1. Domů
2. Autoři
3. Martin C. Putna
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 42
• Bazar 7
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 8

Nová kniha Martina C. Putny

Oni poslední Římané: Velká cesta pozdně antickým Středomořím s texty pohanů a křesťanů

Obsáhlá kniha Martina C. Putny navazuje na předchozí linii jeho literárně-historické tvorby, spjatou s antikou. Uzavírá trilogii po svazcích Órigenés z Alexandr... detail knihy

Populární knihy

/ všech 42 knih

Nové komentáře u knih Martina C. Putny

Kniha Kraft. Ein Bildungsroman

„Ve své době literární senzace, kdy jedni s hrůzou a druzí se zadostiučiněním sledovali, jak se prominentní katolický intelektuál trefuje do církevních hodnostářů. Dnes už ty kauzy nikdo nezná, asi i samotní aktéři si je vybaví jen díky této knize. Tehdy mi přišel hlavní Putnův problém v tom, že by chtěl být rebelem a příslušníkem establishmentu zároveň, teď už se na jeho počínání dívám s větším pochopením. Cenný je pohled zblízka na proměnu v chování studentstva po roce 1989 - od přehnané ustrašenosti k přehnanému sebevědomí - i na tehdejší hemžení nových spolků, časopisů, nakladatelství apod., které se braly strašně vážně a vydržely jen pár měsíců. A také se mi nejvíc líbila pasáž o cestě do Řecka, snad jako oddech od tuzemského pinožení.“... celý text
— GinoNeutrino

---

Řím antituristický: Od Romula a Rema po Mussoliniho a Pasoliniho čili Kapitoly z kulturních dějin, promítnuté do městské krajiny

„Přes zahlcení turisty lačnícími po selfíčku s fontánou di Trevi je tato kniha manifestem, že „je i dnes třeba putovat do Říma a po Římě – a dívat se – a nechávat se poučit – a být si vědom, že to poučení nebude nikdy úplné a konečné“. Za takřka tři tisíciletí existence se ve „věčném městě“ nashromáždilo tolik historických vrstev, že je nelze pojmout ani při opakovaných výpravách. „Stačí kamkoliv vejít a nehledat to, co bych měl vidět, nýbrž vnímat to, co vidím,“ shrnuje svůj přístup M. C. Putna a ve čtrnácti kapitolách svého bedekru vypráví dějiny Říma a nabízí k navštívení různá místa, spojená s příslušnou etapou. Antický věhlas vystřídalo období středověkého úpadku, symbolizované pastvinami kolem starověkých ruin (jejichž kvalitní mramor sloužil jako vítaný zdroj stavebního materiálu, takto „vytěženo“ bylo i Forum Romanum). Význam města stoupal jen pozvolna spolu se vzrůstající mocí papežů a jeho dějiny tak jsou úzce propojeny s dějinami katolické církve, bez nadsázky je Řím městem kostelů, pod jejichž honosnými barokními zevnějšky se nezřídka skrývá starokřesťanské či dokonce antické jádro. Po pádu papežského státu se Řím v roce 1871 stal hlavním městem sjednocené Itálie a následný stavební rozmach pak ještě umocnil Mussoliniho režim, který mu vtiskl charakteristický rys: propojení modernity a antické tradice (patrné je to třeba na bulváru vedoucím od Piazza Venezia ke Colosseu). A přes všechny ostatní historické vrstvy je to právě ono „muzeum antiky pod širým nebem“, které lákalo poučené návštěvníky už od 17. století, kdy evropští aristokraté a vzdělanci začali podnikat kulturní pouť zvanou Grand Tour. Jedním z nich byl i J. W. Goethe, jehož slovy se sluší skončit: „Řím je místem, kde se celý starověk spájí v jedno. Co jinde při četbě antických básníků a politických spisů jen tušíme, to v Římě sami nahlížíme. Přece jen to není žádný smyšlený pocit, že stojíme na stejném místě, kde stál ten či onen slavný muž.““... celý text
— kristleko

---

Magorské modlitby

„Poezii čtu zatím jen po troškách, v obdobích, kdy mám (nebo si udělám) více času se na ni soustředit. Už několikrát jsem narazila na básně Ivana Martina Jirouse, z nichž některé už mě hlouběji zasáhly. Proto jsem se těšila na výbor z jeho básní, který sestavil a okomentoval Martin C. Putna v rámci edice „Malá edice klasiků“ v nakladatelství Biblion. Výbor je zaměřen na duchovní stránku Magorovy poezie. I když už jsem některé Magorovy básně se silným duchovním obsahem znala, teď jsem jich mohla poznat a obdivovat více najednou. A našlo se jich tentokrát mnoho, které mě nějak zasáhly. Takhle například Magor rozjímá o velikonočních událostech: Na nebi světlo nevídané nad kmeny oliv luna plane co v Písmu psáno to se stane Po vlně horká slza kane rouno beránka urousané dlaněmi svými osuš Pane Spí apoštoli v Getsemaně Kristus sám usmívá se na ně do ticha tiše zazní Amen Mnohým básním dodává na autenticitě i to, že je Magor psal v různých věznicích: O milost Pane Bože prosím pro všechny pro nás které Tvůj Syn zachránil svojí smrtí kříže volám Tě vroucně skrze mříže Na Magorově poezii mě doslova fascinuje, kolik toho dokáže vyjádřit málo slovy. Často jedna krátká sloka o čtyřech verších nese mnoho různých myšlenek, mistrně spojených do jednoho celku. Magor prostě „nekecá“ a „neokecává“, je maximálně pravdivý, nezastírá své vlastní chyby a pády, nemluví zbytečně do větru krásnými slovy. V tom určitě zůstane jeho poezie nadčasová. Komentáře Martina C. Putny tentokrát zahrnují především úryvky z různých knih o Magorovi – z jeho deníků, rozhovorů s ním apod., které už také vyšly knižně. Magorova poezie je tak komentována jeho vlastním životem a jeho myšlenkami: „Chci touto cestou vzkázat panu Trojanovi i dalším, kteří slovo Ježíš zneužívají. To slovo není citoslovce, je to porušení přikázání. Neber jméno Boží nadarmo. Ale možná mluvím marně. Ostatně rouhat se může pouze věřící. Ti, kteří jméno našeho Pána zneužívají, nevědí, o čem mluví. Mne děsí jiná věc: ti, kteří korigují ve veřejných sdělovacích prostředcích kdejakou kundu, píču, zmrda či sráče, nechávají bez povšimnutí a korekce blasfémie největší. Protože kunda etc. nejsou slova posvátná (při vší úctě ke kundám etc.). Ale slova Ježíš či Panna Maria pro část společnosti – byť čím dál víc minoritní – posvátná jsou.“ (Na Oáze s Magorem, Magorova Oáza)“... celý text
— Matematicka

---

---

Kazatel

„Já si myslím, že pro české pohany docela dobrý komentář ke knize Kazatel.“
— DědaMráz

---

Řím antituristický: Od Romula a Rema po Mussoliniho a Pasoliniho čili Kapitoly z kulturních dějin, promítnuté do městské krajiny

„Typicky Putnovsky ironické čtení o věčném městě. Spoustou tipů pro toho, kdo chce být poučenějším návštěvníkem, který i na nejprovařenějších místech Říma může najít něco nového a neznámého, co davy míjí. Psáno nejen ze znalostí místa a jeho historického, uměleckého i společenského kontextu, ale také poctivě Římem prochozené či možná, lépe řečeno, proputované.“... celý text
— SadorVládce