inkatenysek přečtené 142

Zapomenutá 2012, Catherine McKenzie

Po všech nedávných, náročných tématech byla Zapomenutá příjemnou změnou. Pro mě je to nenáročná oddechovka, u které jsem nemusela moc přemýšlet a mohla jsem si v klidu vychutnávat příběh o lásce, vyrovnávání se se smrtí blízkého člověka, plnění posledního přání, nových začátcích, objevování sama sebe a rivalitě v právnické branži. Nechybí ani menší kriminální zápletka, jež se vyřeší až téměř nadpřirozenou cestou.... Kniha je napsána celkem čtivě. Přečetla jsem ji za necelý týden. Musím ocenit, že autorka nezabíhala až do zbytečných detailů, takže každá dějová linka byla tak akorát dlouhá, díky čemuž děj rychle plynul. Doporučuji všem, kteří mají rádi nenáročné čtivo nebo příběhy o lásce. Myslím si, že je to vhodný titul na čtení o dovolené. P.S. : Zapomenutá je dalším počinem autorky Manžela na objednávku.... celý text

Můj život v jeho tlapkách - Vyprávění o Tedovi a o tom, jak mě zachránil 2017, Wendy Hilling

Moje nová srdeční záležitost, které patří jedno z čestných míst v mé knihovničce. Jedná se o velmi dojemnou autobiografii ženy, jež trpí nemocí motýlích křídel a je plně odkázaná na pomoc svého asistenčního pejska Teddyho. Celý příběh na mě působil jako Wendyina velmi otevřená zpověď o její nemoci, potížích s ní spojených, boji s ní, strachu z předčasné smrti, paličatosti, naději, víře, nesobeckosti a bezpodmínečné lásce k rodině a hlavně psím parťákům. Osobně Wendy obdivuju za to, jak si jde, i přes zdravotní potíže, celý život za svým a že si i přes obrovská rizika troufla mít děti. Kniha se četla dobře. Vtipné pasáže střídaly ty smutné. Doporučuji všem, kteří mají rádi zajímavé životní příběhy a/nebo příběhy s psími hrdiny. NUTNOST MÍT PŘI RUCE KAPESNÍK!!!... celý text

Desátý kruh 2007, Jodi Picoult

Dnes bych se s váma chtěla podělit o své dojmy z Desátého kruhu od Jodi Picoult, který jsem ráno dočetla. Pro mě je to po Vlku samotáři, Času odejít a Vypravěčce její čtvrtý nejlepší titul. Tento příběh o prožití traumatického zážitku, lásce, rodičovství, manželství, lžích, pravdách a vyrovnávání se s minulostí i sebou samým, mě od začátku naprosto pohltil a já jen hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla, jak to vše dopadne. Jodi se opět podařilo pospojovat několik aktuálních společenských témat tak, aby z nich vznikl čtivý příběh plný zvratů, vedoucí čtenáře k zamyšlení. Ocenit musím také psychologické propracování jednotlivých postav a celkovou práci s jazykem. … Nešokuje vás to, co o lidech, které milujete, nevíte. Šokuje vás to, co si nechcete přiznat... … Jenom proto, že nemluvíte o skutečnosti nahlas, nevymažete ji. Mlčení je jen tišším způsobem lhaní... Na Desátém kruhu se mi však asi nejvíce líbilo jak zapracování motivu Pekla z Božské komedie Danta Alighieriho, tak popis života Yupiků na Aljašce. Knihu doporučuju nejen všem fanouškům Jodi Picoult, ale také těm, kteří mají rádi složitější příběhy vedoucí k zamyšlení.... celý text

