dominika8192
přečtené 176
Za hranicí fantazie
2019,
Michaela Mitroci
Nic světoborného. Takhle se dá sfouknout i trochu nataženější povídka, na kterou člověk narazí na nějakém literárním blogu. Upřímně úplně nevím, čím si zrovna tato knížka zasloužila "papírové vydání", ale budiž. Je to celé takové nemastné, neslané - není to ani typická romantika, ani erotický román, ani drama, ... upřímně? Není to skoro nic. Jedná se o vysoce naivní blábol, kde se obyčejná, určitě nijak extra krásná a hlavně nešikovná (myšleno tak, že do všeho vrazí, namáčí si rukáv v čaji, rozpatlá si rtěnku na zuby, ...) holka zabouchne do tajemného, krásného, snědého, vysokého, uhrančivého, dokonalého, skvělého .... a tak dále ... a světe div se! On jí ty city opětuje a zamiluje se do ní na oplátku. Jakože pffff (hrdelní odfrknutí), větší naivní blbost už autorka splácat nemohla, že?! A když už konečně přijde ten dlouho očekávaný plot twist v podobě jeho nemoci, tak to autorka skončí na následujících pěti stránkách ... prostě ... ona zdrhne ... on se jí snaží vnutit zpátky ... ona se dozví o jeho nemoci ... vrací se k němu ... jsou spolu chvíli ... on umře ... pohřeb ... konec. Jakože ... nic moc ani jako oddechovka.... celý text
Dobrá matka
2019,
Sinéad Moriarty
Chtěla jsem dát plný počet, vážně chtěla, ale .... to ale je tam sice malé, nicméně je tam. Příběh je bezpochyby šokující, chytí za srdce, jenže mám k tomu dvě výhrady. Zaprvé, celým příběhem se prolíná jasná snaha autorky citově čtenáře vydírat, a to nemám prostě ráda. Jasně, mít ve dvanácti leukémii je něco příšerného, ale možná by to bylo tragičtější, kdyby z toho nečišel jasný záměr vymačkat z čtenářů co nejvíce slz. Zadruhé, a to je v mých očích horší - všechny ty postavy jsou naprosto dokonalé. A nejen to - jsou přenaprosto předokonalé. Chápavé, milující, hodné, slušné, vstřícné, bla, bla. Nezáleží na tom, že si malý Bobby sem tam kopne do zdi nebo že Nick zanadává, prostě jsou všichni komplet tak perfektní, až z toho přechází oči. Podporují se navzájem, jeden pochlebuje druhému, ten zas vynáší do nebe dalšího, ten prostě musí vyzdvihnout superlativa toho následujícího ... a takhle to jde celou knihu, z čehož je mi slušně řečeno na blití. Nikdo není perfektní a žádná lidská bytost nemá v sobě dost empatie, aby neustále někomu pochlebovala. Takže příběh dobrý, četl se hezky, ale ty postavy mi prostě po chvíli lezly krkem tou svou výjimečností a dokonalostí.... celý text
Dětské zoubky
2019,
Zoje Stage
Na začátek bych chtěla umístit jedno rozhořčené zvolání. Jako takhle - odjakživa nesnáším malé fakany, ale po přečtení této knihy je budu nenávidět ještě o to víc. Ta mrňavá holka ... byla záludná a proradná svině od začátku až do konce. Manipulativní a zjevně psychicky vyšinutá ... nepochybuji, že by někdy ve dvanácti letech (možná dřív vzhledem k tomu jak choromyslná byla) skočila vlastnímu fotrovi do postele a chtěla s ním šukat. V některých diskuzích, které jsem pročetla před samotným započetím četby, jsem se dozvěděla, že prý by chyba měla být i na straně matky. Že si dcery dost nevšímá, hledí jen na sebe a na to, jak si udržet manžela, ale v tomto případě házím každou špetku viny na tu malou kurvu. Suzette