evismaior přečtené 385

Hasiči jedou 2016, Wolfgang Metzger

80 % - Tahle edice Již vím proč syna úplně nadchla - knížky jsou akorát tak dlouhé, aby je celé pročetl, vše si důkladně prohlédl, pootvíral obrázky a přitom neztratil pozornost. Jen je v tomto případě škoda toho malého formátu - máme srovnání s knihami ze stejné edice (o stavbě, o autech), které jsou dvojnásobně velké, tím pádem i písmena jsou větší a začínajícímu čtenáři se tak mnohem lépe čtou. Nápad, grafika a zpracování (až na ten formát) je ale geniální. Snad si z toho vezme i to ponaučení s nenecháváním hořících svíček bez dozoru:-)... celý text

Les 2018, Angela Weinhold

80 % - Tahle edice Již vím proč syna úplně nadchla - knížky jsou akorát tak dlouhé, aby je celé pročetl, vše si důkladně prohlédl, pootvíral obrázky a přitom neztratil pozornost. Jen je v tomto případě škoda toho malého formátu - máme srovnání s knihami ze stejné edice (o stavbě, o autech), které jsou dvojnásobně velké, tím pádem i písmena jsou větší a začínajícímu čtenáři se tak mnohem lépe čtou. Nápad, grafika a zpracování (až na ten formát) je ale geniální. Tady jsme ocenili obzvlášť odklápěcí mraveniště, strom skrývající hnízda ptáků a další krásné otevírací obrázky.... celý text

Vše o stavbě 2016, Patricia Mennen

100 % - Tahle edice Již vím proč syna úplně nadchla - knížky jsou akorát tak dlouhé, aby je celé pročetl, vše si důkladně prohlédl, pootvíral obrázky a přitom neztratil pozornost. Tato knížka má i velký formát, takže se mu jako začínajícímu čtenáři pěkně prohlíží a čte. Nápad, grafika a zpracování je geniální. Obzvlášť objížďka kolem rozestavěné dálnice ho zaujala:-)... celý text

Dánská dívka 2011, David Ebershoff

65% - neviděla jsem film, takže jsem ke knize nepřistupovala nijak předpojatě, snad jen se zájmem o téma a jeho zpracování. Po dočtení převládají spíš rozpaky, téma je samozřejmě velmi zajímavé, vlastně mě hodně překvapilo, že první takováto operace byla v podstatě úspěšně provedena už před téměř 90 lety - vlastně v době, kdy homosexualita byla ještě dlouhá léta v některých státech považována za trestný čin, tak bych spíš čekala, že transgender osobu zavřou do nějakého ústavu a budou ji dopovat léky na doživotí. Co mi však nesedlo, bylo literární zpracování, které na mě působilo popisně, i dialogy jako by byly jen popisem toho, co si rozmlouvající osoby říkají, prostě mi tam chyběl živý a bezprostřední vyprávěcí styl, který bych očekávala tím spíš, že autor sám přiznává spoustu tvůrčí invence na úkor historických faktů. Z neobvyklého vztahu velkomyslné Grety a postupně se měnícího Einara se dalo podle mého názoru vytřískat mnohem víc, a já si přitom musela místy do četby až nutit - nepochybuji, že zajímavě zpracovaný dokument o Lili Elbeové by se mi líbil víc. Jsem tím víc zvědavá na film.... celý text

Kamenná opice 2002, Jeffery Deaver

80 % - Tenhle díl dua Rhyme-Sachsová hodně potěšil zejména podrobným vhledem do problematiky asijských imigrantů. Což je zvláštní, protože moderní evropské detektivky řešící islámské imigranty mě příliš nebaví - no asi proto, že Asijci jsou mi svým naturelem a životní filosofií mnohem sympatičtější než ti zabedněnci, kteří se nedokážou intelektuálně povznést nad to vymývání mozků jejich náboženstvím. A to i přesto, že kriminální pozadí provázející imigraci je v obou případech velmi podobné. Scény na potápějící se lodi, snaha přeživších dostat se do vysněného New Yorku, někde se tam zabydlet a uniknout vražednému pronásledování hadí hlavy, to vše bylo tentokrát málem ještě zajímavější než snahy Lincolnova týmu o dopadení zločinců na základě důkazního materiálu. Vše bylo pěkně provázané, nechybělo samozřejmě typicky deaverovské odhalení, že jedna z osob není tím, za koho se vydává, v téhle knize snad ale poprvé na následném vysvětlení i mému přezkoumání, jak se tato osoba v ději předtím chovala, nic nedrhlo, naopak bylo super, že k odhalení došlo celkem brzo a čtenář pak jen napjatě čekal, kdy a jak to zjistí hlavní hrdinové a jestli to přežijou všichni ve zdraví. A Amélie se tentokrát pro důkazy i potápěla! Jen ten konec už mi pak připadal zase příliš překonstruovaný ve snaze dát všemu nějaké širší a důležitější pozadí. Série si ale stále drží své kvality.... celý text

