soukroma soukroma oblíbené citáty

☰ menu

 „ Někdy je nejsnazším řešením problému prostě jeho odstranění. (Sólo, s. 279)“
— William Boyd
„ Líp se snese trochu bytového primitivismu, než abys otročila spoustě zbytečných věcí. (Doktorka z domu Trubačů, s. 194)“
— Ilona Borská
„ Tak je to s láskou vůbec: nemilujeme, co je krásné, ale vidíme krásu v tom, co milujem. (Doktorka z domu Trubačů, s. 203)“
— Ilona Borská
„ Nedává najevo soucit, ale soucítění. Soucit jsou slova a zkormoucené tváře. Soucítění je čin. (Doktorka z domu Trubačů, s. 176)“
— Ilona Borská
„ Když člověk někam jede a nezná ani trochu tamní řeč, je nesamostatný jak dítě, pořád aby ho doprovázeli. Je jako barvoslepý na výstavě obrazů, vnímá jen obrysy, nic víc. (Doktorka z domu Trubačů, s. 202)“
— Ilona Borská
„ Co je nejdůležitější v životě?.... Žít. (z knihy Doktorka z domu Trubačů)“
— Ilona Borská
„ Člověk si vždycky najde důvod k nějakému smutku. (Doktorka z domu Trubačů, s. 199)“
— Ilona Borská
„ Člověk nemůže změnit národnost ve čtyřiceti letech, ani kdyby to bylo z lásky. (Doktorka z domu Trubačů, s. 100)“
— Ilona Borská
„ Nejhorší je ráno. Procitne do slunečního světla, do ptačího zpěvu. Na okamžik, ještě spokojená v nevědomosti, kterou ji obklopil spánek. Potom se otevře propast. Rozpomene se. Padá pozpátku do propasti, která je temná a bezedná. Umřeli. Už je nemám. Nikoho. ... Už nejsou. Kdybych prošla celý svět, otevřela všecky dveře, najdu milióny lidí, ale je už ne. Je už nikdy. ... Ještě jsou blízko, ještě rozeznám jejich tváře. Najednou se lekla: Budu si pamatovat, jak vypadali, také za rok, za deset let, jestli budu živa? ... Ve dne se člověk trochu sebere. ... V noci zaberou prášky, ukolébají tupým spánkem beze snů. Ze všeho nejhorší jsou rána. ... Celou dobu počítala se smrtí. Chyba byla jenom v jednom: počítala se svou vlastní smrtí. Ne s tím, že jí všichni zemřou a ona je všechny přežije. (Doktorka z domu Trubačů, s. 175-176)“
— Ilona Borská
„ Zdi se zbortily a ty se ptáš proč, místo aby ses pokusila znovu jej postavit. (Královna rebelka, s. 303)“
— Michelle Moran
„ Včera jsem byl chytrý a chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý a měním sám sebe.“
— Džaláleddín Balchí Rúmí
„ - Omezený život jsem si obohacovala četbou. - Jestli jste se někdy setkali s člověkem, který téměř nečte, pak pochopíte, proč na mě ... upřela prázdný pohled. Pro nečtenáře je život jen to, na co si může sáhnout a co vidí. Neznají ten úžasný pocit, když otevřete knihu a ponoříte se do světa tisíce barev, prožíváte drama lásky a nenávisti. Žijí černobíle. Strom je pro ně strom, nikdy brána do světů obývaných kouzelnými bytostmi, které mezi námi nejsou. (Královna rebelka, s. 87-88)“
— Michelle Moran
„ Tobě se nelíbí, že jsi nezávislý. Chceš víc, sám jsi to přece říkal. Toužíš se něčemu oddat, zaslíbit. Chceš cítit, že existuje jediná pravda, za kterou můžeš mašírovat, hned za nejbližší zatáčkou, mezi stromy. Jsi jako já. (Hry špionů, s. 281)“
— Adam Brookes
„ O mnoha věcech toho víme mnohem víc než naši prarodiče, ale dělá z nás ten nadbytek informací moudřejší lidi? (Krev v jezeře, s.194)“
— Leena Lehtolainen
„ Každý plán měl nějaký háček. Některé plány sestávaly takřka výhradně z háčků. (Garou aneb Ovce znovu vyšetřují, s. 200)“
— Leonie Swann
„ Lidé byli přesvědčeni, že přemýšlejí víc než jiní tvorové. Byl to omyl. I ovcím se neustále honily hlavou hluboké, huňaté myšlenky. Ale lidé měli ruce, jimiž mohli své myšlenky uchopit, zachytit je, vytvarovat, stáhnout je z nadýchaného světa idejí na pastvinu života, zapsat a předat dál od hlavy k hlavě a od dlaně k dlani. (Garou aneb Ovce znovu vyšetřují, s. 211)“
— Leonie Swann
„ Láska je krutý a strašlivý pán. Milující člověk ztratí pro objekt své lásky své já, avšak tím se stává neblahým otrokem toho nejrozmarnějšího ze všech božstev. (Tajná historie, s. 48)“
— Donna Tartt
„ Průměrný intelekt zkrátka není schopen reprodukovat obsah nadřazené mysli. (Tajná historie, s. 47)“
— Donna Tartt
„ Pokud jde o mě, typickým znakem moderního uvažování je právě záliba v odbíhání od tématu. ... Zatímco moderní mysl uvažuje rozvláčně a nevyzpytatelně, klasická mysl postupuje k cíli přímočaře, vytrvale a neúhybně. S takovým druhem inteligence se dnes nesetkáváme často. (Tajná historie, s. 40)“
