roman9739 přečtené 173

Indián - Zpráva o archetypu 2015, Pjér la Šé'z (p)

Má rád knihy tohoto typu - zdánlivě složité, v určitém věku naprosto nečitelné a ve správném životním okamžiku trefné a velmi osvěžující. Když jsem tuto knihu dostal ve dvaadvaceti do ruky, zápasil jsem s ní, a od té doby na mě cenila zuby z knihovny; nečekaný impuls od letošního Ježíška ji znovu otevřel a já ji nadšeně slupl. Je to myšlenkově bohatá kniha, která jen potvrzuje můj "znovuobjevený" životní trend.... celý text

Jídlo a pití v pravěku a ve středověku 2015, Magdalena Beranová

Kniha je to výborná, obsáhlá, skvěle napsaná, mnohdy zbytečně stručná, ale plná překvapivých informací a receptů. Těším se na vyzkoušení několika opsaných receptů ze závěru knihy.... celý text

Hlad a hojnost: Dějiny stravování v Evropě 2003, Massimo Montanari

Na tuto, bezpochyby výjimečnou, knihu jsem narazil v citacích Magdaleny Beranové, v jejím díle Jídlo a pití v pravěku a ve středověku,a hned, po splnění rezervace v Městské knihovně, se do ní pustil. Kniha je poutavě napsaná a její tempo je strhující - a to je to literatura faktu:) Za přečtení rozhodně stojí kapitola Staré a nové drogy v oddíle nazvaném Evropa a svět; a naprostým vrcholem knihy, logicky, je celý závěrečný oddíl nazvaný Revoluce, z něhož bych rád vypíchl dnes velmi aktuální kapitolu Jídlo pro všechna roční období. Montanari nezapře svůj italský temperament i jistou dávku národní hrdosti, ale problém evropského stravování, zdá se mi, pojímá v celé jeho šíři, informace a myšlenky, které si z jeho knihy odnáším, jsou přesně ty, které jsem hledal, tedy racionální pohled na žravou evropskou kulturu od samého začátku. Jeden citát na závěr: Jen si připomeňme posun významu, k němuž došlo u slova "dieta". Vymysleli ho Řekové, aby jím označili každodenní režim stravy (a obecněji životosprávy), který si každý jedinec má vytvořit podle vlastních potřeb a tělesné konstituce. Dnes se jím však v běžné řeči označuje omezení, odnětí jídla. Je to tedy záporný a nikoli kladný pojem. Konzumní společnost už si tuto cestu nevolí kvůli morálním a kajícnickým hodnotám, jež takovému jednání přikládala církevní kultura, nýbrž převážně z estetických, hygienických nebo prospěchářských důvodů (jak poznamenal Barthes, jíst málo je znakem a nástrojem výkonnosti, a tedy moci) - strana 168.... celý text

Stará dělnická Praha 1981, Antonín Robek

Kniha může mást tělem, protože má poněkud zavádějící název, a nebýt doporučení, asi bych po ní nikdy nesáhl. Ale sáhl a mohu jen doporučit, protože obsahuje řadu zajímavých informací, například kapitolu věnovanou stravování:) Milá kniha na dlouhé zimní večery, kde se neočekává kontinuální čtení, ale spíše paběrkování zajímavostí.... celý text

Epos o Gilgamešovi 2018, neznámý - neuveden

Četba eposu je fascinující záležitostí, obzvláště když si člověk uvědomí, že v rukou drží text, který prošel staletími:) Všechna ta práce archeologů, badatelů, překladatelů, filologů a dalších profesí se odráží v brožované publikaci z Levných knih za pár korun:) Dalo by se říct, že Epos o Gilgamešovi je klasika, kterou by měl číst každý, kdo to s literaturou myslí alespoň trochu vážně. Mě to, stejně jako u mnoha dalších klasických děl, trvalo poněkud déle, ale v tomto oboru nikdy není pozdě. Kéž bych toto své poznání dokázal přenést na své děti, až budou plnit první stránky svých čtenářských deníků....... celý text

Didaktické přístupy k přírodovědnému vzdělávání předškolních dětí a mladších žáků 2015, Kateřina Jančaříková

Moc prima kniha, vypsal jsem si zní celou plejádu poznatků.

