mauvais-ange
přečtené 187
Nebe nezná vyvolených
2005,
Erich Maria Remarque (p)
Kniha se mi velmi líbila, příjemná změna od Remarqových válečných knih. Hlavní poselství: máme si vážit života a užívat si ho, jak jen to jde.
Možná, možná ne
1996,
Robert Fulghum
Možná, možná ne je útlá knížka obsahující drobné úvahy a postřehy ze života. Místy vtipná, místy filozofická i motivační. Po Fulghamových krátkých povídkách sáhnu vždy, když si potřebuji přečíst něco milého a oddechového. Četla jsem od něj ale už i knížky, které pro mě byly ještě o hvězdičku výš.... celý text
Jantarové oči
2013,
Vilma Kadlečková
Toto dílo jsem poslouchala jako audioknihu a vybrala jsem si ji původně kvůli osobnostem, které ji namluvili velice dobře. Svět sci-fi budoucnosti je vykreslen také dobře, díky audio podobě jsem neměla problém ani s různými novými slovy, co se zde vyskytují. Velký důraz je kladen na psychologické vykreslení jednotlivých postav, čemuž napomáhá i to, že se postavy střídají v roli vypravěče. Ale k těm postavám - na jednu stranu se mi líbilo, že nejsou vykresleny čistě jen v dobrém nebo špatném světle, na druhou stranu jsem zde nenašla nikoho, s kým bych vyloženě sympatizovala. Hlavní lidské hrdinky jsou hloupé - ať už kvůli své naivitě nebo propadnutí ezoterice, ossenské ženy jsou na tom lépe, ale těm jsem měla problém fandit kvůli tomu, jak opovrhují lidmi. Hlavní mužská postava Lucas mi také není sympatický, pár mužů jeho typu jsem v životě už potkala (včetně skutečnosti, že měli v dětství problémy s otcem) a přes jejich přebujelá ega jsem se nepřenesla stejně tak jako přes to Lucasovo...Celá kniha mi přijde jako takový hodně rozsáhlý úvod do nového světa - autorka se pustila nejen do vykreslení postav, ale i do vysvětlení rozdílů mezi lidskou a mimozemskou kulturou, včetně náboženství a psychotronických schopností, nechybělo ani politické pozadí. A tomu všemu ustoupil děj, což beru jako největší mínus knihy. Dějově se toho v knize zkrátka zas tak moc nestane a když už, tak se to dost vleče. Např. okolnosti okolo předání dopisu od Lucasova otce. Minulosti Lucase je tady také věnováno hodně prostoru, ale tam alespoň chápu, že to souvisí s Lucasovou budoucností a jeho názorem na Osseany. Takže celkově jako úvod dobré, ale doufám, že v dalších dílech už děj odsýpá více.... celý text
Síla ženy: Průvodce úspěšným životem pro každou ženu
2017,
Louise L. Hay
Na knize se mi líbilo, že obsahuje mnoho myšlenek, se kterými souzním a tyto myšlenky jsou na rozdíl od mnohých jiných knížek o osobním rozvoji podávány poměrně stručně a jasně. Dobré jsou i příklady prohlášení a afirmací, které mohou člověku pomoci k větší sebelásce a sebehodnotě. Pak jsou tu věci, které se mě úplně netýkají, jako např. víra v anděly, ta je ale zmíněna pouze stručně a bez vnucování. Naopak u některých dalších situací je použita forma, že se něco „MUSÍ, MUSÍME“…to mi úplně nesedí. Dost mě mrzelo, že kapitola o sexualitě byla shrnuta do tří stránek, a ještě k tomu se vlastně týkala jen sexuální orientace. A to je na toto téma jako vše? Autorka si tuto stručnost pak vynahradila v kapitole věnované přechodu a stáří. Chápu, že už byla starší, ale přišlo mi, jako by se tématu sexuality naschvál vyhnula. Co se týká toho stáří, tak tam mi zas vadilo její idylické vidění soužití mladé a staré generace pod jednou střechou. A poslední věcí, co mi nesedla, byl protimluv v tom, že je pouze na ženě, zda bude ve vztahu nebo bude mít jen milence a bude bez dětí, ale přitom si má podle autorky vybírat muže, který bude starostlivým otcem. Stejně jako striktní odmítání kosmetických úprav kvůli tomu, že sebevědomí ženy nezlepší. Podle mě to tak není u všech. Převažovaly ale názory, se kterými jsem souhlasila. Musím říct, že na dobu kdy kniha vyšla poprvé, to bylo jistě převratné dílo a dost myšlenek jsem si z ní vypsala, z toho pár jich považuji za opravdu skvělé a univerzálně platné. Celkově patří kniha k těm lepším, co jsem v rámci osobního rozvoje četla.... celý text
Ženy, které běhaly s vlky
1999,
Clarissa Pinkola Estés
Jsem na rozpacích, jak tuto knihu vlastně hodnotit...Některé myšlenky se mě dotýkaly více, některé méně, celkově jsem od knihy čekala nejspíš něco jiného. Chvílemi jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Je to hlavně tím, že rozbor jednotlivých příběhů je zbytečně dlouhý, často se opakuje v podstatě to samé dokola, na autorce je znát, že je to psycholožka a že se rozebíráním věcí dopodrobna vyloženě baví. Navíc jsem někde měla pocit, že autorka dává až moc najevo, že její výklad je jediný správný a možný. Podle mě by knize prospělo, kdyby byla zestručněná a seškrtaná tak na polovinu. Nebo se musí číst opravdu hodně pomalu a po částech, ale já rok číst jednu knihu skutečně nechci...... celý text
