Hadati přečtené 957

Až budou viset 2009, Joe Abercrombie

Ve druhém díle jsou osudy postav propleteny, takže se můžeme soustředit na tři hlavní dějové linie. Žádné nové důležité postavy se zde neobjevují, takže se můžeme plně soustředit na ty, co už známe z prvního dílu. Abercrombie se tak může plně soustředit na jejich rozvoj. Dějová linie Bayaze je klasické putování za cílem ve stylu Froda a jeho společníků, kde je zajímavější sledovat jejich vzájemné vztahy a rozvoj jejich postav, než samotné putování. Daleko dějově zajímavější je pak válka na severu, ve které má hlavní slovo West a Trojstromova banda. Ještě zajímavěji se pak vybarvuje inkvizitor Glokta, který je naopak zaúkolován obranou jižní hranice Spojeného království. Díky tomu si tak čtenář užije útočné i obranné války do sytosti. Postupně jsou pak odhalovány náznaky, že za některými těmito událostmi je někdo, kdo tahá za nitky. A vy netušíte, zda máte dost dílů skládačky na to, abyste mohli ukázat na konkrétního hlavního strůjce, nebo zda se ve stínech neukrývá někdo, kdo teprve na své odhalení čeká.... celý text

Bitva o české země 2022, Jan Kotouč

Skvělé zakončení této knihy dává na srozuměnou, že je to i konec pentalogie Česko-slovenského království. Sice se nedá říct, že by se nedalo napsat další pokračování, ale už by to bylo jen zbytečné rozřeďování dobře odvedené práce autora. V posledním díle se dozvíme, jaký měla baronka Kozlová plán na zničení Česko-slovenského království, kdy už z předchozího dílu bylo jasně uvedeno, že bitvy u pobřeží Ameriky byly jen záměrným odvedením pozornosti od hlavního cíle. A to se Rusům podařilo. V této knize je přesto vynesena nová karta občerstvující sérii zabývající se hlavně námořními bitvami, která se zabývá vnitřním nepřítelem Ruska. Určitou novinkou pak byly také pozemní boje. Jedinou zásadní negativní připomínku mám ke špionážní linii, kterou si J. Kotouč vymyslel, aby měli co dělat manželé Greckovi. Je zde patrná snaha vymyslet těmto postavám nějakou důležitou aktivitu, která mi ale do jinak logického vyprávění moc neseděla. Přišlo mi, že výhody jejich mise nepřevažovaly nad rizikem neúspěchu takové mise při jejím prozrazení. Přestože mám Greckovi rád, zde bych asi uvítal větší pasivitu těchto postav.... celý text

Sama čepel 2008, Joe Abercrombie

Je zřejmé, že první kniha je hlavně o představení hlavních postav celé série. Těch je tu několik, ale ne zase tak moc, abyste se v nich ztrácely. Většina z nich je i sympatická, přestože budete mít pocit, že si vaše sympatie ne každý z nich zaslouží. Je to hlavně tím, že postavy nejsou ploché. U všech se jde do hloubky, takže chápete jejich motivy. Tato skupina hlavních postav je různorodá, takže nezačne nudit. Mezi nimi je mocný mág, inkvizitor s chatrným zdravím, přestárlý válečník, mstitelka nevážící si svého vlastního života, nebo nadutý šlechtický hejsek. Zajímavé jsou i některé vedlejší postavy, kterým je dán větší prostor. Svět, ve kterém se příběh odehrává, je pak popsán jen tak, aby čtenář příliš netápal. Dozvíme se tak jen základní věci o Spojeném království a Severním království, kde se většina příběhu první knihy odehrává. O zbytku světa spíše jen v náznacích. O jeho historii pak jen drobné poznámky. Zbytek nás pak evidentně čeká až v pokračování. Ohledně příběhu se toho moc říct nedá. Jednotlivé osudy hlavních postav se už od začátku začínají pomalu splétat, a na konci knihy se jednotlivá vlákna spletou do jednoho silného provazu. Kam ten provaz vede, se však také dozvíme až v další knize. To ale neznamená, že by tahle představovačka byla nudná. Naopak. Ani chvíli jsem se při poznávání hlavních i vedlejších postav nenudil. A hodně se těším na to, jak budou jednotlivé hlavní postavy na sebe vzájemně interagovat.... celý text