Carmilla 2010, Joseph Thomas Sheridan Le Fanu

Tato knižní jednohubka, jejíž přečtení vám nezabere ani jeden den, v sobě ukrývá tajemný, místy až hororový příběh, který se odehrává ve Štýrsku 1.poloviny 19.století. Hlavní hrdinkou je Laura, která spolu se svým otcem u sebe ubytuje krásnou, ale tajuplnou Carmillu. Po jejím příchodu na panství začne v jeho okolí docházet k sérii podivných úmrtí žen a dívek a ani samotná Laura není ušetřena trýznivého traumatu. A čím déle pobývá Carmilla na panství a čím více se sbližuje s Laurou, tím více se kolem ní vynořuje otázek a záhad. Kniha je rozdělena na několik krátkých kapitol, v nichž děj rychle plyne, takže než se čtenář rozkouká, tak je už na konci knihy. Jedná se o příjemnou, nenáročnou oddechovku, s lehce erotickým nádechem, kterou si určitě nenechte ujít, pokud patříte mezi milovníky tajemna a záhad.... celý text

Zachránila mě slza 2014, Angele Lieby

Angèle Lieby se v této knize se čtenářem poděluje o svůj životní zážitek, kdy ji dělilo jen několik okamžiků a jedno rozhodnutí od jisté smrti. Ona, ani její rodina, ovšem neztratili víru a naději, nevzdali se, díky čemuž Angèle přežila. Tento příběh o lékařském pochybení, bezmoci, víře, lásce, rodinné soudržnosti, houževnatosti, bojovnosti a touze vrátit se k normálnímu životu mě naprosto pohltil. Dramatický děj, plný emocí, rychle ubíhal. Autorku obdivuju nejen za to, s jakou rozhodností, pílí, vytrvalostí a odhodláním se vrhla do boje o návrat do života, ale také za to, že našla sílu se k této nepříjemné zkušenosti vrátit, ohlédnout se zpět a sepsat o tom tuto knížku. Tento titul doporučuji všem, kteří mají rádi buď příběhy z lékařského prostředí nebo ty, inspirované skutečnými událostmi. Závěrem bych chtěla upozornit na to, že se nejedná o žádnou oddechovku a je lepší mít při ruce kapesníčky, protože pokud opravdu nejste nějací tvrďáci, tak vás tento příběh určitě dojme.... celý text

Bez vodítka 2014, Rupert Fawcett

Co k tomu vlastně napsat. Snad jen to, že o tom se psát nedá. To se musí přečíst. A mít přitom pampersky. U některých stripů se mi fakt chtělo čurat smíchy. Tato knížka je určitě ZPESTŘENÍM pro milovníky vtipů a NUTNOSTÍ pro milovníky psů. Podobnost s našimi mazlíčky je určitě zcela náhodná.... celý text

