Skallarix
přečtené 352
Vlk se vrací
2002,
kolektiv autorů
Velice kraťoučká brožurka vydaná Českým svazem ochránců přírody za podpory WWF Österreich, Lesů České republiky (s.p.) a Ministerstva životního prostředí ČR, která se snaží vyvrátit mnohé mýty ohledně vlků, kterých se lidé po generace dogmaticky drží. Jako literaturu faktu bych toto široké veřejnosti asi nedoporučoval, přece se jen jedná o krátkou brožuru. Ale takovým chovatelům dobytka, sedlákům, paradoxně i některým myslivcům, kterým pravděpodobně jde jen o trofeje a ukojení (čehokoliv) střelbou na vše živé, kteří stále volají po likvidaci této šelmy a kteří neustále se snaží bránit návratu vlků do jejich přirozeného prostředí nepodloženými a prázdnými argumenty, těm ano. Otázkou ale zůstává, zda-li jsou tito lidé schopni přijmout i fakta a zbavit se dogmat.... celý text
Severská mytologie
2017,
Neil Gaiman
Když poprvé Gaiman začal zveřejňovat informace, že chystá novou knihu o severských mýtech (dočetl jsem se tehdy na jeho Twitteru), byl jsem plný nadšení a očekávání. Dlouho trvalo, než kniha vyšla a pak ještě chvíli, než jsme se jí dočkali v překladu. Už mnohokrát jsem byl ale ponaučen, že přespřílišné očekávání, co se knih týče, převážně škodí. "Vždyť ale na ní pracoval tak dlouho, musí to být objemný svazek plný hrdinských eposů, příběhů o vychytralosti a úskočnosti mýtických bytostí, i lstech samotných bohů... a dojde i na epos o Siefriedovi (Sigurdovi, chcete-li) a pokladu Nibelungů...?" Samé otázky, které byly zodpovězeny až ve chvíli, kdy jsem se do knihy začetl. A ano, nastalo jisté rozčarování. Neil Gaiman vybral jen některé příběhy, které možná znáte z Eddy, pokud jste již četli, ale podal je svým vypravěčským způsobem. A vlastně, vcelku strhal z nich háv oné epičnosti, tajemnosti a hlavně ... Té hloubky, kterou naleznete ve zmiňované Eddě. Vybrané převyprávěné příběhy se staly tak jednoduchým zábavným čtením, které bych asi spíše doporučil dětem. Ale i takové příběhy se dají podat zcela jinak a možná i lehce důstojněji (kupříkladu v případě řeckých mýtů mohu zmínit Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky). Nechci přímo říci, že Gaiman z tak úžasných mýtů udělal "plytkou" záležitost, ale pokud bych měl vybrat pro toto zpracování nějaké vhodné slovo, označení, pak by to bylo "zcela ploché". Ale i přes to vše, oceňuji jistou dávku humoru, kterou autor do svého pohádkového vyprávění vložil, bylo to zábavné. Jen pro seznámení s mytologií severu naprosto... Nedostačující. A ještě abych nezapomněl, jeho konec příběhu, kde upustil uzdu své fantazie... Nebylo to špatné. Při hodnocení pociťuji velkou rozpolcenost. Zde, na Databázi knih se udílejí titulům celé hvězdy. Ale kdyby tomu bylo jinak, ohodnotil bych jí zřejmě třemi hvězdami a polovinou navrch.... celý text
Láska a smrt
1984,
František Halas
Anotace vlastně říká vše. Jedná se o pouhý výbor lidové poezie - některé znáte jistě i jako písně a nápěvky, obvykle od babiček a starších generací vyrůstajících na venkovech, kde folklor je stále (byť i jen střípek z něj) svým způsobem živý. Žel, často v tomto výběru jsem nenalézal to "něco", co by chytilo nějak zvlášť za srdce, co bych si spojoval s pocity a city lásky. Ani nic poetického, co se týká smrti jako takové.... celý text
Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů
2016,
* antologie
