eliska8413 přečtené 211

Aristokratka u královského dvora 2020, Evžen Boček

Jako velká milovnice aristokratky musím konstatovat, že jde o hodně hodně hodně nepovedený díl. Marii chybí její typický sarkastický tón vyprávění, a celý příběh se spíše nese na růžovém obláčku young adult literatury, než humoristické povídky. Vyprávění vypadá, jak kdyby bylo napsané v letadle na cestě domů z Nizozemska a ještě před přistáním již byl dopsán konec. Děj má možná tak linku, nikoliv však zápletku. Za celou knížku jsem ani jednou nezasmála, což mě u aristokratky obrovsky mrzí. Doufám, že příští díl naváže na starší sourozence a z tohohle paskvilu si příklad brát nebude.... celý text

Vepsáno krví vlastního srdce 2020, Diana Gabaldon

Autorka si možná vzala k srci výtky z minulého románu a do této knihy zahrnula jen jednu bitvu a navíc bez vojenských terminus technicus, za což jí patří moje neskonalé díky. Rozdělit příběh na tři linky se jevil jako zajímavé zpestření, ale protože se vlastně ve dvou dalších nic moc závratného nestalo, naopak jsem v nich nacházela až příliš mnoho nesrovnalostí a chyb, tak to beru jen jako autorčin pokus o změnu tempa příběhu, který se úplně nepovedl a v příštím díle už se vrátíme do starých časů s jednou dějovou linkou (a snad bez bitevních rozborů). Vzhledem k tomu, že nám hlavní hrdinové poměrně rychle stárnou, je jasné, že na jejich vášeň už nás Gabaldon neutáhne, ale přesto mě teď bavili víc, jejich běžné starosti, denní rutina a přesto to pevné pouto, které bohužel u ostatních postav nějak necítím a nevidím. Možná je to i tím, že se vlastně skoro vůbec neznají, ale prý hluboce a upřímně milují, pak se vezmou, nic moc spolu neprožijou a šup už jsou těhotný. Přesto se mi díl četl opravdu dobře. Žádná skandální odhalení, nic extrémně pornografického ani nechutného. Až teda na opravdu nihilistický popis operace, který se však dal přeskočit bez ztráty děje.... celý text

Čtvrtá oběť 2015, Peter May

Knihu jsem trochu nedopatřením četla jako 3. díl v sérii, protože mobil vyhodnotil Sál smrti jako dřívější knihu. Proto jsem nebyla tak napjatá, jak dopadne vztah mezi Lim a Margaret. O to víc jsem se soustředila na samotné vyšetřování. To bylo plné chyb, kterých by se určitě zkušení kriminalisté, detektivové a patoložka nedopustili. Vzbuzovalo to až úsměvné okamžiky, kdy mi pachatel byl jasný jen z toho důvodu, že se ptá jako malý Jarda, jak jde vyšetřování a Margaret mu vyslepičí od posledního detailu aktuální stav v případu. Tak určitěěěěěěěě. Stejně tak neobstojí milostná vsuvka. To co bych věřila středoškolákům na lyžařském výcviku, nemůžu překousnout u 33 leté vysokoškolsky vzdělané ženské, která už má pár rodeí za sebou. A protože děj skončil hodně divně a vím, že další kniha navazuje v jiném časovém úseku, tak jsem z toho taková paf, co se vlastně dělo v mezidobí.?... celý text

Sál smrti 2016, Peter May

Protože mobilní verze databáze knih určila Sál smrti jako 2. díl série, měla jsem na začátku dost velký zmatek v ději. I když už mám přečtenou správnou dvojku, tak jsem stejně stále zmatená, jak ty naše hlavní postavy spolu koexistují a proč spolu vlastně jsou. Zdá se mi, že pan May se rád zbaví vedlejších postav zasahujících do života naší milostné dvojice poměrně brutálním způsobem. Zatím co kniha, to úmrtí narušitele. Obchodování s orgány v Číně je často propírané mediální téma. Jestli se zachází až do takovýchto extrémů nevím, ale tam si dokážu představit snad všechny druhy násilí. Zdá se mi, že v těchto "starých" detektivkách spatřuji spoustu hluchých míst, možná je to tím, že Kriminálka Las Vegas potom nastavila opravdu vysokou laťku co se týká metod, procesů, detailů a postupů, ale tady se aspoň Margaret dobře vyřádila v lékařských termínech, takže mi to vyšetřování přišlo víc uvěřitelné než předchozí díl.... celý text