Irská kuchařka 2016, Mary Beth Keane

Jiná Gabriela Koukalová 2018, Martin Moravec

Tento zivotopis mne prekvapil svou mnohotematicnosti a Gabrielinou otevrenosti, kdy v nem vypravuje nejen o svem detstvi, divocejsim dospivani, sportovni kariere, vztahu s Petrem Koukalem, ale take o zdravotnich a hlavne psychickych potizich. Musim se priznat, ze mi byla Gabriela hned od prvniho dne, kdy jsem ji zaznamenala v televizi, velmi sympaticka. Usmevava holka, ktera vypadala, ze do toho zavodu dava vsechno. Trochu jsem ji i zavidela to, ze si plni sny, je uspesna, krasna, ma pritele, vydelava mnoho penez... Nikdy by me nenapadlo, ze ten usmev muze byt jen chvilkovy. Ze ho za chvili mohou vystridat slzy, strach, uzkost a deprese. Ze ta uspesna kraska muze mit stejne, nekdy mozna i horsi stavy nez ja. Pro me osobne to bylo v teto knize nejzasadnejsi zjisteni. Pri cteni o jejich pocitech, uzkostech, stresu ci depresich jsem se sama vracela o nekolik malo let nazpet a vzpominala na teror dvou ucitelek a sikanu od spoluzaku na viceletem gymnaziu, ktere zapricinily me vlekle psychicke potize, ktere resim dodnes a nejspise vyvolaly i epilepticke zachvaty, ktere propukly prave v tomto obdobi. Bylo to peklo. Az na par svetlych vyjimek v ucitelskem sboru i mezi spoluzaky, mi nikdo nerozumel. Nikdo nechapal, ze i kdybych sebevic chtela, tak mi to hlava nedovoli... Hlavne mi to davali sezrat spoluzaci. Neverili, ze jsem nemocna. Klidne i primo predemnou rikali, ze si vsechno vymyslim a chci byt jen zajimava a ulejvat se ze skoly. Nakonec jsem z toho vseho byla tak ve stresu, ze jsem mela stavy, kdy jsem nedosla ani na ranni bus. V pulce cesty jsem to otocila a sla domu s brekem a s tim, ze nikam nejedu. Kdyz uz jsem nahodou zvladla cestu do skoly, dosla jsem dosatny a prezula se, tak jsem dostala zachvat paniky pred vstupem do tridy. Nemohla jsem dychat, klepala jsem se, potila... Utekla jsem a jela domu. Az diky vymene tridniho a jeho plne podpore a vire ve me, mi byl ke konci studia udelen individualni studijni plan. Ale to uz bylo pozde, protoze moje psychika a zdravi byly uz stejne v troskach... A tech doktoru, vysetreni, "leku".... O svych potizich zde nepisu proto, aby me nekdo litoval, nechci se zvyditelnit nebo si prihrat polivcicku na Gabinine pribehu. Chci jen poukazat na to, ze existuji deprese, nepopsatelne stavy uzkosti, psychicke potize, vyvolavajici ty zdravotni. Diky teto me osobni zkusenosti pevne verim, ze si Gabina sve potize jen nevymysli a mluvi pravdu. Bohuzel je to tak, ze kdyz problem neni videt a nemuzete ho dokazat, tak vam vetsina lidi neveri a rika, ze lzete, vymlouvate se, ulejvate se... Hlava je proste previt... I kdyz s Gabinou nesouhlasim treba v tom, ze si vzala Petra Koukala i presto, ze mela pochybnosti a chtela pockat, tak ji na druhou stranu obdivuju v tom, co vsechno pri svem psychickem a fyzickem rozpolozeni dokazala a za jeji odvahu v boji proti dopingu. Knizka se jinak cetla dobre. Psana je v prvni osobe, Gabina ctenari jakoby vse vypravuje. V zadni casti je pak nekolik stranek s ruznymi fotkami. Knihu doporucuji uplne vsem. Lze v ni najit motivaci, pouceni do zivota. Zli jazykove by pak aspon vedeli, o cem je rec....... celý text

Slečna M. 2018, Caroline Woods

Pribeh sleduje osudy dvou sester, Grety a Berni, stojicich na opacnych stranach barikady, nejprve v predvalecnem Nemecku a nasledne o mnoho let pozdeji v USA. Pri cteni me napadlo hned nekolik otazek. Co vsechno je clovek schopen obetovat ve jmenu lasky? At jiz sourozenecke nebo partnerske. A co vsechno je ochotny tolerovat pro svou vlastni zachranu? Na knize se mi libila jeji mnohotematicnost. To, ze jsem si mohla utvorit predstavu nejen o predvalecne situaci v Berline a Nemecku, o zmenach ve spolecnosti, ale take o pozdejsich tezkostech s vyrovnavanim se s vlastni minulosti. Postavy byly celkem dobre psychologicky propracovane. Dej rychle plynul. A ackoliv byly v knize zminovany i nejake historicke udalosti, tak se autorka vyhla zabihani do uplnych podrobnosti, takze pribeh neni drasticky. Doporucuji vsem, kteri maji radi knihy s valecnou tematikou. Vzhledem ke stridani dvou dejovych linek a celkovemu stylu sepsani je potreba ctenarova plna soustredenost. Nejedna se tedy o zadnou oddechovku.... celý text

