jozik_v_tumane přečtené 183

Lolita 1991, Vladimir Nabokov

Chvílemi děj krásně plynul, chvílemi jsem se výborně bavil, chvílemi mě intelektuální sofistikovanost trochu zmáhala. Nebylo to snadné čtení, zápasil jsem s knihou přes dva týdny. Obrovské množství odkazů a narážek na všechno možné. Místy měla tato velká hra se slovy a literárními odkazy navrch nad příběhem. Občas nepříjemný pocit, že ne všechno jsem pochopil. Občas příliš barvité, rozvláčné popisy. Některé scény / situace / obrazy byly ovšem geniální. Příběh je hluboce lidský, ambivalentní. Jazykově vybroušené. Skvělý překlad! "Pro mne existuje prozaické dílo pouze do té míry, pokud mi poskytuje to, co zhruba nazvu estetickým blahem, čili pocit být nějak, někde napojen na jiné stavy bytí, kde je umění (zvědavost, něha, laskavost, extáze) normou. Takových knih není mnoho." Nabokov... celý text

Neopatrné panny 1941, Jaroslav Havlíček

Havlíček byl neuvěřitelný znalec lidí a zejména žen, jak dokazuje tento soubor povídek. Nevybavuji si jiného autora, který by dokázal tak trefně vystihnout nepostižitelné: myšlení, pohnutky a city ženských postav. Stále je to "jen" mužský pohled, leč neobvykle plastický a citlivý. Na pár stránkách dokáže autor velmi úsporně a přesto přesně vystihnout životní úděl a duševní rozpoložení postavy košatou prvorepublikovou češtinou. Není to však snadné čtení: jednak sloh už dost odlišný od dnešního, jednak jakási chmurná tíživost těch neradostných ženských osudů. Zaujala mě poslední povídka Tanečnice, jež je protipólem ostatních čtyř povídek: její osud nebyl zničen okolnostmi (a muži), nýbrž naopak ona ničila osudy mužů a svůj život měla pevně v rukou – ovšem za cenu strašného vnitřního chladu.... celý text

Posedlý 1970, Fedor Sologub (p)

Zajímavý symbolistní román. Velice oceňuji, že děj krásně plyne, čte se to velmi dobře. Zajímavá je vzdálená podobnost s Kafkovým Zámkem: zde figuruje tajemná postava kněžny Volčanské, kterou nikdo nikdy neviděl, ale hlavní hrdina je přesvědčen, že má zásadní vliv na jeho osud. Román je podivně rozpolcený, kromě hlavního příběhu gymnazijního učitele Peredonova, který si vytvoří představu, že všichni v jeho okolí se mu snaží zabránit v získání inspektorského místa, a postupně se propadá do totální paranoie (psychologická tragédie), je zde ještě vedlejší příběh lásky Saši a Ludmily (milostná romance). Není zřejmé, jaký smysl má tento velmi naivní vedlejší příběh, jeho souvislost s hlavním tématem knihy je mizivá. Je zde zřejmě jen pro odlehčení tragického osudu Peredonova, ale jinak nemá žádný přínos. Příběh Peredonova mě místy velmi bavil: absurdita jeho psychózy, kdy se například obává úkladů karetních figur, svého kocoura a neviditelných špehů skrytých za tapetami pokoje, nemluvě o záhadné Nedotykavce (něco jako Kafkův Odradek). Na druhé straně naivní romance byla dost nudná a vysloveně mě deptaly četné scény fyzického trestání žáků ze strany učitelů, rodičů, bytných. Skvělý doslov!... celý text

Staří mistři 1994, Thomas Bernhard

(1. vyd. Prostor 1994) Špatný překlad a chybějící korektura. Neuvěřitelné množství pravopisných chyb a/nebo překlepů. Čárky v souvětích systematicky špatně, neobratné formulace. Četl jsem od Bernharda téměř vše od jiných překladatelů a vše bylo lepší než tento výkon pana Šplíchala. Slova jako "chybyčka" nebo v jedné a téže větě "zchátralý" i "schátralý". Chyb je takové množství, ze už to vážně kazí požitek z četby. Plný počet hvězd patří autorovi – klasický Bernhard. Přinutí k zamyšlení a náramně pobaví. Např. konstatováním, že Vídeňáci si mění ponožky jednou za 12 dní.... celý text

Zápisky z podzemí 1989, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Úvod – první třetina – mě nudil. Pár dobrých myšlenek, ale na 50 stránkách se opakovalo to samé dokola. Přemýšlel jsem, že to vzdám. Druhá část, povídka "Mokrý sníh", se mi líbila. Je to hodně přepjaté a absurdní, až jsem se u toho místy smál. Má to spád, hezky to graduje do tragického konce. Ale že bych se na základě téhle knížky do Dostojevského zamiloval a chystal se hned na něco dalšího od něj, to tedy ne.... celý text