František z Assisi 2017, Gilbert Keith Chesterton

Tváří se tak, ale není to jednoduchá kniha. Autor sice pojímá téma jakoby z nadhledu, ale jeho hloubavost stále odlupuje další ze slupek cibule jménem František z Assisi. Nejzajímavější pasáž knihy začíná zhruba v půlce touto větou: Chceme-li, můžeme říct, že při holé a strohé prostotě svého života si svatý František podržel jeden kousíček přepychu: královské způsoby.... celý text

Konec novověku 1992, Romano Guardini

Toto je bezpochyby výjimečná publikace; a to i přesto, že byla napsána v roce 1950. Objevil jsem jí díky citacím v encyklice Laudato si a mezi její vrcholy patří právě jeden z citovaných okamžiků: Člověk "přijímá užitkové předměty a životní formy, jak mu je vnucuje racionální plánování a normovaná strojová výroba, a činí to s pocitem, že je to tak celkem rozumné a správné."... celý text

Laudato si´ 2015, Jorge Mario Bergoglio

V první řadě se musím přiznat, že mám slabost pro papeže Františka; je mi nad míru sympatický a spisy, které jsem od něho četl, se mi tuze líbily. Tato encyklika je inspirativní a taktéž velmi důležitá - hlavně v tom, jak pojmenovává problémy, kterými se zabývá. Pro mě nejzajímavější kapitolou je ta poslední, šestá - Ekologická výchova a spiritualita.... celý text

Úvahy a imprese / Vzpomínky a listy přátelům / Politické úvahy / Mozaika z dopisů 1930–1961 / O literatuře 2002, Hermann Hesse

Jediná kniha celého Souborného díla, kterou jsem nedočetl a zároveň jediná, kterou bych chtěl mít doma, pokud se mi nepodaří sehnat celou kompletní sérii. Ta kniha je výjimečná ve dvou věcech: jednak se v ní čtenář dozví mnohé o Hesseho nitru, a pak je tu fenomenální studie na závěr celého souboru.... celý text

Táboříme v týpí 2012, kolektiv autorů

Skvělá kniha. Otevřela mi oči a zklidnila mé srdce. Doporučuji každému, kdo se zajímá o tento styl táboření; byť jen okrajově.

Promluvy z Argentiny 2013, Jorge Mario Bergoglio

Moje první kniha od dnešního papeže Františka. Otevřela mi cestu k jeho dílu, myšlenkám i osobnosti. Rád se k některým pasážím opakovaně vracím.

Staroslověnské legendy českého původu 1976, * antologie

Zajímavé a vzácné.

Náboženské poutě ve středověku a novověku 2002, Norbert Ohler

Opět spousta zajímavých informací, které jsem potřeboval znát.

Utrpení mladého Werthera 2018, Johann Wolfgang Goethe

Goetheho jsem objevil až díky četbě díla Hermanna Hesseho. Což je ostuda. Tento titul jsem samozřejmě znal již z dob středoškolských studií, ale ukažte mi sílu, která, věčně opilého, sarkastického, všeobjímajícího pubescenta, donutí přečíst toto dílo? A přitom jsem nenapravitelný romantik a dnes jsem si celý příběh přečetl s láskou, která mu právem náleží.... celý text

Hra se skleněnými perlami 2002, Hermann Hesse

Asi už je to hloupé, jak se u posledních dílů Souborného díla duplikují mé komentáře:), ale je to bohužel nevyhnutelné: tedy dočetl jsem poslední Hesseho román a stojím v podstatě na samém začátku uchopení jeho díla a není úplně vyloučené, že si to dám ještě jednou dokola. Hra se skleněnými perlami je kniha záhadná, často jsem si při četbě kladl otázku, kde se v Hessem vzala ona fantaskní vize a proč vystavěl román zrovna tímto způsobem? Ono fikční vyprávění, kdy takzvaně sestavujeme zprávu o Josefu Knechtovi není v Hesseho díle nic nového, ale přesto je to opět uchopeno jiným způsobem; abych tomu vážně porozuměl, přečetl jsem si výjimečně doslov, který mi mnohé poodhalil, ale nejlepší cestou bude opětovné přečtení a hlubší studie dostupných pramenů. Již v průběhu příběhu je zmíněno, že "za možná nejcennější část naší knihy" budou považovány tři Knechtovy životopisy, které jsou vloženy na konec díla; a je to pravda, je to vskutku vyvrcholení celé Hesseho práce.... celý text

Druhy myslí 2004, Daniel C. Dennett

Pravdou je, že je to skvělá kniha, precizně napsaná, bravurně strukturovaná, srozumitelná - to je myslím pro knihy filosofů podstatné. Nejzajímavější částí knihy je pasáž, kde se Dennett zabývá myšlenkou tzv. šovinismu měření času, tedy myšlenkovým přístupem člověka k plynoucímu času různých dějů. Pokud bychom tedy připustili hypotézu, že rostliny cítí, a já mám tendenci se k této myšlence přiklánět, nikdy bychom to nemohli hmatatelně dokázat, právě proto, že odezva dané rostliny na náš podnět je zcela mimo časovou rozlišovací schopnost rodu Homo sapiens sapiens. U psa je naopak tato odezva v intencích tohoto vnímání.... celý text

