matewr84

Přečtené 3



Noční cirkus
? - duben 2019
Noční cirkus 2012, E. Morgenstern

Jedna z nejlepších knih co jsem čet. Měla v sobě kouzlo okamžiku, atmosféru... prostě při jejím čtení nejde tolik o děj, o zápletku, ale o ty pocity které ve vás vyvolává. Hodně scén mi zůstane na dlouho v hlavě právě díky těm kouzelným až snovým obratům a jemným nuancím. Je to prostě kniha u které se dá zasnít a pozastavit se a zbytek světa na chvíli neřešit.


Chlapec, který rozdával sny
? - duben 2019
Chlapec, který rozdával sny 2015, L. Di Fulvio

Už od začátku si autor nebere servítky a píše prostě tak jak to zrovna cítí a jak to zrovna je. Místy je to docela dost syrové, brutální a kruté, ale celkový kontext tomu nakonec dodává pozitivní nádech, a tak jako celek kniha působí i pohodově a skoro až idylicky. Jak správně napsal čef v té knize se dá toho najít mnoho, autor dobře zachytil dobu ve které se děj odehrává. Jen místy mi přišly dialogy šroubované a nereálné a celkově ta romantická část byla někdy už nahraně s červenou knihovnou, ale tento bod přikládám povaze oné lásky a také stylu autora, který jak jsem napsal výše, prostě psal jak to zrovna cítil, takže to vlastně ani jako negativum moc neberu. ******************************************** následuje SPOILER: co se mi však nelíbilo byl konec knihy, který byl přeidealizovanou slátaninou podle mě. Kdyby kniha skončila tak o deset stran dřív, tak by to bylo mnohem lepší. Vyřízení záporáka mi nevadilo, ale to opětovné shledání mi přišlo jako by autorovi domluvil/a editor/ka aby k té knize ještě dopsal závěr...


Čtyři roční doby
? - srpen 2011
Čtyři roční doby 2003, S. King

4 povídky, z nichž jsem tři přečetl jedním dechem. Každá byla vyprávěna stylem, který slušel danému kontextu doby, postav, okolí a situacím. Nadaný žák je jedno z nejlepších psychologických děl co jsem kdy četl. Na to, že tam nejsou jinak žádné hororové prvky, jedná se vážně o děsivou četbu. Shawshank byl důvod, proč jsem si tuto knihu půjčil, páč se mi film líbil a povídka byla také super, jen trochu jiným stylem. Byla mnohem syrovější a to jí sedlo. Dýchací metoda byla ze všech povídek nejplytší, a nebylo to jen její krátkostí, ale hlavně základním motivem a zápletkou. Ale četla se dobře. To však pro mě neplatilo u povídky Tělo. Tu jsem po pravdě překousal snad na tři pokusy a i když oceňuji atmosféru a kreativní způsob psaní (meta fikce a další), tak prostě mě to moc nebavilo (hlavně ty vložené pasáže). Celkově výborná sbírka povídek, která hlavně něco nabídne fanouškům psychologické tvorby.