Mariňáci 2010, Robert Fabian

Pokud stojíte o klasickou military sci-fi, tak tohle je ideální kniha. Celý román se soustředí na malou jednotku vesmírných mariňáků. Začátek je sice zbytečně pomalý, ale naštěstí není nijak dlouhý. A jakmile se tato vojenská jednotka dostane do cíle své mise, děj je akční a napínavý od začátku až do konce. Po celou dobu si nemůžete být jistí, kdo přežije. Víceméně mi to ale bylo jedno, protože Fabian zde sice dokáže skvěle popsat vojenskou akci, ale jeho postavy jsou většinou nevýrazné a lehce zaměnitelné. Je zde jen pramálo rozlišovacích znaků mezi jednotlivými vojáky a to považuji za největší problém knihy. Stejně tak mi přišlo líto, že Fabian nedokázal déle stupňovat prvotní napětí z tajemství, co se stalo na planetě, kam byli vysláni, a celkem rychle odkryl své karty. Tím prvotním napětím z tajemna mi trochu připomenul Teror od Simmonse, takže mi přišlo škoda, že to nevydrželo dlouho. Když pak dojde k bitvám, tak navazuje jeden střet za druhým a až do konce nevíte, jak to dopadne. Ze závěru jsem pak byl zmatený, protože po tom martýriu mi rozhodnutí přeživších nepřišlo věrohodné, přestože se jej Fabian snažil logicky odůvodnit.... celý text

Spojenci českých zemí 2020, Jan Kotouč

Válka Česko-slovenského království se tentokrát přenáší na americká pobřeží. Přestože čechoslováci bojují po boku Brazílie proti Jihoamerické federaci, za nitky ve skutečnosti tahají ruští pohlaváři. A tak se postupně z obyčejné výpomoci svému spojenci postupně stává boj o přežití vyslané československé flotily. Vojenským střetům a politice se nedá nic vytknout. Opět mám trochu potíže ztotožnit se s hlavními postavami. Po předchozích třech knihách jsem si ale přece jen už vybudoval vztah k těm hlavním – Bergovi, Melicharovi, Greckovi a Taťáně Greckové. Událostí je ale tolik, že i u těchto hlavních postav budete mít pocit, že se v knížce sotva ohřáli. Body navíc pak kniha získává i za podrobnou historii tohoto alternativního světa v dodatku. Při jeho čtení jsem měl opravdu pocit, že čtu historii nějakého skutečného světa. S napětím čekám, co si zlá mocnost Rusko ještě vymyslelo ve svém plánu proti Česko-slovenskému království, a jak se s těmito plány naše království vypořádá. V současném politickém dění je o to víc příjemné číst o tom, jak naše malá zemička dává na prdel arogantnímu a bezskrupulóznímu ruskému agresorovi.... celý text

Carpe Diem I. 2005, Robert Fabian

Na rozdíl od Mariňáků, tady nesledujeme snadno zaměnitelné postavy, takže si s nimi můžeme utvořit vztah. Hlavní postava se do armády dostává jako zločinec, který to bere jako jediný možný únik před daleko horším trestem (dost mi to připomnělo Stena od Cole a Bunche). Sledujeme jej od jeho zločinecké dráhy, přes vězení a soudní proces, až do armády. Tam projde základním výcvikem, dá se dohromady s dalšími vojáky, dostane i speciální výcvik a nakonec se se svými kámoši dostane i do ostré akce. Bude se líbit každému, kdo rád čte průběh výcviku do všech podrobností. Autor si určitě vzal příklad z Heinleinovy Hvězdné pěchoty, ale Carpe Diem je určitě záživnější. Jsem zvědav, kam se to posune v pokračování.... celý text

