espesita
přečtené 304
Noci běsů
2020,
Kateřina Šardická
Vzhledem ke všem těm nadšeným komentářům jsem měla od knížky velká očekávání. Ale zklamala jsem se… Námět je originální, ale za mě nepříliš šťastně uchopený. Dobrou polovinu knihy se tam nic pořádného neděje a všichni se motají v podivném kruhu, kde se jen neustále opakuje, že si nic nepamatují, a když už si jeden něco pamatuje, tak to stejně nechce říct, takže to nakonec vyjde na stejno, jako by si nic nepamatoval. Na konci celého příběhu zůstává spousta nezodpovězených otázek. Např. proč si nic nepamatovali poprvé, ale podruhé ano? Proč Sonja taky neztratila paměť, když očividně odešla ve stejně „bdělém“ stavu, jako ti další dva? Jakým způsobem se dostali do toho „světa snů“? Jak to, že tam byla i jejich hmotná těla, když obvykle tam odcházejí jen duše? Co přesně všechny ty běsi dělají, mimo to, že číhají pod postelí a děsí děti? A jak proti nim měla vlastně Astrid bojovat? No, je toho dost… Oceňuji temnou atmosféru, ta byla skutečně povedená, tíživá a mrazivá. Ale ani zdaleka tak strašidelná, jak bych si představovala od „mysteriózního thrilleru“. Není těžké mě vyděsit, ale tady jsem se skutečně nebála, ač jsem do toho šla s přesvědčením, že skutečně nebudu moct usnout. Možná to bylo i tím, že pro mě zkrátka ten příběh nebyl uvěřitelný – pohraniční vesnice, která i v moderní době žije naprosto odstřižená a klaní se přes tisíc let zapomenutým bohům? Dobrá, že to dělají staří lidé, dejme tomu… Ale i puberťáci? Doba sice není přesně specifikovaná, ale podle toho, že ženy nosí kalhoty, u řezníka se stojí fronta na maso a Dora měla během práce v samoobsluze plášť, navíc technika a elektronika podle všeho nebyla ještě tak vyvinutá, bych to zařadila někam do totalitní éry. Kdyby se příběh odehrával hlouběji v historii, bylo by to možná uvěřitelnější. Strašně mě štvala zaříkadla zkopírovaná z Čarodějek. Všimli jste si toho? A prý se tam objevují i motivy ze Sabriny, což nemůžu posoudit. Mladší čtenáři to nejspíš nezachytí, ale my, co jsme na těch seriálech strávili dětství… A pak ten Gusta… To byl asi největší přešlap. Celá vesnice věřila tomu, že celých 12 let někde děti držel, a to navzdory tomu, že on sám byl patrně někde dlouhou dobou zavřený. A co je ještě víc šokující, věřili tomu i poté, co se děti vrátily živé a zdravé, ačkoliv pokud by jejich domněnky byly pravdivé, musely by už dávno umřít hlady. Taky jsem čekala, že se nějak vyvine to jeho náhlé úmrtí. V první chvíli to vyznělo tak, že i když to všichni považovali za sebevraždu, bylo za tím možná něco víc. A navíc ten jeho duch… V tu chvíli, kdy se ukázalo, že to byl duch, a jen pár stran před tím se mluvilo o tom, že člověk může vidět jen svého zemřelého pokrevního příbuzného, by to snad každému minimálně začalo vrtat hlavou. A když se k tomu ještě přidá věčné pořvávání „kukačko“ a označování matky za poběhlici, tak by to snad někomu, kdo bez problémů zvládl mentální přerod z dítěte v dospělého v naprosté izolaci, mělo docvaknout. Bohužel se obávám, že pokud se kniha skutečně dočká překladu, bude západní svět věřit, že náš venkov je sto let za opicemi, ženy jsou jen služky mužů a děti prakticky pořád na obtíž.... celý text
Kateřina - Elixír lásky Rudolfa II.
2011,
Jaroslava Černá
Historické romány jsou strašně nevděčný žánr: když si autor příliš vymýšlí, schytá kritiku za historickou nepřesnost, když píše historicky přesně, je kniha nezáživná... Já bych v tomto případě uvítala malinko víc fikce. Čekala jsem trochu víc vášně a intrik. Hodnotím ji spíš jako průměrný historický román, u kterého si člověk odpočine.... celý text
Les bez srdce
2021,
Joanna Ruth Meyer
Nádherné čtení s trochu pochmurnou atmosférou a něžnou, naprosto starosvětsky "cudnou" láskou. Stejně jako v některých komentářích podemnou, neumím říct, čím přesně mě příběh tak uchvátil, ale nemohla jsem knížku odložit. Asi zpěv sirény... :-)... celý text
Agatha Raisinová a vražedná setba
2013,
M. C. Beaton (p)
Jednoduchá detektivka v tom starém slova smyslu, žádné potoky krve, psychopati a vyšetřovací týmy s nejnovějšími vymoženostmi a supertechnikou. Prostě stará dobrá detektivka, u které si odpočinete a díky hlavní hrdince ještě i pobavíte.... celý text
Krutá krása
2018,
Rosamund Hodge
Zajímavá myšlenka, která mohla být trochu víc propracovaná. Zejména na začátku jsem se dost prala s autorčiným stylem psaní, přišel mi takový hodně začátečnický, nevypsaný... Časem se to buď zlepšilo, nebo jsem to přestala vnímat. Zdálo se mi, že autorka měla jasnou představu o světě, který chce stvořit a příběhu, který chce vyprávět, jen nevěděla, jak do něj vtáhnout čtenáře, takže se s tím začátkem trochu prala, protože na můj vkus je v prvních třech kapitolách příliš informací podaných nepříliš šťastným způsobem, takže v tom čtenář trochu plave, obdobně je na tom i konec, který nejspíš autorce dával smysl, ale mně na první přečtení moc ne. Přesto se mi knížka vlastně líbila, nic vrcholového, ale propadák to taky není :-)... celý text
Strom splněných přání
2020,
Jenny Gladwell (p)
Krásný hřejivý vánoční příběh. Nic převratného, romantická linka je hodně předvídatelná, ale to se u podobných příběhů dá čekat. Maličké překvapení mohou přinést válečné dopisy a příběh, který se za nimi skrývá.... celý text