Modrovous 1991, Max Frisch

Naprostá paráda. Víc než důstojné zakončení spisovatelovy kariéry. Číst to jako první věc od něj, možná bych byl trochu zmatený, ale po přečtení všech předchozích próz, kdy už znám autorova témata a styl, je to dokonalý dovětek: vnitřní rozpolcenost dovedená do důsledků.... celý text

Montauk 2000, Max Frisch

Těžký, ale krásný text. Neznalému autorova života místy není snadné se orientovat v neustálém přeskakování z minulosti do přítomnosti, ale přesto to všechno dává jakýsi smysl. Z textu čiší obrovské smíření se světem, většinou se nese v silně melancholickém duchu, občas je i vtipný. Stylizovaná, ale velmi upřímná zpověď.... celý text

Odpověď z ticha 2012, Max Frisch

Moc hezká zasněná povídka. O smyslu života, o lásce, o tom, jak dospět a jak umět žít. Je dost neuvěřitelné, že to napsal v 25 letech. Velmi povedené popisy hor, radost číst. Jako by se člověk procházel v Alpách.... celý text

Člověk se objevuje v holocénu 1995, Max Frisch

Ve srovnání s "trilogií" Stiller – Faber – Gantenbein je to slabé, spíš jen takový literární vtip o absurditě lidské existence. Četlo se to dobře, je to kratičké, dozvěděl jsem se něco z geologie (proč ne), ale celkově mě to moc nebavilo.... celý text

Mé jméno budiž Gantenbein 1967, Max Frisch

Po Stillerovi a Homo Faber mírné zklamání. Tento román je zmatený, roztříštěný, hlavní hrdina žije dva paralelní příběhy a vztahy se dvěma ženami, k tomu si představuje další varianty svých příběhů, do toho se mísí příběhy dalších postav. Naprosté splynutí reality příběhu, představ a variant. Skvělé úvahy, ale roztříštěnost byla trochu úmorná, měl jsem pocit, že mi něco uniká, že jsem musel přehlédnout něco, co by tomu dalo smysl jako celku. Spojitost mezi začátkem a koncem textu nevidím žádnou. Nedrží to pohromadě. Též mám pochybnosti o kvalitě překladu, některé výrazy byly zvláštní, např. "krátké spojení" namísto "zkrat" (v elektrice). Skvělý doslov!... celý text

Homo Faber 1967, Max Frisch

Jestli ze Stillera jsem byl absolutně nadšený, nevím už, co bych měl říct o Homo Faber. Jeden z nejkrásnějších příběhů, co jsem kdy četl. Dokonalá kombinace čtivosti a hloubky, vtipnosti a smutku. Tak, jak Walter Faber miloval svou Sabeth, jsem já asi nikdy žádnou ženu nemiloval. Co k tomu říct... Kdyby to byla poslední kniha, kterou bych četl před smrtí, pomyslel bych si: hezky mi to vyšlo!... celý text

Stiller 1970, Max Frisch

Závěr mi přišel trochu nedotažený a některé pasáže byly trochu rozvláčné, ale celkově je to fenomenální román o hledání vlastní identity. Úžasný vypravěčský talent, umění zkratky, vtip. Vypsané nejlepší pasáže by vydaly na desítky stran.... celý text

Neviditelný 2016, Jaroslav Havlíček

Román má i slabší pasáže, není úplně dokonale vyvážený a nemohu ho označit za mistrovské dílo ve všech ohledech. Přesto dávám pět hvězd, zaprvé pro krásu a bohatost češtiny, zadruhé pro jemnost a hloubku psychologického vhledu (kterým oplývá též hlavní hrdina). Tak plastické, důvěryhodné popisy povahy postav a motivů jejich jednání jsem dlouho nečetl. Mnohé pasáže jsou přímo úchvatné. Pro ilustraci jazykového umu jen dvě věty: "Hajn měl ruce složeny na stole jako mrtvé dříví. Občas plácl dlaní naprázdno, jako když ocasem zabité ryby trhne konvulzívní křeč." Každý, kdo miluje češtinu, bude mít velké potěšení z četby. Nechápu komentáře zdůrazňující odpudivost hlavního hrdiny – já v něm vidím mnoho krásného; rozhodně je to nejpozitivnější a nejcharakternější postava celého románu, snad leda s výjimkou Katy! Stejně tak nesouhlasím s doporučením nečíst román, pokud nejste v psychické pohodě. Naopak, nepřikrášlený realismus je nejlepší balzám na všudypřítomné pokrytectví, stejné dnes jako tehdy.... celý text

Mystická kniha Mayů 2000, neznámý - neuveden

"Po dvaceti letech jsem dnes znovu četl Popol Vuh. A znova jsem byl nadšen, ba jistě ještě víc než tenkrát." Egon Bondy

