Micha-Él
přečtené 254
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Zpočátku mě kniha dvakrát nebavila, ale to se naprosto změnilo v druhé půli. Musím se přiznat, že jsem si chvíli zvykala na autorův styl. Jedná se o nádherný a neuvěřitelně smutný román! Všechny kapitoly jsou popsány tak citlivě, až mi naskakovala husí kůže. A hlavně ty geniální popisy vůní, zvuků, větru atd. Zkrátka jsem prožívala všechny chvíle, radostné, smutné i srdceryvné s Wernerem a Marie-Laure. Nechci spoilerovat, ale ten konec mi zlomil srdce. Už několik dní nad ním přemýšlím... Kolik existuje rozmanitých lidských osudů? Jak hroznou bolest musí lidé snášet! Co všechno člověk dokáže vydržet a čeho všeho je schopen... Zkrátka jsem té knížky plná! Název je velmi výstižný, mění se politické systémy, společnost i sami lidé, ale "jsou světla, která nevidíme." Klaním se před autorem, který ač fiktivní příběh dokázal popsat tak reálně a citlivě, že se cítíte jako jedna z postav. Myslím, že nenajdu slova, jak popsat tenhle úžasný příběh. "Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy." "Válka je jako bazar, kde se obchoduje s životy jako s kterýmkoli jiným zbožím - čokoládou nebo kulkami nebo padákovým hedvábím." (čas) "Ve skutečnosti je to troška vody, kterou si člověk nese v dlaních. Měl by dělat všechno pro to, aby ji ochránil. Bít se za ni. Snažit se, aby nevyplýtval ani jedinou kapku."... celý text
Mlhy Ölandu
2011,
Johan Theorin
Páni, tak tohle byla skvěle promyšlená detektivka! Autor krásně sugestivně čtenáři popisuje Öland, aby si dokázal přesně představit, co se kde a proč děje apod. Samotný děj, rozdělený do dvou časových rovin, je hodně ponurý a smutný stejně jako ölandská krajina. Obě části mě moc bavily a obzvlášť mě zaujalo, že Theorin ukazuje nejen, jak Kantovy zločiny vnímá okolí, ale dává nahlédnout i do duše samotného Nilse. Takto zajímavě si pohrál s psychologií všech hlavních postav. Mimo jiné se mi líbilo, že záhadu nerozplétají pouze policisté, ale především skupinka důchodců. Činilo to tuhle detektivku netradiční. Byla to moje první severská detektivka a rozhodně ne poslední! Vřele doporučuji. :) SPOILER!!! Zdálo se mi, že jsem asi divná, že soucítím s několikanásobným vrahem Nilsem Kantem, když se mu stýskalo po domově a po matce. Ale jak se ukázalo, nic nebylo takové, jak to vypadalo.... celý text
Emma
2010,
Charlotte Brontë
Nepsala bych, že autorkou knížky je Brontëová, protože od ní jsou jen první dvě kapitoly. Nicméně i tak se mi moc líbila. Myslím, že Constance Savery se pera ujala skvěle a sestavila příběh, který rozhodně stojí za přečtení! Děj je hezky zapletený a čtenář celou dobu nedočkavě čeká, jak to vlastně s Mathildou/Martinou je? Navíc je zajímavé, jak románem prostupuje postava Emmy, ačkoliv se tam osobně vyskytuje jen zřídka. Zrovna ona pro mě byla jedna z méně sympatických postav a za její chování jsem jí měla chuť dát facku. Nejlépe propracovaná pro mě byla Arminel Chalfontová, která spolu s Martinou tvořila roztomilou, hezkou dvojici. Za sympatického považuju také pana Ellina. Nevlastní děti není tak snadné posoudit, což je jedině dobře, protože mají kladné i záporné vlastnosti. Navíc opravdu krásně je tu zobrazen motiv odpuštění, který knize také dodává na jejím kouzlu. Jediná malá výtka z mé strany je prakticky absence popisů krajiny. To mohla Savery více propracovat, protože zrovna Brontëová se popisům věnovala docela podrobně. Ale vzhledem k převažujícím pozitivům to na moje hodnocení nemá vliv. :)... celý text
Poslední píseň
2010,
Nicholas Sparks
