mahdal přečtené 578

Dvojité dno 2010, J. H. Krchovský (p)

Krchovský je vždy za pět! Když sahám po knihách tohoto autora, vždy vím, že to bude stát za to! Nejinak to bylo i v tomto případě. Krátké básně plné životních paradoxů s lehce sexuálním či morbidním nádechem jsou přesně to, co člověk občas potřebuje. Musí však hledat vyjádření taková, která mají úroveň. A tu Krchovský má! Doporučuji.... celý text

Jaroslav Hašek 1962, Radko Pytlík

Švejk rozpitván na elementární částice! Velmi dobrá kniha nedávno zesnulého literárního vědce, který se věnoval především bohémsky zaměřeným autorům na české literární scéně. Myslím, že se v knize podařilo vystihnout všechny důležité body Haškovy poetiky. Geneze Švejka je velmi zajímavá, také pohled na komiku (komičnost) tohoto protagonisty je neotřelá. Dnešního čtenáře bude trochy brzdit styl, kterým je publikace napsaná. To však nemění nic na tom, že je tato kniha velmi přínosná především v ujasnění pohledu na Švejka.... celý text

Čas, bratr mého srdce 1965, Josef Hora

S Horovu poezií jsem se seznámil již za studií, přesto tento básník tehdy moc nezapůsobil. Pokusil jsem se ho "objevit" ještě jednou. Musím říci, že to bylo o něco úspěšnější shledání. K některým textům prostě člověk musí dospět. Přesto všechno věřím, že když někdy příště otevřu jeho texty, promluví na mě jiným (doufám, že hlubším) jazykem.... celý text

Rozmluvy s Václavem Černým 1998, Václav Černý

Velmi zajímavá kniha; musím souhlasit s komentářem uživatele Dutch, ve kterém píše, že je v knize příliš mnoho Bělohoubka a málo Černého. To mě při čtení těchto rozhovorů velmi mrzlo, ale také i zaskočilo. Přesto si myslím, že některé slova by byla zbytečná. Trošku nudné byly i pasáže, kdy si oba aktéři vyměňovali doporučení na četbu, možná bych radši uvítal nějaké komentáře k těm knihám. I z toho mála, co jsme mohli o Černém vyčíst, bylo patrné, že byl velmi přísným člověkem. Nejen k okolí, ale také k sobě. Myslím, že to mu také umožňovalo mít neskutečný všeobecný přehled. Kdo se zajímá o historii a o literaturu, tomu knihu doporučuji.... celý text

Ostrov 2022, Bianca Bellová

Netrpěliví motýli 1988, Josef Kainar

Karolína Světlá 1975, Ota Dub

Útlá knížečka, u které jsem musel přemýšlet nad jejím posláním? Měla mapovat život Světlé? Nebo se měla zaměřit na dílo? Pokud by spadala do první kategorie, tak je to v podstatě pro dnešní literární vědu nepodstatné a bezpředmětné; pokud se měla zaměřit na dílo, tak je velmi nedostačující. Vzhledem k roku vydání však musí čtenář "odfiltrovat" ideologistické poznámky.... celý text

Člověk Kainar 1983, Milan Blahynka

Nejprve vyjádření k formální stránce: kniha má neobvyklý rozměr a tato nezvyklost mi zpočátku bránila v komfortu čtení. Bohužel to byla jediná překážka - také velikost písma byla pro typ dané publikace netypická, což působilo dojmem, že kniha je velmi rozsáhlá. Co se týká obsahu - kniha je chronologicky uspořádána, čtenář se dočte o autorově životě, který byl spjat nejen s poezií, ale také s hudbou. Přitom toto hledisko by mělo být v kontextu Kainarovy poezie stěžejní. Přesto se mi zdálo, že v kontextu knihy byla tato skutečnost malinko upozaďována. Jelikož publikace vyšla až po Kainarově smrti, dalo by se říci, že je úplná a zdařilá.... celý text

Čaroděj 2008, Vladimir Nabokov

Černé jazyky 2021, Dita Táborská

Má druhá kniha od této autorky; musím znovu zopakovat, že to nebylo to, co od české literatury vyhledávám. Přesto jsem rád, že se mi tato kniha dostala do rukou, neboť jsem si mohl rozšířit své obzory. Kniha může být pro českého čtenáře zajímavá i odpudivá zároveň; koho přitahuje exotika a (pro nás) nevšední myšlení, knihu rozhodně doporučuji. Přesto čtenáře musím připravit na to, že to nebude jednoduché čtení - ani z hlediska obsahu, ani z hlediska jazyku. Narážím na to, že bylo (alespoň z mého čtenářského zážitku) znát, že to psala česky mluvící autorka. Nijak se jí tím nesnažím sebrat vědomosti o dané kultuře a zemi, ale nějak jsem jí to nemohl uvěřit. Stále mi příběh evokoval spíše evropské prostředí než pro nás vzdálenou Asii. I když byly v knize hojně popisovány tamní reálie, stále byl cítit "duch" evropanství. Literární vědci by mě teď pranýřovali, neboť jsem striktně nerozdělil vypravěče od autora, přesto si však myslím, že v tomto případě je to legitimní námitka. Co se příběhu týče....byl místy zbytečně překombinovaný (možná tento chaos způsobila cizí jména? Cizí jazyky?). Možná (z mého hlediska) chyběl nějaký "středobod", k čemu se vracet. Závěr si autorka "vychutnala"; myslím, že byl promyšlený a celkem i podařený.... celý text