Ve stínu mastodonta 2008, Věra Nosková

90 % - soubor několika povídek, které mě zaujaly především naprostou uvěřitelností jednotlivých postav, jejichž charakter a chování jsou s trefnou jednoduchostí popsány tak výstižně, že jsem při čtení měla pocit, jako bych dotyčného viděla před sebou a zcela přesně chápala, o jaký typ člověka se jedná (což je velmi osvěžující, když uvážím všechny ty postavy nejmenovaného nejprodávanějšího českého spisovatele, u nichž si vždy říkám, kde je proboha sebral, protože já nikoho takového neznám) - Věra Nosková zkrátka nepíše o lidech tak, jak si je ona sama představuje, ale o takových, jací skutečně jsou. Když navíc uvážím zasazení do různých před i porevolučních dob, neotřelé příměry a popisy, v nichž si autorka krásně hraje s jazykem, a přesto jsem v nich nenašla jediné klišé, a také to, že děj odsýpá stejně rychle jako myšlenky čtenáře, tak se jedinou mou výtkou k této knížecce stává fakt, že bych bez výjimky všechny povídky ráda četla rozpracované do novely či románu, protože takhle jsem toho z nich měla prostě příliš málo:-) Každopádně si knížku ponechávám v knihovně jako vzor pro tvůrčí psaní.... celý text

Prázdné křeslo 2000, Jeffery Deaver

80 % - Třetí případ Lincolna Rhyma a Amélie Sachsové je neotřelý v tom, že hlavní hrdiny vytáhl z jim dobře známého New Yorku a vhodil je kamsi do močálů Severní Karolíny, kde je pro ně mnohem obtížnější analyzovat důkazy. A to obzvlášť poté, kdy spád děje přiměje Amélii jednat v rozporu se zákonem i Lincolnovou intuicí. Antihrdina Garrett "Hmyzoun" byl rovněž velmi dobře napsaný, byť bylo celkem záhy jasné, jak to s ním asi ve skutečnosti bude. Navíc, jak už je u Deavera zvykem, se čtenář hlavní zápletku dozví tak nějak zničehožnic až ke konci, a byť je opět vcelku logicky postavená (a ekologické téma je navíc vděčné), mám u tohoto autora už tradičně problém, že od začátku začínám podezřívat všechny postavy na place včetně těch zdánlivě kladných, což se už trochu neoriginálně ukazuje jako správné - tady už jsem jen čekala, kde ještě bude do toho zapleten - a opět pak bylo vidět, jak účelově je text do té doby psán - ono to nevadí u postav, které čtenář vnímá jen zvnějšku, ale trochu to pak křičí u postav, kde jsou popsány i jejich duševní pochody, které pak příliš neodpovídají realitě (už jen taková drobnost, že poslední odhalená záporná postava přemýšlí jménem a příjmením o někom, kdo se pak nakonec ukáže, že je její přítel - čekala bych, že o lidech, se kterými člověk spí, bude přemýšlet jen pod jejich křestním jménem - jenže to by nám autor ohledně jejich vztahu napověděl moc brzy, že...). Nicméně úroveň příběhu je stále na detektivku velice slušná a čte se to moc dobře.... celý text

Tanečník 2010, Jeffery Deaver

80% - Na téhle knize je přitažlivé, že génius Lincoln Rhyme má tentokrát proti sobě podobného génia, který mu nezůstává nic dlužen a je stejně tak zarputilý v touze dokončit práci, jako je Rhyme (a posléze i Sachsová) neoblomný v touze ho dopadnout. Až to někdy působilo neuvěřitelně, jak oba soupeři dokázali dopředu odhadnout kroky toho druhého, vše bylo sice logicky zdůvodněné, ale často už mi to přišlo skoro na hraně telepatie a nedokážu uvěřit, že by někdo takhle geniální mohl ve skutečnosti reálně existovat. Ale jsme ve světě fikce a já se dobře bavím a to i tím závěrečným twistem ohledně skutečného pachatele, který zas jako by byl napsán především na efekt a je až přliš zřejmé, že v pasážích, které se týkají záporáků nám celou dobu zcela účelově není sdělováno vše - tak, abychom v závěru mohli obdivně a překvapeně vydechnout. Je to trochu laciné a nemám to moc ráda, ale v rámci žánru jsem ochotna leccos odpustit, zejména když celek je tak čtivý. Když tedy zapomenu na svoji přetrvávající touhu, aby se už na tu nevděčnou a tvrdohlavou pilotku konečně vyflákli, protože kdo nestojí o ochranu, ani si ji nezaslouží - a už vůbec ne na úkor někoho jiného. Ale to bychom my čtenáři zase neměli zápletku. Co dodat, těším se na čtení dalšího dílu.... celý text

