Sabvi
přečtené 250
Římanka
1966,
Alberto Moravia (p)
Adriana mi byla velmi sympatická. Alberto popsal velmi důvěryhodně smýšlení chudé dívky na prahu dospělosti, která doplácí na svou vnitřní čistotu a naivitu. Její okolí, povětšinou hlavně z toho důvodu aby Adriana žila s nimi, na zemi - v jejich zhýralosti a povrchnosti, v jejich absolutní dočasnosti a nikoli u sebe, ve svém světě plném touhy po lásce a milosrdenství. I to je jeden z důvodů proč se Adriana vydává na dráhu nejstaršího řemesla vůbec. Alberto napsal fantastický psychologický román, který spíše vysvětluje, že lze si zachovat morální čistotu i přes nepřízně osudu. Zároveň ale nevykresluje svět jako černobílí, charaktery jsou tam šedé a dobro a zlo není konkrétně ohraničeno. Přes to ale nějak tušíte, kdo to s Adrianou myslí dobře a kdo ne. Přes veškeré morální poklesky Adrianiny matky jsem si jí oblíbila. Bylo mi jí mnohdy velmi líto a vzápětí jsem si kladla otázku: Zaslouží si mou lítost? Opět, jaké to je vychovávat své dítě s vědomím, že mu nikdy nebudeme moci dát to, co bychom chtěli? A že v rámci našeho smýšlení existuje pouze jedna cesta - prostituce a ta může naše dítě dovést na hranici sebedestrukce? Těžké. Kniha se čte sama. Doporučuji! ... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Děsivé, strašidelné, znepokojivé, tajemné a...a co? Je vtipné, že na začátku knihy jste v podstatě schopni s hlavní postavou sympatizovat, říkáte si, že má vlastně v mnohém pravdu, že s ním souhlasíte. čím hlouběji se začtete, zjistíte, jak moc vás chování hlavní postavy znepokojuje - a není to tolik proto, že je to zkrátka ukázkový psychopat - ale spíše proto, že si moc dobře pamatujete, že na začátku knihy jste s ním mnohé sdíleli. Ano, tohle dokáže skutečně dobrá psychologická kniha, která se nebojí ukázat čtenáři, že v každém člověku sídlí zlo, že je jen na nás, co si zvolíme jako svou cestu. Myslím, že to je zásadní rozdíl mezi knihou a filmem - již na začátku filmu tak nějak tušíme, že Karlovi pohledy, Karlův hlas i způsob vyjadřování jsou nám jaksi nepříjemné či nepochopitelné. V knize to ale evidentní není. O charakterových výchylkách se dozvídáme sice už na začátku knihy, ale ta postupná změna je tak nepatrná, že jediné, co člověk cítí je onen pocit znepokojení, který provází čtenáře po celou knihu. Dalším zásadním rozdílem mezi filmem a knihou je důraz na vedlejší postavy. V knize jsou jaksi ztraceny za výraznou osobností Karla kdežto ve filmu září např. zcela vynikající Vlasta Chramostová nebo Ilja Prachař. ... celý text
Kmotr
2003,
Mario Puzo
Jak moc je vlastně důležitá rodina? Uměle vytvořený vztah, možná jeden z nejumělejších vůbec, kdy musíme bezprostředně přijmout fakt, že s lidmi, ke kterým jsme se narodili bychom za normálních okolností necítili ani afinitu? Rodina je možná to nejdůležitější vůbec - aspoň pro hrdiny této knihy. Někdy ale, v důsledku vlivu okolí převládá jejich ego, jejich pud sebezáchovy, jejich pocit nebo touha po moci, strach i láska - a okolo všech těchto poklesků se otáčí nejvypjatější situace z celého příběhu. Protože ano, je důležité mít v životě řád, mít řád uvnitř sebe je ale mnohem těžší - a zvláště pak v případě, že něco jako "morálka" je na hony vzdálené ideálům lidí, kteří nás vychovali, kteří s námi celý život žili...Jak tedy nalézt mravní řád uvnitř sebe aniž bychom porušili přikázání rodiny? Kniha je nesmírně zajímavá, čtivá. Postavy jsem si oblíbila strašně rychle. Jejich smýšlení mi bylo blízké - nikoli způsobem, že bych tak reagovala já sama - ale tak, že jsem jim rozuměla - viděla jsem kontext s tím, jak složitou měli výchovu, jakou cestu měli za sebou. Velmi jsem si oblíbila Sonnyho, který byl ryzí ve svém chování, autentičtější než například Michael. Knihu vřele doporučuji, je to jedna z mých jednoznačně nejoblíbenějších literárních děl vůbec. Není pro každého, složitost postav a rozmanitost příběhu může být matoucí - zvláště pro někoho, kdo dělá mezi jednotlivými kapitolami velké časové přestávky. Četba ale není náročná, děj je záživný a vtáhne vás. Ostatně, jak to Mario umí. ... celý text