NGC6715 přečtené 223

Aha faktor 2015, Mark Beeman

Základní myšlenka je velmi zajímavá. Nejdůležitější a nejkreativnější myšlenky nebyly vytvořeny na základě logického uvažování, ale náhlým nápadem, který podvědomí najednou uvolnilo do vědomí. Podobný zážitek popisuje mnoho vědců a umělců. Kniha se dala napsat daleko čtivěji, ale i tak je díky neobvyklému pohledu velmi zajímavá.... celý text

Mozek 2007, Jack Challoner

Možnosti transgrese 2005, Marek Petrů

Po slibném začátku a zamyšlení nad smyslem života a evoluce přišla spousta šedi. Kniha ve většině zabíhá do přílišné šíře a míjí podstatu. Opravdu si nemyslím, že lidé, kteří něco podobného budou chtít číst, potřebují, aby jim někdo vyvracel kreacionismus. Pokud jde například o věci jako vysvětlení teorie sobeckého genu a další obecné vysvětlení evolučních principů, budiž, ale ani to už pro mě nebylo nic nového a je to dost daleko od očekávaného tématu. K eugenice se pak kniha vrací až po dvou třetinách. Upozorňuje na to, že eugenika už dnes do značné míry funguje, jen ji tak odmítáme nazývat. Jedná se o potraty na základě průzkumu DNA plodu nebo možnosti nahrazení chybné části DNA při „tvorbě“ nového dítěte. „Nové eugenice nejde o to změnit člověka, nýbrž o to pomoci změnit osud konkrétního jedince dle jeho vlastní volby“ – Nebo spíše podle volby jeho rodičů. Nebezpečí „závodu ve zbrojení“ nebo rizika ztráty diverzity si kniha vůbec nepřipouští. Jediný problém vidí v tom, že i nejlepší geny může zkazit výchova. Nejsem úplným odpůrcem eugeniky, ale přístup knihy mi přijde poněkud lehkomyslný. Dále se kniha zabývá psychologií a věcmi ovlivňujícími mozek mimo genetiku. Na závěr přidává ještě pár úvah o kyborzích a umělé inteligenci.... celý text

Krásný zelený svět: O mýtech zelené ekonomiky 2013, Ulrich Brand

Kniha se snaží ukázat, že krásný zelený svět je pouhou iluzí. K většině ekologických přístupů je pesimistická. Často se uchyluje k přílišným zjednodušením a s většinou názorů lze polemizovat. Některé věci jsou ale k zamyšlení zajímvé. Názory v knize: zelená ekonomika nemusí být a většinou není sociálně spravedlivá. Zelená ekonomika může vytvořit pracovní místa, ale ty, které zatím vytvořila většinou za nic nestojí. Zelená ekonomika podporuje korporace. Zvyšování efektivity nemůže zachránit klima. Lidé nemohou u všech věcí ověřovat, zda byly vyrobeny ekologicky, proto nemohou svou poptávkou dostatečně efektivně ovlivnit zelený rozvoj – tato odpovědnost je na firmách, které však k tomu nemají motivaci. Zelená ekonomika nepomůže chudým zemím.... celý text

Sociální problémy 1908, George Henry

Relativnvě krátká a jednoduchá kniha ukazující, že sociální problémy před sto lety a dnes jsou v mnohém velmi podobné. Je na pomezí filozofie, ekonomie a politiky. „Tato náchylnost přijati za pravé to, co nalezneme, věřiti tomu, co se praví, jest zároveň dobrá i špatná. Ona umožňuje sociální pokrok, ona činí jej tak dlouhým a namáhavým. Každá generace nabývá tak bez námahy těžce získaných vědomostí jí odkázaných, jest však zároveň také podrobena omylům a zvráceným závěrům, jež týmž způsobem přejímá. Tak udržuje se tyranství a zachovává pověra.“ „Kdo nepracuje ať nejí. To jest netoliko slovo apoštolovo, jest to platný zákon přírody. A přece na celém světě strava pracujících tříd jest hrubá a chudá, kdežto ti, co nepomáhají výrobě rukama ani hlavou, žijí v přepychu a jedí bohatě.“... celý text