Drobný poklesek 2015, Jan Ellison

U tohoto titulu musim bohuzel napsat, ze me velmi zklamal. Tema - vztahy, manzelstvi, rodicovstvi, alkoholismus apod., bylo OK, ale zpracovani celeho pribehu bylo nic moc. Mnoho casovych rovin, v nichz jsem se tentokrat skoro nemohla vyznat. A krome hlavni hrdinky me tocily i preklad, kdy mi nektere vety nedavaly smysl a caste preklepy... Do cteni jsem se tentokrat opravdu nutila....... celý text

Zlomení andělé 2018, Gemma Liviero

Na knihu jsem narazila čirou náhodou v březnovém edičním plánu vydavatele. Hned mě upoutala svým názvem a hlavně obálkou. Po přečtení anotace mi bylo jasné, že si ji budu muset pořídit. A nelituju toho. Příběh složený z osudů několika hlavních postav, pocházejících z různých prostředí, doplněný o popis nejen válečných zvěrstev, života v ghettech a táborech, ale také snahy o postavení se na odpor režimu, o záchranu biť jen několika málo osob a víry v lásku a možnost nového začátku, mě úplně pohltil. Jelikož o ghettech, vyhlazování Židů apod. jsem toho četla poměrně už dost, tak mě v této knize asi nejvíce zaujalo zapracování tématu programu Lebensborn a vytvoření postavy lékaře Willema, který se odklonil od stranické ideologie a snažil se jednat podle svého vlastního svědomí. Na jednotlivých postavách se mi pak líbilo to, že i přes prožité hrůzy, byly schopni i nadále riskovat a posouvat se dál, místo setrvávat v minulosti. Rozhodně vás ale musím upozornit, že tento titul není pro každého, protože některé pasáže jsou opravdu dost drastické, takže jsem ani já tentokrát nečetla tak rychle. Musela jsem si dávat pauzy a rozdýchávat to. Bylo mi hrozně smutno z toho, jak se člověk k člověku dokáže chovat a že statečnost a odvaha byly dost často vykoupeny za tu nejvyšší cenu... Doporučuji všem, kteří vyhledávají romány s válečnou tématikou.... celý text

Na vlastní kůži 2017, Javier Moro

Musím napsat, že od dob trilogie Století od Kena Folletta mě zatím žádný další historický román tak nezasáhl. Na vlastní kůži se mi opravdu dostalo pod kůži. Zdánlivě nenápadná kniha, pro mě od zatím neznámého autora, mě nadchla jednak svou propracovaností a hlavně tématem, které je založeno na skutečných událostech. Konečně jsem se jednou zase dočetla o něčem, o čem jsem do té doby nikdy neslyšela. Na tomto titulu se mi líbí jeho mnohovrstevnost. To, že není výhradně jen o boji proti neštovicím a samotné expedici, ale ukazuje také složitost tehdejší doby, sociální rozdíly mezi chudými a hladem trápenými venkovany a majetnějšími obyvateli měst, nuzné podmínky dětí v nalezincích, střety osvícenců s konzervativci, spory Španělska s Francií či intriky politiků v zámořských državách, z nichž se většina snažila v tamních podmínkách co nejvíce obohatit. Musím vychválit i psychologické propracování jednotlivých postav. Z počátku jsem teda nenáviděla doktora Balmise pro jeho sobeckost a intriky, kterými ublížil dalším účastníkům expedice a jeho ďábelský plán, záměrně nakazit děti neštovicemi, ale po dočtení celého příběhu jsem musela uznat, že byl svým způsobem nešťastným člověkem, který obětoval vše pro vědu a výzkum a až příliš pozdě si uvědomil, že život je i o něčem jiném. Každopádně jeho přínos pro lidstvo je velký. Isabel jsem si oblíbila hned od první stránky. Obdivovala jsem její statečnost, se kterou se ujala svého úkolu členky očkovací expedice a jak se z venkovské naivní dívenky stala zralou praktickou ženou, která zvládla ukočírovat děti během cesty, ale také se naučit různé lékařské praktiky, jež později uplatnila při práci v nemocnic v Novém Španělsku. Mrzí mě, že se neví nic o jejím dalším osudu, jako je tomu u obou pánů doktorů... Pro chudáka, doktora Salvanyho, jsem uronila nejednu slzu. Jeho jsem musela také obdivovat. Přes utrpení, způsobené chatrným zdravím, zvládl obdivuhodný kus práce. No a co napsat o dětech? Ty byly pro většinu dospělých jen nástrojem, jak přepravit vakcínu přes oceán. Byly vybrány z nejchudších poměrů, nalezinců, či „odkoupené“ od rodičů. Bylo jim přislíbeno dobrodružství a vyhlídka lepší budoucnosti v podobě adopce bohatými Američany či navrácení zpět k vlastním rodinám, ale ne vždy k tomu opravdu došlo. Holt, úředníci v zámoří se jen neradi podřizovali nařízením krále a plýtvali svými penězi... A historie? Ta na ně zapomněla už úplně. Knihu hodnotím 100% a doporučuji ji všem, kteří mají rádi historické romány či příběhy založené na skutečných událostech. Zároveň bych chtěla upozornit na to, že díky zmínění jmen mnoha historických osobností, zevrubnému popisu boje proti neštovicím, celé expedice, politické situace apod. se nejedná o žádnou oddechovku a je vyžadována čtenářova naprostá soustředěnost.... celý text

