meluzena meluzena oblíbené citáty

☰ menu

 „ Kočky jsou ve skutečnosti silně ekologicky založené. Například: a) Kočky nikdy nepoužívají spreje obsahující freony a neohrožují tedy ozónovou vrstvu. b) Kočky neloví tuleně. Lovily by je, kdyby věděly, co to tuleni jsou a kde je najít. Jenže to nevědí, a tudíž je všechno v pořádku. c) Totéž platí o velrybách. Lidé možná kočky krmí velrybím masem, ovšem kočky o tom nemají ani potuchy. Stejně tak by jim chutnal sekaný velrybář. (...) Kočky však mají i stinné ekologické stránky: a) Všechny kočky trvají na tom, že musí mít kožich z pravé kůže.“
— Terry Pratchett
„ Kočky se velmi rychle rozšířily po celém světě s výjimkou Austrálie, která jim ujela při kontinentálním driftu.“
— Terry Pratchett
„ Lidé na horách zjevně hledali cosi, o čem se domnívali, že to kdysi dávno ztratili. (Celý život)“
— Robert Seethaler
„ Každý ví, že jednou zemře, ale nikdo tomu nevěří. Kdybychom věřili, dělali bychom všechno úplně jinak. Ale existuje lepší přístup. Vědět, že zemřeš, a být na smrt kdykoli PŘIPRAVENÝ. To je mnohem lepší. S tím vědomím dokážeš svůj život mnohem lépe naplnit. Dělej to jako buddhisté. Každý den se poraď s ptáčkem, který ti sedí na rameni, a ptej se: Je dnešní den mým posledním? Jsem připravený? Dělám to, co dělat mám? Jsem člověkem, jímž chci být? ...Víš, trik je v tom, že když budeš opravdu naslouchat ptáčkovi na svém rameni, KDYŽ SE SMÍŘÍŠ S TÍM, ŽE MŮŽEŠ KDYKOLI ZEMŘÍT - možná nebudeš tak ctižádostivý. (Morrie Schwartz - Úterky s Morriem)“
— Mitch Albom
„ Bůh má důvod, proč omezuje délku lidského života: aby byl každý náš den vzácný.“
— Mitch Albom
„ Stáli u nemocničního okna a snažili se pochopit neštěstí, které Míšu potkalo. Možná se uhodila do hlavy a poškodila si tak všechna důležitá centra: řeči, chuti do života, radosti ze života, neopakovatelnosti života. (Pravěk a jiné časy)“
— Olga Tokarczuk
„ Den byl krátký, jako by byl nemocný a neměl sílu dojít až do konce. (Pravěk a jiné časy)“
— Olga Tokarczuk
„ Domov důchodců nebyl postaven starým způsobem a neměl žádná okna na server, jako by se ti, co jej postavili, snažili vzepřít čtvrté, nejtmavší části světa, aby nekazili starouškům náladu. (Pravěk a jiné časy)“
— Olga Tokarczuk
„ Všechno pomine. Moudrý Člověk to ví od samotného začátku a ničeho nelituje.“
— Olga Tokarczuk
„ Nejlepší způsob, jak se zbavit nočních můr, je převyprávět je do záchodové mísy a pak spláchnout.“
— Olga Tokarczuk
„ Sam mi dokonce i poradila, jak se chovat k dívce na prvním rande, což bylo moc zajímavé. Řekla, že dívce jako Mary Elizabeth bych neměl říkat, že je hezká. Měl bych jí pochválit šaty, protože to, jak se oblékla, je její volba, zatímco obličej si nevybrala. (Ten, kdo stojí v koutě)“
— Stephen Chbosky
„ Přijímáme tu lásku, kterou si myslíme, že si zasloužíme. (Ten, kdo stojí v koutě)“
— Stephen Chbosky
„ I když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme. (Ten, kdo stojí v koutě)“
— Stephen Chbosky
„ A i když je na tom třeba někdo daleko hůř, nic to nezmění na tom, že ty jsi na tom zrovna takhle. (Ten, kdo stojí v koutě)“
— Stephen Chbosky
„ Uvědomuje si tu nespokojenost, kterou doma měli, ten mráček na Aršulině tváři, obyčejně krásné jako hladina. To přejde. To je teď jisté. Pochopil. To přejde toho dne, kdy bude v Aubignanu, v posledním domě, v Panturlově domě, položen na stůl pecen, teplý a těžký pecen, chléb, který si vyrobí oni sami, oni tři: on, Aršula a země. (Hlasy země)“
— Jean Giono
„ Dlaždice byly čisté a umyté a u škopku na nádobí, v široké puklině, přetínající dlaždice až k černé hlíně, vypučela zeleňoučká bylinka s těžkou květnou hlavičkou. (Aršula si ji tam nechávala pro potěšení. Říká jí Kateřina a mluví s ní, když umývá nádobí.) (Hlasy země)“
— Jean Giono
„ Na louce se zavlnila tráva a vítr to nebyl; proto Panturle uviděl užovku; byla oděna novým hávem a čile se vlnila svou cestou. Když doběhla na konec louky, vrátila se; bylo vidět, že nemá na práci nic jiného, než plavat celým tělem ve svěží zeleni. (Hlasy země)“
— Jean Giono
„ Číhaje na lišku Panturle zachytil vítr, krásný, silný vítr, pěkně prudký a svobodný, ne ten větřík, pohrávající si s míčkem, nýbrž krásný vichr s širokými plecemi, vrážející do všeho, co v kraji potká. Když jej tak viděl, Panturle si řekl: ‚Tenhleten, to je pašák!‘ (Hlasy země)“
— Jean Giono
„ Mlčící neznamená moudrý. Jsou zamčené zásuvky, byť jsou prázdné.“
— Jean Giono
