matewr84

Příspěvky

Čtyři roční dobyČtyři roční dobyS. King

4 povídky, z nichž jsem tři přečetl jedním dechem. Každá byla vyprávěna stylem, který slušel danému kontextu doby, postav, okolí a situacím. Nadaný žák je jedno z nejlepších psychologických děl co jsem kdy četl. Na to, že tam nejsou jinak žádné hororové prvky, jedná se vážně o děsivou četbu. Shawshank byl důvod, proč jsem si tuto knihu půjčil, páč se mi film líbil a povídka byla také super, jen trochu jiným stylem. Byla mnohem syrovější a to jí sedlo. Dýchací metoda byla ze všech povídek nejplytší, a nebylo to jen její krátkostí, ale hlavně základním motivem a zápletkou. Ale četla se dobře. To však pro mě neplatilo u povídky Tělo. Tu jsem po pravdě překousal snad na tři pokusy a i když oceňuji atmosféru a kreativní způsob psaní (meta fikce a další), tak prostě mě to moc nebavilo (hlavně ty vložené pasáže). Celkově výborná sbírka povídek, která hlavně něco nabídne fanouškům psychologické tvorby.

16. dubna


ToToS. King

Kniha má hlavní výhodu ve své epičnosti, kdy vás doslova vtáhne do svého světa na docela dlouhou výpravu vstříc životem hlavních hrdinů. A zatímco pasáže odehrávající se v dobách kdy hrdinové byli ještě dětmi jsou pro mě napěchované atmosférou tehdejší doby a dětského života, a mnoho scén mám zafixovaných v hlavě jako typických a téměř až idylických pro dobu ve které se děj odehrává, dospělácké pasáže jsou většinou zase hlavní hybnou silou příběhu a také zdrojem mnoha děsivých okamžiků. A co je na tom nejlepší je fakt, že se obě části spolu krásně prolínají a tvoří tak naprosto velkolepý zážitek. Ano, místy to není dokonalé, zápletka je v zásadě béčkoidní a tuctová, některé pasáže jsou divné, či špatně čtivé, ale nakonec stejně jde o ten celek a právě díky němu se u mě jedná o jednu z nejlepších knih.

16. dubna


Noční cirkusNoční cirkusE. Morgenstern

Jedna z nejlepších knih co jsem čet. Měla v sobě kouzlo okamžiku, atmosféru... prostě při jejím čtení nejde tolik o děj, o zápletku, ale o ty pocity které ve vás vyvolává. Hodně scén mi zůstane na dlouho v hlavě právě díky těm kouzelným až snovým obratům a jemným nuancím. Je to prostě kniha u které se dá zasnít a pozastavit se a zbytek světa na chvíli neřešit.

16. dubna


Chlapec, který rozdával snyChlapec, který rozdával snyL. Di Fulvio

Už od začátku si autor nebere servítky a píše prostě tak jak to zrovna cítí a jak to zrovna je. Místy je to docela dost syrové, brutální a kruté, ale celkový kontext tomu nakonec dodává pozitivní nádech, a tak jako celek kniha působí i pohodově a skoro až idylicky. Jak správně napsal čef v té knize se dá toho najít mnoho, autor dobře zachytil dobu ve které se děj odehrává. Jen místy mi přišly dialogy šroubované a nereálné a celkově ta romantická část byla někdy už nahraně s červenou knihovnou, ale tento bod přikládám povaze oné lásky a také stylu autora, který jak jsem napsal výše, prostě psal jak to zrovna cítil, takže to vlastně ani jako negativum moc neberu.
********************************************
následuje SPOILER:

co se mi však nelíbilo byl konec knihy, který byl přeidealizovanou slátaninou podle mě. Kdyby kniha skončila tak o deset stran dřív, tak by to bylo mnohem lepší. Vyřízení záporáka mi nevadilo, ale to opětovné shledání mi přišlo jako by autorovi domluvil/a editor/ka aby k té knize ještě dopsal závěr...

16. dubna