Poppy - Příběh lásky a odpuštění 2014, Barbara Larriva

Starnouci filmova hvezda Allegra se behem sve hospitalizace v nemocnici seznami s milou holcickou Poppy, ktera ji ukaze, ze i pres neprizen osudu a vlastni chyby muze byt opet stastna, milovana a potrebna... Tato knizni jednohubka o uvedomeni si vlastnich chyb, nadeji, odpusteni, vire v Boha a druhych sancich pro me byla prijemnym prekvapenim a takovym pohlazenim po dusi. Vice se mi teda libila dejova linka ze soucastnosti. Cast Allegriny minulosti mi prisla az moc ruzova a presladla... Zaver celeho pribehu byl velmi prekvapivy. Knihu hodnotim 85% a jeji precteni doporucuji vsem, kteri maji radi knihy k zamysleni.... celý text

Dopisy, které nikdo nečetl 2017, Iona Grey

Velké maličkosti 2017, Jodi Picoult

Jak jsem již mnohokrát všude možně prezentovala, Jodi je mou nejoblíbenější autorkou. I proto by si někdo mohl myslet, že ji budu stranit a psát tady jen samé chvalozpěvy. Ale nebude tomu tak. Ke každé knížce a autorovi se snažím přistupovat stejně a nezaujatě. Jinak tomu není ani u Velkých maličkostí. Je to opět jedna z loňských knížek, u kterých mám smíšené pocity. Je velká svým tématem a jeho propracováním. Klobouk dolů před Jodi, že si vybrala rasismus jako téma své knihy a jak mistrně ho zpracovala. Opět mě nadchla i psychologie jednotlivých postav, to že se autorka nevěnovala jen jejich současnému životu, ale že čtenáře zavedla i zpátky do jejich minulosti, takže se každý mohl dozvědět o tom, jak Ruth vyrůstala a dospívala nebo o tom, jak se z Turka stal rasista a jak s tchánem rozvíjeli svou organizaci. Bohužel ale musím napsat, že se úplně nenaplnila má očekávání od této knihy. Po posledním románu, Času odejít a po všech úspěších v zahraničí, jsem od Velkých maličkostí čekala přece jen o trochu víc. Domnívala jsem se, že tam bude opět nějaký ten WAW zvrat, kvůli kterému si sednu na zadek. Zvratů tam sice bylo hned několik, ale žádný z nich na mě tolik nezapůsobil. Chvilkama, hlavně u pasáží o soudním procesu, jsem se celkem i nudila. Přesto však její přečtení doporučuju. Člověk z ní má sice trochu depresi, protože je až neuvěřitelné, jak někteří jedinci dokáží druhým ublížit, člověku je z toho až moc smutno, ale naštěstí ještě stále existuje spravedlnost. Jedná se o náročnou knížku, která si vyžaduje čtenářovu plnou pozornost a nad kterou je nutné se zamyslet.... celý text

