SynD
přečtené 427
Topecká škola
2022,
Ben Lerner
masturbatory, wankfest, regurgitation a navel gazing. tyto výrazy z recenzí na goodreads ve mně rezonovaly nejvíc. chladná a překonstruovaná literatura, cucaná z prstu, respektive psaná z hlavy bez zapojení emocí. asi bych potřebovala varovný disclaimer hned na přebalu knihy: "pozor, autor je produktem a vyučujícím lekcí tvůrčího psaní / literatury". protože číst tyhle výmysly bez srdce mě ale vůbec nebaví.... celý text
Druhá žena
2023,
Louise Mey
experimentální styl ani absenci uvozovek jsem nezaznamenala, příběh plynul jako pomalá a znepokojivá řeka. záminky, stupňování agrese a zaviňování oběti agresorem ("nutíš mě ti ubližovat") jsou bohužel velice přesné.... celý text
Neviditelný život Addie LaRue
2021,
Victoria Schwab
námět knihy stojí na skvělém nápadu. tím ovšem se superlativy končím, protože mi nepřišlo, že by ten nápad autorka jakkoli vytěžila. při čtení jsem se opakovaně těšila na zajímavou akci (namátkou): po uzavření smlouvy s čertem Addie jen odklopýtá krajinou do Paříže, kde se poflakuje. díky svému daru/prokletí se dokáže vetřít do salonu francouzské intelektuální smetánky, kde je i Voltaire - aby tam chvíli pobyla a pak ji Luc vyexpedoval pryč. naivně jsem se těšila na akci i ve chvíli, kdy Addie přizná Henrymu barvu. čekala jsem konflikt (třeba i životních stylů), nějaké zápletkotvorné potíže, které by oba hrdinové spolu překonávali. místo toho Henry kývne hlavou, a po zbytek času pak spolu špacírují po New Yorku, chodí do kaváren, na zajímavé kulturní akce, a taky u toho jedí různá jídla a pijí různá pití. zajímavé události se tu jen zmiňují, z francouzské buržoazní revoluce vidíme jen kouř, oheň, a jakési dva opruzáky, kteří se chystají Addie prolustrovat. z velkých válek vidíme jen primitivní viněty, resp. nevidíme vlastně nic, jen o nich slyšíme. don't show, tell - tímhle heslem jakoby se autorka důsledně řídila. spolu s mimořádnou rozvleklostí vyprávění a otravnou repetitivností (opravdu jsem nemusela číst mechanicky se opakující setkání A. s čertem), a taky absencí jakýchkoli zajímavých charakterů u hlavních postav, to dělá z knihy nudu. ani ten nejluxusnější hedvábný čajový sáček neudělá z barelu vody chutný čaj. nebavil mě ani nulový osobnostní rozvoj Addie, která za 300 nepřišla na nic lepšího, než se litovat, tvrdohlavě dohadovat s čertem, a krást oblečení / prachy / jídlo / bydlení. seriously? ještě chci zmínit kýčovitost knihy, která je tu do mrtě dotažená. kavárničky, navštěvované hrdiny, jsou cool a útulné. koncerty se konají v tajných tunelech pod městem. divadelní představení jsou edgy a sexy. sexy jsou tu vlastně skoro všichni včetně komparsu. knihkupectví, kde pracuje Henry, je žánrově stylové, jako by hrálo v nějaké Disney či Hallmark romanci. hrdinové lehávají pod hvězdami, posedávají na střechách, a vedou k tomu ploché, povrchní řeči. a extra kýčovitá je autorčina fixace na "souhvězdí" pih na autorčině tváři. kurátorské popisky k uměleckým dílům, která Addie v běhu času inspirovala svou nadčasovou krásou, už jsem pak pro jejich kýčovitou lepkavost ani nečetla. závěr: být to celé mnohem stručnější, cca o polovinu až dvě třetiny, dám ***. a na další knihy autorky mě kniha nenalákala. asi. asi určitě. ale vizuálně je půvabná, to vlastně stojí za zmínku.... celý text
Pro muže to nejlepší
2002,
John O'Farrell
hrozná kniha, příšerný hrdina, nesympatická hrdinka a neuvěřitelný konec. moc nechápu, proč se vůbec takové knihy překládají do ČJ.
