dominika8192
přečtené 176
Asylum
2014,
Madeleine Roux
Celkem to ušlo. Sem tam to bylo i takové hutné a nepříjemné čtení, ale vyděšená jsem tedy nebyla ani jednou. Horor to určitě nebyl, spíš takové mysteriózní YA. Pořád jsem se nemohla rozhodnout, zda autorka chtěla napsat seriózní "thriller", nebo knihu pro mládež. Dávám 3 hvězdy ze 6, a to z jednoho zásadního důvodu - je to strašně rychle zapomenutelné. Už pár hodin po dokončení četby jsem skoro nevěděla, co se tam vlastně řešilo.... celý text
Prašina
2018,
Vojtěch Matocha
Ale jo, dostalo mě to. Úseky z temné Prašiny byly i celkem strašidelné, hlavní postavy mi nevadily. Udržuje si to Foglarovský nádech, ačkoli oproti Foglarovi je to možná trochu strašidelnější.... celý text
Božský cizinec
2014,
Christina Lauren
Lepší než první díl. Obě postavy byly uvěřitelnější a děj tím pádem nebyl tak naivní. Také mnohem méně názvů přirození ve stylu "péro" a "pták", což oceňuju.... celý text
O psaní: Memoáry o řemesle
2020,
Stephen King
Tohle bylo naprosto perfektní počtení o práci krále příběhu. King je prostě king.
Ptáci v trní
1993,
Colleen McCullough
Jak to, že mi tahle kráska tak dlouho unikala? Jasně, viděla jsem seriál a jasně, milovala jsem v něm Chamberlaina, kdo taky ne? Ale nějak mě nevzrušovalo, že existuje knižní předloha. A ejhle - ono je to taková nádhera!! Krásný styl psaní, perfektně vyobrazené postavy, děj tak akorát popisný (bez toho, aby dvacet let příběhu bylo popsáno na padesáti stranách, klidně stačí dvě věty). Nádech melancholie a tak zoufale hluboké lásky mě dojímal, Meggie byla moje favoritka a ambiciózní de Bricassart, který svou bezohlednou ctižádost a touhu být "BŮH" zaměňoval za "věrnou službu Pánovi", mě děsně štval a to rozčarování na konci jsem mu beze zbytku přála. Je to jedna z knih, kterou si klidně přečtu několikrát. Sto procent.... celý text
Ústav
2020,
Stephen King
Nebylo to špatné, ale ke špičce Kingovy tvorby se to nezařadí, alespoň dle mého názoru. Bylo to celé takové rozvleklé, plus jakoby se King bál přitlačit na pilu. Incident s útěkem z Ústavu byl, odpusťte mi ten výraz, přímo směšný. Já vím, že se autor snažil informovat, že úroveň zabezpečení a kontroly je tam na prd, ale... to se opravdu v noci netoulá vůbec nikdo z dozorců po chodbách a kamery jsou v tak sračkovém stavu, že se může malej kluk prohrabat ven zpod zrezlého plotu naběračkou?! Omlouvám se Mr. King, jste můj hrdina a dle mého názoru jeden z nejskvělejších spisovatelů, co kdy žil, ale tohle vám nesežeru.... celý text
Puls
2006,
Stephen King
Je to příjemné čtení, ale těch nadpozemských kvalit Kinga prostě nedosahuje. Mělo to výborný potenciál, dobře vystavěné postavy, ale... není to ani katastrofická novela, ani horor. Je to jen taková rádoby akční záležitost, kde se partička "přeživších" pokouší přežít ve světě, kde je tři čtvrtě lidstva vygumováno telefonním signálem. Ale o přežití vlastně ani tak nejde, protože všude je dost zásob, je kde spát, a určitě by bylo i kde se vykoupat, aby hlavní hrdinové nesmrděli na dálku. Konec už mě spíš nudil a dost by mě uspokojilo, kdyby se Clay nakonec vrátil ke svým přátelům (rozuměj skoro rodině), protože to byli oni, kdo mu pomáhali, a on jim. Jedna ze slabších Kingovek.... celý text
Malé ženy
2009,
Louisa May Alcott
Revoltující Jo, jemnocitná Beth, zhýčkaná Amy a něžně půvabná Meg - to jsou čtyři sestry Marchovy, které snad nemohou být rozdílnější a které na každičké stránce předvádějí, jak má vypadat sesterská láska. Přiznám se, jsem už cynik, takže mi některé pasáže, které už byly až příliš okatě citlivé, připadaly lehce trapné ("Ode dneška už budu jenom hodná, pracovitá a nikdy, nikdy nebudu chtít nic nového. Všechno si poctivě vydělám a dám mamince!"). Ale chápu, že to má být i mravokárná četba, určená spíše pro odrostlejší děti než pro dospělé. Narazila jsem na vydání, které končilo návratem pana Marche domů a zasnoubením Meg s panem Brookem, takže o dospěláckých peripetiích si budu muset přečíst až v pokračování.... celý text