Budoucnost kapitalismu: Tváří v tvář novým úzkostem 2020, Paul Collier

První část knihy obsahuje kritiku soudobého kapitalismu, zejména monopolů, maximalizace zisku za každou cenu, volného trhu, nestabilitu způsobenou financializací a burzovními spekulacemi. Požadavky knihy na ekonomiku jsou hlavně progresivní daně, protože velké firmy inkasují více rentu než zisk (! a je prokázáno, že zdanění renty nemá vliv na ekonomickou efektivitu, i kdyby se daně využily naprosto nesmyslně, pokud se vyžijí smysluplně, může efektivita jen růst…) a trestní odpovědnost vedení podniků, pokud podnik vůli malému zisku bude ignorovat veřejný zájem, soudy by měli v tomto zákonu vytvořit precedenty, na základ kterých by se právo v tomto bodě samo postupně upřesňovalo, přitom se musí být hlídáno, zda se důsledky zákonů nevychylují příliš na jednu stranu a zákon musí být průběžně upravován. Dále se kniha zamýšlí nad funkcí rodiny a konstatuje, že instituce rodiny se postupně rozpadá a neplní své úlohy. To je pravda, ale řešení kniha nenabízí. Dále kniha požaduje převzetí odpovědnosti a solidarity na mezinárodní úrovni, avšak požadavky této části jsou spíše autorovým zbožným přáním, nejen, že není nabídnuto řešení, ale myslím, že věci vůbec nemohou fungovat tak, jak by autor chtěl (pomoc uprchlíkům, dotování Afriky…), i když je nutné tyto problémy řešit, nestačí k tomu jen nadšení a touha pomáhat, autorův přístup bude zvláště v době přistěhovalecké krize většinu lidí od řešení podobných problém spíše odrazovat. Dalším tématem je růst metropolí na úkor regionů, který je nutným důsledkem působení volného trhu. Autor dokazuje (přesvědčivě), že zisky z vyšší produktivity způsobené centralizací nutně skončí v rukou majitelů nemovitostí, protože lidé se budou stěhovat za vyšší produktivitou a budou si konkurovat o nutnost bydlení až do chvíle, kdy se zisky v metropolích a v regionech vyrovnají. O tento zisk se majitelé nemovitostí nijak nezasloužili, a navíc podporuje spekulace. Proto je možné řešit rozdíl mezi regiony a metropolemi vyšším zdaněním a podporou podnikání v regionech. Dále je zajímavé upozornění na fakt, že v době, kdy potraviny enormně zdražují, klesají příjmy zemí, které se produkcí potravin nejvíce zabývají. S ideální alokací způsobenou volným trhem není asi vše úplně v pořádku…... celý text

