Massek přečtené 124

2001: Vesmírná odysea / Rajské fontány 1988, Arthur Charles Clarke

Vesmírná odysea - bavil mě i úvod, výborný náhled na pračlověka, po objevu obelisku a na cestě k Saturnu se to samozřejmě obzvlášť rozjelo, pecka. Ani bych u románu nemusel mít ten intergalaktický bombastický konec, pro mě byla poctivým základem ta vesmírná cesta. Rajské fontány - začátek možná pozvolný, ale zase se mi líbilo, že na nás A.C.C. nevrhl jen klasickou technokratickou SF, ale že se každý projekt musí kromě technických potíží potýkat také s těmi ekonomickými, právními či společenskými. A hlavní postava ještě navíc se zdravotními. Sice SF, ale tak reálně vyznívající (i po těch letech od vzniku románu), mně se to tak líbí. Vrchol knihy v podobě záchranné akce už to jen správně vygradoval.... celý text

Muž v podpalubí 1992, Otakar Batlička

Návrat ke knížce z dětství, asi jako u většiny ostatních komentářů. U některých povídek je znát jejich původní forma pro časopis, jsou tak zvláštně narychlo ukončené a pointa se dá často odhadnout už z prvního odstavce. Ale vlastně to nevadí, protože díky rozsahu je hned přečtená a skáču na další povídku. Z tohoto důvodu mi tam taky moc nesedl "vícedílný" příběh Sázka v klubu AGS, ale jinak je to klasická klukovská dobrodružná oddychovka s atmosférou dalekých zemí a moří.... celý text

Německá armáda za první světové války 2009, Nigel Thomas

Sloučit v českém vydání tři díly z anglického originálu do jednoho byl dobrý tah. Ilustrace od Gerryho Embletona (troufám si říct legendy v branži vojenské historie) jsou taky skvělé. S textem je to o něco těžší, sice to k tématu patří, ale výčty čísel jednotek a drobné odchylky v jejich oblečení a označení jsou na čtení náročnější, zvlášť když tvoří velkou část z obsahu.... celý text

Crew2 #14 2005, kolektiv autorů

Crew2 #01 2003, kolektiv autorů

Básně 1974–1978: Láska je pes 1994, Charles Bukowski

Jako student jsem ty básně žral, fascinoval mě ten divoký svět chlastu, sexu, dostihů a sprosťáren. Teď už z toho nejsem tak bezmezně nadšený, ale pořád se to čte dobře, Bukowski zkrátka uměl postihnout ten hmatatelný život ulice. osamělý pes jdoucí po rozpáleném letním chodníku vypadá, jako by měl moc deseti tisíc bohů... celý text

Slavkov 1805 - Osud císařství 2007, Ian Castle

Město, nedlouho poté 2018, Pat Murphy

Autorka má spoustu originálních nápadů, které mě opravdu bavily. Já bych si sice postapo svět v centru města asi až tak bezstarostně nepředstavoval, ale to prostředí je popsané bezvadně. Smršť neotřelých fíglů pak graduje v závěru, kdy armáda umělců rozjede svou vlastní bojovou strategii. Trošku škoda, že to finále se vstupem Brigadýra do San Francisca přichází až v závěrečné pětině knihy, ale zase stojí za to si přečíst i krátký doslov autorky, který mi přeci jen více objasnil důvody a pozadí vzniku románu.... celý text

Povídky rybářské hlídky 1970, Jack London

Drsná práce u rybářské hlídky ukazuje, že tvrdá byla práce na moři, ale ještě více pak s lidmi co se kolem obživy na moři pohybovali. A přesně jak popsal v komentáři nhima, možná to nejsou klasicky napsané dobrodružné povídky, ale dýchá z nich velká uvěřitelnost od někoho, kdo se v tom prostředí opravdu pohyboval a znal ho.... celý text

Z dějin národu českého 1957, František Palacký

Lehké fantastično 1993, Terry Pratchett

Mrakoplaš přepadlý přes okraj se nám vrací do hry, společně se svým společníkem Dvoukvítkem. Hru rozjíždějí univerzitní mágové, do centra dění se dostávají i další nové figury a figurky. Nejvíc prostoru z nich dostal asi Barbar Cohen, ten tam sednul a dobře mě bavil. Absurdity se nám střídají jedna za druhou a přinášejí s sebou i dávku humoru. Líbí se vám svérázné Zavazadlo, Smrť, nebo Zaklínadlo? Všechno tu najdete. Já jdu shánět další díl.... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Pratchettova fantazie je bezpochyby skvělá, zábavná. Jeho nápady mě bavily a leckdy i překvapily. Je vskutku neotřelý a originální, jen jsem si u pár pasáží říkal, jestli ještě o takovou originalitu stojím, jestli už to není ztřeštěné až moc. Ale celkový dojem samozřejmě dobrý, styl lehký a čitelný. Navíc mi pár známých říkalo ať jen čtu dál, že první Barva kouzel ze série se jen rozjíždí a čeká mě ještě pořádný tobogán zábavy. Tak uvidíme!... celý text