Soběstačný
2020,
Zuzana Dostálová
máma, která je obětí tragické nehody a traumatu z něj plynoucího, těžkého údělu samoživitelky, pracující za kasou, (zatuchlého nápadníka) a vážné nemoci. a taky vlastní hrdosti............................ otec idiot, jehož absence páteře a rodičovské zodpovědnosti se na konci ukáže být překvapivým darem pro hlavního hrdinu................. dědeček, přeživší holocaustu, s nímž nepochybně nebylo vůbec snadné vyrůstat. nositel vytrvalosti a tvrdohlavosti, dlouho i soběstačnosti samozřejmě, velkorysosti, kulturního rozhledu a též rodičovské zodpovědnosti vůči Štěpánovi........................................... Štěpán, kluk, co musel velmi rychle dospět. co umí být velmi dobře pro druhé a moc toho nechtít, typické parentifikované dítě. dítě, co mu nezbylo nic jiného, než být soběstačné. kluk, kterému jsem přála všechno dobré..................................................................... pečovatelka Eva, žena na svém místě, která vrátila dědovi jiskru do oka, a jejíž pozornost pomohla Štěpánovi vystoupit z utrápené pečovatelské role do života adekvátního jeho věku.......................... ... atmosféra knihy se mnou zůstávala ještě po přečtení, nejlepší momenty jako výlet na ryby, dědovo smažení a solení, jimiž si upravuje i dovážená jídla, realistická ulepenost a zaprášenost jeho domácnosti. taky Š. poslední Vánoce s mámou................................. a nejohavnější momenty jako nechutný požadavek Š. otce, aby se matka, podruhé se léčící z rakoviny a půjčující si, kde může, podílela na koupi pc pro syna. bezohlednost mámina nápadníka. hrůzné výjevy z Billy. celá pasáž s léčitelem..................................... ... autorka zajímavě pracuje s tématem nemoci a zdraví. nejdrsněji v dějové linii mámy, která i s návratem rakoviny musí táhnout neúnosnou nálož uživení sebe a syna, aby nakonec padla jako k smrti zchvácený kůň. její nemoc zároveň vysílá Štěpána k dědovi, kde chlapec nakonec poznává pevnou podporu, kterou mu vyčerpaná máma nemohla dát.......................................................... dědovy neduhy, nevyhnutelně gradující a nárokující si Štěpánovu pozornost neúměrně jeho věku. a zároveň dědovo pevné duševní zdraví, neutuchající zájem o věci a láska k vnukovi............................ zdravá jídla v nové rodině otce Huga - zde si tedy autorka smlsla a bulgury s batátem jsou spolu s vestičkami a vousy otce na hraně parodie. ale parodie, která mě bavila. zpátky ke zdravým jídlům, ta jsou v ostrém kontrastu s neláskou a lakotou nevlastní matky, a celkovou toxicitou domácnosti, kde pro Štěpána není a nebude místo........................... a když už mluvím o toxicitě, celé prostředí Billy je tu pro zaměstnance doslova jedovaté. neurotické požadavky zákazníků, tlak na výkon a rychlost pokladních... a otravné popěvky a reklamní znělky, dodávající prostředí prodejny další okruh pekla..................... zdravý je i Štěpánův fokus na vlastní sílu, cvičení a kolo, díky kterým dokázal sám sebe vytáhnout z možných depresivních hloubek. a postavení se v sobě sama, díky němuž dokáže nahlédnout povrchnost a prázdnotu otcova nového životního stylu................................. ... Soběstačný je pro mě nejlepší letos čtená česká kniha, na rozdíl od jiných zástupců žánru "česká domácí depka" mě nedeprimovala. od autorky jsem četla Hodinky od Ašera, z nichž mi nezbyl vůbec žádný dojem, tak jsem zvědavá na její další díla.... celý text
Život za život
2023,
Maylis de Kerangal
