Gwaihir
přečtené 210
Kniha snů
2008,
Jack Kerouac
Ze čtenářského pohledu jsou Kerouacovy sny nejspíše tím nejnesnadnějším čtením, které si jen lze představit. Živelné zápisky, někdy více, avšak velmi často jen málo smysluplných, výjevů z hlubin spletité beatnické mysli snad ani jiné být nemohou. Někdy je to čtení celkem zábavné, jindy zase trochu děsivé, ale bohužel jen málokdy skutečně poutavé či dokonce strhující. 50 %... celý text
Dvanáctý vhled
2011,
James Redfield
Trvalo dlouho, než jsem se k této duchovní sérii vrátil, a po opětovném přečtení všech předchozích knih, si konečně otevřel i toto pokračování, které jakoby částečně nechávalo stranou dění ze třetí z nich a svým návratem k východiskům majícím základ v dávné historii a vývoji lidstva navazuje spíše přímo na první dvě části. Samotný příběh pak v podstatě rozvíjí jednotlivé vhledy a myšlenky postupně od úplného počátku ve snaze ukázat spojitosti mezi přístupy k náboženství a víře, které do značné míry předurčují všechny kultury. Vyprávění se nese v duchu aktuálního střetu s nebezpečím plynoucím z polarizace společnosti do krajních postojů a skýtá tak další pohled na duchovní rozměr všeho, co se děje. Naznačuje přitom pravděpodobně největší překážku přijetí myšlenky propojení všech náboženství, věr i vědeckého pohledu, kterou jsou bezpochyby dogmata v nich zakořeněná a současně nabízí rovněž jednoduché východisko, jímž je prosté naslouchání. 95 %... celý text
Železná pata
2011,
Jack London
Doba, v níž byla napsána tato zajímavá kniha, byla časem poměrně bouřlivých společenských změn na mnoha místech světa, a právě díky tomu se v ní odráží mnohé aspekty tehdejšího neutěšeného sociálního stavu a je v ní možné spatřit již i mnohé moderní revoluční zkušenosti. Její vyprávění je jednoduché a přímočaré, její základní myšlenky nejsou komplikovány filosofickými úvahami a vše je ukazováno na praktické stránce života. Forma zápisků ženy jednoho z lidových vůdců, vydaných dlouho po jejich smrti v utopické budoucnosti, je velmi originální a líčení postupného vývoje od prvních řečnických vystoupení až po otevřený boj, v němž se milost nežádá ani nedává, je poutavé a místy doslova strhující. Komentáře z budoucnosti, které glosují, někdy přímo sžíravě, každodenní minulost, z níž příběh vychází a v níž se odehrává, jsou velice trefné a mnoho z nich platí i na naši současnost. 90 %... celý text
Příběh opravdového člověka
1964,
Boris Polevoj
Vyprávění o strastiplném osudu kapitána Alexeje Maresjeva je skutečně příběhem opravdového člověka, ale je také něčím jiným, a sice vyjádřením veliké úcty k nezlomnosti lidského ducha, jíž muselo, tváří v tvář bezvýchodnosti, ve Velké vlastenecké válce prokázat mnoho mužů i žen, kteří často jen pouhou silou své vůle přežili a nakonec zvítězili, nad krutým nepřítelem i nad sebou samými. 85 %... celý text
Stíny v ráji
1975,
Erich Maria Remarque (p)
Je pozoruhodné, že poslední dvě knihy, jimž se Remarque věnoval, vypráví prakticky tentýž příběh, jen s nevelkými změnami, a otevírají zbývající téma pojící se k uprchlíkům před nacismem, otázky možnosti nového života, poválečného návratu nebo pomsty. Tato, dokončená, je oproti své sestře mnohem živelnější a líčí osud německého emigranta v americkém ráji, odkud je válka nekonečně vzdálena, v lehce tísnivé atmosféře světa obchodních triků, v prostředí melancholického setkávání starých i nových známých a jejich úvah nad budoucností, v ovzduší plném vášně a rozpolcenosti, v němž za každým rohem číhají stíny minulosti a přítomnosti. V závěru románu pak vyniká snaha ukázat definitivní vstřízlivění z poválečné situace ztráty paměti. 80 %... celý text
Zaslíbená země
2009,
Erich Maria Remarque (p)