Asimov's Science Fiction 1997/08 1997, * antologie

Jednotlivé povídky jsem ohodnotil hvězdičkami samostatně, ale neodpustím si krátký komentář ke grafické úpravě magazínu. Fotokoláže na začátku každé povídky sice alespoň vytváří optický předěl mezi jednotlivými díly, ale jejich úroveň ve mně úplně vyvolala pocit levné produkce z devadesátek :) A ta titulní stránka snad proboha vůbec nesouvisí ani s jedním obsahem?... celý text

Pardubické věžičky 1995, Marie Chudá

Jednoduché kresby architektonických prvků v této útlé knížečce se mi strašně líbí. Upozorňují často na detaily, kolem kterých denně chodíme a přesto si jich vůbec nevšimneme. Mám dokonce výtisk s poděkováním žáků ZŠ paní autorce za besedu :) netuším kde jsem ho sehnal, asi na 99% v některém antikvariátu.... celý text

Krok za krokem celým rokem 2020, Václav Větvička

Ty knížky pana Větvičky se tak dobře čtou... tentokrát mi to ale trvalo déle, protože jsem si rovnou dohledával informace o leckterých rostlinách, které neznám, a že jich je bohužel dost. Jenom v předmluvě samotného autora je jedna věta (ta úplně poslední), ze které je mi trošku smutno. Děkuji za další krásné chvilky s Vaší knihou.... celý text

Eskamotér Josef a jiné prózy 1958, Jaromír John (p)

V úvodu se píše, že Jaromír John, ačkoliv se dostal do školních osnov, neměl nikdy široký okruh čtenářů. I tady na Databázi je vidět, že nepatří mezi čtená díla, k dnešnímu dni přečtena jen 5x, což pro knížku z roku 1958 a z edice Světová četba nevypadá jako skvělá vizitka. A je to škoda, protože hned první povídka Zbloudilý syn mi přijde moderní, čtivá a svižná. K hlavnímu hrdinovi tedy moc sympatií asi nepocítíte, ale to je holt jádro tohoto příběhu. U paní Bohdany mi ústřední postava důstojnického kavalíra taky nejdřív zvlášť k srdci nepřirostla, ale zase je tu na krátkém rozsahu krásně zobrazen její vývoj. Trefné. Třetí nejdelší práce Eskamotér Josef je zároveň hlavním titulem knihy, paradoxně se mi ale zdála nejslabší. Popis tvrdého života novopackých sklářů je fajn, prolínání s biblickým Jobovým příběhem už mi tak pod nos nešlo. V každém případě si z toho beru ponaučení, že není potřeba vyhýbat se předem čítankovým autorům či u maturity obávanému okruhu meziválečné prózy. Že je autor v učebnicích ještě neznamená, že je nudný nebo pro děti :)... celý text

Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků 2019, Ursula K. Le Guin

Rozhodl jsem se v těžkém období pro kulturu podpořit malé a sympatické nakladatelství Gnóm! a objednal jsem si u nich dva tituly. Ursulu Le Guinovou jsem si vybral, protože jsem si matně pamatoval pár jejích pěkných úvodníků, které vyšly kdysi v české edici magazínu F&SF. A zde se opět ukázalo, jaký jsem mamlas, cha! Dodatečně jsem si to dohledal, a ty úvodníky byly od Kristine Kathryn Ruschové :) Ale naštěstí to vůbec nevadí, protože jsem si alespoň díky těmto esejům rozšířil vlastní obzory.... celý text

Třetí kniha krve 2001, Clive Barker

Povídky ve Třetí knize jsou poměrně vyrovnané a všechny mě bavily. Žádná možná nemá vyhraněnou a šokující pointu nebo dramaticky stoupající gradaci, ale já si na tempo Barkerova vyprávění zvykl a docela mi vyhovuje. Líbí se mi, jak autor pracuje s povídkovým formátem, charakteristiky a pohnutky postav nebo různé popisy jsou výstižné a dostačující, ale přitom nijak zdlouhavé ani nudné. Jsou to takové poctivé řemeslně psané kousky, a to nemyslím nijak hanlivě, protože přídavek fantazie a originality tam od Barkera vždycky najdu.... celý text

Druhá kniha krve 1997, Clive Barker

Druhá kniha má nejvyšší vrchol hned na začátku, v první povídce Strach. Ačkoliv zde nevystupují žádní démoni, pekelné atributy či nadpřirozené schopnosti, přesto na mě působila nejděsivěji. A nebo možná právě proto. Další povídky už se vezou na trošku nižší vlně, po úvodním výborném nástupu je to trošku zarážející, zvolil bych asi jiné pořadí povídek v knize. Jenže je to těžké, on taky tu úroveň vnímá každý jinak.... celý text

První kniha krve 1994, Clive Barker

Jak jsem sám sobě slíbil po přečtení "Čtvrté", netrvalo to ani rok a vrátil jsem se k začátku Barkerovy série Knih Krve a přečtu si je znovu. V hlavě mi z nějakého důvodu zůstal pocit, že První byla nejlepší a tak jsem při druhém čtení přistupoval k titulu s větším očekáváním, což bohužel možná přineslo i lehké zklamání. Jednou jako bych hned od začátku tušil kam celá povídka směřuje, u dvou jiných dojem, že by se daly vyškrtnout celé stránky a nic by se nestalo. Snad jen subjektivní názor daný mým nevhodným přístupem, protože jinak se mi Barkerův styl psaní vlastně líbí. Na důkaz přízně hned skáču na Dvojku :)... celý text