„ Bída je jediné břemeno, které je tím těžší, čím déle ho nosíme.“
— Jean Giono
„ Mary, řeknu Edně, aby ti přichystala nějaké nové šaty. / Na těchhle není nic špatnýho. / Jsou to ty jediné co máš viď? / No mám taky jen jedno tělo. (Barva mléka)“
— Nell Leyshon
„ Otec stisk klouby na rukou, až mu zbělely, zůstal stát a upřel na mě tvrdé oči: ‚Ještě máš mléko na bradě. Nevíš vůbec, co je věda, a jak to v ní chodí. Připomenu ti jenom velikána ze svého oboru, Galilea: I křivá čára může být nejkratší spojnicí mezi dvěma body - narazíme-li na překážky.‘ (Moji dvojníci)“
— Miroslav Skála
„ Já taky hltám. I když teď nikdy nehladovím, pamatuju hlad, a tak občas zoufale, bezmyšlenkovitě hltám, jako bych najednou moh sníst všechna ta pořádná jídla, která jsem nedostal v dětství. . (Jasno lepo podstín zhyna)“
— Sara Baume
„ A stejně tě musím obdivovat, jak se chováš podle svého. Nechci z tebe udělat takovou tu hračku na baterky, která ťape a ňafá, když jí zmáčkneš knoflík. Neměl jsem ti říkat fuj. Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kritéria, když mně to, že jsem člověk, nikdy nic dobrého nepřineslo. (Jasno lepo podstín zhyna)“
— Sara Baume
„ Brzy se v obchodech objeví bachraté oranžové dýně (...) a plastové masky na gumičku s dírama pro oči. Brzy nastane čas, kdy být pochmurný a strašidelný, podivný a zpotovřený je skoro přijatelné. (Jasno lepo podstín zhyna)“
— Sara Baume
„ Za odlivu vidíme brodivé ptáky, jak ostrými zobáky rozrývají bahno a drancují podzemní civilizaci slaných organismů. A za přílivu vidíme dvojice kachen, vždycky v páru. Kachny jsou jako ponožky. Když máte jen jednu, tak něco nehraje. (Jasno lepo podstín zhyna)“
— Sara Baume
„ Jsem už starý na to, abych začínal znovu, a ještě moc mladý, než abych to vzdal.“
— Sara Baume
„ Esk brzy přišla na to, že život v malé chaloupce je až zbytečně prostý. Tak například zjistila, že kozy nemají jména. „Ale ony by měly mít jména!“ prohlásila zapáleně. - „No, řekla bych, že se jmenují kozy,“ řekla Bábi trochu bezradně. Kozy mezi sebou používaly jména, to věděla, ale byla to jména typu „koza, co je moje matka“, „koza, co je moje dítě“, „kozel, co je vůdce stáda“ a tucet dalších podobných jmen, mezi nimiž nechyběla ani taková jako „koza, co je tamta koza“.“
— Terry Pratchett
„ V horách Beraní hlavy bylo pěkných rovných míst až až, ale potíž byla v tom, že většina z nich byla položena svisle.“
— Terry Pratchett
„ Čarodějky jsou všeobecně velmi opatrné na to, co říkají. Nikdy si nemůžete být dost jistí, co slova udělají, když se vám dostanou z doslechu.“
— Terry Pratchett
„ Z koně je hnojivo a další koně. Z traktoru jsou jenom účty. (Lékařka)“
— Noah Gordon
„ Ne, to není žádný žertík. Kdybych chtěla vtipkovat, tak vám řeknu, že slepec nakráčel do baru. A do stolu. A do několika židlí.“
— Fredrik Backman
„ Nová auta voní po měkké kůži – pravý opak toho, jak jsou cítit staré popraskané sedačky u babičky doma. Else se líbí obojí, i když nemá kůži ráda. Spíš než na sedačkách v autech by podle ní měla zůstat na zvířatech. Je to složité. Trošku pokrytecké. Ale Elsa na tom dělá.“
— Fredrik Backman
„ Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec. někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. A jsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno předtím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé.“
— Fredrik Backman
„ Odvážný není ten, kdo se pouští do rvačky a neví, jestli vyhraje, nebo prohraje. Odvážný je ten, kdo ví, že by vyhrál, ale nechá to být.“
— Fredrik Backman
„ Když se člověk stane rodičem, už se pak napořád cítí jako moc malá peřina. Ať se snaží přikrýt všechny sebelíp, vždycky je někomu zima.“
— Fredrik Backman
„ Člověk musí něčemu věřit. Říkala to i babička. Je to nezbytné k pochopení pohádek. Mně je k čertu ukradený, v co věříš, ale v něco věřit musíš, jinak se můžeš rovnou na všechno vykvajznout. - A to je dost možná podstata všeho.“
— Fredrik Backman
„ V životě každýho chlapa nastane chvíle, kdy se musí rozhodnout, co bude zač. Jestli po sobě nechá šlapat, nebo ne. Kdo tomu nerozumí, nemůže rozumět ani těmhle chlapům.“
— Fredrik Backman
„ Jakou má asi cenu sebrat se a dojít si všechno koupit? Jaká je pak hodnota člověka?“
— Fredrik Backman
„ Dneska už lidi neumějí uvařit poctivý kafe. Stejně jako už nikdo nepíše rukou. Na psaní mají počítače a espreso jim vaří stroje. A kam asi směřuje společnost, kde už nikdo neumí psát rukou ani uvařit kafe?“
— Fredrik Backman