Ekonomické bajky pro studované i laiky 2010, Peter D. Schiff

Kniha kritizuje keynesiánství, marxismus a další věci a zastává se „svobodného“ trhu a soukromého majetku. Keynesiánství přitom nevyvrací, ale jen papouškuje teze, které keynesiánství už dávno vyvrátilo. Na nic nového autor knihy nepřišel a nic nevyvrátil, ale tváří se, že ano. Pokud někdo o keynesiánství nic neví, může to autorovi uvěřit. Problém je v tom, že keynesiánství je složitější. Platí zde známé rčení, že na každý problém existuje elegantní, jednouchá a špatná odpověď. A tato kniha je důkazem, že lidé takovým odpovědím věří. Autor ekonomiku popisuje na ostrovní ekonomice, která má velmi málo lidí a žádný kapitál. Vysvětluje například, že pokud si někdo může vyrobit lepší nástroj na rybaření, mohou to udělat i ostatní a také to, že tento nástroj nemá půjčovat ostatním, protož by mu ho mohly poškodit. Jenže to absolutně neodpovídá skutečné ekonomice. Každý si sice může vyrobit jednoduchý nástroj na rybaření, ale jen málokdo si může podobně postavit například automobilku nebo firmu na výrobu počítačů. Navíc ve skutečném světě už všechny rybníky a pozemky někomu patří a v mořích ryb kvapem ubývá, takže ani ten nástroj člověku moc nepomůže. Pokud kapitál naroste do určité míry, systém funguje naprosto jinak než primitivní ekonomika. Takovému kapitálu už nejde konkurovat tím, že se na jeden den uskromníte – ani tím, že se uskromníte do konce života. Navíc se zanedbává, že pokud máte kapitál, likvidujete konkurenci a můžete levně skoupit její majetek a kapitál. Autor dále ukazuje, že pokud někdo vymyslí něco nového, ostatní to okopírují a tím si pomohou také. Jenže tak to ve většině případů nefunguje. Pokud někdo něco vymyslí, získá kapitál na rozvoj a tím se roztáčí kruh možností investovat a možností porážet konkurenci. Kapitál se rychle rozvine o takové složitosti, že jeho kopírování je pro jednotlivce bez kapitálu téměř nemožné. Kopírují už jen majitelé kapitálu mezi sebou, ostatní jsou vyloučeni (až na pár výjimek, které se slavně ukazují jak důkaz, že ono to jde – tyto výjimky jsou však prakticky naprosto zanedbatelné). Navíc bychom mohli argumentovat tím, že autor vlastně popírá smysl patentů – ty na jedné straně podporují rozvoj tím, že umožňují zisk těm, co něco vymyslí (nebo spíše těm, kteří mají peníze a mohou si zaplatit inteligentnější lidi než jsou oni sami, protože přiznejme si, že například vědci, kteří jsou zpravidla inteligentnější než podnikatelé toho zpravidla moc nevydělají), ale na druhé straně omezují možnosti šíření myšlenek, stejně jako snaha firme svoje vynálezy utajovat – tento problém autorovi zcela uniká. Stejně nelogická je i myšlenka, že půjčky budou fungovat, pokud je lidé budou dělat tak, jak se jim zlíbí. Půjčky jsou riziko a aby společnost fungovala, musí riziko podstupovat. A lidé si musí půjčovat i na riskantní věci. Díky tomu ale buď budeme opatrní, což znemožní progresivitu ekonomiky, nebo budeme riskovat a mnoho dluhů zůstane nesplaceno, což bude mít za následek dluhové otroctví nebo alespoň přehnanou akumulaci u těch, kteří půjčují (pokud tedy budeme trvat na známé tezi, že půjčky se musí splácet, na které autor samozřejmě trvá). Autor sice uznává, že podnikatelské záměry nemusí vyjít, ale pak ve všech jeho bajkách jako zázrakem vše vychází. Podnikatelé jsou slušní, pokud si půjčí, vždy vrací, protože vždy vydělají. On tomu vážně někdo věří? Kniha možná vysvětluje fungování ideálního primitivního kapitalismu, ale její poznatky se opravdu hodí pro zaostalé ostrovní ekonomiky, nikoliv pro vyspělé společnosti žijící v době globalizace. Tím, že autor považuje řešení vhodná pro zaostalé ekonomiky jako globální lék na všechno, se kniha stává demagogickou a nebezpečnou. Autor dále zastává myšlenku, že volit mají jen ti, kdo platí daně. Představte si, jak by to dopadlo v krizi, kdy bude většina lidí nezaměstnaných – ti, kteří si zaměstnání udrží, nebudou chtít pomáhat těm, kteří je nemají, proč by dělali na ostatní, že. Tím poklese poptávka a zvýší se počet nezaměstnaných a spirála může jet dál. Nehledě na to, že od takové myšlenky je už jen krůček k tomu, aby ti, kdo platí větší daně vedli měli větší platnost svého hlasu. Jedno procento lidí vlastní více než dvě třetiny majetku – údaj z roku 2020 (a zisky, a tedy daně mohou být podobné, pokud zanedbáme to, že bohatí lidé se daním vyhýbají). Toto jedno procento by se tedy stalo absolutními vládci nad ostatními. Už dnes je problém s jejich lobbingem. A dát jim veškerou moc? Uvědomte si, že k vládnutí stačí většina, kdyby měla platit dohoda všech, nic by se nedohodlo. Takže nadpoloviční většina znamená v podstatě neomezenou moc. Ale zní to logicky – pokud připívají do státní pokladny, mají rozhodovat. Pokud se autor zabývá bublinami na trhu, vždy z nich viní stát – což je zjevný nesmyl, pokud si pojdete historii bublin na trzích, vznikají na trhu v naporsoté většině případů sami od sebe - to, že sem tam nějakou zavinil stát je pravda, ale není to zas tak podstatné. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.... celý text

S rozumem v koncích: Proč se stáváme méně inteligentními a co to znamená pro budoucnost 2020, Edward Dutton

