1. Domů
2. Autoři
3. Sophie Jordan
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 6
• Bazar 6
• Životopis
• Citáty 17
• Diskuze 10

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Sophie Jordan

Drakie

„Čteni na odpočinek Postavy za mě aspoň hlavní hrdinka moc brečí ale zároveň jde po hlavě takže se to i dobře čte si myslím že si člověk konec dokáže odhadnou asi jsem tam nenašla nic hlubokého ale na oddech fakt skvělí nemusí člověk moc přemýšlet rozhodně skusim další díl :)“... celý text
— KnihoSny

---

Bez dechu

„Tuto doplňkovou publikaci jsem přečetla hned po prvním díle a nedilo to, žádný spoiler se nevyskytl. Že bych byla z příběhu nějak nadšená říct nemůžu, ale jako taková hodně lehká jednohubka na proložení delších knih je to fajn. Už teď po pár dnech si sotva vzpomínám, co se tam dělo.“... celý text
— ovsemzectu

---

Drakie

„Slušná YA pro mladší ročníky. Líbil se mi námět. Trochu horší zpracování. Kniha se četla rychle, za pár hodin přečteno. Taková oddychovka. Do dalších dílů mám chuť, což u moc knížek nemívám.“... celý text
— Katax

---

---

Nevítaní

„Představte si nepříliš vzdálenou budoucnost, která je zmítaná velkým nárůstem kriminální činnosti. Od vandalismu přes krádeže... až k vraždám. Takové jednání má už i svoje vysvětlení. Tím je takzvaný syndrom HTS - nositelé tohoto syndromu mají ve svojí DNA vraždící gen, který z nich dřív nebo později udělá vrahy. I proto je nařízené testování občanů, aby bylo možné včas nositele odhalit a ochránit tak společnost. Tehdy se ale gen objeví i u Daviny. Davina je mladá, velice nadějná dívka s obrovským hudebním talentem a velikým potenciálem. Dokonce chodí na dobrou školu, její budoucnost je doslova zářivá, narodila se téměř dokonalá. Přítomnost vraždícího genu v její DNA ale všechno zničí. Ze dne na den se z oblíbené a krásné dívky stává naprostý vyvrhel, její přátelé ji bez mrknutí oka opustí a její jí doslova mizí před očima. Všechny její sny i plány se hroutí, zvlášť když dojde k nařízení přesunout všechny nositele do speciálních táborů, pryč od normálních lidí. Ona ale dostane díky svému nadání jinou možnost - odejít do výcvikového tábora společně s několika dalšími nositeli, kteří byli taktéž pro určitý potenciál vybráni. Život ve výcvikovém táboře ale není o moc lepší, než v táborech pro nositele. Kdo nedokáže udržet tempo, ten letí do klasického tábora, kde mezitím nositelé padají jako mouchy kvůli příšerným podmínkám. Davina je tak nucená vydat ze sebe naprosto všechno... a odporovat svojí vlastní DNA, aby se z ní nestala vražedkyně, kterou ona jistě není. Sophie Jordan celkem zabodovala se svojí sérií Drakie, která byla bez pochyby zajímavá. Když přišla s novou knihou, která se odehrávala v blízké budoucnosti, a figuroval v ní vražedný gen, byla jsem naprosto nadšená a zvědavá. Bohužel... ono to až tak slavné nebude. První věc, která mě při čtení dost zarazila a celkem i odradila... byla hlavní hrdinka. Vlastně mi to mohlo dojít už z anotace, kde se píše: Davy je téměř dokonalá studentka prestižní střední školy, je krásná, chodí s úžasným klukem a je velmi talentovanou hudebnicí. Je to přesně tak, jak to z anotace zní. Hlavní hrdinka je téměř ukázkový příklad novodobé „Mary Sue“ - a to snad se vším všudy. Je krásná, už jako malé děcko nějakým zázračným způsobem začala hrát, navíc poté, co snad slyšela nějakou skladbu jenom jednou - a během svého života (který zatím příliš dlouho netrval, vzhledem k jejímu věku) se naučila hrát na kdejaký hudební nástroj. Tím autorka ale ani zdaleka nekončí. Davina je totiž navíc i