Roselunda 1928 přečtené 398

Bez dechu 2014, Sophie Jordan

No jo, nejsem zvyklá číst novely, takže mě dost zaskočilo, že se tam nic moc nedělo a najednou konec. Ale jako doplňkový příběh to bylo hezoučké, a Azurka je prostě sympatičtější než Jacinda.... celý text

Nespoutaní 2015, Sophie Jordan

Dějově lepší než první díl, Caden mi byl sympatičtější než Sean (ale zase se tam objevilo to: "Děláš chybu, stejně jednou budeš moje!", což je nám známé už z Drakie). Jen mi strašně rušil dojem kostrbatý styl psaní - nebo překlad? Každopádně na mě jednotlivé věty působily neuhlazeně, občas trošku nelogicky poskládané. A jak to dopadne mezi Davy a Seanem bylo jasné. Nicméně se to četlo rychle, a když člověka uprostřed léta chytne nějaká ta viróza, tak to jen fajn zpestření času stráveného doma na gauči...... celý text

Zpovědi podezřelé 2015, James Patterson

Moc se mi líbí, jak se Tandy během vyprávění příběhu obrací ke čtenářům. K ději snad jediná připomínka, zdálo se mi to místy až moc chaotické. Jinak pěkné, četlo se to rychle a opravdu jsem nečekala, že by Angelovi zemřeli právě takhle...... celý text

Útěk 2012, Sophie Jordan

Oproti prvnímu dílu, který nijak zvlášť nevyčníval, tohle bylo zajímavější, zaujala mě hlavně atmosféra v kmeni, když se Jacinda (to je divné jméno...) vrátila. Útěk má ty čtyři hvězdičky čisté.... celý text

Návrat 2013, Sophie Jordan

(spoiler) Je jedna věc, co nesnáším víl, než když si hlavní hrdinka nemůže vybrat mezi dvěma kluky - když si vybere toho, se kterým já nesouhlasím. Will byl tak neskutečně "dokonalý knižní hrdina", že jsem ho ze začátku nemohla vystát. Ke konci se to trochu zlepšilo. (Aspoň Jacinda nebyla nerozhodná, no.) Strašně mě dožíralo to věčné: "Ty se k němu nehodíš!" "My stejně skončíme spolu, Jacindo!" a tak dále a tak dále a tak dále. Jejdamane, Cassian je prostě lep... no, stejně to nemá cenu. Kromě toho mi tam přišla spousta věcí nelogických, možná proto, že jsem některé odstavce jen tak přelítla očima, protože jsem tu knihu (a hlavně Jacindu a Willa!) už chtěla mít z krku. Ano, pořád jen kritizuju, ale jedna věc se mi tam líbila, a to Tamra a Deghan. Ti dva byli sladcí. Takže sorry, ale tři hvezdičky a dál ani ťuk.... celý text

Drakie 2012, Sophie Jordan

Moc se mi líbí nápad s drakii (drakiemi... drakiemama... jak se to skloňuje?), jenže se mi zdálo, že se Jacinda chová chvílemi dost dětinsky, že Will je až moc takový ten typický knižní hrdina, že by tam mohlo být víc informací o drakiích a že se tam vlastně nic moc neděje. Nicméně to bylo čtivé, poměrně chytlavé a navnadilo to na další díl. A taky to má zajímavou obálku :D tři a půl.... celý text

Esej o tragédii 2014, Elizabeth LaBan

Bylo to úplně jiné, než jsem čekala, jak dějově, tak styl, jakým to bylo napsané. A bylo to lepší. Jo, tohle se mi líbilo.

Umění předstírat 2015, Rachel Harris

Ach. To bylo.... prostě... mám chuť všechny uobjímat k smrti. Nic moc jsem od toho nečekala, jenže v té knihovně fakt nebylo skoro nic, co by mě zaujalo, tak jsem po tom ze zoufalství sáhla. A... prostě... já vím, opakuju se... ale to bylo tak... Geniální typ knihy na léto, kdy je horko a vy si potřebujete oddychnout, vypustit všechno z hlavy a pobavit se. Umění předstírat má zvláštní vlastnost, můžete totiž v půlce věty přestat číst, zahledět se do dálky a s lehkým úsměvem na rtech se zasnít. Po chvilce navážete tam, kde jste skončili a ihned se do knihy začtete. Přesně tohle od podobných knih požaduju. Brandona a Aly jsem si oblíbila, i když jsem s jejich chováním a názory občas dost nesouhlasila. To, že kniha byla i z pohledu Brandona, mě mile překvapilo. A ten konec... prostě aubfdž :3 Prostě, tohle bylo neskutečně předvídatelné, ale i neskutečně miloučké, že jsem se celou dobu culila jako sluníčko (hlavně neříkejte, že jste Brandonovi a Aly na konci nefandili). Občas jsem se smíchy popadala za břicho a občas kroutila hlavou nad vším možným... a stejně mám pocit, že to je jeden z nejlepších příběhů tohohle typu. Tak.... celý text