Ranhojič
2004,
Noah Gordon
Čirá a ničím nezkalená nádhera. Skutečná pocta toto číst. Neskonalé blaho na sedmi stech stranách (cirka). Je potřeba pokračovat? Možná trochu - zpočátku jsem se lekla, protože příběhy obsahující desítky let života hlavního hrdiny mi vždy připadají podezřelé, poněvadž jednoduše čekám autorovu postupnou vyčpělost, ztrátu nápadů a skluz do nudy. U Gordonova Ranhojiče jsem zhruba u strany 60 věděla, že toto rozhodně nebude jeho případ. Mohla bych se uchýlit ke spoilerům, ale nechce se mi. Budoucím čtenářům pouze slíbím, že opravdu, ale opravdu nebudou zklamáni a po přečtení tohoto skvostu stanou zas o stupínek výš k literárnímu blahu.... celý text
Dům o tisíci patrech
1964,
Jan Weiss
Přečetla jsem to celé, ale nemůžu říct, že by mě to extra bavilo. Je to rozhodně lepší než Zamjatinovo My, které jsem přečetla předtím, ale oboje mi přišlo takové plytké a ne příliš zajímavé. Mullerdóm je nudné místo - vůbec ne děsivé, Muller má být hrůzný diktátor, ale není. Čtyři hvězdičky dávám za fakt dobře krátké kapitoly, které šly přečíst rychle. S postavami nelze soucítit, natož sympatizovat. Už nikdy více, děkuji mnohokrát.... celý text
Osamělost prvočísel
2009,
Paolo Giordano
Nádhera. Přečteno jedním dechem, nicméně mi celkem vadí, jak se celým dějem táhne odpudivě lepkavá a mazlavá stopa beznaděje a zmaru. Jasně, okolnosti, které Alici a Mattia nadobro změnily, byly vážné ... ale že by byly natolik otřesné, že se celý život chovají takhle odtažitě? Upřímně, zhruba kolem strany 200, kde se "lámal chleba" mezi Alicí a Fabiem, mnou projela zničující vlna nasraností k "tý vychrtlý krávě, co se jen rochňá ve vlastních bolístkách a není schopná alespoň vyklopit, proč se chová tak, jak se chová"! U Mattia to samé, ale ten je zřejmě autista nebo Asperger, uzavírá se dobrovolně do nicoty a nikoho v ní neotravuje, budiž mu tedy přáno. Ale tak kravka Alice na jednu stranu strašně chce, aby jí okolí přijalo, ale vzápětí se uzavře, urazí, odtáhne, poplive ty, co jí nabízejí pomoc ... no, zkrátka ztracené případy, které, světe div se, neumí otevřít svá srdce ani jeden před druhým, přitom jsou to zrovna oni dva, kteří by si báječně porozuměli.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Ano, hezky a poeticky napsaná kniha, která umně vykresluje osudy dvou mladých lidí - Francouzky Marie-Laure a Němce Wernera. Dívka se mi zdála od počátku tak nějak "připravenější" na události války. Chudák sirotek byl naopak celou dobu jen jako mrzký papírek vláčen vichřicí tragických záležitostí, z níž nevyšel jako vítěz. Zato slepá Laura byla natolik dobře instruovaná a poučená, že se zkrátka a dobře "protloukla". Za notné pomoci nebohého Wernera, samozřejmě. Kniha se četla dobře, je ale vcelku dlouhá a některé pasáže mi přišly i zbytečné, ale nepřeskočila jsem ani jednu stránku. Líbil se mi i konec, kde autor informuje, co se s hrdiny stalo a jak žili své života dál - POTOM.... celý text
Beznaděj
1998,
Stephen King
Tak tohle bylo něco božího!! Dle hodnocení zdejších čtenářů jsem čekala něco nesnesitelně drsného, ale zřejmě už jsem cynik, protože mně to tak brutální nepřišlo. Sympatizovala jsem s Davidem, Stevem a Cynthií ... na konci i s Johnnym, ačkoli mě předtím docela štval. Obří policajt mi naháněl husí kůži, jakmile jsem se dozvěděla, že za to vlastně nemohl, přišlo mi ho líto. Odporná démonická síla uvolněná ze stržené šachty byla velice originální ... hodí se k tomu pojmenování "TO" - ani člověk, ani zvíře ... prostě TO. Beznaděj si své jméno vysloužila víc než zaslouženě ... nikdy jsem "nenavštívila" městečko tak zubožené, ztracené a ... jakoby přestálo apokalypsu. TEK!... celý text