kniha mi po čase připomněla, proč skoro nečtu francouzské autor(k)y. protože je to ukrutně upovídané! pozornost jsem udržela jen tak tak - díky silnému příběhu a tomu, že je autorčin jazyk poetický. taky jsem ráda za technické a velmi zajímavé detaily transplantací. ale stejně jsem si nedokázala nepředstavovat, oč lepší zážitek bych měla, kdyby se to celé vykostilo zhruba na třetinu, vyházely by se zbytečné linky jako nepříběh mladé sestry z ARO a lékaře/fotbalového fanouška, nebo absurdní cesty do minulostí. někdy až brutální stručnost mnoha* severských či německy psaných knih mi zkrátka vyhovuje více. *tím samo nemyslím všechny, třeba toho Fina s knížkami se zajícem taky nedokážu číst... celý text
Priatelia, lásky a jedna hrozná potvora
2023,
Matthew Perry
kniha je napsána chaoticky, čtení ztěžuje jednak meandrické vyprávění, jednak absence jakýchkoli dat - pomohlo by i vědět jen v jakém roce zrovna autor je. ......................................................................................................... téma závislosti nechám stranou. považuju ho za příliš velké a vážné na tuto kratičkou recenzi. s Perrym v tomto cítím a vnímám, že to se s svým aktivismem myslel dobře. věřím, že kniha mohla mnohým závislým lidem pomoci. a je mi líto, že ho následky sebedestruktivního životního stylu nejspíš stály život. ......................................................................................................... stranou nechám i seriál Friends, který mě nikdy nezaujal dostatečně na to, abych dokoukala byť jeden díl. ......................................................................................................... z knihy tak pro mě zbývá křišťálově čistá ilustrace narcistní duality. Matthew Perry se často vyjadřuje grandiózně - jeho rodiče byli nejkrásnější lidé na planetě, on sám změnil podobu mluvené angličtiny, Friends patří k nejzásadnějším uměleckým dílům... taky hodně (opravdu hodně) píše o milionech, co vydělal, drahých domech, v nichž žil a o ženách... k těm se ještě dostanu. odvrácenou stranou nafouklého falešného Já, jeho very important persony, je celoživotní pocit nedostačivosti, ukrytý v hloubi duše. ......................................................................................................... právě z něj nejspíše pramení autorova potřeba tlumit a utápět vlastní pocity v alkoholu a drogách. a podílí se i na jeho řekněme konzumním přístupu k ženám. bere je jako věci, jejichž hlavní funkcí je krása, sexuální dostupnost, a v některých případech jejich pečovatelské schopnosti. za tyto vnější a utilitární atributy se nedostane, stručně řečeno je jeho přístup k ženám nechutný. ......................................................................................................... zajímavé je, že Perry své psychice nějak rozumí... racionálně vzato. ví, že v sobě má díry, že se je nepovedlo zaplnit slávou, penězi ani sexem... ví, že své partnerky opouští dřív, než by mohly opustit ony jeho. ale možná nedošlo k pochopení na hlubší úrovni: k tak účinnému kontaktu s vlastními traumaty, které by přineslo skutečnou sebereflexi a spolu s ní i změny v chování. chování k sobě sama, okolí nebo partnerkám (namísto stálého opakování stejných vzorců). možná, že vedle závislosti byl i v tomto Perryho neomezený finanční a sociální kapitál vlastně nevýhodou. prošel mnoha terapiemi a odvykacími centry, zároveň tu ale coby celebrita mohl dostávat namísto pevných hranic a zpětné vazby spíše enabling (podporu v tom se dál ničit). a pokud někde