Turnaj na Gorlanu 2016, John Flanagan

Přesně tohle jsem potřebovala. A ani mi to nepřišlo jako umělé natahování série. On to ten Flanagan umí. "Já neničím chuť dobré kávy medem, já vylepšuju chuť dobrého medu kávou!"... celý text

Příliš mnoho Kateřin 2015, John Green

Nejhorší Greenovka... ne. Nápad se mi líbil asi nejvíc ze všech. Bylo tam pár věcí, které by tam být nemusely, byla tam místa, která byla nezáživná, a ano, znám knihy, kde je toho děje víc, ale prostě miluju matematiku a jsem mimoň, takže mi to sedlo. Colin mi byl sympatický, právě proto, že miluju matematiku a jsem mimoň. Lindsey jsem měla mnohem radši než třeba Aljašku, i když tam malá podobnost byla. A ten vzorec mám pořád chuť vyzkoušet, i když rozumím snad dvěma číslům :D Za mě po Hvězdách, které ve mně zanechaly nenapodobitelný dojem po prvním čtení, druhá nejlepší kniha. (Jen mě štvalo, že Alláha překládali jako Boha. To fakt nemuseli :D)... celý text

Léto na druhý pokus 2014, Morgan Matson

Upřímně, nečekala jsem, že mě to tak moc zaujme. Z knihy, od které jsem toho moc nečekala, se nakonec vyklubalo poměrně příjemné čtení, které mi zrovna v téhle době nesmírně prospělo. Taylor jsem chvílemi absolutně nechápala, někdy jsem nad jejím chování kroutila hlavou. Někdy mi přišla až neuvěřitelná, naivní. Henry byl poměrně fajn, i když bych občas byla radši, aby tak moc fajn nebyl :D Tátu jsem si neskutečně oblíbila, trapné slovní hříčky se mi moc líbily :) Warren... toho jsem si taky celkem oblíbila... vlastně, vesněs jsem si oblíbila všechny, jen Lucy jsem trochu dýl přicházela na chuť. Líbily se mi kapitoly, kde se vracelo do minulosti, kde byl vylíčený vztah Henryho a Taylor, když byli děti, který mi přišel neskutečně milý. A nelíbilo se mi skloňování slova cupcake, i když vím, že to je strašně protivné slovo, které se prostě v češtině normálně sklonit nedá. Závěr? Milý příběh, ze kterého prýštila letní atmosféra, což se při deštivém počasí hodí ;)... celý text

Den co den 2013, David Levithan

Možná jsem měla se čtením ještě chvíli počkat... ale spousta věcí mi tu vadilo a přišlo nedomyšlených. Jak A vznikl a jak to, že se přemisťuje v poměrně uzavřeném okruhu? Vždyť tam stejně staří lidi jednou prostě musí dojít :D. Taky se mi zdálo, že se to vlastně pořád opakuje. Ahoj, jsem ten, přijeď za mnou tam a tam, ne, vždyť tenhle vztah nemůže fungovat. A znovu. Nehledě na to, že mi A připadal chvílemi strašně sobecký. Vždycky v těch samých situacích, které se donekonečna opakovaly. Hezký nápad, ale podle mě potřeboval víc promyslet. A třeba ještě jednou přepsat. Nebo jsem prostě nepochopila, co tím autor chtěl říct.... celý text

Pandemonium 2013, Lauren Oliver

Rozdělení na "tehdy" a "teď" bylo zajímavé, ale špatně se v tom orientovalo, a fakt nechápu, jak mě to mohlo nenapadnout u prvního dílu, ale celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak vlastně může taková společnost bez lásky vypadat, a došla jsem k závěru, že by to nejspíš nefungovalo. Nemluvě o takovém náboženství bez lásky. Úryvky z Knihy života mě teda dost bavily :D Skoro pořád jsem měla pocit, že je někde něco špatně, nedomyšlené, neoriginální. Jenže Julian. Ten je tak roztomile naivní, že si ty čtyři vybojoval.... celý text

