteří se bojí vlést do vody. Se slovy, copak jsme ryby, tam nevlezem. A vyznamená se i Ray – má zde totiž jednu prvotinu. A trou je sex. Ray – robot – se zde poprvé miluje. Začíná tak získávat s tímto lidským potěšením první zkušenosti. A kdo jiný by mu mohl lépe radit, než jeho kolega Mark Stone. Ale ani tyto fakta mě nedonutí dát příběhu víc jak 60% Citát: Tvá oběť bude naprosto zbytečná.... celý text

Tovaryš 2010, Alex Drescher

Mám rád své vzpomínky. Dokonce i ty špatné. Z některých období mého života mi zbyly jen ony . . . Lehce radioaktivní elf se rozprskl po okolí. Pravdou je fakt, že jsem z příběhu vybral docela dost citátů. Celkem asi dvanáct. Jenže průser nastal za dva dny po přečtení tohoto dobrodružství. Já si totiž skoro nedokázal vzpomenout o čem příběh je. Navíc jsem si krutě lámal hlavu s tím, co se mi tam vlastně líbilo nebo nelíbilo. Já si nemohl vzpomenout! Vypadá to, že jsem z prvním příběhem z cyklu Prolnutí pořádně neprolnul. Tak že co já mám vlastně vůbec napsat? Citát: Alkoholem démony nepřemůžete. Stane se jen to, že si ty svině pozvou kamarády . . . Nakonec jsem musel knihou trochu listovat, abych si připomenul alespoň nějaké postavy a možná i děj. Je v tom dost magie a Tovaryš ke svému osudu přišel vlastně úplně náhodou. V té rychlosti mu bylo přisouzeno být katem. Pár povedených hlášek najdeme v prolnutí celým příběhem. Prostě jsem se zasmál, ale zatím jsem se do příběhu nezažil. Tak jak bych si přál. A protože mám i druhou knihu v této sérii, věřím, že k prolnutí později dojde. Citát: . . . tušení smrt lidi děsí víc než smrt samotná.... celý text

Železný Prométheus 2018, Mike Mignola

Je čas poznat neúprosnou spravedlnost Humrova klepeta! Nejprve okuste Humrovo klepeto – to je sice hezká hláška, ale mě se dařilo celkem dost dlouho Humra ignorovat. Nejdříve jsem ochutnal Hellboye, pak další z týmu Ú.P.V.O. A až teď, kdy si dává Ústředí trochu šlofíka a já nemám co číst . . . jsem si pořídil všechny tři Humry, které u nás vydalo nakladatelství Comics Centrum. Sice jsem byl trochu nervozní z toho, že Humra Johnsona nekreslí Mike Mignola, a udělal jen scénář, avšak po rozbalení a otevření jsem zjistil, že kresba je perfektní. Má ji na svědomí Jason Armstrong. Citát: Abych mohl šířit slávu naší vlasti, byla pod mé vedení svěřena ta nejmocnější zbraň, jaká kdy spatřila světlo světa. Obsahově je to jedna velká akce. Všechno běží strašně rychle. Výbuchy, oheň, souboje a do toho všeho zmatku a práskání osobních zbraní se objevuje drak. Vše se děje tak rychle, že některé stránky nestačil Dave Stewart ani vybarvit. První Humr mě rozhodně nezklamal. Mezi kapitolami najdete stručnou historii Humra Johnsona a to jak v komiksové éře, tak i v té filmové. Psané slovo, vždy na jeden list vám o něm prozradí prakticky vše co o něm potřebujete vědět. Citát: Ač jste živ . . . jste prakticky mrtev.... celý text