Pán ohně 2015, Peter May

Po sérii zatrpklých severských detektivek s vyhořelými detektivy byl tento román krásnou vzpruhou. Děj odsýpal rychleji než japonský Šinkansen, na zvraty se čekalo v řádech hodin, a nelogických momentů bylo jen pomálu. Příběh postav byl uvěřitelný a s ohledem na aktuální pandemii i dosti apokalyptický. Tuším, že se s Lim a Margaret nevidím naposledy.... celý text

Usměvavý muž 2014, Henning Mankell

Série detektivek komisaře Wallandera mají jedno společné - neuvěřitelně se vlečou. Celé kapitoly jsou plné nudných policejních postupů a Wallanderovo myšlenkových pochodů. Na vraha vlastně většinou přijde úplnou náhodou, když o něj v podstatě zakopne. Jak spojit do jednoho případu šest zápletek je mi stále záhadou. Ale úplně nejvíc mě irituje ta komisařovo plačtivost nad dnešní dobou, nad novými pořádky a jeho nostalgické povzdechy. To se mi vždy protáčejí panenky.... celý text

Ve slepé uličce 2014, Henning Mankell

Námět měl dobrý potenciál, dokonce se už objevují i moderní technologie, ale nějak mi neseděl vrah a jeho motiv. Skoro se mi zdá, že tentokrát ani komisař neměl tolik času nostalgicky vzpomínat na staré dobré časy.... celý text

Zrcadlový muž 2020, Lars Kepler

Knihu jsem četla ve slovenštině což se ukázalo jako poměrně velký kámen úrazu. Přijde mi, že překladatel nepoužil ani jedno rozvité souvětí. Tím mi příběh přišel jak nabouchaný text od prvňáka popisujícího školní výlet na Kokořín. Od minulé knihy uplynula už nějaká doba a tak jsem vlastně vůbec netušila v jakých vztazích postavy skončily a proč je Saga v nějakém sanatoriu? Číst kvůli tomu znova předchozí díl se mi úplně nechce a protože to v ději nijak nechybělo zůstane mi to jako záhada. Vraha jsem prokoukla a zároveň neprokoukla, to z jakých důvodu tedy konal a vraždil jsme se úplně nedozvěděli, ale to bysme asi po dnešních autorech chtěli moc.... celý text

Bílá lvice 2014, Henning Mankell

Děj se strašně vlekl, opět se připojili několik vyšetřování do jednoho. Z autorova vyprávění se divím, že ve Švédsku ještě někdo žije. Na druhou stranu se na to dá dívat s optikou nové generace, která se přizpůsobila a na popisovaný svět a jeho dynamiku si zvykla. V mezičase jsem dokázala přečíst asi tři jiné knížky, protože tohle je prostě málo stravitelný kousek. Odpustím autorovi popis zloducha a jeho smýšlení jak šachového velmistra, ale za naprosté diletantství považuji vystavět napětí děje na ne jednom ale rovnou na třech náhodách a souhře okolností, díky kterým se vlastně vyřešila celá zapeklitá situace. Zajímalo by mne, jestli skutečně nějaký zločinec někdy navázal tak silné pouto s policistou, jak se snaží někteří autoři ve svých románech vylíčit. Mě osobně to přijde přitažené za vlasy, nevěrohodné a děj u mne ztrácí na atraktivnosti.... celý text

Milostná strategie 1997, Simona Monyová (p)

Knížečka dobrá spíš jako prázdninová povídka do časopisu Chvilka pro tebe. Protože se snažila autorka vměstnat příběh do 80 stráneček, vzniklo z toho dílo bez hlubšího rozboru postav a bez vysvětlení jejich konání. Uvedený motiv nevybouřená žena a nevyspělý muž se prolínají všemi knihami autorky. Celkově kniha balancuje mezi rádoby ženským románem a čtením pro dívky. Ale protože na ženský román je tam málo dramatu a na dívčí román zase málo koní, je z toho takový malý paskvilek.... celý text

Krotitelka snů 2005, Simona Monyová (p)

Charakteristický rukopis autorky se ukáže hned na druhé stránce. Opět jsme v příběhu, kde žena je uřícená kobyla, která se ve dvaceti vdala a zbytek svého života věnovala rodině. Manžel si tak nejak lehce proplouvá životem a vypadá děsně nespokojeně co se mu to doma děje. A žena se mu ještě omlouvá. A protože před 20 lety bylo hrozně sexy od problémů prostě odejít a rovnou se rozvést, tak i tyto příběhy tendenčně popisují stav společnosti. Zde však namísto zrodu nezávislé ženy čteme o ženě mediátorce, která se plácá v minulosti (ach ach vrať se mi), neumí se soustředit na svojí budoucnost (jo klidně se k sobě vrátíme mě to nevadí žes mě opustil) a ještě se ten tragický život snaží popisovat komickou formou (maska na obličeji a návštěva za dveřmi). Velice se omlouvám, ale opět tyto humorné popisy trapných situací snesu u Young adult románu ale ne u knihy zamýšlené pro ženu. Po této masochistické četbě úplně cítím jak mi měkne mozek a začínám kvokat.... celý text

