Anjin
přečtené 656
Pravda o první republice
2018,
Václav Junek
Hodnocení (spolu s kolegy komentujícími) zdá se ukazovat, kdo zejména tuhle knihu čte. Tj. fanoušci První republiky (snad kvůli lehce provokativnímu názvu), kteří ostře nesouhlasí s její kritikou. Ona ale vůbec není tak špatná. Ano, něco působí opravdu až zarputile, některá zjednodušení jsou až trochu hloupá. Ale pokud přijmeme, že jde o knihu, která se programově snaží demytizovat, tak to vůbec není špatné (a propos, v mnohém má pravdu).... celý text
Česká katolická literatura 1848–1918
1998,
Martin C. Putna
M. C. Putna je nepochybně v jistém smyslu, především tedy literárním, geniální. Skutečně se nelze neobdivovat, s jakou lehkostí (přitom však se záměrným využíváním archaismů) a prostě krásně napsal tuto dosti objemnou knihu. Zároveň je třeba zkonstatovat že ani po informační stránce není toto syntetické dílo rozhodně zbytečné, neboť objemem analyzovaných autorů a jejich děl je rozhodně výjimečné. Bohužel, tato analýza je do jisté míry i slabinou. Upřímně řečeno, mám jisté pochybnosti, že Putna opravdu prostudoval všechno to, co v knize popisuje tak dopodrobna, jak se tváří. Zcela jistě má precizní heuristiku, asi není třeba ani pochybovat, že např. Demla zná skutečně i pozpátku, ale na některých místech se nemohu ubránit pocitu, že více hodnotí danou osobu, či její zaměření, než tvorbu. Má na to právo, ovšem s ohledem na to, že Putna zjevně o svých postojích nepochybuje a vynáší je dosti autoritativně, to jejich objektivitu trochu relativizuje. Má druhá výtka s tou první souvisí. A sice, je skutečně znát, že se Putna snaží být objektivní a nestranný. Opravdu. Často i píše, že lze pochopit postoj toho či onoho konzervativního kněze či biskupa, protože měli strach z... (to je asi nejčastější odůvodnění). Sigismundu Bouškovy přiznává právo říci, kdy už se Bílek ocitl svými názory mimo katolickou víru. Problém je, že mu to nejde. Sám je prostě bytostně na straně modernistických kněží. Snad to ani nedělá vědomě, ale prostě se svou povahou neklidného ducha a provokatéra ani jinak nemůže, ale je to tak. Nemůže, a snad ani není schopen, pochopit, že někteří nejsou konzervativci ze strachu z neznámého, ale že si třeba upřímně myslí, že pro církev je lepší, aby kněží žili v celibátu. Že si někdo třeba myslí, že by se církev neměla za každou cenu přizpůsobovat modernímu světu, že je třeba mu říci, kdy už jeho hodnoty neodpovídají tomu, co učí a to i za cenu toho, že někteří ji třeba nebudou vždycky rozumět. A propos, opravdu to nebylo tak, že by biskupové žili v luxusu a řadový klérus nechávali pomalu sejít hladem (pokud to někoho zajímá, nechť si přečte kompletně digitalizované zápisy z jednání Panské sněmovny - tam se dozví, jak biskupové neustále otázku nedostatečné kongrui nadnášeli). Třetí připomínka opět souvisí s tou předchozí. Putna totiž v některých otázkách nerozumí katolické nauce prostě nerozumí. Najmě je to vidět u Mariánského kultu, kterému opět prostě Putna nerozumí, nechápe ho, a mnohdy se zdá, že mu dokonce vadí. Přitom úcta k Panně Marii je jedním z charakteristických rysů katolictví... Na druhou stranu, je nutno panu profesorovi přiznat, že sám po čase pochopil, že jeho postoje skutečně nejsou postoje katolíka, a tak vstoupil do Českobratrské církve evangelické...... celý text
Americana 1 - Zpráva o velmoci
1992,
Rio Preisner
Dosti náročné čtení. Preisner byl vpravdě člověk mimořádného rozhledu, což mu umožňovalo libovolně prolínat filosofii, Theologii, dějiny ideí apod. a k tomu připojit kapitolu o hudbě. Navíc je to psáno značně specifickým jazykem, který je navíc velmi osobitý (nadužívání některých slov, přikládání jim významu, který ne vždy zcela odpovídá obvyklému jejich použití) a který navíc bohužel poněkud znesnadňuje čtení a brání "naladit se s autorem na stejnou vlnu". V kostce řečeno, jde o hluboký vhled jednoho emigranta na USA, zemi, kde žil svůj exil, a o řadu navazujících a souvisejících úvah. Ne se vším se ztotožňuji (ač asi jinak s Preisnerem na "stejné straně barikády"), přesto je to hluboké, je to zajímavé, ale nemohu se obránit pocitu, že i poněkud zmatené.... celý text
Jan Zrinský ze Serynu: životní příběh synovce posledních Rožmberků
2009,
Václav Bůžek
Chcete napsat knihu (máte na ní grant) o osobě, která je zajímavá tím, že jde o synovce pana Petra Voka, kterého, jak se zdá, pan Petr Vok zamýšlel jako svého, přinejmenším duchovního, dědice. Pak ale zjistíte, že to jediné, co je na té osobě zajímavé (a známé), je, že právě byla synovcem Petra Voka, a že byla synem obránce Szigetváru. Nemluvě o tom, že Zrynij přižil svého strýce o necelé tři měsíce. Takže, co uděláte? Polovinu knihy vyplníte popisem úprav na Rožmberku, které (asi) provedl, a to celkem bez ladu a skladu nakombinujete popisem více či méně podobných děl ze zahraničí.... celý text
Mýtus republiky: Identita a politický diskurz raně novověké polské šlechty
2020,
Jan Květina
"Příliš mnoho not, drahý Mozarte." Zatímco Šlechtická demokracie beze zbytku vyčerpala zvolené téma, tady se autorovi poněkud utrhla ruka, a zjevně se rozhodl, že do knihy nacpe v podstatě vše, co ho zajímá. Zatímco tak část třetí (a vlastní těžiště knihy), splňuje vytyčené cíle, část druhá je poněkud naddimenzovaná a poněkud roztříštěná, přičemž vždy není jasné, jak se téma pojí k části třetí. A část první byla opravdu zbytečně dlouhá. Je pravdou, že dnes je módní široce rozpitvávat vše okolo, kromě zvoleného tématu, ale tady by méně bylo více. Přes to to hodnotí, jako fanoušek Polska a polské historie, kladně, ale čtení to jednoduché nebylo.... celý text
Náměstkové Kristovi: Životopisy papežů
2004,
Charles A. Coulombe
Velmi dobrá kniha. Jediná výtka se týká několika málo, za to však celkem do očí bijících chyb (např. špatný rok svatby budoucího Ludvíka XVI. s Marií Antonií).