Je pozoruhodné, že poslední dvě knihy, jimž se Remarque věnoval, vypráví prakticky tentýž příběh, jen s nevelkými změnami, a otevírají zbývající téma pojící se k uprchlíkům před nacismem, otázky možnosti nového života, poválečného návratu nebo pomsty. Tato, nedokončená, je oproti své sestře romantičtější a líčí osud německého emigranta v zaslíbené zemi, kam válka nikdy zcela nedolehla, v atmosféře postupného uvolnění se ze sevření věčného strachu, v prostředí shledávání se starých přátel z Via Dolorosa a jejich přemítání nad budoucností, v ovzduší prodchnutém láskou, v němž se tu a tam objeví stíny nově poznávaného světa i dob minulých. V úvahách o závěru románu je pak cítit snaha postihnout tragičnost poválečné situace pro ty, kteří přežili, ale nikam již nepatří. 80 %... celý text
Noc v Lisabonu
1964,
Erich Maria Remarque (p)
V souladu s názvem knihy se tentokráte líčení příběhu z uprchlického života odehrává způsobem, jaký sám autor nejspíše nejednou zažil. Vypravěč je zde totiž jen pouhým posluchačem, který si během jediné noci, ve městě, které se stalo poslední nadějí, nechává popisovat strhující dramatické okamžiky, prodchnuté nebezpečím a osobní odvahou, z osudu jiného emigranta, jež se snaží ověřit správnost svého počínání a najít pochopení u spřízněného člověka, jehož tak v podstatě staví do role zpovědníka a činí jej jakýmsi uchovatelem svých vzpomínek, tak trochu paradoxně v melancholické atmosféře továren na zapomnění nejrůznějšího druhu. 85 %... celý text
Vítězný oblouk
1971,
Erich Maria Remarque (p)
Tajemné a kouzelné ulice Paříže byly v první polovině dvacátého století jistě dějištěm nesmírného množství nejrůznějších příběhů uprchlíků a Vítězný oblouk tak mohl být svědkem mnohých chvil v jejich osudech. Většina z nich byla zcela určitě prodchnuta strachem nebo utrpením, ale některé nepochybně i láskou či nadějí. Toto vyprávění o lékaři vykonávajícím svoje povolání tajně a bez plného uznání svých schopností je hlavně o všeobjímající samotě, která může být prolomena pouze hlubokým citem k milované bytosti nebo touhou po pomstě nejhoršímu nepříteli. Vypovídá opravdu hodně o stavu tehdejšího myšlení a zároveň neschopnosti vidět skutečnou podstatu dění nezastřeně směřujícího k dalšímu krveprolití. Pozvolna líčí život na okraji společnosti, kde každý den může přinést začátek něčeho nového, nebo úplný konec všeho. 80 %... celý text
Stanice na obzoru
1999,
Erich Maria Remarque (p)
V kontextu celé autorovy tvorby je poměrně zajímavé, jak se tato první dlouhá próza liší od dalších děl svou atmosférou, která zdaleka tolik nebalancuje na tenké čáře smrtelných nebezpečí a zůstává prakticky jen v oblasti niterných citů a láskyplných her probíhajících ve velmi vzrušujícím prostředí automobilových závodů střídajícím se s obklopujícím světem nekonečných zábav a hazardu. Přesto však na druhou stranu obsahuje ostatní příznačné rysy jeho pozdějších románů, jako je opravdové kamarádství, nekonečné soupeření, neustálý neklid mladých hrdinů nebo mnoho zajímavých úvah. Přináší přitažlivý příběh, který se odehrává v napjatém ovzduší, v němž jde především o čas, ať už na dráze nebo v životě samém, a v němž každá maličkost může vše rozhodnout. 85 %... celý text
Miluj bližního svého
1969,
Erich Maria Remarque (p)
Nečetl jsem ještě nic, co by tak vystihovalo situaci válečných uprchlíků, jak se to daří právě tomuto románu, jenž bez příkras líčí osudy hned několika lidí vyhnaných ze svých domovů do cizích zemí a měst, kde jsou nuceni pokoutně přežívat mimo společnost, jejíž většina nechce vidět tu obrovskou nespravedlnost na nich spáchanou a odvrací svůj zrak od vší krutosti, která se jí samé zatím netýká, protože se odehrává až kdesi za jejími státními hranicemi. V těchto příbězích je obsaženo mnoho utrpení a smutku, s nimiž se autor vypořádává často pomocí ironie a černého humoru, ale zároveň také neméně lásky, pro níž stojí za to i zemřít, nebo naděje, která snad nikdy nekončí. Je zde rovněž spousta prostých úvah o životě či smyslu lidských počínání a navíc i plno krásných momentů, které dokáží zasáhnout přímo do srdce. 100 %... celý text