Sisssi
přečtené 686
Tajemství Marie Magdalény: žena v srdci křesťanství
2013,
Cynthia Bourgeault
Pokud čekáte fakta a něco zajímavého a věrohodného o problematice, která se váže k Marii Magdaleně, pak sáhněte raději po něčem jiném. Autorka mluví o svitcích z Nag Hammádí - přitom nešlo o svitky, texty byly nalezeny v knižní podobě. Císař Konstantin roku 313 rozhodně neudělal z křesťanství jediné náboženství Římské říše, jak autorka uvádí, naopak, tehdy bylo křesťanství teprve zrovnoprávněno s ostatními náboženstvími a přestalo být pronásledováno. Nemá smysl rozebírat další nepřesnosti a zkreslení, protože by to vydalo na objemný článek. Pokud se chcete dozvědět, jak přesně zní onen inkriminovaný text Filipova evangelia, kde se píše, jak Ježíš miloval Magdalenu víc než ostatní učedníky a často ji líbal, sáhněte raději po článku "Nově objevený koptský zlomek tzv. "Evangelia Ježíšovy ženy"" od Zuzany Vítkové, "Konec příběhu zlomku o Ježíšově ženě" od téže autorky (volně dostupné na internetu), nebo po knize Oertera a Pokorného Rukopisy z Nag Hammádí I.... celý text
Camilla - milenka prince Charlese
1995,
Caroline Graham
Tentokrát to není pohádka o zlé Camille a hodné Dianě, ale naopak o zlé Dianě a hodné Camille. Zkrátka další neobjektivní kniha, ukázkový příklad toho, jak se nemá dělat biografie (ale stejně tak většina biografií vypadá :-)). Je zajímavé porovnávat různé verze stejných událostí v jednotlivých knihách, ale nějakého objektivního pohledu se v dohledné době asi nedočkáme. Autorka mě pobavila hned v úvodu, když několikrát zmínila pravdivost předkládaného příběhu. Věřit jedné straně je vždy ošidné.... celý text
Lovci a sběračky plodů
2004,
Francine Prose
Povedené. Sočit na muže - ale jen do chíle, než se ztratí dítě nebo rozbije auto a ženy si neví rady. Vzývat Bohyni - ale jen do té chvíle, než mi skutečně začne téct do bot, pak automaticky naskočí "Ježíšikriste". Obdivovat domorodce - ale jen do té doby, než začne jít o mé vlastní pohodlí. Být sesterská - ale jen do té doby, než se objeví první záchvěv jiného názoru. Být ekologická - ale jen ústně. Martha je přitahována k ženám, co jdou za Bohyní, ač si celou dobu říká, jak je jejich počínání vlastně směšné, chování hloupé a mluva pokrytecká. Škoda, že toho od autorky česky nevyšlo více.... celý text
Kočičí oko
2022,
Margaret Atwood
Skvělé! Elain v labyrintu ženských vztahů, jehož zákruty jsou pro ni nepředvídatelné a plné nástrah. Dětské a ženské vztahy bez pozlátka a načančaných filtrů. Doporučuji. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 63): ...kdybych tu s ním byla sama nebo v klučičí bandě, náramně by mě to bavilo. Teď prostě jen mlčím. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 65): ...poví mi, že jsem její nejlepší kamarádka. Carol má ještě jednu nejlepší kamarádku, která je někdy nejlepší, ale někdy se s né Carol zase vůbec nekamarádí. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 67): ...poznám, že si to vůbec nemyslí, že se jim ta jejich paní a jejich stránka zdá mnohem hezčí. Ae takhle se to říkat musí, a tak se to taky učím. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 67): Úplně mi stačí sedět na zemi a vystřihovat pánvičky ze zásilkových katalogů nůžkami na yšívání a říkat, že se mi to nepovedlo. Zčásti se mi ulevilo. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 105): Ne všem se musí moje tvorba zamlouvat. A ne proto, že jsem žena. Když se někomu nelíbí nějaká mužská tvorba, není to proto, že jejím autorem je muž. Zkrátka se jim nelíbí, tečka. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 118):...a když se ráno probudím a vykouknu z okna pokojíčku, roztávají dole v poprašku krasopisně vyčůraná počáteční písmena jejího jména a příjmení. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 134): Čekala jsem na sebemenší náznak: na noční můry, apatii a sklíčenost. Ale nic jsem nevysledovala, což mohlo znamenat, že se naučily dobře přetvařovat, stejně dobře, jako kdysi já. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 136): Vůči nepřátelům můžete pociťovat nenávist a štvou vás. Ale Cordelie je moje kamarádka. Má mě ráda, chce mi pomáhat, všechny tři jsou moje přítelkyně a chtějí mi pomáhat, jsou to moje nejlepší kámošky.(...) Nenávidět je by šlo mnohem snáz. S nenávistí bych si poradit uměla. Nenávist je jasná, kovová, jednostranná, neochvějná: na rozdíl od lásky. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 167): Nazvala jsem cyklus Papiňák. Kvůli atmosféře, která panovala v době, kdy jsem ho dokončila, si lidi občas mysleli, že je to bohyně země, což mě vážně pobavilo s ohledem na to, jak máma nesnášela péči o domácnost. Další v něm hledali kritiku zotročování žen, další odmítaný stereotyp ženy zredukované na vykonavatelku triviálních domácích prací. Ale byla to jen máma při vaření a kde a jak na konci čtyřicátých let připravovala jídlo. Margaret Atwoodová - Kočičí oko (str. 210): Slyším jejich zlobu, ale taky potřebu. To ony mě na tohle potřebujou, ale já je už ne.Už mi na nich nezáleží. Něco ve mně ztvrdlo, vykrystalizovalo, proměnilo se ve skleněnou kuličku. Margaret Atwoodová - Kočičí oko: strany 362 a 398-9 - skvělé, přípané, výstižné.... celý text
Dědictví Nibelungů
2011,
Wolfgang Hohlbein
Stejně slabé jako předchozí díly. A to, jak Regin na konci udělá z nothungu excalibur, tak to jsem tedy nepochopila, časově to nevychází.