Legendy: Praga mater urbium 2020, Michael Bronec

Případ boží spravedlnosti – 70 % Pomalá detektivka ze starodávné Prahy o záhadných úmrtích, které se pojí s Karlovým mostem. Skončeme u Adama – 70 % Cestování časem do různých dob Prahy. Cestovatelé jsou pronásledováni časem neznámým nepřítelem. Pražská symfonie – nehodnoceno Povídka ve stylu magického realismu. Vzhledem k tomu, že jsem nedávno četl Mistra a Markétku, a tenhle styl mě nijak neoslovil, ani jsem povídku nedočetl. Tři stařeny na konci světa – 50 % Fantasy povídka odehrávající se v současné době, která je zbytečně moc složitá na pochopení. Hlavní postava brání náš svět před vlivem nadpřirozena z jiných světů. Hřbitovní flóra – 70 % Další detektivní zápletka, tentokrát z dob komunismu. Sice v ní není ani kapka fantasy, ale aspoň se odehrává v Praze. U Osla v kolébce – 80 % Humoristická povídka o tajné čarodějnické gildě, která přežila až do naší doby a své schůze pořádá v Praze. Most – 90 % Je to trochu šizení. Spíš než povídka, se jedná o několikasetstránkovou novelu. A když pominu závěr, tak ani nemá nic společného s Prahou. Blíže má spíše londýnskému Whitechapelu v době Jacka Rozparovače. Jinak je to ale skvělý atmosférický příběh plný temna, který je radost objevovat. Záměrná repetetivnost ale může některé čtenáře odradit. Praga kaput regni – 80 % Kdo zná Pavlovského sérii Kladivo na čaroděje, tak si tuhle humoristickou povídku určitě užije. Pro ostatní je to dobrý způsob jak zjistit, zda by tahle série nemohla být pro ně. Praha tu má opravdu velkou roli. Není přímé cesty – 60 % Opět se dostáváme do historie. Tentokrát sledujem společenství, které své zboží přepravuje přes temná magická místa, aby ušetřilo čas a vyhnulo se clu. Dost mi to připomnělo Trigalskou obchodnickou gildu z Malazské knihy padlých, takže by mně nepřekvapilo, kdyby byl autor tímto inspirován. V předvečer velké Prahy – 80 % Detektivka odehrávající se v alternativní realitě, v době krátce před vznikem První republiky. Hlavním tématem je americký rasismus vůči jejich černošským obyvatelům řešený pokrokovějším českým policistou. Jeho první případ – 80 % Hlavní postavou příběhu je skutečná historická postava – český básník a právník Václav Jan Rosa, který za pomoci nadpřirozena brání obléhanou Prahu před švédským vojskem v závěru třicetileté války roku 1648. Autorka si dala záležet na historické věrohodnosti.... celý text

Jak jsem viděl Ameriku 1990, Radek John

Přestože byla tato kniha vydána v roce 1990, i teď je zajímavé si ji přečíst. Radek John se soustředí na politické a sociální otázky Ameriky a dává je do kontrastu s komunistickou realitou Československa. Poučné, jak pro ty, co naivně berou USA jako ten nejlepší vzor, tak i pro ty, co by se rádi vrátili do komunistických let. Největší důraz je kladen na nerovnost chudých a bohatých, emigraci z chudých zemí střední a jižní Ameriky, válečné eskapády USA v zahraniční politice, drogové problémy, vykořisťování pracovníků bohatými společnostmi, zneužívání levné práce z rozvojových zemí, svobodu slova, konzumní společnost, problém duality vlády republikánů a demokratů, zbraně ve společnosti a násilí obecně, rasismus, nedostatečný zdravotní a sociální systém, a problémy s šíření nemoci AIDS. Je hrozivé, když si uvědomíte, že po 35 letech od vydání není kromě otázky nemoci AIDS žádný z výše uvedených problémů v USA uspokojivě vyřešen.... celý text

Daň pro ohaře 2015, Steven Erikson (p)

