Janadvorackova
komentáře u částí děl
Jednoduché, i trochu předvídatelné. Ale výborné. Hlavně v audio podobě.
Jde hlavně o atmosféru, která je od začátku do dvou třetin výborná. Pak se to trochu sekne a konec krapánek vyšumí, ale není to špatná povídka.
Úsměvná situace ghůla, dvou upírů a vlkodlaka po jaderné apokalypse.
Přeživší lidé zalezlí pod zemí, ale příroda se pomalu vrací.
No a na povrchu ti výše jmenovaní zatím čekají :)...
Moc se mi líbil ten humor a atmosféra.
No, je to trochu jinak, ale rozhodně od pravdy ne až tak daleko.
Znepokojivé, na jednu stranu. Na druhou by oba zasluhovali na budku.
A duch taky.
Strašně mi kručelo v bříšku, když jsem povídku poslouchala. Bylo to už takhle později večer - včera. No a já přes léto trochu hubnu, respektive mám furt hlad, protože to jsou samé saláty a jogurty, jo. Musli a všecky tyhle zdravé věci. Nic proti nim, já to miluju. Kdo snědl za léto dvacet kilo melounů, ať zvedne ruku. Ale není to MASO. A SEJRA. A DOMÁCÍ MAJONÉZA. Já tyhle věci přes léto neriskuju.
Jenomže v povídce popisovali křupavou kůrčičku a lahodný vnitřek. A ty pocity slasti, že i když mi bylo jasné, čím se hrdinové krmí, bylo mi to jedno.
MĚLA JSEM HLAD.
Klasika. Film nám pustila babička, když nám bylo osm. Hlídala tehdy mě a sestřenici.
A bydlela v posledním patře domu - naše babča.
No a v průběhu noci začalo pršet. A kapky dopadaly na plech na střeše a znělo to jako zuřivé zobání znepokojených ptáčků :)... Povídka mi to živě připomněla. Pokoj, v němž se hemží křídla a řvoucí děti. Jo, také jsme se sestřenicí řvaly :) a na záchod jsme chodily spolu :).
Hm, tak to jsem z toho jelen.
Proč nemusela platit daně? Na co potřebovala jed? Vždyť pro něj šla dýl, než... K čemu byla zmínka o malování na porcelán. Furt jsem čekala, že se něco stane, ale krom tajemné divné staré slečny se nedělo nic. Nejspíš jsem nepochopila :).
Mazec.
Trochu divnej konec, tedy tu část před koncem, jo? Ale jinak, mazec.
Jde o poměrně blbý způsob hodnocení, zavádějící, ale ta, už novela, je výborná, takže jí mé kecy určitě hvězdy neuberou :).
Začátek vtáhne do děje atmosférou, úžasně barvitě popsaný pocit osamění v ne úplně vlídném prostředí. Pak takové ty chvíle, kdy je hrdina v nebezpečí, ale zatím o tom neví. No a pak takové, kdy už to ví :).
Jedna z těch lepších ve sbírce.
Pozor, povídka obsahuje zákeřnou kočku :).
Na motiv povídky byla natočena i jedna z epizod seriálu "Krajní meze."
Skvělý kousek. Slyšela jsem tuhle novelu v audio verzi.
Načteno Martinem Myšičkou.
Odposlechnuto jako audiokniha, vlastně povídka :). Knihu jsem zatím nečetla.
Přiběh je přesně jako jeho hrdina - ve své složitosti hrozně jednoduchý, nebo opačně?
A v kontextu naší doby smutný.
Podle povídky vznikla též jedna z epizod seriálu "Krajní meze."
Trochu variace na...jeden film, jehož název by to celé prozradil... a ještě něco navíc.
Krátká a vtipná povídka. Námět pohádkový, ale nenásilný. A má pointu, tu já u povídek ráda :).
Nevlezla bych tam ani náhodou. Až na představě toho, co se dělo "dole," si mohl čtenář udělat skvělou představu, jak si krysy své útočiště pěkně zařídily :). A ten konec se sice dal předvídat, ale chybu neměl.
Na větvi z toho nejsem, bohužel. Film si pamatuji matně, vlastně jen ty včely? Ale neděsilo mě to. Právě ten neuvěřitelný konec a vrstva popisů pořád stejných míst... Mám se bát? Čeho? Oživlého mýtu? No a? Kolem se děje tolik reálnějších hnusáren...
V "První knize krve" měl lepší povídku.
Asi to pro mě prostě nemělo správnou atmosféru.