narazil, nic mu nebránilo odejít jinam. ostatně je zajímavé, že o zdravotnících a terapeutech prakticky nemluví, a pokud ano, tak v dosti nerudném a ublíženém tónu. ......................................................................................................... celkově mi ale kniha přišla poučná. ukazuje, že můžete patřit k nejprivilegovanějším obyvatelům naší planety (běloch, muž, obyvatel USA, talentovaný, pohledný, movitý), vnitřní psychická zranění vám ale nic z toho samo o sobě nevyléčí. ......................................................................................................... autorovo vyprávění se mi pro arogantně ukřivděný tón příliš emočně nedotklo. až, když jsem ho viděla úplně na konci na fotkách s malými sourozenci celého radostného, mě zabolelo, že přání založit rodinu a mít vlastní děti se mu nepodařilo.... celý text
Pomalu hořící oheň
2021,
Paula Hawkins
mnoho dějových linií a nezajímavých postav - čtenářova smrt. smrt nudou a únavou z nesympatických povah a na sílu zohýbané zápletky... po Dívce ve vlaku druhá a poslední šance pro Paulu Hawkins. další nuda netřeba!... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
pracuju s dětmi v podobné situaci jako je ta Bářina, ale stejně jsem po dočtení cítila potřebu debriefu nebo supervizní hodiny, abych to celé zpracovala. ano, tohle se děje, děje se to v mnoha rodinách. děje se to právě teď... studie narcistní matky mi přišla chirurgicky přesná. jde přesně o ten typ matky, který se v případě, že se dcera přijde svěřit s tím, že jí otec sex. zneužívá, urazí, že otec dává přednost dceři, a dceru obviní z toho že otce svádí a/nebo že si to celé vymyslela. u otce jsem trochu tápala, příčinu jeho patologického chování jsem z knihy nechytla. kombinace naprostého nezájmu o dění v rodině (možná vnitřní emigrace), násilnictví, kdy Báru na matčin popud trestá opravdu tvrdě, a deviantních sklonů pro mě byla matoucí. zároveň ale ukazuje, že i rodič, který sexuálně zneužívá vlastní dítě, může být někdy z obou rodičů ten (o maličko) citově přístupnější. no a malé Báry mi bylo nesmírně líto. když ji Frodo s maminkou naložili po výtvarce do auta, moc jsem doufala, že jí vezou někam do bezpečí. ale to se nestalo. bohužel. autorka na Báře ukazuje, jak se týrané děti snaží do poslední chvíle být hodné, rodičům vyhovět, a hlavně berou vinu za všechen chaos, násilí a bezpráví na sebe. scéna, kde se pevně drží matky a slibuje, že už jí nebude provokovat (přitom jde o problém matky, že jí dcerka triggeruje a že se nedokáže ovládat), je srdceryvná. a scéna v kabinetě s manipulativním výslechem výchovné poradkyně, je mrazivě děsivá i tím, že takto může vyšetřování týraného dítěte taky vypadat (i ze strany institucí). v realitě by se Bára před transformací do vrány možná ještě začla sebepoškozovat, což by jednak posílilo její pocit hanby za to jaká je, jednak triggerovalo matku tím, že by pošpinila lůžkoviny, nebo svými jizvami schválně přitáhla nežádoucí pozornost okolí. co by si o nich mysleli lidi? za mě nejlepší kniha P.D., ale byla bych ji raději nedočítala před spaním. PS: ještě se chci vyhradit vůči výroku v jednom z komentářů: není to tak, že by se z dětí jako Bára automaticky stávali tyrani, kteří předávají rodinné nemocno a zlo další generaci. stát se to může, ale to narcistní žezlo přebírají spíše Katušky - "zlaté děti". děti jako Bára (pokud se jim nedostane pomoci) končívají v závislostech, sebezničujícím chování a taky jak oběti zneužívajích vztahů.... celý text