Kdybych měl hodnotit pouze poslední čtvrtinu knihy, dal bych 5 hvězdiček, protože to byl pořádný nářez. Je těžké o tom psát, aniž bych prozradil něco důležitého, tak jen uvedu, že v tom má nejvíc prsty Anomander a jeho magický meč Dragnipúr. Při závěrečném zúčtování se mihne ale i mnoho dalších důležitých postav a závěr (těch posledních 250 stran) má opravdu dost destruktivní náboj. Fakt jsem si to užil. Jenže problémem je, že zbytek knihy, která tomu předchází, je určitou předmluvou právě k tomu finálnímu vyvrcholení. A z větší části je to nuda. Příběh se odvíjí pouze na kontinentu Genabackis – v Darúdžistánu a na Panionském území se středobodem v Černém korálu. Postav je tu opravdu hodně. Nejvíc prostoru zde mají hrdinové spjatí s Darúdžistánem, tedy skupiny kolem Kvítka, nyní známého jako Řezníka. Druhou skupinou jsou Tiste Andi, kdy Anomander je spíše jen magnet, ke kterému jsou ostatní účinkující Tiste Andi postupně přitahováni. Dalšími středobody je pak Karsa Orlong a Mappo Poříz. Hlavním problémem je, že všechny tyhle skupiny celé tři čtvrtiny knihy směřují k cíli a my je při tom únavně sledujeme. Skupina Darúdžistánců kolem Řezníka, včetně vysloužilců od Paličů mostů, je tu tak nejzajímavější skupinou, a jsou u ní během celé knihy asi největší dějové zvraty. Při rozmělnění těchto zvratů do 750 stran však máte pocit, že se tam vlastně nic neděje. Skupina Tiste Andi pak buď sedí na zadku v Černém korálu a celou dobu až do konce rozvažuje, jestli má činit nějaké kroky dějící se v jejich okolí, nebo putuje temnými končinami k Anomanderovi do Černého korálu. Karsa Orlong pro změnu putuje směrem do Darúdžistánu, který je na cestě za jeho hlavním cílem. Mappo Poříz zase putuje z Darúdžistánu za svým přítelem Icariem. Měl jsem pocit, jako bych najednou četl tři verze toho, jak Frodo se Samem putují sami do Mordoru. Nic proti Pánovi prstenů, ale tahle část byla nezáživná už na první přečtení. Takže si dovedete představit, jak úžasné to muselo být v Malazské knize padlých, když to máte ztrojnásobené. Pro mě každopádně velké zklamání po celkem svižných (na Eriksona) předchozích dílech Lovci kostí a Vichr smrti a po překvapivě i kvalitnímu sekundování od Esslemonta Návratem Rudé gardy. Jo, a setkání dvou mých nejméně oblíbených a nejotravnějších postav celé série – Kruppeho a Iskalara Pusta – mě nezklamalo svou trapností.... celý text

Návrat Rudé gardy 2013, Ian Cameron Esslemont

Po Noci dlouhých nožů jsem na druhý díl od Esslemonta pohlížel s obavami, protože první díl od něj se mi velmi nelíbil a dočetl jsem ho s velkým přemáháním. Naštěstí jsem zjistil, že to od Esslemonta bylo nejspíš jen zahřívací kolo, kdy do toho druhého se vyřítil s pořádnou vervou. Netuším, jak to s Erikssonem udělali, ale Návrat rudé gardy je naprosto konzistentní s Erikssonovými díly, takže ani nepoznáte, že by Malazskou knihu padlých psal jiný autor. To má samozřejmě všechny své klady i zápory. Můžete se tedy těšit na další objemný díl se spoustou zvratů i postav těžkých k zapamatování. A na hloubání, zda se jedná o novou postavu, nebo zda byste ji měli znát už z předchozích knih. A také o úvahách, zda jste na tu postavu prostě jen zapomněli, nebo zda se ukrývá pod dalším novým jménem, jak je v Malazské knize padlých běžné. První třetina je slabší, jak se postavy rozestavují na své pozice. Ale když se tak stane, do konce knihy je děj nadupaný, jen s občasnými nudnějšími prostřihy, které však nejsou příliš dlouhé. Nejméně poslední třetina knihy se pak týká jedné pořádně velké bitvy, která skončí až na posledních stranách knihy. Trochu mi to připomínalo Coltainův řetěz, přestože dlouhé putování bylo vystřídáno dlouhým obléháním. Většina postav, která se zde objeví, je zde zcela nová, a mnoho z nich si určitě oblíbíte. Jedna z mých oblíbených postav je Nait, který mi až moc připomínal mága Mrakoplaše z Pratchettovy Zeměplochy, protože i on je zde opakovaně hrdinou z donucení. A přestože tu Nait slouží i jako komická postava, Esslemont netlačí na pilu tak jako Eriksson, takže se z něj nestane postava parodující samu sebe. Musím říct, že tohle se daří Esslemontovi lépe. K příběhu nebudu nic moc prozrazovat. Už z názvu je jasné, co je stěžejním tématem. Jen prozradím, že většina příběhu se odehrává na hlavním kontinentu Malazské říše, a to od hlavního města Unty až po Quon Tali. Hlavním tématem je pak občanská válka, kde rudá garda není jediným a ani hlavním hráčem. Jsem rád, že jsem se nerozhodl číst jen sérii knih od Erikssona, protože pochybuji, že by mi Malzská kniha padlých bez Esslemontovy části dávala smysl. Tak docela nerozumím tomu, proč je to rozdělené na dvě série, když tak důležité věci se dějí i v téhle vedlejší sérii. Není to podle mě žádná nedůležitá odnož, bez které by se čtenář mohl obejít. Jsem zvědav, jak na tuhle knihu naváže Eriksson.... celý text