Asi jsem od sborníku povídek s detektivní - a ještě navíc NOIR (dvakrát podtrženo!) tématikou - čekal více. A ještě aby ne! Autoři povídek ve sbírce jsou větší, známější, či slavní spisovatelé domácí scény a to nejen v oboru detektivek a thrillerů. ... Nevím, zda-li chyba byla na mé straně. Ale pod hlavičkou NOIR člověk čeká trochu typický odstín literární tvorby na daném poli, či v žánru. NOIR... Ono právě "noir" se daný žánr jmenuje ne jen tak z nějakého důvodu (nebudu zde citovat nekonečné řádky, ale toto označení přišlo s jistým filmovým žánrem!), který spadá pod mé velmi oblíbené a zde, v této knize, jsem nic moc takového nenalézal. Spíše se jednalo o řadový sborník detektivních povídek (a opět - ne zcela vždy), byť s autory věhlasnějšími. Nepomohla ani předmluva, kde Pavel Mandys se snaží vysvětlit, kde se v Praze takový "noir" vzal (o to nic), ale pak tento sborník srovnávat s prý bestsellery "Brooklyn Noir", "Boston Noir", "D. C. Noir", "Manhattan Noir", "New Jersey Noir", či evropskými "London Noir", "Dublin Noir", "Helsinki Noir"... a další města s přívlastkem románského slova, zde konkrétně francouzského - "noir". Noir v Praze? Proč ne. Naopak, jistěže ano! Ale toto s žánrem NOIR jako takovým mělo pramálo společného, spíše téměř nic, než-li něco. Krimi, či detektivní povídkový sborník, to ano. A to povídek někdy lepších, někdy spíše něčeho, co autoři měli asi nechat v šuplíku. Spojovalo ale všechny jedno - zločin. Jenže to nestačí, rozhodně ne na to, aby byly povídky, či příběhy jen proto značeny noir, nehledě na to, jak temnou podstatu mohly míti. Protože pokud jen dle toho byly povídky přiřazeny tomuto žánru, někomu tu něco velmi, ale velmi uniká.... NOIR už možná není jen tak ledajaký žánr, mnohdy mám pocit, že z něho se stává i jistý kult.... celý text
Cesta pravého muže
2012,
David Deida
Tyhlety knihy... plné "pravd a moudrostí". Duchovní průvodce od dalšího "slavného životního guru". Návod, jak žít v harmonii s nejhlubší a nejčistší pravdou a v symbióze s vesmírnou láskou a energií a ... Já už ani nevím. Nejvíce mě pobavilo krátké psaní o pivu. Pivo (jeho užívání) je prý ženská energie, která se nám, mužům nedostává. Jejich lásky a té pozitivní energie, kterou my, jakožto muži, potřebujeme. A tak tento deficit doháníme právě tímto mokem :-D Dobře. Dalo by se to převést i do reálnějších kulis - lásky se mi nedostává, nejsem spokojený se svou ženou, se svým vztahem - a tak jdu raději na pivo. A nebo se to dá podat i takto: být zamilovaný až po uši a být tou jistou "drogou" pro mě partnerka, asi bych nechodil tak často si kompenzovat tuto "láskyplnou ženskou vesmírnou energii" do knajpy. Tečka. Ona asi drtivá většina těchto průvodců je jen plno obecně známých frází zabalených do růžové energie všehomíra (nebo dle potřeb) a přetransformovaných teologických idejí o smyslu bytí a života. Na někoho může tato kniha působit jakožto jistý pozitivní impuls pro vytouženou změnu v životě, proč ne. Ale mě tohle zcela míjelo.... celý text
Magorova děťátka
2019,
Ivan Martin Jirous
odpad!
Navzdory hodnocení musím uznat, že je to asi nejlepší, co jsem od Magora četl. Pomálu je tu vulgarit a oplzlých výkřiků o ničem, pomálu je tu i nesouvislého blábolení (nebojte, i tak se od každého zde najde)... Ale stále se tu v oněch "lepších básních" pere onen typický Magorův kýč s nicotou, prázdnem, co osloví pravděpodobně jen jisté sorty čtenářstva.... celý text
Antianalfabeticum
2017,
Jiří Weinberger
Nechce se mi věřit, že současná česká poezie, či její hlavní proud - a ještě v tom lepším případě, se řine triviálním veršováním, neumělými a primitivními rýmovačkami, které by daly dohromady snad i děti třetích tříd základních škol... Jenže takováto díla jako "Antianalfabeticum" mě pořád o tom stále přesvědčují.... celý text