rozhodně není kandidátkou na Matku roku, ale z mnoha pasáží vyplývá, jak ráda by s dcerou navázala vztah, něco s ní tvořila, malovala, modelovala, cokoli ... jenže ta prťavá čúza ji buď okázale ignoruje nebo vymýšlí, jak se jí zbavit. A tím myslím doopravdy zbavit (rozuměj ji zabít), protože podle ní by otcova láska měla cele patřit jí. Kniha je znepokojivá, protože nepochybuji, že takovéto případy skutečně existují a že jsou rodiny, kde se rodiče bojí svých vlastních (i když malých) dětí, protože to jsou satani, ze kterých musí bezpochyby vyrůst sérioví vrazi. Jinak souhlasím s názory těch, co se jim nelíbil otevřený konec. Zavánělo to už unuděním autorky nebo nedostatkem inspirace, protože celý příběh je vystavěn velice detailně, ale konec je sfouknutý na pár stránkách. Pokud tím autorka zamýšlela jen vytvoření "zadních vrátek" pro další díl, jedině dobře. Určitě si ho přečtu, ale jen proto, že budu doufat, že té malé svini KONEČNĚ dá někdo aspoň pár facek.... celý text
Žít navěky
2020,
Dara Horn
Zkrátka a dobře novodobá Věc Makropulos. Ráchel a Elazár jsou si tak moc souzeni, že jejich "láska" překlene dvě tisíciletí. Četlo se to hezky, ale tak nějak jsem očekávala mnohem více šokující odhalení a i trochu té nedůvěry z vnuččiny strany. V tomto ohledu mi to připomnělo zklamání z četby Sophiiny volby, kdy se čtenář musel prokousat stovkami stránek, než došlo na tu všemi propíranou a dlouho očekávanou "volbu" a autor ji popsal stroze na několika řádcích. Přesně to mi připomněla scéna z této knihy, kdy Ráchel celá tisíciletí před svými dětmi skrývá ono "hrůzné tajemství o svém skutečném věku", ale své nevím-už-kolikáté vnučce ho pak svěří jen tak mezi řečí a vnučka pochybuje jen asi deset řádků, a pak jakoby zázračně uvěří. Konec mě lehce zklamal, ale od této knihy jsem nic neočekávala, takže ji mohu zařadit do průměrně příjemných překvapení tohoto roku.... celý text
Rozina sebranec
1971,
Zikmund Winter
Od klasiky tohoto kalibru jsem čekala více. Mám takový mlhavý dojem, že Winterovo dílo je v povinné školní četbě, netuším už jak, ale když jsem ještě chodila do školy, povedlo se mi tomuto dílu úplně vyhnout. To jsem nyní napravila, ale nebyla to taková smršť, jakou jsem očekávala. Ten příběh byl takový podivně plochý, Rozina si nejdřív hrála na největší tvrďačku, co dospělé a namakané chlapy do jednoho rektí, polejvá je studenou vodou, když jsou ožralí a jakmile se některý z nich rozhořčí, ještě je málem (i doslova) jebne klackem po hlavě. Jakmile se ale okolo ní mihne sklářský floutek Nikola, je z ní jako mávnutím kouzelného proutku naivní kravka, co si s ním u hrobu slibuje nehynoucí lásku, zatímco očividně zmatený borec kříží při "slibu" prsty za zády. Jakmile se jí nevrátí (čemuž ona skálopevně věří, naivka), zcvokne se, nejdřív chce skočit do vody, pak utopit neznámýho kluka a nakonec se vdává za starýho papriku, prý pod záminkou klidného domova a jistoty, ale čiší z toho hmatatelná touha pomstít se světu (a Nikolovi, škoda, že on to z té dálky nevidí, R.I.P. kámoško). Tragický konec je sice nevyhnutelný, ale zas takový trochu za vlasy přitažený. Suma sumárum, knihu jsem dočetla, ale s obtížemi.... celý text
Sbohem, Paříži
