Elevant
přečtené 458
Farma zvířat
2015,
George Orwell (p)
Farma zvířat je vyjímečná kniha. Skvěle napsaná, takže žádné pasáže nepůsobí absurdně či nepřirozeně, ačkoliv zasazují do jediné dějové linky postavy farmářských zvířat a porevoluční politické dění na jejich farmě. Co je však nejdůležitější, Farma zvířat funguje jako dokonalá alegorie k totalitní politice stalinistického ruska. Orwell zvládl naprosto přesně vystihnout všechny aspekty tohoto historického období velmi přímočaře a jednoznačně, leč nadčasově. Neboť syžet Farmy zvířat se dá aplikovat nejenom na stalinismus, ale vůbec na totalitarismus. Ovšem na druhé straně se dá vnímat také jako Orwellova obžaloba kapitalismu. A právě zde se s autorem jakožto kapitalista názorově rozcházím. (Následuje SPOILER a hned po něm několik dalších.) Ačkoliv by to dnešní čtenář očekával, tak ve Fermě zvířat se zřejmě neobjevuje kritika směřující proti kapitalismu. Hned na začátku knihy kanec Major (tedy Orwellovo zpodobnění Marxe) přichází s proroctvím rovné společnosti, které snad působí idealisticky, avšak nesměřuje k teroru. Teror totiž přichází, až když Napoleon (Stalin) vyžene Kuliše (Trockého) a nastolí autokracii. Zároveň s tím také popře socialismus. A co čteme na samém konci knihy? Prasata se ujala vlády nad farmou, udržují obchodní vztahy s lidmi, de facto se stávají lidmi - tedy kapitalisty. Tedy vykořisťovateli. Samozřejmě se nabízí otázka, zdali Orwell "fandil" zvířatům v jejich revoluci, ačkoliv věděl, kam směřuje, a zdali s nimi sdílel sen o rovnější společnosti. To však nyní nedokáži posoudit. A možná mi to ani nepřisluší.... celý text
Na dně v Paříži a Londýně
2015,
George Orwell (p)
Další perfektní kniha od George Orwella. Na jeho knihách je fascinující, že i po více jak půl století jsou stále aktuální. A tato není vyjímkou. I zde Orwell projevil své názory na tehdejší politiku a ekonomiku, které vytýká to, co by jí mohl vytknout i dnes (ne vždy však s jeho postoji souhlasím, jsou poměrně socialisticko-levicové, ale rozumné). A protože se jedná o autorovu prvotinu, je zábavné porovnat, co prožívá na počátku své kariéry a co popisuje v této knize, s jeho pozdějším úspěchem. Na mě osobně zapůsobilo, jak orwell líčí tuláky, ke kterým také patřil-nejsou to Bytosti, na které z přirozenosti pohlížíme s nechutí, ale lidé. A věřím,ze takoví, jak je v knize lí(ý?)čí zůstávají, protože tuláci se na rozdíl od jiných společenských vrstev nemění.... celý text
Kdo chytá v žitě
2015,
J. D. Salinger (p)
"There's no motivation and frustration makes him crazy" – Green day: Who wrote Holden Caulfield Páni. Bez nadsázky můžu říct, že tolik mě ještě nikdy žádná kniha neoslovila. Pořád myslím na ni a na hlavní postavu... Holden Caulfield je jak hlavní postavou, tak vypravěčem a děj knihy tak prožíváme skrz jeho prožitky-dostáváme se čím dál hlouběji do jeho hlavy v době, kdy prožívá vnitřní krizi, dochází mu, jak osamělý se vlastně cítí, protože se mu ostatní zdají být falešní a povrchní, sám si ale neuvědomuje, že jeho deprivace pramení jen z jeho vnitřní nespokojensti a neví, jak se jí zbavit. Svou osamělost přirozeně dává za vinu jiným, a možná má částečně pravdu. Lidé totiž ukažují svou bezstarostnou tvář a právě tu Holden vnímá jako přihlouplou a falešnou, protože mu připadá, že sám cítí mnohem víc. A snaží se najít někoho, kdo by mu porozuměl. Sní o tom, že bude sdílet své prožitky s osobou která mu bude blízká, ale protože to je jedna z věcí, kterých se mu nedostává, tak se stane, že se stále vzdává svých snah a utíká pryč. P.S. Tato kniha má svou vlastní popkulturu, o Holdonovi Caulfieldovi existují například výdorné písničky: Who wrote Holden Caulfield-Green day, Catcher in the rye-Datarock, Catcher in the rye-Guns'n'Roses.... celý text
Zadní dům
2019,
Anne Frank
Při četbě této knihy vám Anna přiroste k srdci díky své naprosté upřímnosti.Kniha není o jen o přežívání války, je o vývoji a vnitřním životě velmi zajímavého děvčete. Když si čtenář uvědomí autenticitu této knihy, její čtení znamená velmi silný zážitek. P.S. Doporučuji vydání pod názvem Zadní dům-nový překlad deníku, nakl. Triáda 2019 (nejucelenější překlad).... celý text
Čirá anarchie
2007,
Woody Allen (p)
Prostě Woody. Ten nemůže zklamat. Jak jeho filmy tak i knihy jsou specifické a ne každý jim přijde na chuť. Já přišel. Navíc se na svět kolem dívám podobně, neřkuli stejně jako on a taky mám podobný smysl pro humor, takže se mi jeho knihy čtou dobře (na škole ještě před tím než jsem se s Allenovou tvorbou seznámil jsem psal do ČJ povídku nějakou a později jsem zjistil, že je napsaná takovým stylem jakým se vyznačuje právě Allan, takže tak).... celý text
Mona
2019,
Bianca Bellová
Pokud bych měl knihu charakterizovat jedním slovem, bylo by to slovo úzkostná. Vše, co se na jejích stránkách odehrává, i to zdánlivě hezké, dostává dříve či později hořkou příchuť. A ta neodezní ještě dlouho po zavření knihy. Hořkosladká příchuť. Mohl bych napsat, že je to kniha depresívní, jenže ona není. Mona není nešťastná, ale cítí úzkost a přemýšlí nad tím, jestli je nešťastná, nebo ne. A čtenář s ní. Zároveň ale v jejím příběhu nachází něco tak krásného a poetického, jako jsou ty básně, které si Mona od dětství psala, ale nikomu je nečetla. Až teď.... celý text
Sentimentální román
2018,
Bianca Bellová
S knihami od Biancy Bellové mám zatím jen dobré zkušenosti, a Sentimentální román není vyjímkou. Sice lze poznat, že se jedná o autorčinu prvotinu, strukturu knihy nemá tak vypilovanoz jako u svých pozdější prací a občas jde zkrátka tou nejjednodušší cestou, nicméně to zcela vyvažuje svým úchvatným stylem psaní. Ten je drsný a surový, bez příkras, na druhou stranu však má silný emocionální náboj a výborně vystihuje náladu knihy. To, že je příběh vyprávěn v ich formě střídavědvěma postavami pomáhá osvětlovat pohnutky, které hýbou postavami, a protože jejich osudy se proplétají, nabízí tento postup čtenáři hned dvě perspektivy, jakými jze na knižní svět nazírat - obě diametrálně odlišné. I když je pravda, že časté střídání vypravěčů vyvolává schizofrenní pocit a i přes svůj dramatický efekt riskuje roztříštění celé novely. Jen stále nemůžu přijít na to, jestli je tento román (nebo spíš novella) skutečně sentimentální...... celý text