Lázeňský host / Cesta do Norimberka / Stepní vlk 2001, Hermann Hesse

Vezmu to popořadě: už v předchozích dvou komentářích k Hesseho dílu jsem se zmiňoval o jeho osobním životě a toho se mi v Lázeňském hostu a Cestě do Norimberka dostalo vrchovatě - obdivu míru upřímnosti, kterou použil v obou těchto spisech. A pak je tu Stepní vlk. Aniž bych to plánoval, přečetl jsem ho znovu takřka na rok přesně. Můj předchozí komentář k tomu dílu je datován 11. 4. 2018, ten dnešní ponese datum 17. 4. 2019. Rok se s rokem sešel, Hesseho dílo již čtu chronologicky, dle Souborného díla, a hlavně jsem Vlka přečetl v návaznosti na Cestu do Norimberka, Lázeňského hosta a povídku v předchozím svazku, tuším pod názvem O stepním vlkovi, nebo tak nějak. Je to fantastický román a v mnohém jsem se k němu za ten rok přiblížil. Jsem přesvědčen o tom, že Harry, Hermína a Pablo jsou jedním Hermannem Hessem, že mnohé zmínky o humoru, jak ve Vlkovi, tak v Cestě, vedou právě tímto směrem. Ostatně tato vzájemnost často zaznívá i přímo v románu. Tato alter ega (a není podstatné, které z nich je ego), která nastavují zrcadlo právě ve chvíli, kdy propadáme vlastní důležitosti, jsou tu hlavně proto, abychom se do tohoto zrcadla vůbec mohli podívat. A ta spousta osobností, která dohromady tvoří celek jedné bytosti, mně, je nesmírně důležitá, protože člověk by neměl zapomínat na všechny své lásky, poklesky, touhy a přání, ačkoliv je to rozpomínání se často nesmírně složité. Byl jsem to já, kdo se dokázal do němoty opít, byl jsem to já, kdo měl promiskuitní myšlenky a měnil je v činy, a byl jsem to také já, kdo si hrál na vojáky a střílel. (Můj syn střílí, nenabíjí, neumírá, tak jako Harry ve své apokalyptické představě.) A všechna tato já, jsem stále já, i když si to dnes nerad připouštím. Ale pokud se o to pokusím, neměl bych tak netrpělivě zestárnout jako Harry. Jak říká v závěru románu Mozart Harrymu, " dáte se získat ke každé nehumorné a hloupé činnosti, vy velkorysý pane, ke všemu, co je patetické a bez vtipu. No, ale já se k tomu získat nedám, já vám za celé to vaše romantické pokání nedám ani groš..." Je snadné v tomto věku začít s askezí, ale rozhodně ne s tancem:)... celý text

Pohádky / Putování / Obrázková kniha / Stopa ze snu 2000, Hermann Hesse

Když jsem se naposledy, místo komentáře k pátému svazku Souborného díla, spíše vyznal ze své lásky k dílu Hermanna Hesseho jako takovému, nečekal jsem, že má řečnická otázka na konci zápisu bude v následujícím šestém svazku do velké míry zodpovězena. Právě šestý svazek nejen, že obsahuje dva životopisné črty s pera samotného Hesseho, zároveň o něm mnohé vypovídá i jeho rozjímání v cestopisech zachycených v Putování a Obrázkové knize. O autorově povaze se zde dozvídáme mnohé a věřím, že to tak i autor zamýšlel; proto je tento svazek zvláštním pohledem na Hesseho niternost, která naštěstí neztrácí nic ze svého kouzla. Vůbec nejpovedenějším kusem je bajka Evropan, která by se mohla předčítat před každým zasedáním Evropské komise:)... celý text

Hostina života - Feast 2010, Derek Walcott

První z autorů, které jsem objevil díky předchozí knize Svět ve slovech. Aktuálně neumím přesně definovat proč se mi Walcottova poetika líbí, ale jeho mohutná síla mě dotáhla k rozhodnutí, pořídit si jeho Omeros v originále a pokusit se jím, s mou velmi slabou angličtinou, prokousat. Ostatně překlad této knihy, a nemám právo nikoho kritizovat, je důvodem proč jsem neudělil hvězdiček pět.... celý text