2019,
Anstey Harris
Tisíckrát omílaná zápletka, která může na první pohled vyznít nudně a jako děsné klíšé ... ale bože, Anstey (píšu to jméno správně, že jo?) se podařilo vytvořit velice dobrý příběh, který rychle plynul a já se od něj nedokázala vůbec odtrhnout. Knihu jsem přečetla za tři dny, bylo by to i dříve, ale neměla jsem čas. Určitě překvapení roku 2020, alespoň pro mě.... celý text
Nevyzpytatelné jsou cesty osudu
2020,
Theodora Stonewall
Příběh čtivý, opravdu dobře vystavěné postavy, kterých navíc nebylo nijak moc, tak se v nich člověk neztratil. Nešlo o žádnou rádoby epickou fantasy, kde jsou souboje s ohnivými meči a malý hrdina stojí proti několikanásobně větší nestvůře. Šlo spíše o "lidské" příběhy tří neobyčejných (ale zároveň obyčejných) bytostí. Knihu jsem přečetla jedním dechem, jediné, co mi trochu vadilo, bylo zjevně nahodilé umisťování čárek ve větách.... celý text
Konec hodokvasu
2007,
Zora Beráková
Mé úplně první setkání s autorkou, které jsem byla odhodlaná ohodnotit plným počtem bodů ... a to celých 300 stran románu Konec hodokvasu. Text čítá 413 stran, z čehož lze usuzovat, že posledních sto stran bylo nudných. Alespoň pro mě. Ano, můžete namítat, že se vyžívám v prostoduchých popisech mezilidských vztahů a klepat si na čelo, jak se mohu nudit u popisu něčeho tak zásadního pro českou historii, čímž bitva na Bílé hoře bezesporu je, ale toho popisného a odosobněného politikaření na posledních stranách bylo na mě zkrátka už moc. Proto ne plný počet bodů, ale pouze takřka plný počet.... celý text
Povznesení
2019,
Stephen King
Odlehčené, dojemné a laskavé. Příběh Scotta je tak trochu absurdní, ale od Kinga je i takový příběh uvěřitelný.
Kyvadlo
2017,
Adam Hamdy
Dočteno jen stěží. Příliš dlouhé a rozvleklé, navíc některé pasáže byly přímo směšné - jako skákání přes zeď se zlomenou klíční kostí ... od tohoto autora dlouho nic číst nebudu.... celý text
Věci kolem nás
1954,
Karel Čapek
Milé a příjemné počteníčko a krásné kresby. Někdy mě to ale trošíčku nudilo, ale je to Čapek. Kdo jsem já, abych si dovolila kritizovat velikána ...
Kouzelná skříňka pro Gwendy
2018,
Stephen King
Příjemný, krátký příběh o mladé dívce, která znenadání přišla ke kouzelné skříňce. Naštěstí je Gwendy čestná a po většinu času skříň nechává "zapomenutou" v úkrytu. Na Kinga takřka naprosto nepředstavitelný happy end, ale nechci spoilerovat.... celý text
Holocaust
1994,
Gerald Green
Musím říct, že je to po dlouhé době kniha s touto tématikou, která mě hodně chytila za srdce. A upřímně - Erik Dorf mě od počátku neskutečně s.al těmi svými fanatickými vizemi, kdy "přece očišťují Evropu od havěti, je to jejich božské poslání". Zas a znovu jsem se přesvědčila o tom, že soustavným vymýváním mozku můžete i z relativně vzdělaného člověka udělat bezduchou loutku, co vás poslouchá na slovo, páchá zvěrstva a ještě si to umí v sobě srovnat. Hodně nepříjemná a znepokojivá kniha.... celý text
Bouře
2017,
Conn Iggulden
Začátek luxusní, četlo se to opravdu skoro samo. Jen ten konec už poněkud drhnul, neustále samá bitva a v ní tolik účastníků, že jsem se poněkud ztrácela. Posledních 100 stran bylo utrpení, alespoň pro mě. Ale sérii tak jako tak dočtu.... celý text