Přístav Země / Zatmění 2021, Zack Kaplan

Tenhle objemný komiks ukrývá dva velké příběhy, které mají společného jen autora a propracovanost příběhů. Přístav Země je určitou obdobou invaze mimozemšťanů. V tomto případě se ale nejedná o vyhlazení lidstva jak ve Dni nezávislosti, přebrání Země silou jako u Thurtledova nebo naopak jen opatrného kontaktu jak ve Star Treku, ale o obchodní kontakt, kdy hlavní komoditou lidí je vytvoření bezpečného přístavu na Zemi pro mimozemské cestovatele. Hlavní otázkou nastavenou od začátku však je, je to pro lidstvo přínosem nebo jen pomalou cestou do záhuby? Tento první příběh mě velmi bavil, ale vadil mi velmi otevřený konec. Snad se někdy dočkám pokračování, protože spousta otázek nebyla zodpovězena a přišlo mi, že je to teprve začátek dlouhého příběhu. Nejvíc jsem toužil po zodpovězení otázky, proč jsou některé z mimozemských druhů na Zemi tak agresivní? Je to jejich přirozenost nebo je pro ně Země jen určitou obdobou mimozemského Dysneylandu? Druhý příběh Zatmění je pak ucelenější, bez (příliš) otevřeného konce. Vše se otáčí kolem hlavní premisy, že se se Sluncem stalo něco zlého a lidé ze dne na den již nedokáží přežít za deního světla. Nezbylo jim, podobně jak v Metro 2033, než se stáhnout do podzemí, a ven vycházet jen v noci nebo v ochranných skafandrech. Když si odmyslíme, že při tak vysokých teplotách, které člověka sežehnout během sekundy na škvarek, by shořela i veškerá vegetace, zvěř, a ani v noci by se venku za tmy nedalo moc dýchat po celodenním pekelným žáru, má děj hlavu i patu. Autor se pak otázce, jak bych lidé mohli přežít ve světě, kde je vše spálené, včetně rostlin dodávající životodárný kyslík, zcela vyhýbá, což je nejspíš dobře, protože vědecky by to bylo obtížné vysvětlit. Velký důraz tu je pak kladen na postatu lidstva, kdy i v tom největším marastu se téměř každý snaží urvat co nejvíc pro sebe, a pak jsou teprve na řadě ostatní. Závěr pak je optimističtější v tom, že by se lidé přece jen mohli jednou změnit a napravit alespoň částečně některé křivdy. Kresba mě nijak zvlášť nenadchla, ale ani neznechutila. Styl i barvy se pro Zatmění dokonce i dost hodily. Emzáci z prvního příběhu mi pak spíše evokovali fantasy, než sci-fi, a často byli až extrémně podivní a exotičtí. Encyklopedie Přístavu Země byla sice zajímavá, ale příběh jako takový by se bez ní zcela obešel. Oba příběhy mě však do svého světa naprosto vtáhly a přečetl jsem je za dva večery. A vůbec by mi nevadilo, kdybych se do Přístavu Země ještě někdy podíval. V případě Zatmění si sice dokážu pokračování také představit, ale to nejzajímavější z tohoto světa už bylo vytěženo.... celý text