Konkurz na milence 2007, Simona Monyová (p)

oddechové letní čtení o tom, že si žena skutečně nezaslouží být šťastná, když je věčně nespokojená. Trochu mě rušila dvojitá dějová linka, protože i když se jedná o kratičkou knížečku, přece jen jsem ji pro zachování duševního zdraví četla na etapy a tak se mi stalo, že jsem chvílemi nevěděla, jestli si čtu příběh Bianky nebo Kamily. S vědomím, co se Monice stalo člověk chtě nechtě hledá mezi řádky volání o pomoc anebo náznak toho, jak se jí žilo, ale z tohohle příběhu se mi spíš jeví, že byla taková typická hňupka, která si myslí, že je femme fatale a cítí se ublíženě, když její život není jako argentinská telenovela. Tak to mě fakt mrzí, ale prostě nežijeme v Argentině a česká krev prostě nevře, ale hezky probublává, a kdo se o vztah nezajímá může najednou zjistit, že se vlastně o vztah nezajímal ani partner.... celý text

Deník citového vyděrače 2000, Simona Monyová (p)

Přečteno v době úmrtí manželky. Když člověk ví, co se jí doma dělo, je to až úděsně autentické. V knize se dobře ukazuje obrázek útrpného muže, který se přetvářkou a manipulací staví do role trpícího chudáka, aby mohl ovládat svou mladší a úspěšnější ženu. To, že to vygradovalo až v hořký závěr absolutního podvolení se a závislosti na partnerovi, je takovým smutným mementem samotného osudu autorky.... celý text

Tchyně a uzený... 2003, Simona Monyová (p)

V době, kdy jsem knihu četla, řešila moje dobrá kamarádka úplně stejnou situaci. Když jsem jí o knížce vyprávěla, cítila se ublíženě, protože ona to přece snáší všechno pro lásku. Protože jsme nezůstaly v kontaktu, nevím, jestli nakonec našla dost sil a kopla toho milého do slabin, nebo si náhodou knihu nepřečetla a nezjistila si alternativní konec.... celý text

Geniální přítelkyně (komplet) 2018, Elena Ferrante

Knize jsem se dlouho vyhýbala s utkvělou představou, že to bude nějaké válečné drama. Náhodou jsem se pak dostala k televiznímu zpracování a i díky hereckým výkonům jsem se rozhodla příběh přečíst. Líbí se mi, když se film téměř striktně drží knižní předlohy a proto bylo jasné, že kniha bude ještě lepší, protože bude děj podrobněji popisovat. To se však ukázalo jako kámen úrazu, a zatímco seriál jde ve vyprávění děje chronologicky od dětství po dospívání až ukončení vysokoškolského studia, kniha skáče z minulosti do přítomnosti a prokládá to ještě obrovskou porcí symbolů. Naštěstí plná dojmů z filmu jsem se snadno v dějových linkách vyznala. A proto si myslím, že přečíst si knížku na základě filmu je výborný počin k dotvoření představy, jak velký kus cesty už ženská emancipace urazila a jak obrovský kus má ještě před sebou.... celý text

Příběh ztracené holčičky 2018, Elena Ferrante

Závěrečný díl ságy vlastně nakonec zůstal otevřený všem úvahám. Elena zjistila, že nechat se pobláznit totálním loserem, zahodit životní jistoty a snažit se své nové já napasovat do starých zajetých kolejí je prakticky nemožné. A i když vypráví o několika těžkostech, které jí život přinesl, moc neuvažuje nad tím, kdo jí z toho pomohl a kdo za ní stál ať se dělo cokoliv. Nechat v půlce příběhu beze stopy zmizet holčičku je prostě barbarské. Stejně pak nedat žádné vysvětlení ani vodítka. A protože už je úplně jasné, kam příběh směřuje, tak hvězda Eleny prudce stoupá, zatímco Lina chřadne a vadne. Naprosto záměrně jí autorka nechá přijít o všechno a všechny až nakonec přijdeme i my o Linu. Malou útěchou nám je, že se Elena o svých úspěších vyjadřuje spíše vyhýbavě, nakonec je hodnotí jako téměř neúspěchy. Dalšího životního partnera již do knihy nezakomponuje (není to škoda?), vztah s dcerami nebude úplně veselý a seznam přátel se jeví téměř prázdný. A stál takový život za to?... celý text