neskutečně populární, má zářivou budoucnost a chodí s jedním z nejhezčích a nejoblíbenějších kluků na škole, která je sama o sobě prestižní. Dost žalostná volba, natož ještě na začátek. I kdybych tedy pominula fakt, že je hlavní hrdinka až šíleně dokonalá, pořád se sem valí další nepříjemnosti. Nevítaní mají bez pochyb dobrý potenciál díky volbě, jakou Sophie Jordan učinila při určování námětu: Blízká budoucnost, vraždící gen a rozpolcená společnost. Všechno to zní dobře, ale zpracování to poněkud pohřbilo. Autorka se totiž víc než na děj a námět jako takový, soustředila na hlavní hrdinku, její pocity a obecný náhled. Díky tomu nám tu vzniká poněkud nevýrazná a nezáživná kombinace něčeho, co mohlo být skvělé a něčeho, co skvělé jen tak nebude. K tomu si potom přičtěme fakt, že v ději figuruje nejedno nechvalně známé klišé - badboy, kterému hlavní hrdinka odporuje, ale zároveň ji hrozně přitahuje, zatímco onen badboy je vlastně v jádru neskutečný dobrák a ačkoliv se od hlavní hrdinky snaží držet dál, stejně pro ni má příšernou slabost a udělá pro ni první poslední... A ne, tím jsem bohužel neskončila. Je tu ale věc, která se mi na Nevítaných opravdu moc líbí, musím za ní dát autorce velký palec nahoru - tou věcí je právě společnost. Celý děj je víceméně postavený na rozdělení společnosti na nositele a „nenositele“ - tedy normální lidi. I když je spousta nositelů naprosto normální a nic neudělali (ačkoliv si tu můžeme udělat maličký otazník - zatím?) - společnost je stejně okamžitě zavrhne jako nebezpečná monstra a nakládá s nimi jako se špínou, doslova. Díky tomu je dost dobře vidět, jak snadno se lidé dají ovlivnit a čeho jsou v případě „ohrožení“ schopní. Stejně tak je tomu i na druhé straně. I nositelé vnímají ostatní lidi naprosto odlišně, ať už v reakci na to, jak se vůči nim chovají, anebo naprosto obecně. V knize je dokonce obsažená část, kdy jeden z nositelů tuším prohlásil, že něco udělal právě proto, aby ostatním zavdal důvod smýšlet o něm jako o vrahovi. Celá kniha je napsaná poměrně čtivě a je relativně nenáročná. Jen místy se autorka trošku zbytečně rozepisuje v pocitech hlavní hrdinky, které se v knize dost často opakují. V hlavních rolích nám tak září sebelítost, smutek a občas i nějaká menší deprese. Hlavní hrdinka je vesměs chudinka, která se tak trošku probere nejdřív za polovinou knihy - až tehdy se z ní stává opravdový člověk, který se sebral natolik, aby se přestal litovat a vůbec se o něco snažil. Teprve tehdy také začíná mizet opar její příšerné dokonalosti, za což jsem byla vážně moc vděčná - místy už to totiž člověku dokáže vážně lézt na nervy, nemluvě o tom, že takové postavy dost slušně boří celkovou realističnost knihy, která je taktéž důležitá. Co se děje týče, ten je možná až zbytečně prodlužovaný. Akce se sice místy objevuje, ale málokdy je... tak nějak skutečná. Dost mě proto zaráží fakt, že autorka knihu nakonec ukončila víceméně ve chvíli, kdy se věci teprve začaly pořádně rozjíždět a všechno konečně dostalo nádech zajímavosti. Ačkoliv je fakt, že právě takové ukončení čtenáře dost možná přiměje k přečtení pokračování - Nespoutaných. Nevítaní je kniha vhodná převážně pro mladší čtenáře, kteří ještě tolik nevnímají nedokonalosti a hledají naopak nějaký ideál, ke kterému se upnout. Společně s Davinou tak mohou prožít celkem zajímavou akci ve světě, který se od toho našeho příliš neodlišuje - pro starší anebo náročnější čtenáře už by tato kniha mohla být poněkud zklamání. I proto Nevítané hodnotím jen třemi hvězdičkami, jako takový slabší průměr.“... celý text
— Waver