— Donna Tartt
„ Šílenost děsí lidi setsakra víc než výska, váha nebo velikost svalů. (Vrahem může být kdokoliv: Město, které stojí za návštěvu, s. 372)“
— Jeffery Deaver
„ Ostražité poctivce si lidé oškliví mnohem víc než sebejisté lháře. (Vrahem může být kdokoliv, Dvojí obvinění, s. 150)“
— Jeffery Deaver
„ Tragédie milujeme stejně jako milostné příběhy a téměř stejně jako sex. (Vrahem může být kdokoliv, Dvojí obvinění, s. 149)“
— Jeffery Deaver
„ Obtížnost formulace není důvodem, proč neformulovat vůbec. (Neklid, s. 15)“
— Jeffery Deaver
„ Člověk má dělat, k čemu je předurčen, a neměnit směr kvůli nikomu, kromě sebe samotného. (Prázdné křeslo, s. 195)“
— Jeffery Deaver
„ Dnešek je konec jejího horizontu. Ale každý den se stane dneškem, když k němu dospějete. (Půlnoční linka, s. 224)“
— Lee Child
„ "Jak důležitý je u ženy obličej?"..."Trochu patrně ano, ale nejvíc mi záleží na očích. Buď je někdo doma, nebo není. Buď se vám chce zaklepat na dveře, nebo nechce." (Půlnoční linka, s. 273)“
— Lee Child
„ Kainis si poprvé letmo ověřila, že nádherné rysy a elegantní oblečení sice pomáhají, ale skutečně krásný vzhled přesto závisí na šťastném rozpoložení nitra. (Cesta ctnosti, s. 45)“
— Lindsey Davis
„ Život mě naučil, že existují dvě věci, do nichž v žádném případě není radno strkat nos: tajnosti žen a tajemství ukrytá za příliš dobře opevněnými zdmi. Ve srovnání s nimi jsou staré nerozluštitelné rukopisy, čarodějná zaklínadla a sekty hádankami pro děti. (Zbav nás od zlého, s. 256)“
— Romain Sardou
„ Celé dny jen přemýšlel, takže lidé o něm říkali, že tráví život mezi svýma ušima. (Zbav nás od zlého, s. 49)“
— Romain Sardou
„ Být nepříjemný ještě není zločin. (Taková je vražda, s. 281)“
— Ann Granger
„ Ve dvaceti před sebou máme pořád tolik času, že nám ho připadá dost pro stovku zaváhání a pro stovku vnuknutí a přezkoumání - vytáhneme si kartu a okamžitě se musíme rozhodnout, jestli si ji necháme a tu další odhodíme, nebo jestli odhodíme tu první a necháme si tu druhou. A než se nadějeme a balíček je prázdný a naše rozhodnutí budou náš život formovat několik dalších desetiletí. (Pravidla zdvořilosti, s. 333)“
— Amor Towles
„ V Evropě sice rok 1939 přinesl začátek války, ale pro Ameriku znamenal konec krize. Zatímco oni anektovali a ustupovali, my jsme zatápěli v ocelárnách, znovu rozjížděli výrobní linky a připravovali se na uspokojení celosvětové poptávky po zbraních a střelivu. V prosinci 1940, když padla Francie a Luftwaffe bombardovala Londýn, v Americe Irving Berlin pozoroval třpytící se koruny stromů a děti naslouchající ve sněhu rolničkám saní. Tak daleko jsme byli od druhé světové války. (Pravidla zdvořilosti, s. 326)“
— Amor Towles
„ Kdybychom se zamilovávali jen do lidí, kteří se k nám dokonale hodí, nebyl by kolem lásky takový poprask. (Pravidla zdvořilosti, s. 307)“
— Amor Towles
„ Většina lidí má víc potřeb než tužeb. Proto žijí takové životy jako žijí. Ale svět řídí ti, jejichž přání převládají nad jejich potřebami. (Pravidla zdvořilosti, s. 269)“
— Amor Towles
„ Projevem velkorysosti zodpovědnost člověka vůči druhému zříkakdy končí, spíše jím začíná. (Pravidla zdvořilosti, s. 79)“
— Amor Towles
„ Bylo jí padesát a tento věk jí přikazoval, aby se ve svých rozhodnutích už nemýlila. (Záhada Henriho Picka, s. 167)“
— David Foenkinos
„ V tom tkví krása slz; mohou mít dva protikladné významy. Pláčeme bolestí, pláčeme štěstím. Jen málo tělených projevů má dvě tváře, jakoby měly zhmotňovat zmatek. (Záhada Henriho Picka, s. 165)“
— David Foenkinos
„ Jako kdyby dojít uznání znamenalo dojí pochopení. Nikdo nikdy nedojde pochopení, a spisovatelé už vůbec ne. Bloudí v říších kulhavých citů a pocitů a většinu času nerozumějí ani sami sobě. (Záhada Henriho Picka, s. 99)“
— David Foenkinos
„ Nerad myslel na spoušť, kterou za sebou zanechal, ale v určitém věku vám pocit neodkladnosti nedovolí odmítat rozkoš. (Záhada Henriho Picka, s. 81)“
— David Foenkinos
„ To je výsada umělců: zanechají dílo a tím spoutají smrt. (Záhada Henriho Picka, s. 79)“
— David Foenkinos