Dcera Kury
2009,
Debra Austin
Takové dětské. To, co hrdinové dělají, umí, cítí, jak smýšlí je neuvěřitelným mišmašem, který nedpovídá době před 500 000 (nebo dvěma a půl miliony jak je na obálce?) lety, ale zcela náhodně si vyzobává prvky z celého pravěku i fantazie. Postavy vypadají ještě napůl jako opice, velice archaicky se páří, vydávají zvířecí zvuky a mručí na 100 způsobů, ale na druhou stranu používají abstrakta, velmi pokročilé nástroje a bydlí na úrovni, která 500 000 let př. n. l neodpovídá. O náboženských představách nemluvě. Zajímavé je, že náboženský koncept Velké je v textu líznutý spíše patriarchálními než mateiarchálními prvky. Tudíž mě obliba knihy u feministicky (vlastně spíš pseudofeministicky) orientovaných čtenářek poněkud udivuje. Úsměvné byly i šelmy, které se vůbec nechovají "divoce", ale spíš nepřirozeně a za každou cenu krvelačně. Autorka má dle záložky zálibu v paleoantropologii - pak nechápu, proč ji při psaní alespoň trochu nevyužila, kniha je napsána, jako by autorka znala z pravěku sotva látku základní školy.... celý text
Růže a tis
2021,
Mary Westmacott (p)
"To poslední, o co při volbách stojíte, je zbytečně moc těch, kteří používají mozek a umí si dát dvě a dvě dohromady." Prostě Agatha...
V síti paměti uvízl, slunce se ptal
2016,
Václav Cílek
Mám dojem, že jsem se vlastně téměř nic nedozvěděla. Sem tam nějaká zajímavá informace, ale ta je podána tak nenápadně ve vrstvě vaty, že ji člověk téměř (a někteří záměrně) přehlédne. Třeba poznámka o tom, že skutečných "menhirů" je u nás maximálně pár desítek, zbytek je novodobá módní náplava či nepochopení něčeho staršího, ale ne pravěkého.... celý text
Fenomén Býčí skála
2020,
Martin Golec
Zajímavé, jen mám dojem, že kniha je jednou z těch, co brzy zastarají. Připadá mi poněkud poplatná době. Když je v módě bláznění po bohyních a posvátných místech, autor tomu ochotně vychází vstříc. Věda by však měla být nezávislá a povznesená nad dobovou poptávku. Stati Evy Čermákové není radno brát příliš vážně, ty beru jen jako doplněk pro pobavení.... celý text
Prsten Nibelungů
2011,
Wolfgang Hohlbein
Tolik jsem se těšila, ale středověké Písni o Nibelunzích to nesahá ani po kotníky, velmi slabé, naivní, nemá to švih ani kouzlo. Od předního německého autora fantasy bych čekala daleko víc. Jaký je rozdíl mezi tímto plochým, černobílým Hagenem a tím mnohovrstevnatým ze středověkého eposu, kde si celou dobu říkáte, že byste ho měli nenávidět a přesto úplně nemůžete, protože je to postava jako živá a vy ji nejen odsuzujete,ale přesto ji v koutku duše i chápete...... celý text
Nulté číslo
2015,
Umberto Eco
Eco je jeden z mála autorů, u jehož knih se musím smát nahlas. str. 22: ...získal přehled, který Paolo Villaggio nazval obludnou kulturou. Ztroskotanci mívají stejně jako samoukové mnohem větší znalosti než vítězové - pokud chceš prorazit, musíš dobře umět jen jednu věc a nesmíš ztrácet čas snahou umět všechno, radost z erudice je vyhrazena ztroskotancům. Čím víc toho člověk ví, tím méňe se mu daří. str. 67: Deník nedělají zprávy, je to naopak, zprávy dělá deník. str. 72: Ale souhlasím, že než tvrdit něco, co by si mohl někdo ověřit, je vždycky lepší jenom naznačovat. Naznačovat, to znamená neprohlašovat, neříkat nic jasného, jen potížistu nějak pošpinit. str. 78: ...ostatně copak někdo čte knihy recenzované v novinách? Většinou je nečte ani recenzent, a kdoví, jestli sám autor. Když se tak dívám na některé knihy, vážně o tom pochybuju. str. 81: "Všichni novorozenci mají velikánská varlata," prohlásil Simei, "a všichni otcové jsou na ně takhle hrdí. Ale vždyť víte, že v porodnicích občas spletou náramky, třeba ten kluk ani nebyl váš, aniž bych se chtěl dotknout vaší paní." str. 112: Noviny lidem ukazují, jak mají myslet. str. 113: A hlavně se teď všichni omlouvají. Anglikánská církev se omlouvá Darwinovi, americký stát Virginia se omlouvá za otroctví, energetická společnost se omlouvá za nefungující elektřinu, vodárny za netekoucí vodu... str. 242: ...korupce má posvěcení autorit, mafiána si volíme do parlamentu, daňový defraudant sedí ve vládě, ve vězení hnijou jenom albánští zloději slepic.... celý text