---

Nevítaní

„Davy Hamiltonová si žije jako v bavlnce. Perfektní škola, perfektní kluk, perfektní nejlepší kamarádka, perfektní nadání. Když posčítáte tuto perfektní rovnici, vyjde vám - perfektní život. Bohužel už ani v zdaleka tak perfektním světě. Píše se rok 2021 a ve Spojených státech mnohonásobně vzrostl počet vražd a zločinů. Aby si vystrašení lidé zajistili alespoň jakous takous ochranu, vynalezli testování - jednoduchý způsob, jak odhalit vaše geny. Není na tom nic složitého - strčí vám do pusy vatovou tyčinku, vytáhnou ji a můžete jít domů. Stačí jen malý vzorek vašeho DNA a víte, zda jste nakažení, nebo ne. Davy, která se nemá čeho obávat, jelikož oblast, ve které žije, je teoreticky bezpečná, by nikdy ani ve snu nenapadlo, že to pitomé testování změní celý její život. A to bez možnosti návratu. Jednoho dne se u nich doma objeví zástupci vlády a Davy se dozvídá, že je nositelkou genu HTS (Homicidal Tendency Syndrome), tedy že její DNA obsahuje vraždicí gen. Davy, kterou by v životě nenapadlo ani nikoho uhodit, je přesvědčená, že se někde musela stát chyba - ona by přece nikdy nebyla schopná vraždit. Ona není tou nositelkou, jaké stále omílají v televizi, chladnokrevným zabijákem, který ubližuje pro své vlastní potěšení. Její geny jsou však proti ní. GENETICKÁ INFORMACE NIKDY NELŽE. POKUD SE V NÍ PÍŠE, ŽE JSI VRAH, JEDNOU SE JÍM URČITĚ STANEŠ. A v ten jediný den se celý její život obrátí vzhůru nohama. Rodiče se za ni stydí, bojí se, i když by to nikdy nepřiznali. Veškeré kamarádky se obrátí proti ní, Zac, její perfektní kluk, se ji snaží využít a poté ji chladnokrevně poníží před všemi lidmi, které Davy znala - kteří kdysi byli jejími přátely. Vyhodí ji ze školy, ale i přes to, že je Davy úplně nadně, zjišťuje na vlastní kůži, že může během vteřiny klesnout ještě mnohem hloub. A tak se Davy objevuje ve veřejné škole, do které kromě ní chodí ještě pět dalších nositelů, přičemž jsou všichni naprosto odděleni od normálních žáků - nacházejí se v místnosti na konci dlouhé, téměř nepoužívané chodby, navíc zavření v kleci, kde mají lavice a kde je hlídá jejich dozorce, a tedy takový poloviční učitel. Davy si však až příliš dobře uvědomuje, jak je svět k takovým, jako jsou ona, krutý, a poznává, že nikde není bezpečno... V den, kdy se rozejde se svým klukem a poté, co ji veřejně poníží, se neudrží a dá mu facku. A její kdysi nejlepší kamarádka neváhá - chopí se šance a okamžitě Davy udá jako nebezpečnou nositelku. A tak si další den pro Davy přijdou, odvlečou ji a označí - vytetují jí na krk inkoustový pruh s písmenem H v kruhu. Z Davy se tak stává označená nositelka, což jí ani v nejmenším nedělá radost. A pak přijde osudný den, kdy skupinka nositelů začne střílet v nákupním centru. Strach lidí vzrůstá a padne nařízení, že všichni nositelé budou odvezeni do internačních táborů, protože neexistuje jiný způsob, jak se před nimi chránit. Davy má ale štěstí - kvůli jejímu dokonalému hudebnímu nadání jí nabídnou, že může jet do speciálního výcvikového tábora. Davy souhlasí a myslí si, že se vyhnula všemu špatnému, že unikla před bezcitným zacházením, že se dostává na místo, na kterém by mohla mít naději na budoucnost. Až příliš pozdě si však uvědomí, že se ocitla přímo v centru toho nejhoršího, co ji mohlo potkat. Drakii od stejné autorky jsem četla už docela dávno, rozhodně se však stala jednou z mých nejoblíbenějších knížek. Proto jsem se opravdu těšila na druhou autorčinu sérii, Nevítané, a, kupodivu, kniha