S tím, že lidé hloupnou, bohužel musím souhlasit. Nicméně v některých případech kniha používá k obhajobě tohoto faktu i věci, které jsou přinejmenším sporné. Například to, že lidé přestali létat na Měsíc a používat nadzvuková dopravní letadla nesouvisí podle mě s tím, že by neexistovali odborníci a vědci, ale spíše s tím, že investice státu byly považovány za zbytečné a vše se přenechalo soukromníkům. Pokles inteligence sice mohl způsobit, že příliš mnoho lidí nekriticky věří ve „svobodný“ trh, ale i v minulosti lidé věřili podobným hloupostem – například nacismu, a to lidé v nacistických vládách měli prokazatelně vyšší IQ, než mají vlády současné. Pár miliardářů, co náhodu investují do výzkumu vesmíru se prostě investicím státu nevyrovná (v době, kdy se děli tyto státní investice nejbohatší lidé platili na západě 80% daně ze zisku, někdy i více!!!). Spoléhat se na dobrou vůli miliardářů je prostě ve směru základního výzkum velice neefektivní, i když o nějaký rozvoje se možná postarat dovedou. Vyvozování inteligence z věcí jako schopnosti rozeznávat barvy a podobných věcí mě také příliš nepřesvědčují. I když mezi podobnými věcmi (údajně) existuje korelace, může být způsobená jen tím, že někteří lidé jsou vyvinutější ve více směrech. Dále mi přišlo poněkud sporné tvrzení, že úspěšní lidé (a bohatší) jsou inteligentnější. Myslím, že v mnoha případech s tím nejde souhlasit a s bohatstvím souvisí spíše agresivita a schopnost jednat rychle a tvrdě – i když nějakou inteligenci k tomu také jistě potřebujete. Z této závislosti se podle knihy vymykají jen géniové, kterým to, že nezapadají do společnosti může pomoci tvořit. S touto částí již souhlasím. Velmi zajímavý mi přišel Spearmanův zákon klesající návratnosti – různé typy inteligence u podprůměrných až mírně nadprůměrných korelují, ale čím inteligentnější člověk je, tím se vztah mezi různými kognitivními schopnostmi zeslabuje. Kniha ukazuje růst inteligence v minulých letech - tzv. Flynnův efekt, kdy je růst inteligence podmíněn negeneticky – lepším vzděláním, stravováním, přístupem k informacím. Flynnův efekt podle autorů knihy delší dobu maskoval to, že genetické dispozice pro inteligenci se zhoršují. Toto zhoršení se nejdříve projevilo u elit, protože ty měli výhody moderního světa nejdříve, takže se u nich také nejdříve vyčerpali jeho možnosti. Za hlavní důvody poklesku inteligence považují autoři přistěhovalectví a to, že vzdělaní lidé mají méně dětí. Na závěr knihy se snaží vysvětlit růsty a pády civilizací minulosti tím, že roste a klesá inteligence jejich obyvatel – tato teze mě však přesvědčila jen částečně, je sice možné, že změny v inteligenci budou probíhat rychle (viz elastické přizpůsobování pohlavně se rozmnožujících druhů, Zamrzlá evoluce, Flegr), ale i tak mohl být úpadek civilizací zaviněn desítkami jiných důvodů. Autoři vidí dvě řešení současných problémů– eugeniku a podporu géniů, kteří nejsou schopni zapadnou do normálního života. Kloní se spíše k druhé variantě. Kniha je zajímavá, ale věci v ní si musíte trochu přebírat. Myslím, že dané téma šlo zpracovat i daleko lépe. Zatím však knih na toto téma není tolik, aby bylo možné příliš kritizovat. Na závěr citát popisující umění v úpadkové době: „Architektura a umění jednoduše opakují styly minulosti – styly známé jako Mock-Tudor či Mock-Georgian – anebo se stanou nesmyslnými intelektuálními slátaninami, takže se za umění považuje kráva rozřezaná na půl, prázdné místnosti s jednou žárovkou uprostřed či neupravená postel, a to všechno se navíc považuje za revoluční.“ Odkazy na články k tématu byly v tomto kometnáři na základě činnosti uživatele pobijecmuch smazány.... celý text

Jste na mizině? Prodejte své ostrovy! 2013, neznámý - neuveden

Není to jen o Řecku, ale o tom, jak jsou obviňovány všechny státy, které se dostanou do probémů. „Nehledě na to, že Řekové pracují hodně, a nehledě na to, že volný čas není nutně něco špatného a práce něco dobrého: Je principiálně nesprávné hledat příčinu krize země v nedostatečné píli obyvatel. Řekům se nenabízí možnost déle pracovat, aby ukončili krizi. Spíše je to naopak: Kvůli krizi je zatím mnoho Řeků nuceno nepracovat.“... celý text