Příběh nového jména 2017, Elena Ferrante

Skončit jednu knihu v podstatě v půlce věty čtenáře prostě vybičuje k okamžitému čtení dalšího dílu. A zatímco první díl byl plný dětské nevinnosti, kdy i když dívky vyrůstají skoro v ghettu, tak se jim dospělí snaží alespoň prvních pár let udělat skutečné dětství byť poznamenané dobou a místem. Tak druhý díl již obsahuje tu mladistvou vášeň a opět až téměř telátkovské vidění světa. Kniha dokazuje, jak důležité je v životě dobré zázemí, a jak snadno i velice nadaný člověk nepromění svůj potenciál, když k tomu nemá vhodné podmínky. Byť se příběh spíše točí kolem Eleny, já se osobně stavím na stranu Liny. Protože z příběhu se dá krásně vyčíst ta závist autorky nad jejím životním příběhem, který je tragický, plný bolesti, ale přesto bohatší než ten její, zasvěcený vidině budoucnosti někde jinde někde jinak a nějak lépe. A trochu škodolibě sleduji to pachtění se za cílem bez jistoty zdárného výsledku ale spíš s tíživým pocitem neúspěchu. Linka s Ischií je toho jasným důkazem. A jen tak mezi námi děvčaty. Úplně si neumím představit zachovat si Elenin stoický klid s myšlenkou, že si počkám, až na mně přijde řada. Trochu rušivě na mě působí stále dokola opakované sdělení, že postavy mluví v dialektu. Buď by to chtělo takový dialekt do knihy skutečně zakomponovat, nebo se o to minimálně pokusit. Takto je to takové alibistické zmínění poměrně důležitého prvku knihy, ale nijak s tím překladatel nepracuje.... celý text

Geniální přítelkyně 2016, Elena Ferrante

Knihu jsem bez přehání přečetla jedním dechem. Vyprávění je tak živé, že jsem úplně cítila, že ten příběh prožívám společně s Linou a Elenou. Podívat se nejdříve na filmové zpracování se skvělým hereckým obsazením a pak teprve číst knihu je myslím velice dobrá strategie. Člověk si hezky tváře přiřadí a i chronologie příběhu se pak lépe chápe. Pokaždé, když si přečtu knihu z takto nedávné doby, děkuji osudu, že žiju až o 50 let déle a že v mezidobí byly tak silné ženy, které mi dokázaly vyšlapat cestu k lepšímu rovnoprávnějšímu životu. Ať už nadáváme na českou kotlinu jak chceme, můžeme být rádi za umírněnost české povahy a emancipovanost mužů (alespoň v mém okolí.)... celý text

Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou 2017, Elena Ferrante

Stejně jako nastavovaná kaše jednou pozbude chuti, tak i zde se už odráží taková vyčpělost příběhu. Zatímco první dvě knihy držel lineární příběh obou dvou geniálních přítelkyň, zde jsme se s Elenou přestěhovali na druhou stranu Itálie a zkusili si být revolucionářkou, údernicí, inteligencí, komunistkou, matkou, nezávislou ženou. Očividné bylo, že si o sobě myslela mnohem víc, než v ní bylo. Nechat se pak svést postavičkou, kterou si během let zidealizovala do stejné podoby jako Dante svou Beatrice, je prostě strašně smutné. Spálit za sebou tolik mostů kvůli dětinskému vzplanutí je opravdu nezodpovědné. Další děj se vleče a táhne, s autorkou zásadně nesouhlasím, ale to je asi tak všechno co při čtení můžu dělat. Až návrat do Neapole a opětovné navázání vztahů se starou čtvrtí vrací bývalý nádech románu, ten je ale zastíněn utkvělou představou Eleny, že je teď někdo lepší a na ostatní se dívá trochu spatra, a ze své pozice se snad i snaží vnucovat svůj pohled na věc a minimálně ve své rodině se snaží převzít vůdcovskou roli. I s ohledem na čas, který uplynul, než se vrátila, se tato snaha jeví téměř až komicky a byť je to hlava študovaná, erudovaná a známá, své známé a příbuzné přesvědčila o skutečnosti, že jí na nich vůbec nezáleží a až když nemá nic lepšího na práci, snaží se je nasměrovat na cestu poznání.... celý text

Tíživá láska 2018, Elena Ferrante
odpad!

Vůbec nevím kam tuto knihu zařadit. Přijde mi, že mi tak půlka příběhu chybí, další část je hrubě surrealistická plná popisů náhodných předmětů a zbytek se snaží tvářit skoro jako detektivka, kde ale nevíme co za zločin vlastně vyšetřujeme. Oproti bestselleru Geniální přítelkyně je toto skutečný odpad, do čtení těch pár stránek jsem se nutila a pokaždé mě zamrzelo, když se ukázalo, že skončila jen kapitola a nikoliv kniha.... celý text