Srbština konverzace - se slovníkem a gramatikou 2011, kolektiv autorů

Užitečná je menšina knihy, zejména slovníček a gramatika. Většinu tvoří "konverzace": Teoretické fráze vymyšlené od stolu (a nejspíš před desítkami let), v praxi zcela nepoužitelné. Příklady frází: 1) "Je tu někde 18jamkové hřiště?" Když budu chtít hrát golf (kolik z nás jede do Srbska hrát golf?), v každém golfovém resortu jistě budou mluvit anglicky. 2) "Přetrhl se mi klínový řemen." Když se mi rozbije auto, prostě ho dám do servisu, tam už zjistí, co s autem je. Umět říct klínový řemen je zbytečné. Naopak třeba větu "Je tu někde pramen?" jsem nenašel a slovo pramen, asi tak milionkrát důležitější než klínový řemen, není ani ve slovníčku! 3) "Chci se s tebou pomilovat." – bez komentáře. Též je úplně zbytečný fonetický přepis frází, vzhledem k tomu, že srbština se zapisuje foneticky.... celý text

Golet v údolí 1983, Ivan Olbracht (p)

Krásná kniha, všechny povídky se mi líbily, nejvíc ovšem o Haně Karadžičové. Velmi vtipná je stať o natáčení Marijky nevěrnice v dodatcích – neuvěřitelná historie. (Z filmu jsem nerozuměl skoro ničemu, česky je tam tak jedna replika z dvaceti. Ale bylo zajímavé vidět, jak tehdy vypadali ti lidé, o kterých Olbracht píše.)... celý text

Karneval v přístavu 1947, Alexandr Grin (p)

Na tomto vydání je zajímavé to, že uvozovky dole jsou širší než uvozovky nahoře.

Cesta nikam 1980, Alexandr Grin (p)

Krásný příběh, dramatický do poslední chvíle. Se Zlatým řetězem a Běžící po vlnách to nejlepší od Grina.

To byl Kafka 2010, Johannes Urzidil
odpad!

Čekal jsem knihu osobních vzpomínek na Kafku (dle popisu zde, který absolutně neodpovídá!), ale je to několik brutálně intelektuálských (a naprosto neosobních) interpretací některých jeho textů – a často ani to ne. Cítím z Urzidila intelektuálskou povýšenost. Píše tak, jako by Kafkovo dílo chápal lépe než sám Kafka. Za svou velkou erudici (cituje nebo odkazuje na desítky literátů, filozofů apod.) skrývá namyšlenost a opojení sebou samým. Mnohé pasáže s Kafkou VŮBEC nesouvisí. Tváří se, že píše o Kafkovi, jen aby na to konto prošpikoval knihu poznámkami sám o sobě. Např. celá stať o Sirénách – v jejímž úvodu nás autor obšťastňuje totálními KYDY o tom, co si pod Sirénami představují různí hloupí lidé, kteří nic nepochopili (PROČ? A jak to souvisí s Kafkou?) – je z půlky o Homérově Odysseovi a z druhé půlky o problematice mýtu, psané ve stylu "já jsem to pochopil ze všech nejlíp". Neznáte-li do detailu celou evropskou literaturu a filozofii od antiky po současnost, budete mít pocit, že vámi Urzidil pohrdá, nemluví k vám jako k sobě rovným. Urzidil evidentně vůbec nebyl Kafkovým blízkým přítelem (to se tedy Kafkovi nedivím), nýbrž jen povrchním známým, proto nemá co osobního o Kafkovi říct a pod rouškou intelektuálních komentářů ke Kafkově díle mluví jen o sobě. Kniha v podstatě není o Kafkovi, ale o Urzidilovi. Velikáni bohužel přitahují i zoufalce, kteří se na jejich slávě chtějí přiživit. A jak pravil Werich, ze všeho nejhorší je vzdělaný blbec. Nebo úvahy typu: Kafkovy romány jsou fragmentární proto, že Kafka neměl antický vztah k přírodě – což Urzidil vyvozuje z toho, že Kafka o přírodě nemluví ve svých denících – a tudíž nebyl v harmonickém souladu se světem, což je pro dokončení románu nutné. Pane bože! V knize jsou i zajímavé postřehy, ale protože jde v podstatě o PODVOD na čtenáři, hodnotím nejníže! Chybí korektura, interpunkce je místy vadná. Chyby jako "jako se by" namísto "jako by se"! Děs.... celý text

Hory a staletí 1982, Ivan Olbracht (p)

Naprosto fenomenální vypravěčský talent, nádherná čeština. Před mnoha lety jsem četl Šuhaje a věděl jsem, že Olbracht píše krásně, ale znovu mi to vyrazilo dech. Též jeho erudice je obdivuhodná. Po dočtení okamžitě objednávám další díl jeho spisů.... celý text