nezklamala. Svět, který nám zde Sophie Jordan popisuje, je tvrdý, krutý a nespravedlivý, ale, což je nejhorší, podobná situace by klidně mohla v budoucnu nastat. Davy je jako každá z nás, může to být kterákoli dívka, která zde žije, jen s tím rozdílem, že právě ona se stala tou nešťastnicí, kterou geny označily za nositelku. Pokud by se svět opravdu stal takovým, jak popisují Nevítaní, mohla by to být kterákoli z nás - obyčejná holka, která si žije svůj obyčejný život - do té doby, než k ní domů vrazí vládní agentura a oznámí ji, že je vrahem. Že se jím jednoho dne určitě stane. Realita Nevítaných je krutá a ironicky hořká - lidé jsou tak vystrašení, že udělají cokoli, aby se ochránili. Strach ovládá veškeré lidstvo a to je pak schopno vyvrhnout ze středu společnosti i obyčejného, nevinného člověka, jen proto, že geny si s ním nezahrávaly. Jsou schopni obvinit každého, v tomto světě se vaši nejlepší přátelé neváhají obrátit proti vám, ti, o kterých jste si mysleli, že je celý život znáte, najednou udělají všechno proto, aby vám zničili život. Stačí jen, když vám vyjde pozitivní HTS - a končíte. Tuto tvrdou realitu poznala naše hlavní hrdinka Davina Hamiltonová, kterou potkalo všechno špatné, co ji mohlo potkat, a to jen proto, že jí nevyšly blbé testy DNA, které jí naprosto zničily život. V této knize se vám naprosto přesně ukazuje ironie života, kdy s lidmi, kteří jsou označení jako schopni zabíjet, je zacházeno nespravedlivě a krutě a lidé, kteří se chlubí tím jak jsou čistí, jsou ti, kteří by se rádi dívali, jak pomalu, bolestivě umíráte a ani by nemrkli. A jsou to také oni, kdo s nositely zacházejí tím nejhorším možným způsobem. Na to, co všechno si musela prožít, je Davy docela nesobecká, spravedlivá a odhodlaná ukázat, že není tou, kým ji určily její geny. Svět se jí obrátil naruby, ale místo toho, aby se schovala do kouta a oplakávala se, snaží se vybudovat si svou zničenou budoucnost znovu, proklouznout tím utrpením, dokončit všechno to, co se od ní očekává, a znovu se začlenit do společnosti. Narozdíl od Jacindy, kterou jsem ze srdce nenáviděla, jsem si Davy docela oblíbila. Taky bych jen ráda poznamenala k obálce, myslím, že ač nepatří mezi ty nejlepší, docela se povedla. Navíc si myslím, že byl suprový nápad udělat jí do vlasů DNA, čehož jsem si strašně dlouho nevšimla :D A pokud ani vy, tak vám jen řeknu, že ty třpytivé prameny jsou ve tvaru DNA. V Nevítaných nám autorka ukazuje krutost světa, který si do nejmenšího detailu promyslela a vybudovala a ve kterém strach pohání lidi dělat zlé a špatné věci, aby se ochránili. Já osobně jsem s knihou velmi spokojená, dokonce bych řekla, že byla o něco lepší než Drakie, už i kvůli tomu, že zatímco postavy v Drakii jsem skoro všechny nesnášela a doufala jsem, že Sophie Jordan je ten typ autorky, co je v průběhu děje nechá všechny poumírat, tady jsem si většinu postav celkem oblíbila a našla si k nim cestu. Ač Drakie nasadila vysokou laťku, jsou Nevítaní přece jen o chlup lepší. Ano, je to sice krutější a tvrdší kniha bez špetky fantasy, ale přece jenom Drakii překonala. O kousek, ale jo. A to i přesto, že je to přeci jenom dost nerealistické klišé, kdy se do obyčejné holky zamiluje neobyčejný kluk a bla bla bla. Navíc, názory se různí. Co jsem četla, většina lidí byla Sophiinou novou sérií zklamaná. Já jsem ale spokojená a těším se na další díl. A pokud se vám Drakie líbila, pak vám Nevítané rozhodně doporučuju. Za zkoušku přece nic nedáte.“... celý text
— Jolilinka