Sběratel kostí 1998, Jeffery Deaver

80 % - detektivní klasika - zapeklitý příběh se sériovým vysoce inteligentním vrahem, který nechává vyšetřovatelům vodítka navádějící k dalším obětem. Dobré duo hlavních postav - Amélie Sachsová - krásná, bystrá policajtka se sklony k sebepoškozování a Lincoln Rhyme ochrnutý od krku dolů (a v neméně dobrém filmu představovaný mým oblíbeným Denzelem Washingtonem - až díky knize jsem zjistila, že detektiv je vlastně běloch:-)), ale hlava mu funguje pořád víc než dobře - a od plánované asistované sebevraždy ho dělí jen touha zachránit další oběť. Příběh se odehrává v rozmezí jen asi tří dnů, které jsou ale nabité akcí, a přesto dojde i na vývoj vztahů mezi mnohými zúčastněnými. A k tomu ty obvyklé zápletky - schopným detektivům seberou případ, oni pátrají dál, pak jim ho zas vrátí, ke všem obětem se dobíhá na poslední chvíli, vrah je v příběhu významnější postavou, než by se zdálo (a to mi právě trochu nesedělo, protože když jsem se dozvěděla, kdo tím vrahem je a jaký je jeho skutečný motiv, nějak se mi nezdálo, proč se v tom tedy celou dobu tak vyžíval), a následuje nezbytné nebezpečí i pro hlavní aktéry. Kostra příběhu tedy stejně předvídatelná jako kostry sesbírané sběratelem kostí, ale každopádně se ráda nechám zlákat i k dalším detektivkám s touto zajímavou dvojicí postav.... celý text

Žena z kajuty č. 10 2017, Ruth Ware (p)

65 % - z anotace o zločinu na luxusní výletní lodi jsem byla docela natěšená, ale přestože je knížka docela čtivá a děj rychle a bez větších zádrhelů odsýpá, ve finále mě to zase až tak nenadchlo. Příběh je psán v ich formě, ale ani tak se toho o hlavní postavě zase tak moc nedozvíme kromě toho, že bez valného důvodu už léta podléhá záchvatům paniky a bere na to prášky. Jinak je to postava celkem bezbarvá a pro mě nebyla příliš zajímavá. Příběh na lodi nakonec skončil téměř dřív, než začal, ona je ta kniha sice na pohled tlustá, ale má asi jen 350 stran psaných velkým písmem, takže mnoho času na to, aby se čtenář seznámil se všemi postavami, tam není, a o pachateli se dozvídáme dřív, než má pátrání hlavní hrdinky čas někam gradovat a vyvinout více podezření proti ostatním na palubě. Což je škoda, protože taková malá uzavřená společnost kdesi na moři mohla být mnohem zajímavějším prostředím. Jenže Lo se často nechová příliš logicky, tudíž záhy ztratí k jakémukoli pátrání prostor a naopak se všechno dozví - a čtenář s ní, takže pak už se jen čeká na nezbytný konec. Ale na pár večerů v týdnu to bylo vcelku příjemné nenáročné počtení.... celý text

Muž, který hledal svůj stín 2017, David Lagercrantz

65 % - předešlé pokračování Milénia od nového autora mě navnadilo, a tak jsem se pustila záhy i do knihy nejnovější. autor si stále udržuje vysoký standard stylu psaní a kniha je i dost napínavá, ale tentokrát jsem zas tak nadšená nebyla - vytratilo se totiž to hlavní - a sice Mikael a Lisbeth v nezpochybnitelně hlavních rolích, kteří by byli středobodem celého příběhu tak, jako tomu bylo dřív. Dostalo se mi naopak dvou dějových linek, které by se bez mých oblíbenců v roli víceméně jen pozorovatelů asi v podstatě obešly, a navíc se přiznám, že mě dost unavovala ta politická korektnost, kterou je kniha nasáklá - postava z první dějové linky je romského původu a celá druhá dějová linka se točí kolem imigrantů islámského vyznání. Holt se asi pořád ještě odmítám smířit s tím, že tohle je teď nová evropská realita, o které budeme číst pořád častěji, a raději bych viděla Mikaela a Lisbeth v pro mě zajímavějších zápletkách. I tak ale příběhu neupírám kvalitní zpracování.... celý text

