Donna Tartt citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1963

Citáty (26)

„Byla zlatou nitkou, která se vinula úplně vším, lupou, která zvětšovala krásu, takže celý svět vypadal ve vztahu k ní, k ní jediné, jako proměněný.“ — Stehlík

„Co když je to všechno přednastavený? Co když naše špatnosti a chyby jsou právě to, co předurčuje náš osud a co nás nakonec přivede k dobru? Co když se tam někdo z nás ani jinak dostat nemůže?“ — Stehlík

„Co když srdce, z vlastních nepochopitelných důvodů, člověka záměrně, v jakémsi oblaku oslepujícího jasu, odvede od zdraví, rodinného života, občanských povinností, výrazných společenských vazeb a vůbec všech těch ohraných, obecně uznávaných ctností a namísto toho jej nasměruje přímo do centra té překrásné záře úpadku, sebezničení, katastrofy? Když vás vaše nejniternější já zpěvavě přemlouvá k tomu, abyste vstoupili přímo do planoucího ohně, není lepší se k němu otočit zády? Ucpat si uši voskem? Ignorovat všechnu tu zvrhlou nádheru, o níž vaše srdce vyřvává? Nastavit si kurz, který vás poctivě přivede k normě?“ — Stehlík

„Člověk upadne v zapomnění jako nic. Ale až do skonání věků - tak dlouho, dokud se budou psát lidské dějiny, dokud neroztají polární čepičky a ulice Amsterdamu nezalije voda - se bude pamatovat na obraz a truchlit pro něj. Komu sejde na jménech Turků, kteří vyhodili do vzduchu střechu Parthenónu? Mullahů, kteří nařídili zničení bamjánských Buddhů? Přesto, ať jsou živí, či mrtví: jejich skutky přežívají. Jde o ten nejhorší druh nesmrtelnosti. Ať záměrně, či ne: zhasl jsem světlo v srdci světa.“ — Stehlík

„Děti pokřikující a dovádějící na hřišti bez nejmenšího ponětí o tom, jaká budoucí pekla je čekají: nudná zaměstnání, zhoubné hypotéky, nešťastná manželství, padající vlasy a umělé kyčelní klouby, osamělé šálky kávy v prázdném domě a kolostomický sáček v nemocnici.“ — Stehlík

„Existuje řád a my jsme jeho součástí. Jenže když se v téhle představě řádu začnete trochu vrtat, narazíte na prázdnotu tak temnou, že bezpodmínečně zničí všechno, na co jste kdy pohlédli a považovali to za světlo.“ — Stehlík

„Jak to, že když tak zřetelně vidím, že všechno, co miluju a co mě zajímá, je pouhá iluze, mám přesto pocit, že kvůli ničemu jinému nestojí za to žít?“ — Stehlík

„Je lepší se nikdy nenarodit než se narodit do téhle žumpy. Do jímky plné nemocničních lůžek, rakví a zlomených srdcí. Bez možnosti propuštění, odvolání či přeonačení...“ — Stehlík

„Kdybych mohl cestovat v čase, tak bych ten řetízek bez rozmýšlení přecvakl a ani na okamžik by mi nevadilo, že by obraz nikdy nevznikl.“ — Stehlík

„Láska je krutý a strašlivý pán. Milující člověk ztratí pro objekt své lásky své já, avšak tím se stává neblahým otrokem toho nejrozmarnějšího ze všech božstev. (Tajná historie, s. 48)“

„Lidé holdují hazardu, hrají golf, pěstují kytky na zahradě, obchodují na burze, milují se, kupují nová auta, cvičí jógu, pracují, modlí se, přestavují domácnost, rozčilují se u zpráv, rozmazlují děti, drbou o sousedech, pročítají recenze na restaurace, zakládají charitativní organizace, podporují politické kandidáty, chodí na U. S. Open, obědvají, cestují, rozptylují se všelijakými elektronickými přístroji a zařízeními a nepřetržitě se ze všech stran zavalují informacemi, texty, komunikací a zábavou ve snaze na to zapomenout: na to, kde jsme, na to, co jsme. Ale pokud si na to pořádně posvítíte, nedá se to nijak okecat. Prohnilost skrz naskrz. Odkroutit si čas v kanceláři; svědomitě zplodit dva a půl potomka; zdvořile se usmívat na večírku na odchodnou do důchodu; pak žužlat povlečení a dusit se nakládanými broskvemi v pečovatelském domě. Je lepší se vůbec nenarodit: nikdy nemuset nic chtít, nikdy nemuset v nic doufat.“ — Stehlík