Želva, o které se nikdo nezmiňuje 2001, Jiří Voskovec (p)

Tato sbírka byla pro mě zklamáním; nejprve se tváří jako hravá poetistická sbírka, poté jakoby na ni dýchl duch experimentální poezie (předčasné?). No alespoň jsem si rozšířil obzory k Voskovcově díle.... celý text

Don Čičo má v klopě orchidej 2020, Ivan Wernisch

Původně jsem si chtěl tuhle sbírku zakoupit, i přesto že Wernisch nepatří mezi mé oblíbené autory. Četl jsem různé anotace a články k této knize (zajímavá byla především recenze v Hostu), a tak jsem toužil si tuto novinku přečíst, dát Wernischovi "další šanci". Bohužel mě ani tentokrát jeho poetika neoslovila; častokrát jsem četl rozhovory a příspěvky Petra Hrušky, který o Wernischovi napsal rozsáhlou monografii, to jeho vyprávění mě navedlo na tuto cestu. Bohužel stále nic. Třeba po přečtení zmiňované monografie.... celý text

Sbohem a řetěz 2014, Filip Topol

Mám tento styl (i motivy a témata) rád, syrovost, expresivita. Proč ne, a když se spojí s hudbou, dostanou tyto verše jiný rozměr. Lyrická výpověď. Doporučuji.

30 vteřin na náboženství 2012, Russell Re Manning

Kniha se zavádějícím názvem, přesto pro základní přehled velice přínosná. Kniha obsahuje jak notoricky známá náboženství (odvětví, církve, hnutí apod.), tak také (pro laiky) méně známá náboženství. Název je zavádějící i proto, že jsou v knize popisována nejen náboženství jako taková, ale i jejich odnože a větve. Zde se kniha může stát místy nelogickou - snaží se popsat co nejvíce hnutí a směrů, ale nemůže obsáhnout všechnu pestrost náboženství. V knize ale bohužel není uvedeno, jak výběr téma pro krátké kapitoly probíhal. Doporučuji jako jednoduchou příručku pro základní orientaci.... celý text

Věc Makropulos 2008, Karel Čapek

Čapka mám velmi rád, vždycky mě dokáže něčím překvapit a oslnit, ale u Věci Makropulos jsem radost z četby nepociťoval. Rád jsem si přečetl tuto klasiku, ale nezasáhla mě tak, jako jeho ostatní díla. Přesto zde Čapek znovu vyniká, především nápadem (námětem) a téměř filosofickým vyústěním příběhu. Ano, ta filosofie mi chyběla v průběhu díla. Zamyšlení, zastavení... Určitě však stojí za přečtení a ne nadarmo je Čapek "povinnou četbou".... celý text

Je hlína k snědku? 2006, Jakuba Katalpa (p)

Má třetí kniha od této autorky; další šok. Od této knihy jsem moc nečekal, ale mile mě překvapila. Musím nejprve vyzdvihnout autorčin styl. Její poetika je velmi hravá a dokáže čtenáři nenásilnou formou sdělit přesně to, co potřebuje, a tak aby se čtenář nenudil. Přesto čtenář čte stranu za stranou a občas si klade otázku: Co že jsem to četl? Neunikají mi slova mezi řádky? Na této knihy oceňuji explicitu - jak popisovaných milostných vztahů, tak i milostných scén. Přesto se zamýšlím nad smyslem toho díla; co nám chtěla vypravěčka (autorka?) sdělit? Dále jsem se zamýšlel nad časem, kdy se novela odehrává. V úvodu knihy se dočteme, že se nacházíme na konci 19. století, ale popisovaný příběh se klidně mohl odehrávat v současnosti (chyběly mi tehdejší reálie a uvažování lidí?). Prolínání časů mohlo být lépe zpracováno, čtenář se může v čase ztrácet. Nahlá se mi zdá i vyváženost motivů; kniha se točí především kolem jednoho motivu - erotiky - a to v mnoha podobách: heterosexuální vztah, lesbický vztah a především explicitní popisy soulože. Knihu však můžeme považovat za to lepší na českém knižním trhu.... celý text

Nejhorší láska, která nezlomí 2008, Josef Kainar

Poslední dobou jsem si Kainar velmi oblíbil; jeho verše evokují ve čtenáři tóny jednoduché blues melodie, jeho verše jakoby hrály na teskně hrající kytaru.

Rty a zuby 2006, Bohuslav Reynek

Tři kapitoly 2020, Daniel Hradecký

Hradeckého znám především jako básníka - toho básníka neotřelého, inovativního. A tak jsem se rozhodl pořídit si i jeho prózu, nejen proto, že bylo oceněna Magnesií Literou. Již po pár stranách mi však bylo jasné, že se mi Hradecký líbí více, když píše poezii. Tato próza plná přívlastků a vodopádu slov je pro obyčejné smrtelníky nestravitelná. Čas od času se člověk přistihne, že čte (je potěšen, že čte), ale absolutně neví o čem. Tato verbální masturbace byla místy i bolestivá (nebo dle slov Hradeckého - příslovečná? Ať už to znamená cokoli.), čtenář nemá odvahu se zpátky v textu vracet a absolvovat tuto jízdu ještě jednou. Přesto jsem si v textu našel místa, která o něčem vypovídala, a to především o životě na okraji společenství (v kdovíjakém městě). Můžeme být však rádi za takto výraznou osobnost na poli české literatury, věřím, že nám Hradecký ještě předvede, co v něm je. Hradecký ano, jen jeho próza ne.... celý text

Bezedný rok 1951, Stanislav Kostka Neumann