Dívka v pavoučí síti 2015, David Lagercrantz

80 % - Obávala jsem se, co se s příběhem stane, když se ho chopí jiný spisovatel, ale už od počátku jsem byla se stylem psaní Davida Lagercrantze velmi spokojená. Ne, že by psal úplně stejně jako tvůrce celé ságy, což by ostatně nebylo ani vhodné, protože každý má svůj styl a měl by se ho držet. Dokáže ale vystavět stejně dobrý a napínavý příběh, který čtenáře udržuje vzhůru do brzkých ranních hodin, a původní knihy má dokonale nastudované, takže v téhle vlastně už fanfiction nic neskřípe. Jsem ráda za to, že se můžu podívat do dalšího života Lisbeth Salanderové a Mikaela Blomkvista, a pokud bude tímhle stylem pokračovat, tak mě ty postavy budou bavit ještě hodně dlouho. Poutavá byla i dějová linka s autistickým chlapcem. Drhlo to jedině ve chvíli, kdy se čtenář dozvěděl, kdo za vším stojí, a jelikož to byla dosud nepříliš zmiňovaná postava, bylo náhle nutné toho kolem ní spoustu vysvětlit, což děj náhle dost zpomalilo a stal se z toho jeden dlouhý popis. Pak se to naštěstí ale znovu rozjelo.... celý text

Papírová labuť 2017, Leylah Attar

60% - Ze začátku jsem byla vcelku nadšená - realisticky podaný únos a popis toho, co následovalo, skoro jak z hororu. Bohužel jsem prakticky od začátku tušila, co je ten tajemný únosce zač, nicméně pořád jsem ještě čekala, co se z toho vyvine. Pak jeho totožnost došla konečně i unesené, načež šla kvalita a čtivost sešupem dolů. Hromada zbytečně dlouhých vsuvek ve stylu "a mezitím se stalo tohle", které by se daly popsat v jednom odstavci, romantická linka, kde jsem pořád nedokázala pobrat "vždyť on jí udělal tu strašnou věc, jak ho může milovat?", následně čekání ne nevyhnutelný střet a zase další očekávatelný vývoj. Takže když to shrnu - našlápnuto měl ten příběh skvěle, ale škoda, že v tom duchu autorka nepokračovala.... celý text

Proces 2003, Franz Kafka

90% - Veliká škoda, že kniha zůstala v tomto rozpracovaném, nedokončeném stavu. Mnohé dějové linky jsou tak jen naznačeny, přesto se ale jedná o poutavý příběh, který ve čtenáři vybrušuje do všech podrobností i ty nejabsurdnější představy o soudních procesech v režimech, kde nad spravedlností dávno zvítězila slepá byrokracie. Josef K. se nikdy nedozví, z čeho byl vlastně obviněn (nebo to alespoň čtenáři není sděleno), ale ono to nakonec vlastně vůbec není důležité. Koneckonců, jak říká v jedné z posledních kapitol duchovní, "soud od tebe nic nechce. Přijme tě, přijdeš-li, a propustí tě, odcházíš-li." Každý si v sobě neseme svoje viny a čím víc K. o své nevině (a schopnosti ji prokázat) pochybuje, tím hůř se pro něj proces vyvíjí. Někdy na mě dýchlo Orwellovo 1984, jindy byly popisované situace tak absurdně hrůzně směšné, že to bylo jak vystřižené z Monty Pythonova Života Briana. Neuvěřitelné, že takhle někdo psal před 100 lety, kdyby psal Kafka dnes, byl by z něj kultovní spisovatel. Což vnímám o to silněji, že jsem se k oživení téhle knížky v paměti dostala po shlédnutí Blade runner 2049, když hlavnímu hrdinovi označovanému jako K jiná postava začala říkat Joe (tj. zkrácenou verzí jména Joseph). Paralely se tam dají nalézt velmi snadno.... celý text

Šifra mistra Leonarda 2008, Dan Brown

85% - Tohle je hodně dobře napsaná (byť jak se ukázalo v podstatě nezfilmovatelná) detektivka. Příběh okamžitě vtáhne, čtenář se zajímá o všechny postavy a o každou maličkost kolem obrazů a tajemného řádu i příběhu o Máří Magdaléně, který je o to lepší, že se mu dá i věřit a třeba já osobně bych mu uvěřila velmi ráda. Je to knížka, ke které jsem se nedávno po témě deseti letech vrátila a ráda si ji znovu přečetla. Jen tedy při novém čtení trochu mate chování sira Teabinga (vzhledem k tomu, čím se později ukáže být) zcela zjevně účelově psané tak, aby čtenář byl co nejdéle na pochybách.... celý text