Tisíc východů slunce 2017, Sabina Zelená

Musím napsat, že i když jsem knihu četla již před několika měsíci, tak nad ní musím ještě dnes přemýšlet a stále úplně nevím, jaký k ní zaujmout postoj. Na jednu stranu se mi líbilo psychologické propracování jednotlivých postav. Z hlavní hrdinky Pavly jsem úplně cítila její smutek z prožitého traumatu, stesk po jejích nejbližších. Zaujalo mě i úžasné vykreslení porodu dvojčat... Na druhou stranu mě ovšem bohužel celkem zklamal konec, který byl pro mě osobně příliš rychlý, růžový a přeslazený... Trochu mi to připomínalo filmy podle námětu Rosamundy Pilcher a jí podobných autorek, kdy se na začátku odehraje velká tragédie, aby na konci mohlo být vše zase zalité sluncem... Ale bohužel reálný život takový konec většinou nemá... Proto bych příště možná trochu ubrala na dobrých koncích všech postav a do příběhu začlenila trochu reálného světa. Tato kniha je pro mě takový protipól Bábovek. U nich jsem měla depresi z toho, že všichni všechny podvádí a pro nikoho to nakonec neskončí moc dobře. Tady jsem měla nepříjemný pocit zase z toho, že všichni byli šťastní a spokojení jako v pohádce... Vyváženější konec s mixem štěstí a trochou reality by byl lepší... Ale to je můj osobní názor. Jinak kniha určitě stojí za přečtení. Byla čtivá, přelouskala jsem ji za necelý týden. Na jejím začátku jsem si i pobrečela. Hodnotím 85%. Doporučuji všem romantickým duším nebo těm, kteří hledají citlivě napsanou oddechovku.... celý text

Bellman & Black 2015, Diane Setterfield

Poslední dívka 2017, Riley Sager (p)

Ačkoliv thrillery moc nečtu, tak musím upřímně napsat, že mě Poslední dívka úplně ohromila. Kniha je velmi napínavá a čtivá od začátku až do konce. A když si už myslíte, že se vše začíná rozuzlovat a vysvětlovat, tak přijde další zvrat, ze kterého se vám zatočí hlava a vše se naopak ještě více zamotá... Musím také opět ocenit psychologické propracování jednotlivých postav. Úplně mě ohromil Quincyn přerod z celkem vyrovnané mladé ženy na psychicky zdeptanou a agresivní dívku, která v sobě však nakonec našla dostatek síly se se vším poprat. Třešničkou toho všeho jsou pak bohaté popisy míst, kde se děj zrovna odehrává, takže si čtenář může dobře představit atmosféru nočního Central Parku nebo zchátralé Pine Cottage. Knihu doporučuju úplně všem. Ať už jste fanda thrillerů nebo s nimi teprve začínáte. Co mě trochu zarazilo, byly informace o autorovi, protože na obalu je uvedeno, že se jedná o ženu, ale na oficiálních stránkách, Goodreads a Twitteru jsou informace o muži...... celý text