Bude brzy celý svět na mizině? 2013, Stephan Kaufmann

Klimatická změna, obnovitelné zdroje energie a občanské aktivity : sborník textů 2012, Milan Smrž

Některé návrhy jsou zajímavé, přinejmenším teoreticky, ale těch je v knize málo. Například zastínění Země fólií, roztaženou ve vesmíru. Většinou je zde ale to, co očekáváte: investovat do obnovitelných zdrojů, decentralizovat energetiku, omezovat spotřebu… To, že ČR je na tom ekologicky špatně asi nikoho nepřekvapí. Nicméně například Němci mají na kupování ekologických věcí přece jenom více peněz.... celý text

Jak globálně vzdělávat 2012, Robert Mimra

Kniha se snaží vzdělávat tak, aby lidé nemysleli. Naprosto jí uniká smysl a od toho, co má propagovat, mě spíše odrazovala.

Rozvojové cíle tisíciletí 2005, Ondřej Horký

Cíl jsou například: boj s nemocemi, snížení chudoby, udržitelný rozvoj… Nic nového. Práce na úrovni střední školy. Možná to dalo dost práce, ale na knihu je prostě potřeba něco více. Odkaz: https://www.ceskoprotichudobe.cz/pdf/brozura_cpch_2007.pdf... celý text

Spravedlivé oddlužení : informační příručka 2003, kolektiv autorů

Navzdory obrázku na obálce nejde jen o podporu afrických zemí. Problém s dluhy měli a mají i mnohé vyspělé Evropské státy. Dluhy Německa také sehrály svoji roli při vzniku druhé světové války. Stejně, jako mají možnost řízeného bankrotu, omezeného ručení a ochrany před věřiteli podnikatelé (ačkoliv údajně podnikají na vlastní odpovědnost), mají ji mít i státy. Obzvlášť když lidé mnohdy nevědí, co jeho zástupci činí. „Kdyby existovalo mezinárodní insolvenční řízení, které by mohlo problém předluženosti vyřešit, pak by to byl přesvědčivý signál odpovědného utváření globalizace.“... celý text

Perspektivy rozvoje 2016, Tomáš Tožička

Kniha ukazuje dohody a diskuse velkých politiků a odborníků, které lze všechny vystihnout stejně: „Bohužel, jak vyplývá z podrobné kritiky řady občanských organizací, naděje a očekávání vkládané do této konference byly z velké části promarněny.“ Tedy jinak řečeno, všichni ví, co se má udělat, nikdo neví jak, a proto nebudeme nic dělat, ale musí to vypadat, že něco děláme, nebo alespoň musíme dělat něco, co nefunguje. U každého návrhu však velmi přesně víme, proč nejde uskutečnit – uskutečnění totiž odporuje kapitalismu.... celý text

Transatlantické obchodní a investiční partnerství 2015, John Hilary

odkaz na knihu: http://www.skolaalternativ.cz/wp-content/uploads/2015/11/0220_EA_PSA_brozura_TTIP_Hilary_160x220.pdf

Kdo nám chce zatrhnout TTIPec? 2015, kolektiv autorů

O smlouvě TTIP se už naštěstí příliš nemluví. Je ale ukázkou toho, jak trh může omezit demokracii a jak jsou někteří lidé schopní tato omezení nadále zvětšovat. Něco podobného se ještě vrátí. Kniha však mohla být napsána mnohem tvrději i logičtěji.... celý text

Rozhodujme o svém městě - participativní rozpočet jako aktivní zapojení občanů a občanek do rozhodování 2013, kolektiv autorů

Kniha se zabývá využitím participativních rozpočtů v minulosti a ukazuje jejich příklady. Teorie není úplně dobře propracovaná.

Politici selhali - na řadě je veřejnost 2013, kolektiv autorů

Studie obsahující spoustu statistik, občas ukazující nějaké nesystémové řešení. Zabývá se chudobou ve třetích zemích, emancipací žen, problémy menšin. Je to zajímavé, ale praktické řešení se nenabízí.... celý text

Nepodmíněný základní příjem 2013, Marek Hrubec

Odpůrce nepodmíněného příjmu to nepřesvědčí. Nicméně i kdyby nepodmíněný příjem z určitých důvodů nefungoval, jeho řešení mnoha dalších problémů může být inspirací. Minimálně si při čtení uvědomíte, kde také jsou v kapitalismu další problémy.... celý text