Vazači zhouby 2022, Artemian (p)

Klasická fantasy z žánru meče a magie, která je vyprávěna z pohledu tří hlavních postav. Všechny tři jsou nějakým způsobem zajímavé. Jeden je geniální taktik, druhý je jediným přímým zástupcem svého boha a třetí je nadpozemská bytost postupně stravovaná pozemskými starostmi. Tyto tři postavy se svižně střídají ve vyprávění příběhu. Náhled do tábora nepřítele pak máme díky čtvrtému vypravěči, který však nemá tolik prostoru. Přestože se mi taktik líbil nejvíc a byl nejsympatičtější, dožíral mě tím, jak se cíleně odmítal stát velícím důstojníkem jen proto, že by byl odpovědný za posílání svých vojáků na smrt a raději se rozhodl schovávat se v řadovém vojsku. Nedává totiž smysl, aby taktickému géniovi během chvíle nedošlo, že se tímhle rozhodnutím vůbec nic nevyřeší a situace se naopak jen zhorší. Tohle mi v příběhu vadilo asi nejvíc. V závěsu je pak změna druhého hlavního hrdiny v závěru knihy, respektive odůvodnění jeho změny. Autor se snažil tuto změnu logicky vysvětlit a okecat ji mnoha rádoby filosofickými řečmi, ale protože vysvětlení nedává logiku (alespoň mně ne), nefunguje to. Závěr knihy pak předznamenává možné pokračování knihy, protože mnoho konců zůstane neuzavřených. Ale pokud měl autor od začátku v plánu sérii knih, bylo chybou neprokreslit svůj svět více podrobnostmi, aby čtenáře více vtáhnul do svého fantasy světa. Takhle další zájem čtenářů nechal viset jen na tajemství, co je vlastně Zhouba zač, případně na dalších osudech přeživších hrdinů. A to ne vždy stačí. Nezkušenost autora (jedná se o jeho prvotinu) na celkovém příběhu nebyla tak znát. Až na některé nelogičnosti (třeba, že životně důležitý most byl ponechán zcela nechráněn), to celkem šlapalo. Občas se jen vyskytly nějaké slovní obraty, které mi do fantasy neseděly. Třeba časové popisy „trvalo to 3 hodiny a 15 minut“ nebo „byla to šestnáctina vteřiny“. Ještě bych to bral ve fantasy světě, kde má většina lidí u sebe hodinky, ale ve fantasy, kde se hodiny/hodinky ani jednou neobjeví, nesedí. Vhodnější fantasy příměry jsou „trvalo to něco přes tři hodiny“ a „bylo to jen pár úderů srdce“. Nebo další divný slovní obrat: Označit někoho jako „nejvyšší subjekt“ se hodí možná pro nějakého alchymistu, který zrovna popisuje svou práci odbornému publiku, pro běžného vypravěče je určitě lepší označení „tvor, stvoření“. Ale tyhle slovní obraty naštěstí udeří do očí jen párkrát, takže se nad tím dá mávnout rukou. Ve výsledku se mi kniha líbila, přestože si nejsem jistý, zda bych si byl ochotný přečíst i nějaké případné pokračování. Není toho totiž moc, co by mě k čtení pokračování motivovalo, bude-li nějaké. Obálka je moc pěkná, hádám, že se jedná o hrací kostky, ale nijak nesouvisí s knihou. I to může být kamenem úrazu, protože může potenciální kupující zmást.... celý text

