ArkAngel přečtené 790

Volání Cthulhu 1 2021, Howard Phillips Lovecraft

U svazku Volání Cthulhu jde opět, jak se Lovecraft autorsky posunul. Nejen, že se odvážil už i na delší texty, ale jsou i o něco smysluplnější. Ano, pořád se jedná o brakovou četbu, která je místy dost předvídatelná, ale má atmosféru a barvité popisy, na které by si mnoho autorů netrouflo. Co se Lovecraftovi nedá upřít, je originalita jeho vlastní mytologie... kterou následně vykrádají ostatní. Mě osobně zaujalo asi nejvíce Snové putování k neznámému Kadathu. Práce s ghúly mi přišla opravdu skvělá a jsem rád, že podobným bytostem nedává Lovecraft pouze negativní roli.... celý text

Sto roků samoty 2003, Gabriel García Márquez

Z počátku mě příběh několika generací šílené a zároveň prokleté rodiny pohltil, ale čím déle jsem knihu četl, tím více jsem se v jednotlivých postavách ztrácel, za což může nejen jejich množství, ale také podobná nebo totožná jména. I kvůli tomu jsem postupně o příběh začal ztrácet zájem a byť mám magický realismus v oblibě, tak mne tato rodinná sága ve finále i trochu zklamala. Márqueze ale nezatracuji a v budoucnu si od něj určitě zase něco přečtu.... celý text

Citáty z díla předsedy Mao Ce-tunga 2022, Ce-Tung Mao

Číst a srovnávat knihy z pera světových diktátorů je vlastně i zajímavá disciplína a u Velkého Kormidelníka jsem si i místy říkal, jak zlatý je vlastně Mein Kampf. A čím to vlastně je? Malá rudá knížka je tvrdou propagandou, která představuje to nejhorší z čínského marxismu. Válku nechceme... ale válku můžeme ukončit jedině válkou. Kdo má pušky, má moc. Děsivé myšlenky. Opravdu. Hitler alespoň místy konstruktivně zkritizoval politický stav nebo se podělil o své vlastní zkušenosti ze života. Tohle je jen směs marxistických motivačních citátů, které mnohdy celé myšlence jednotného lidu vlastně i protiřečí.... celý text

Divoké kameny 2016, Fernand Pouillon

Romány v dopisech nebo deníkové formě mě vždycky fascinovaly. Když jsem se tedy dozvěděl, že slavný architekt napsal příběh z pohledu mistra stavby ve 12. století, který má za úkol vybudovat opatství, musel jsem ho mít. Téma je to přitom originální, protože nikoho jen tak nenapadne napsat knihu o středověkém architektovi. Fakt, že se tomuto oboru sám autor věnoval je pochopitelně plus, protože dokázal zachytit věci, které byste i po větší rešerši zaznamenat nemuseli. Druhá linka je pak náboženská a i ta je zachycená zdatně. Snad více lidí z různých oborů napadne napsat podobná díla, Kancl z prostředí marketingu totiž také fungoval skvěle.... celý text

Kronika ohlášené smrti 2012, Gabriel García Márquez

Koukám, že téma společenské slepoty je Márquezovi hodně blízké. Pracoval s ním již v "O lásce a jiných běsech", kdy ji tahle novela pochopitelně předchází. Na začátku se dozvíme o smrti "protagonisty" díla a následně napříč dílem sledujeme, jak vrahové chodí po městě, provolávají svůj plán, ale nikdo jim nevěří. A když k vraždě dojde, je už příliš pozdě. Pitvu navíc dostane na starost amatér. Myšlenkově zajímavé, ale bavilo mě to méně než druhá zmíněná knížka.... celý text

Hry a semináře – úplné vydání 2021, Zdeněk Svěrák

Copak Cimrman, ale jmelí! Všimli jste si, co se letos urodilo jmelí? Strašně. V korunách stromů to vypadá jako nějaká orlí hnízda. A podobnými hláškami by se dalo pokračovat. Jsou sice hry nebo semináře, které jsou slabší, ale tvorba jako celek a kulturní dopad posouvají DJC na úplně jinou úroveň. Smoljak se Svěrákem dokázali skvěle namixovat inteligentní humor s hravou češtinou a staromládenecký lehce šovinistický humor starší generace. Jen málokdo dokáže vytvořit takový fenomén, kterým se následně ještě mystifikuje celé okolí.... celý text

Afterdark 2007, Haruki Murakami

Oproti klasické Murakamiho tvorbě se Afterdark vymyká "filmovou kamerou", kdy nám je dokonce popsán její pohyb a co (ne)vidíme. Totéž platí i pro čas, který je navíc symbolizován také hodinami. Co se týče prvků a tropů, tak je sice umírněnější a méně bizarní, ale přesto dostanete klasické Murakamiho dílko plné tajemství, provázaností s hudbou nebo love story s osamělým protagonistou.... celý text

