Set123
přečtené 705
Hrobka
2010,
Howard Phillips Lovecraft
„Můj klid je tentam, mé srdce je mdlé, už nenajdu míru, už nikdy ne.“ Tyto řádky z Fausta jsou dokonalou citací k Hrobce, pokud hovoříme o mém citu k panu Lovecraftovi, který se právě touto knihou započal. Po dočtení Hrobky jsem věděl, že s panem Lovecraftem se budu bát a budu se bát strašlivě rád. Jedná se o chronologicky seřazenou sbírku jeho prvotin. Povídky v ní jsou oproti těm pozdějším krátké a motivy v nich obsažené jsou teprve v zárodku Lovecraftovy pozdější geniality. V dnešní době je velice těžké najít horor, u kterého se budete opravdu bát. Na upřímný strach z literatury jsou naše životy až moc světlé, až moc racionální. Proto autor, který se má stát legendou hororu musí do svého díla něco přidat. První z těchto mistrů hororu byl jednoznačně Edgar Allan Poe. Ten do svého díla přidal svou duši. (Což nemyslím obrazně. Podle mě je Poe nesmrtelný, protože z jeho díla přímo sálá jeho osobnost.) A také svoje šílenství, své poruchy a obsese. A pan Lovecraft? Ten vytvořil kulturu nadpřirozeného hnusu, která se dokázala naprosto nesmazatelně zapsat do popkultury nejen let minulých, nejen dneška, ale na ještě dlouhou dobu. Většina velkých fantasy, či hororů je inspirována pozdějším dílem pana Lovecrafta. A právě povídkami v této knize onen hnus započal. Hrobka, Dagon, Chrám, Z neznámého světa, Výpověď Randolpha Cartera – možná nejvíce Výpověď Randolpha Cartera – a mnohé další jsou zárodky toho co pan Lovecraft vytvořil. Zde to začíná. Povídky to nejsou nejlepší, v díle Lovecrafta dokonce většinou ani průměrné, ale pro toho, kdo chce mistrovo dílo poznat, je tato kniha naprosto nepostradatelná. Hnus, tajemno, strach. To začíná zde.... celý text
Měsíční močál
2011,
Howard Phillips Lovecraft
Tak jsem se po pěti letech vrátil. No dobře, ne tak úplně, v průběhu let jsem některé povídky četl opakovaně a opakovaně si je užíval. Ale letos jsem si řekl, Vojtěchu, to by chtělo doplnit komentáře k neokomentovaným povídkám (protože svoje kecy musíš cpát vážně všude) a ke sbírce vůbec. Nu a zjistil jsem, že zrovna v tomto případě těch povídek mnoho okomentovaných nemám. Tak jsem si to tedy znovu všechno přečetl. Pro potřeby tohoto komentáře zdůrazňuji. Každou jednu povídku jsem okomentoval individuálně, a to textem tu delším, tu kratším. Některé mají rozsah komentáře (mého) dlouhé knihy, některé jsou na pár řádků. Zde bych se patrně měl soustředit na nějaké obecné shrnutí. Je to skvělé. Ale je to skvělé asi hlavně proto, že to mám osobně rád. Přeci jenom, jedná se o 21 povídek, které jsou nad to dosti monotematické. Takže to unaví! Ale odhlédneme-li od tohoto faktu, zůstane nám skvělá kniha. Kniha plná skvělé atmosféry (Bezejmenné město, Hudba Ericha Zanna, Co přináší luna,...), intertextuálních odkazů (Herbert West, Slídič,...), interpretativních obtíží (On, Iranonovo hledání,...), skvělých, napínavých příběhů (Krysy ve zdech, Prokletý dům,...), mýtu z těch nejtemnějších (Slavnost, Slídič,...) a vůbec skvělé zábavy, u které se dá vyblbnout ve velkém. Je jisté, že přes všechno, co o něm může kdokoliv kdekoliv psát (včetně některých mých rýpavých komentářů), zůstává Lovecraft skvělým autorem, který může občas postrádat literární cit, nikdy však nebude postrádat mimořádné vzdělání, které je schopen pomocí své skvělé imaginace bravurně zakomponovat do svých umných vyprávění. A tak, přátelé, čtěme Lovecrafta. Čtěme tuto sbírku. Pokud vám nesedne, je to v pořádku. Pokud vám sedne, dobře pro vás. Počítejte však s tím, co jsem psal již u svého komentáře k Hrobce: Naplno pak poznáte obsah Goethova verše - "Můj klid je tentam, mé srdce je mdlé, už nenajdu míru, už nikdy ne."... celý text
Lexikon strašidel: průvodce světem nadpřirozených bytostí a démonů v našich zemích
2012,
Alois Pavlůsek
Ledový drak
2008,
George R. R. Martin
„Krása za nízkých teplot, je krása.“ Napsal Josif Brodskij. A má pravdu. Zima je neobyčejně kouzelným časem. Je časem plným krásných obrazů, je časem radosti a je časem smutku. Tato kniha, tato kraťoučká povídka, ze které se stala kniha, je krásná. Nejlepším označením pro obsah knihy je zimní pohádka. Pravda, pohádka to není nejvřelejší, ale s odhlédnutím k některým věcem to vlastně končí dobře. Děj je jednoduchý a přímočarý, konec konců, je to opravdu krátký text. Ale o to působivější podle mne je to, že „nízké teploty“ na vás z knihy přímo dýchají, vy vidíte nejen zmrzlé lesy a řeky, ale i ony ještěrky, které váš dotek může popálit, i ledového draka. Fascinující stvoření takový ledový drak, že? S něčím se vám svěřím. Už od dětství jsem na draky tak trošičku… no dobře, spíš hodně, úchyl. To je ostatně také důvod proč bych osobně povídku zakončil jinak, ale člověk si tak nějak nevybere… Ilustrace, které jsou v této nádherné knížečce obsažené (Vlastním vydání od Arga z roku 2015.), jsou prostě skvělé. Nádherně a zcela rozumně situované do odstínů modři s bílou. Nádherně dokreslují atmosféru texu samého a já jsem velice rád za jejich provedení. Nejedná se o nikterak dokonalé fantasy, ale to co to chce dělat, to dělá dobře.... celý text