Sharpovo zlato 2010, Bernard Cornwell

Generál Welesley je v úzkých. Proti několikanásobné francouzské přesile má jen malou naději na úspěch, a tu mu může přinést pouze spolehlivý kapitán Sharpe, který se se svou jednotkou musí vydat na území nikoho, kde hrozí střet nejen s francouzskými jednotkami, ale také riziko střetu se španělskými partyzány, kteří jsou ne vždy čestnými spojenci Britů. Jedná se spíše o kovbojku, než o válečnou knihu. Nesmí zde chybět žena, která Sharpeho tentokrát nedostane jen do problémů, ale také jej svým způsobem zachrání. A přestože jsem od půlky knihy tušil, k čemu děj směřuje, nebyl jsem z finálního střetu o moc více zklamaný. Jen doufám, že příští díl bude zase o stupeň lepší, abych si zlepšil náladu.... celý text

Sharpův orel 2010, Bernard Cornwell

Další Sharpova bitva na Pyrenejském poloostrově. Cornwell používá stejnou šablonu jako v předchozích dílech. Jsou zde Francouzi jako úhlavní nepřátelé Britů, se kterými musí válčit v otevřených bitvách. Pak je tu ten druh Sharpova skrytého boje s namyšlenými a neschopnými důstojníky jeho vlastní armády. A zase je tu žena, do které je Sharpe zblázněný. I kdyby byl totiž Sharpe vysazen uprostřed divoké džungle či pouště, stejně by se tam objevila dáma, do které by se zbláznil. První dvě věci jsou zábavné, další žena přivádějící Sharpeho do problémů spíše únavná část, kterou bych s klidným srdcem z knihy vyškrtl. Pozitivní pak naopak je, že se Sharpe dostává do skutečných bitev, které jsou součástí většího válečného uskupení. Už se nejedná jen o drobné střety malé Sharpovi jednotky.... celý text

Černobyl. Historie jaderné katastrofy 2019, Serhii Plokhy

Kniha se zabývá tématem Černobylu velmi podrobně, přesto je psaná tak, aby ji dokázali porozumět i laikové. Kniha je rozdělena do několika částí. První se zabývá politickým zákulisím, vztahu Sovětského svazu, resp. Ruska, k Ukrajinské svazové republice, k historii černobylského území a ke stavbě a zprovoznění Černobylské jaderné elektrárny. Následuje osudný den katastrofy a reakce vedoucích pracovníků, politiků či vědců, řešení potíží s hašením reaktoru, obavy z toho, že výbuch byl jen předehrou k něčemu horšímu. Kniha pokračuje problematikou zveřejňování informací v zemi, která je zvyklá špatné zprávy zatajovat, jak před svými občany, tak před světem. Procesem, který neměl za úkol soudit skutečné viníky, ale jen najít vhodné obětní beránky. A končí politickými, ekonomickými a ekologickými důsledky, které mají význam až do současnoti. Kniha byla vydána v roce 2018, takže dokáže zohlednit i osudovost, jakou měly dohody o odzbrojení jaderných zbraní, které Ukrajina splnila, k tomu, že se stala obětí agresivního Ruska při útoku na Krym, kdy zjistila, že různé závazky, na které se spoléhala, jsou jen prázdné sliby, které nemá nikdo v úmyslu dodržovat. Autor se pak snaží hledět na celou popisovanou situaci nezaujatě, jako historik, kterým je, přestože občas naznačí své sympatie. Zejména to je cítit u procesu s ředitelem elektrárny Brjuchanovem, inženýry Ďatlovem a Fominem, na které byla svalena veškerá vina. Zejména pokud jste viděli seriál Černobyl, který měl premiéru v roce 2019, a ve kterém jsou vykresleni jako zločinci bez svědomí, si o nich nejspíš trochu upravíte své přesvědčení.... celý text