Muž z vysokého zámku 2016, Philip K. Dick

Stejně jako v případě Blade Runnera jsem i u Vysokého zámku viděl nejprve seriálovou adaptaci. Ta látku posouvá o několik úrovní ještě dál, ale i samotná předloha je má své vlastní kouzlo. V alternativní historii (kdy Němci a Japonci vyhráli válku) totiž nesledujeme ty nejdůležitější politické figury, ale vlastně docela obyčejné lidi, kteří se v tomhle děsivém světě musí pohybovat. Kromě politických otázek je kniha také hodně mystická. Velkou roli v ní totiž hraje I-ťing, se kterým se téměř všichni radí a snaží se předvídat budoucnost. Rád bych řekl, že je škoda, že v tomhle světě Dick nepokračoval... ale máme tu zmíněný seriál, kterému se podařilo látku vyždímat na celé čtyři série... a to vlastně i stačí.... celý text

První osoba jednotného čísla 2022, Haruki Murakami

Možná se budu opakovat, ale Murakamimu kratší formát tolik nesedí. Pochopitelně to není špatné, ale jeho génius a práce s podivnem daleko lépe vyzní v tlustých špalcích. První osoba jednotného čísla v tomto bizáru celkem polevuje a má spíše mystičtější autobiografický charakter (kdy postavy mají s Murakamim mnoho společného, ale příběhy jsou smyšlené). Velkou roli zde pochopitelně hraje hudba, protože ta byla pro autora důležitá a nechybí ani Murakamiho klasický archetyp osamělého muže ve středním věku.... celý text

Argonautika 2013, Apollonius Rhodský

Výprava za zlatým rounem patří k nejklasičtějším příběhům starověkého Řecka a právě Apolloniova Argonautika je nejstarší dochovanou verzí tohoto eposu. I přes své stáří je to napsané velice čtivě a pokud se neorientujete v postavách a místech, je titul doplněn obsáhlým rejstříkem. Úsměvné je, že spolu s Homérovou Illiadou je to také jedno z nejstarších děl, kde můžeme dohledat "umělou inteligenci" (pochopitelně vytvořenou božským kovářem Héfaistem). V porovnání s pak již zmíněným Homérem je to rozhodně zábavnější.... celý text

Digenis Akritis - Byzantský epos o Dvojrodém Hraničáři 2018, neznámý - neuveden

U nás víceméně neznámý text, který i díky svému zasazení mísí hned několik kultur. Máme zde tak vlivy křesťanství a islámu nebo odkazy na řecké mýty a bohy. Předmluva skvěle zasadí dílo do kontextu a osvětlí pozadí jeho překladu, v závěru ještě doplněno obsáhlými vysvětlivkami. Je ale smutné, že se více podobných textů nedochovalo. Starořecké mýty tu máme od A do Z, ale byzantský epos se nám dochoval pravděpodobně jen tenhle jeden.... celý text

Hovory k sobě 2011, Marcus Aurelius

Marcus Aurelius je rozhodně přístupnější nežli Seneca, který má potřebu rochnit se v omáčce, která kolikrát není úplně záživná. Hovory k sobě jsou tak spíše souborem citátů, úryvků a myšlenek, které si Aurelius ve svých volných chvílích sám pro sebe zapisoval. Ideje jsou tak podány daleko jednodušeji a úderněji, ale jak jsem psal u Senecy... lidé se bohužel nezměnili a moc si z podobných filosofů nevzali... to jen těch pár vyvolených, kteří to zase šířili dál.... celý text

O duševním klidu (8 úvah) 2004, Lucius Annaeus Seneca

Když jsem objevil myšlenky stoiků, řekl jsem si, že si je musím přečíst, protože velmi odpovídají mému způsobu uvažování. A Seneca nezklamal. Etika, rozum, ctnost... hodnoty, které ani po tisících letech mnozí lidé nebyli schopni pochytit. Místy se text trochu vlekl a zbytečně zabředával do omáčky, ale nemůžu říct, že bych si z něj neodnesl cenné poznatky. K Senecovi se časem určitě ještě vrátím.... celý text