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Musím se přiznat, že knihy od českých autorů jako četbu příliš často nevyhledávám. Na Bábovky jsem během loňska četla jak kladné, tak i záporné ohlasy, takže mě ze začátku ani moc nelákaly. Až letos mi je půjčila kamarádka, která je dostala jako dárek a měla z nich smíšené pocity, takže chtěla znát i můj názor. V „čekárně na přečtení“ jsem je posunovala stále více a více dozadu, odkládala jsem je, co to jen šlo, ale nakonec jsem se tedy v uplynulých týdnech odhodlala a přečetla je. A popravdě řečeno, nevím, co si o nich myslet. Spíše než jako román bych Bábovky označila za soubor povídek, protože každá z hlavních hrdinek má svůj jedinečný příběh, který pojednává o některém z aktuálních společenských problémů jako je nevěra, kariérismus, zájezdy na předváděcí akce apod. a u většiny postav se čtenář bohužel ani nedozví, jak jejich příběh dopadne. Což mě celkem mrzelo, protože by mě konec zvláště některých postav opravdu zajímal... Na knize se mi jinak líbilo využití již zmíněných aktuálních společenských problémů, které se mohou stát součástí života kohokoliv z nás a autorčina práce s jazykem. Chvilku jsem si teda musela na její styl psaní zvykat, ale když jsem se pak do knihy začetla, tak děj plynul celkem rychle. Autorku obdivuju i za její fantazii, některá přirovnání a slovní obraty mi vyrazily dech. Zajímavé pro mě bylo také sledovat, ve spojení s čím vším lze použít v literatuře slovo bábovka. Jednotlivé postavy pak byly dobře psychologicky propracované, takže jsem z nich úplně cítila jejich touhy, zoufalství, beznaděj, očekávání, ale i lásku a naděj. Bábovky pro mě nebyly žádnou odpočinkovou četbou. Musela jsem se na ně pekelně soustředit, abych se vyznala ve spletitých vztazích jednotlivých postav. Navíc jsem si celou dobu říkala, jestli je ten svět fakt tak zkažený a všichni všechny podvádějí a honí se za kariérou a penězi nebo ne. Z knihy jsem měla opravdu smutné až depresivní pocity.... celý text

Můj dědeček by mě popravil 2017, Nikola Sellmair

O knize jsem poprvé četla loni na podzim v jednom německém čtrnáctideníku a hned mě svým tématem zaujala. Řekla jsem si, že jakmile bude vydána i u nás, tak si ji pořídím. Naše rodina byla totiž také poznamenána hrůzami 2.světové války. U nás ovšem byly mezi členy rodiny nacistické oběti. Strejda, babiččin bratr, byl totálně nasazený v továrně v Linci. Manželka dědova bratra zase přežila uvěznění v koncentračním táboře a pochod smrti. Tématiku jsem tedy doposud znala spíše z této strany. Nikdy jsem se nezajímala o to, jaké to asi je, být potomkem pachatele takových zrůdností. Když jsem o Jennifer četla v tom časopise, tak jsem si říkala, jaký je to paradox, že dcera nacisty otěhotněla s Nigerijcem, takže jeho vnučka není „čisté rasy“. Napadlo mě, co by tomu asi řekl. Musím napsat, že autorku obdivuju za to, jak se dokázala vyrovnat nejen s historií své biologické rodiny, složitým dětstvím, ale také s odmítnutím matky navázat trvalý kontakt. Na titulu se mi líbila i Jennifeřina otevřenost, vykreslení těch nejniternějších pocitů a to, že se v ní rozebírala i další témata, z nichž mě osobně nejvíce zaujaly popisy Izraele, měst v něm nebo života ortodoxních Židů. Ačkoliv obyčejně literaturu faktu nečtu, tak tato mě opravdu nadchla. Po jazykové stránce se četla dobře. Občas jsem měla spíše potíže vstřebat informace například o činech Amona Götha, takže jsem ji nečetla úplně naráz, ale postupně, abych se s tím srovnala. Její přečtení doporučuji všem, kteří se zajímají o 2.světovou válku, hledají další úhel pohledu na ni nebo mají rádi mnohotématické příběhy s hlubšími myšlenkami. Nejedná se o žádnou oddechovku!!... celý text