Deadpool: Klasické příběhy 2021, Mark Waid

Tenhle komiks ukrývá staré Deadpoolovy příběhy. Můžete si tak mimo jiné přečíst i komiksové vydání New Mutants, ve kterém se Deadpool poprvé objevil. Jedná se o průměrný komiks, kde nemá Deadpool moc prostoru na to, aby se pořádně představil. Mnoho fanoušků komiksů však bude vděčných za to, že si jeho první příběh mohou přečíst. Naštěstí není tento příběh moc dlouhý, takže nezačne nudit. Následující příběhy jsou však již nadprůměrné. Už je to ten skvělý, ukecaný a neustále hláškující Deadpool s podivně zvrhlou morálkou. Jako vyšinutý nájemný zabiják těžko může být klasickým kladným hrdinou, ale i on má určitou hranici, za kterou není ochotný zajít. Ve výsledku pak není těžké uhádnout, proč je tento (anti)hrdina mezi čtenáři komiksů tak oblíbený. Pro mě pak byl tenhle komiks úlevou poté, co jsem musel přetrpět několik posledních nezáživných dílů ze série Deadpool (asi tak poslední 4 ze série).... celý text

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov

Pro mě důkaz, že klasická „povinná“ četba pro mě není ani po tak dlouhých letech, co jsem ze školy. Mé první (a nejspíš i poslední) setkání s magickým realismem. Bulgakovovi nelze upříst velkou fantazii, pro mě ale bylo čtení první poloviny knihy utrpením. Bylo tam příliš bláznivých věcí najednou a zejména reálie komunistického Sovětského svazu mě moc nezajímaly. Druhá polovina knihy o Markétce byla již svižnější a určitě jsem se i víc bavil. Přesto mě asi nejvíc uchvátila část příběhu týkající se Piláta Pontského. Pokud bylo v této knize ukryto nějaké poselství, tak jsem ho neobjevil.... celý text

Rjómen Sukuna 2022, Gege Akutami

Přišlo mi to jako směska Bleache a Naruta. Itadori se velmi podobá Ičigovi. Je to charismatický kluk, po kterém všechny holky ve škole letí, ale jeho to nezajímá. Díky svému podivínskému chování se ho pak většina straní. Proto mu i nejspíš vyhovuje, že byl přijat do Klubu pro výzkum okultních jevů, mezi dva největší outsidery školy. A stejně jako v Bleachovi pak bojuje proti příšerám, na které většina lidí nevěří. K Narutovi pak má blízko, protože v sobě stejně jako on ukrývá monstrum. Jedinou originální myšlenkou pak je to, jak se vypořádává se svou nemesis, se kterou se čtenáři seznámí již v první knize. I přes tuto neoriginalitu mě to bavilo a alespoň v prvním díle se autor vystříhal nudných vztahových scén roztoužených puberťáků.... celý text

Vražedně dokonalá 2021, Joëlle Jones

Josie patří do té skupiny jako je Dexter nebo Punisher. I jí se líbí vraždit, nemůže bez toho být. Na rozdíl od nich má ale milujícího manžela a dvě malé holčičky, o které se stará jako tradiční americká domácí hospodyňka. Tyhle dvě rozdílné role se jí úspěšně daří plnit dlouhé roky. Nic ale netrvá věčně. Josie je originální zabiják a oproti Dexterovi nebo Punisherovi nemá jejich kodex neubližovat nevinným. Razí heslo, když se kácí les, létají třísky, a jen máloco ji dokáže rozhodit. Jedinou výjimkou je pak její rodina, kterou (nejspíš) skutečně miluje. Vraždění je však pro ni závislost, které se nedokáže zbavit. Kresbě se nedá nic vytknout, dokonale sedí k 60. létům, ve kterých se příběh Josie odehrává. Přitom se o kresbě nedá říct, že by byla zastaralá. Už teď se těším na pokračování.... celý text

Liga spravedlnosti vs. Sebevražedný oddíl: Kniha druhá 2019, Joshua Williamson

Po seznámení se s nultým Sebevražedným oddílem proti němu bojuje jak Liga, tak i Sebevražedný oddíl X (Harley Quinn a spol.). Maxwell pak ovládne temnou moc, která je i pro něj příliš silná. Nakonec se musí Liga i Sebevražedný oddíl hodně snažit, aby nebylo lidstvo zcela zničeno. Pokračování je snad ještě o něco lepší, než první díl. I když začínám mít pocit, že v poslední době je největší „záporačkou“ světa DC Amanda Wallerová. V tomhle komiksu aspoň odhalíme i kousek její lidské stránky a jejího osobního života.... celý text