Hagakure - Kniha samuraje 2013, Cunetomo Jamamoto

Hagakure vám dá ve zkratce nahlédnout do japonské mysli, historie, filosofie a etiky. Samurajská pravidla byla celkem přísná a válečník se musel snažit být čestný a měl se chovat co nejlépe. Obecně se mi líbily eticko-filosofické pasáže, kdy sice nesouhlasím s myšlenkou jediné Cesty (že se například samuraj nemůže ušit Budhismu) nebo otázkou ctnostné sebevraždy (která díky této knize v japonské armádě přetrvala i do 20. století), ale jiné myšlenky jsou uplatnitelné i u nás. Pozdější kapitoly s příběhy mi pak přišly slabší, ale pořád se z nich daly vzít moudra nebo se člověk přiučil o japonské historii a kultuře.... celý text

Měsíční močál 2021, Howard Phillips Lovecraft

Byť jsme tady v menšině, tak soudě dle komentářů jsem rád, že nejsem jediný, komu druhý svazek Lovecrafta přišel slabší než první. Autorovy prvotiny měly takové zvláštní kouzlo a u několika z nich jsem si řekl, že je to fakt síla. Tahle kniha ve mne ale podobné pocity nevzbudila a přišlo mi, že se byť tu nebyly slabší kousky, všechno se blížilo průměru. Příští snad bude zase lepší.... celý text

Kniha pěti kruhů 2011, Sandó Kaisen

Knihu můžeme zařadit po boku Umění války nebo Vladaře mezi texty, které by si měl přečíst pravý válečník nebo alespoň ctnostný jedinec bránící pravdu a spravedlnost. Ve srovnání se zmíněnými knihami z Číny a Itálie jsou ale Kruhy o stupeň nebo dva slabší. Z větší části totiž Musaši popisuje především bojové techniky a na jiné strategie nebo filosofii dojde spíše okrajově.... celý text

Hrobka 2021, Howard Phillips Lovecraft

Přestože Lovecrafta nelze zařadit mezi autory nejvyššího kalibru, nelze mu upřít jeho vliv na popkulturu a založení celého mýtu Prastarých. Mě osobně autorsky vlastně i vyhovuje a kromě toho, že navazuje na Poea, nebál bych se jej srovnat s naším Kafkou nebo Meyrinkem. Lovecraft i Kafka oba zpracovávali podobná témata... byť každý jinak. Navíc jde vidět, že oba silně kulturu týkající se neznáma a podivna ovlivnili, protože ne po každém autorovi vzniká přídavné jméno (kafkovské, lovecraftovské).... celý text

Star Wars - Královnin stín 2024, E. K. Johnston

Několik prvních kapitol Královnina stínu mi nepřišlo vůbec špatných. Jedná se vlastně o politický young adult román, kdy v hlavní roli sledujeme Padmé, která plynule přechází z pozice královny na tu senátorskou. Děj jako takový je ale velmi nezáživný a při čtení jsem měl pocit, jako kdyby se autorka snažila za každou cenu využít každé politické figury, se kterou má mít následně nějaký vztah (Organa, Mothma, Farr, Bonteri, Clovis), čímž si kniha tak trochu hraje na film Solo... avšak je podstatně horší.... celý text

Děti kapitána Granta 1971, Jules Verne

Fanda Verneovek ze mě asi nebude. Na jednu stranu chápu, že kdysi byly knihy populární, protože nebyla žádná televize a o vzdálených zemích se lidem mohlo jenom zdát, ale na dnešní dobu se jedná o velice povrchní příběh, kdy členové posádky jsou ti dobří a domorodci jsou strašliví divoši. Zápletka je celá taková hloupoučká, kdy se dobrodruzi vydávají zachránit kapitána Granta, ale při cestě se kvůli špatné interpretaci zprávy vydají dokonce na špatný kontinent. Celou dobu vlastně jen putují a dělají chyby... ale nevzdávají to, protože kapitána zachrání, i kdyby ho měli hledat v každé zemi světa. Místy je to pouze přehlídka zvířeny nebo historie a zbytečně se to táhne. Pokud příště po Verneovi vůbec sáhnu, bude to asi nějaké sci-fi.... celý text

Poselství hvězd 1996, Max Heindel

Pasáže věnující se konjunkcím, tranzitům, planetám a tomuhle všemu jsou velmi slušně napsané, ale knihu táhne dolů fakt, že se to autor mnohdy snaží osvětlit přes Bibli, dávné civilizace nebo anděly a mimozemské rasy žijící na Marsu a jiných planetách. Astrologie jako věda ano, ale autoři by se měli naučit rozpoznávat, kde začíná ezoterika a kde už je to jen balast plný nesmyslných příběhů, domněnek a konspiračních teorií (Heindel se hodně opírá o rosenkruciány), protože pak to tyhle publikace akorát táhne dolů a vědci budou mít jen další důvod, proč to hnedka odsoudit.... celý text