Všem klukům, které jsem milovala 2015, Jenny Han

Na každé stránce na mě řvala ta blbost hlavní hrdinky, neuvěřitelnost, přeslazenost a já nevím co všechno, vadilo mi, že Laře Jean pořád říkali oběma jmény, že Josh je takový typický nemastný neslaný knižní kluk a spousta věcí, které tam ani nemusely být a ještě milion dalších jiných věcí, které prokazovaly, že to je jen průměrný dívčí románek... jenže jsem se u toho bavila tak neskutečným způsobem, že si to ty čtyři prostě zaslouží.... celý text

Kreslený svět podle Annie 2013, Laura Lee Gulledge

Dějová linka si zaslouží odpad, ale bylo to tak nádherně podané, že si to prostě ty čtyři zaslouží.

Koláč s kapkou jedu 2011, Alan Bradley

Bylo to... miloučké, jenže jsem se v tom chvílemi neskutečně zamotávala. Nějak jsem nechápala, jak k těm všem závěrům Flavia došla, přišlo mi to chvílemi neuvěřitelné, ale přes to všechno to mělo takové miloučké kouzlo. Takže 3,5*.... celý text

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Díky Čtenářské výzvě jsem se ke společenstvu Prstenu konečně dokopala, a teda... něco takového jsem ještě nečetla. Ráda bych tady napsala komentář rozdělený na "Co se mi líbilo" a "Co se mi nelíbilo", ale v tomhle případě to nejde. Tady všechny věci, které mi vadily, mi k téhle knize prostě seděly. Takže, co se mi líbilo? - Postavy. Byly tan nádherně vykreslené. Nebyly černobílé. Byla na nich vidět nedokonalost, strach. Ze začátku jsem obdivovala Sama pro jeho oddanost Frodovi, postupem času mi ale přijde víc zajímavý Legolas. U něj jsem nejvíc zvědavá na jeho vývoj. (Odchod z Lórienu a Gimli mě taky velice překvapily.) - Tady je ta věc, která mi "vadila", a to styl psaní, na jaký nejsem zvyklá. Vždycky, když jsem si chtěla začít číst, musela jsem se uklidit někam, kde nebyl hluk, abych se mohla dostatečně soustředit, takže se nekonalo žádné čtení o přestávkách ve škole nebo v hudebce, což byla škoda. Nebylo to ale tak, že bych se s textem prala a neuměla se do něj vžít. Jakmile jsem se začetla, četla jsem a neměla jsem chuť knihu odložit. Tenhle styl psaní prostě k tomuhle příběhu sedí má podle mě velký podíl na třetí a podle mě nejdůležitější a nejkrásnější věci. - Atmosféra. Společenstvo mělo tu nejnádhernější, nejkouzelnější a nejneobvyklejší atmosféru, na kterou jsem kdy u knihy narazila, a to už od předmluvy autora. Takové pocity, jako jsem měla při čtení Společenstva jsem neměla u žádné knihy. To je to, co dělá tuhle knihu tak úžasnou. Alespoň pro mě.... celý text

Stopařův průvodce galaxií (omnibus) 2015, Douglas Adams

První díl byl nejlepší, jak jsem dočítala pátý, už mi přišlo, že je toho moc, a jelikož mám z toho v hlavě trošku guláš, asi to udělám tak, že si to za pár let přečtu znovu a ohodnotím to až pak, protože teď absolutně netuším, co bych tomu měla dát. Ale vogonská poezie je bezkonkurenční.... celý text

Pouť. Duchovní mapa pro moderní poutníky 2014, Peter Kreeft

Naprosto úžasná kniha, která je velmi poutavě a zajímavě napsaná a člověk se z ní mnoho dozví.

Eleanor a Park 2014, Rainbow Rowell

U téhle knihy jsem se příjemně bavila, jednou jsem dokonce doslova vybuchla smíchy. Celou dobu jsem ale věděla, že se něco zvrtne, a když se to něco zvrtlo, tak mi to nestačilo a konec mi přišel odbytý. Ale fakt mě naštvalo, když jsem otočila poslední stránku a tam nebylo už nic. To bylo fakt na zabití.... celý text