SimonBorn
přečtené 20
Tři banány aneb Petr na pohádkové planetě
1964,
Zdeněk Karel Slabý
Jako dítě jsem jednou slyšel z rádia číst z téhle knížky Vlastimila Brodského. A přišlo mi to naprosto úžasné - jenže jsme ji nikde nesehnali. A pak už bylo pozdě, pohádková planeta nebyla ještě plnokrevné scifi :-)... celý text
Možná nejlepší, co v Jiskřičkách vyšlo, Ryska byl prostě Mistr. Škoda, že nenapsal pokračování. A ten film byl krásný taky! :-)
Jarmilka a Klovanýsek
1962,
Vlasta Váňová
Jarmilka zajistila rychlou výstavbu drůbežárny. Naštěstí je tam ještě pár hezkých míst, která to vyvažují, takže to je pořád dětská knížka a nejen podle obrázků.... celý text
Kouzelník Mařenka
1965,
Olga Hejná
odpad!
Olga Hejná to tenkrát vymyslela asi jako veliký vtip, protože tam nic nedává smysl. Dítě je zmatené a dospělý neví...
Dobrá mysl
1964,
Helena Šmahelová
Bylo tam kouzelné naznačení vztahu jejího tatínka s paní učitelkou, Šmahelová mu věnovala přesně tolik místa, kolik mu věnuje dětská hlava. To jen rodiče čekají detaily, a ono nic :-)... celý text
Kde obchází Jonáš
1964,
Vlasta Váňová
Od Váňové se mi líbila nejvíc, i v rozhlase jako hra. Škoda, že jsem ji četl mnohem později, než bylo třeba :-)
Anička z I. A
1968,
Jan Ryska
Neznám knížku od Rysky, která by se dětem nelíbila. Jen jsme nesehnali první díl od Aničky (Anička a její přátelé ???)
Železný Míťa
1961,
Jiří Marek (p)
Moje srdcová záležitost, Míťa courá železárnou a malý čtenář je nenásilně školen o výrobě železa. Vůbec mi to tenkrát nevadilo.
Chyťte ji!
1961,
Vlasta Váňová
Četl jsem to v těch sedmi nebo osmi letech a nejvíc se mi líbily obrázky. Vím, že příběh mi tenkrát připadal málo napínavý, ale oproti jiným knížkám mi tahle v paměti utkvěla pevně.... celý text
Příběh z větrné doliny
1961,
Hana Zelinová
Vyprávění o cikánském klukovi ze slovenské vesnice, který pomáhal partyzánům. Úvodní titul edice, který je trochu poplatný době a mezi ostatními knížkami z Jiskřiček ční. Ale je to dobře napsaná a poctivá knížka.... celý text
Poslední tajemství Jana T.
2002,
Jaroslav Velinský
K Velínského čtvrtému dílu jsem se dostal až po letech od jeho vydání a jak píše p.Pecina, přistupoval jsem k němu trochu ostražitě. Je pravda, že kapitola o vydávání TAM TAMu popisující v úvodu knihy podrobně celý mechanismus vzniku a distribuce není zrovna šťastný počin. Jenže děj se pak zvolna a jistě rozjede do takových obrátek, že na tohle rozladění je rychle zapomenuto. Příběh má sevřenou strukturu, jednotlivé motivy do sebe zapadají jak ozubená kola a jen ten závěr počínaje kapitolou o rozpuštění vontské rady si zasloužil podle mého mínění pečlivější zpracování. jinak ale klobouk dolů, při vší úctě ke klasikovi J.F. je to dramatičtější a "foglarovštější" než třetí díl. Foglar již opravdu psal jinak než v dobách Hlasatele. Kupodivu, co jiní zde vytýkají, je naopak kladem - zahlazení některých nelogičností novým řešením, které působí věrohodně a zapadá do předchozích dějů, nové motivy (cesta po řece, přístavní prostředí), ba i "zcivilnění" Stínadel a zařazení děje do předválečné reality čtenáře -sice vytrhne z romantiky tajemného bezčasí- ale boduje opět ve prospěch věrohodnosti. Co unesl jeden a řekněme i druhý díl, v dalších pokračováních už je, nebo by bylo, přítěží. Je diskutabilní, zda je úplně šťastné použití motivů z komiksu do děje knihy, ovšem jak jinak a věrohodně Druhou Stranu zalidnit, že. Prolínání žánrů málokdy dopadne bezvadně a zde naštěstí k žádnému kolapsu nedošlo. Doplňování vontských nově objevených reálií do děje vůbec nechybí, pokud je nahrazeno jinou kvalitou - a tou zde je pozornost věnovaná Tleskačovi a jeho osudu. Tahle linie dopadla celkem vkusně a jsem s ní spokojen. Takže závěrem - přes uvedené výhrady, nevěřím, že by to někdo odložil nedočtené.... celý text