„Možná je štěstí stejné jako smůla a taky nějakou dobu trvá, než si na ně člověk zvykne. V první chvíli necítíte nic. Přijde to až později.“ — Stehlík

„Náhoda nehraje fér hru, říkal s oblibou táta. ... Někde někdo prohlásil, že náhoda je jen prostředek, jímž si Bůh chrání anonymitu. (Stehlík, s. 665/716)“

„Nejde o velkolepost celého světa, jde o velkolepost, která sice v rámci světa existuje, ale svět jí nerozumí. O to první prchavé zahlédnutí ryzí jinakosti, v jejíž přítomnosti rozkvetete a pak už kvetete dál a dál. O to vnitřní já, o které nestojíte. O srdce, které nezměníte.“ — Stehlík

„Nikdo mě nikdy nedokáže přesvědčit o tom, že život je jakési úžasné a uspokojivé potěšení. Protože pravda je ta, že život je katastrofa. Sama prostá skutečnost existence - to, že chodíme z místa na místo, snažíme se nakrmit, najít si přátele a vůbec všechno to ostatní - je katastrofa.“ — Stehlík

„Obrovské soužení, jemuž teprve začínám rozumět: nikdo nemá možnost si vybrat vlastní srdce.“ — Stehlík

„Ona sama, její snové dětské já, byla ztotožněním ušlechtilosti a katastrofy, oním morfiovým lízátkem, po němž jsem tolik let prahl.“ — Stehlík

„Pokud jde o mě, typickým znakem moderního uvažování je právě záliba v odbíhání od tématu. ... Zatímco moderní mysl uvažuje rozvláčně a nevyzpytatelně, klasická mysl postupuje k cíli přímočaře, vytrvale a neúhybně. S takovým druhem inteligence se dnes nesetkáváme často. (Tajná historie, s. 40)“

„Pokud nás definují naše tajemství, a nikoli tvář, kterou ukazujeme světu, potom pro mě byl Stehlík tajemstvím, které mě vyzdvihlo nad hladinu života a umožnilo mi poznat, kdo vlastně jsem.“ — Stehlík

„Poškození je nedílnou součástí půvabu, dívčiny skvrnité tváře.“ — Stehlík

„Pro lidi - spoutané biologií - neexistuje útěcha: chvíli žijeme, chvíli tady otravujeme a pak umřeme a shnijeme v zemi jako odpadky. Čas nás všechny velice rychle zničí.“ — Stehlík

„Protože, jestli z dobrejch činů může někdy vzejít zlo...? Kde je řečeno, že ze špatnejch činů taky vždycky vzejde jenom zlo? Třeba někdy... jsou ty špatný činy vlastně dobrý? Třeba se můžeš vydat špatnou cestou, a přesto se nakonec dostaneš tam, kam jsi chtěl? Anebo, když to řeknu jinak: třeba někdy úplně všechno poděláš, a nakonec to stejně dobře dopadne?“ — Stehlík

„Protože... linie krásy je zkrátka linie krásy. Nezáleží na tom, jestli je stokrát oxeroxovaná.“ — Stehlík

„Průměrný intelekt zkrátka není schopen reprodukovat obsah nadřazené mysli. (Tajná historie, s. 47)“

„V případě krásné holky bych se mohl utěšovat tím, že bych na ni nikdy neměl; skutečnost, že mě takhle sužovala a pronásledovala i její obyčejnost, neblaze naznačovala lásku přesahující pouhou tělesnou náklonnost...“ — Stehlík

„Zní to praštěně, ale byla bych naprosto šťastná, kdybych mohla až do konce života koukat jen na těch pár obrazů. Nedokážu si představit lepší způsob, jak se připravit o rozum.“ — Stehlík