Nádherná knížka, která zobrazuje nejen první lásku, ale také hledání sebe sama a velkou životní ztrátu. Tímto příběhem mě Sparks opravdu dostal, vyždímal ze mě veškeré emoce! A přitom, jak se může zdát, že je knížka plná klišé, našla jsem v ní spoustu věcí k zamyšlení. Před tím jsem od autora četla Talisman, ale Poslední píseň jej naprosto převálcovala. Kdybych mohla, dala bych i víc hvězdiček. :)... celý text
Pátračka Gilda a Jezerní panny
2008,
Jennifer Allison
Gildu jsem četla jako malá a dosud si vzpomínám, jak moc se mi líbila. Příjemná strašidelná atmosféra, sympatická hlavní hrdinka a zajímavá duchařská zápletka - to vytvořilo báječně čtivou knížku, ke které bych se ještě ráda vrátila. :)... celý text
Komisař Rex
2001,
Gaby Schuster (p)
Jelikož jsem jako malá Rexe sledovala pravidelně a prostě jsem ho zbožňovala, nemohla jsem si nechat uniknout ani knižní zpracování dvou z případů. Stejně jako seriál mě kniha neskutečně bavila, Rex a Moser byly úžasná dvojka a detektivky samy o sobě byly zajímavé.... celý text
Talisman
2010,
Nicholas Sparks
Talisman je pro mě první knihou od Sparkse, ale rozhodně ne poslední. Na začátku jsem byla trochu zklamaná, že knížka nemá pořádný děj, protože jsem se hlavní zápletku dočetla z anotace. Nicméně styl psaní mě hned chytil a ten mě bavil od začátku. Jenomže naštěstí v druhé půli knihy se děj začal pořádně roztáčet a já ani nemohla přestat číst! Musím říct, že se jedná o moc krásný, dojemný a city nabitý milostný příběh :) Uznávám, že některé pasáže byly trochu šablonovité a předvídatelné, ale na oddechovou četbu ideální. Velké plus románu je také v tom, že Sparks vás do poslední chvíle napíná, jak to s hrdiny nakonec dopadne. Doporučuji! :)... celý text
Jdi a otevři dveře
1961,
Miroslav Holub
Holub prý píše jednoduchým a srozumitelným stylem bez zbytečné omáčky kolem. Nevím, jestli to bylo tím, ale sbírku jsem četla vyloženě z povinnosti do školy. Absolutně nic ve mně nezanechala, možná i proto, že jsem nepochytila smysl básní. Takže pro mě Holub určitě ne...... celý text
Triumf smrti
1936,
Vladimír Holan
Holan je hodně tvrdý oříšek, a to i pro znalce poezie, natož pro mě, která poezii zrovna nemusím. Z abstraktna, které prostupuje celou sbírkou, jsem byla zmatená, takže v závěru jsem ani nevěděla, o čemže sbírka byla. Nicméně i bez toho jsem pochopila, že se jedná o temné a pesimistické básně. K Holanovi se ale vracet nejspíš nebudu.... celý text
Z mého kraje
2010,
Antonín Sova
Všechny básně jsou psané v duchu impresionismu a tak vypadá i jejich obsah. Mně osobně se ale impresionismus líbí, takže jsem neměla problém se začíst. Sova dokázal bravurně popisovat přírodu, západy a východy slunce, mlhu, vůni krajiny atd. Myslím, že je to moc pěkná sbírka, která pohladí na duši a nenuceně přenese čtenáře do Sovových tolik opěvovaných jižních Čech.... celý text
Čtyři léta
1969,
Jan Zahradníček
Ze sbírky je cítit nesmírný stesk po domově a rodině, bolest, trápení, ale zároveň není vůbec pesimistická. Zahradníček neztrácí svou naději a víru, která z básniček přímo čiší. Okolnosti vzniku sbírky byly zajímavé a já si ji se stejným zájmem přečetla.... celý text
Tento večer
1992,
Ivan Blatný
Básně opravdu nevyhledávám a už vůbec ne od Blatného... Tento večer byla snůška nesmyslných útržků konverzací, kdy básník zničehonic vyštěkl "umyvadlo" apod. Jisté umělecké kvality sbírka určitě má, ale já je zřejmě nedokážu ocenit. V básních jsem nenacházela smysl a nějak jsem nechápala, co jimi Blatný chtěl říci.... celý text
Hledání přítomného času
1947,
Ivan Blatný
Po sbírce Tento večer docela příjemná změna. Asi to bude i tím, že básník píše pravidelným veršem na rozdíl od výše zmíněné. Docela se mi líbila, ačkoliv jsem hodně básní nepochopila, cítila jsem v nich jakési "poetično".... celý text