Scarlett 1 2009, Alexandra Ripley

75% - Vlastně taková fanfiction ke slavnému románu Jih proti Severu napsaná velkou obdivovatelkou Margaret Mitchellové, která se očividně stejně jako většina čtenářek nadokázala smířit s koncem, kdy Rhett Scarlett opustil, a rozhodla se s tím vcelku působivým způsobem něco udělat. V prvním dílu se tak Scarlett nejdřív snaží polepšit a proniknout zpět do Rhettova srdce tak, že se vetře k jeho matce, jenže uvnitř je to pořád Scarlett a její léty pěstovaný cynismus, vychytralost a úžasná vůle k životu se prostě předělat nedá.... celý text

Scarlett 2 2009, Alexandra Ripley

75% - Vlastně taková fanfiction ke slavnému románu Jih proti Severu napsaná velkou obdivovatelkou Margaret Mitchellové, která se očividně stejně jako většina čtenářek nadokázala smířit s koncem, kdy Rhett Scarlett opustil, a rozhodla se s tím vcelku působivým způsobem něco udělat. Ve druhém dílu se Scarlett již zcela rozhodne rezignovat na jižanské konvence a odjíždí do Irska, rodné země svého otce, kde konečně proniká ke kořenům svojí vlastní povahy. Poznává trpký život svých chudých příbuzných pod nadvládou Angličanů a že je to pořád silná a nezlomná Scarlett, neváhá se dokonce zaslíbit jednomu z nich, aby posílila vlastní pozici. No a nakonec i Rhett pochopí, že Scarlett je pro něj pořád jako stvořená, takže na závěr se koná i vytoužený happyend.... celý text

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

70% - Pravdou je, že s ohledem na skutečnost, jak je rozmazlená Amy z velkého světa už od začátku ve svém "deníčku" protivná, pozná čtenář celkem brzy, co za jejím zmizením asi tak bude. Každopádně už od začátku jsem instinktivně fandila manželovi Nickovi a jen se pak bavila tím, jak ta puntičkářka s pečlivě připraveným mstivým plánem v mžiku selhala, jakmile se dostala mezi ztracené, leč náležitě bystré existence. Trochu mě zklamalo větší nevyužití potenciálu najatého advokáta, který zprvu vypadal, že by mohl být zajímavou figurou v příběhu, ale nakonec se z něj stal jen takový přicmrndávač. A konec tedy nebyl právě nápaditý, byť s takhle nastavenými postavami to asi jinak dopadnout nemohlo. Ale jako letní lehká detektivková četba dobré.... celý text

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

60% - Líbila se mi potrhlá postava Louisy (i když některé její atributy jako počáteční naprostá neznalost práce s počítačem a neschopnost poslat svého otce s těmi jeho blbými kecy do háje mi přišly dost neuvěřitelné) a začátek její práce, kdy si postupně hledá cestu k ochrnutému Willovi a zkouší s ním podnikat různé věci. Ale vzhledem k Willovu konečnému rozhodnutí nevěnovat dívce, do které se údajně zamiloval, ani vteřinu života navíc tuhle knihu ani při nejlepší vůli nedokážu považovat za romantickou.... celý text

Život po tobě 2017, Jojo Moyes

60% - Příběhově se mi to líbilo vlastně o dost víc než Než jsem tě poznala. Zvlášť začátek, kde hlavní hrdinka na chvíli prozřela a uvědomila si, že ta její úžasná romantická láska zas nebyla tak skvělá a Will byl za všemi těmi kecy o tom, jak musí umřít a jí dá svými penězi svobodu vlastně jenom veliký slaboch a sobec. Jasně, při tom, co ho potkalo, by se stejně cítila asi většina lidí včetně mě a hodili by si to už dávno, ale tak aspoň proboha bez těch laskyplně zabalených řečiček. Louisa se tak celkem předvídatelně a velmi střízlivě (pochvala autorce za velkou míru reality) ocitla místo umělecké školy v pitomé práci kdesi na letišti v Londýně a hledá co se sebou dál. Je tam nový zajímavý pánský objev, ale celé je to trochu pokažené náhlým zjevením se Willovy téměř dospělé problémové dcery, která se Louise pověsí na krk a všechno se pak točí kolem ní.... celý text