Ptáci / Vtáci
Povídka od:
Daphne du Maurier
Z knihy:
Tichá hrůza, Alfred Hitchcock 1 – Má oblíbená strašidla (20 povídek), Moje najmilšie strašidlá (21 poviedok), Ptáci a jiné povídky
Tato povídka vychází z odvěkých obav člověka z toho, že se mu příroda vymkne z rukou. Popisuje situaci, kdy ptáci začali bezdůvodně útočit na lidi a zabíjet.
The Birds
Rok vydání originálu: 1952
Komentáře (21)
Přidat komentář
Poviedka, ktorá dala zbierke názov. Najznámejšia, sfilmovaná… a podľa mňa najslabšia zo z knihy. Pri opakovanom čítaní som si ju nechávala ako najhoršie na koniec. Prečo? Za prvé, z osobných dôvodov. Na vtákoch mi nikdy nepripadalo nič desivé. Za druhé mi veľmi chýbal dôvod, prečo sa vtáctvo sveta z ničoho nič rozhodlo vykynožiť ľudstvo. Kvôli potrave? Ale choďte, to by, po prvé, nejednali samovražedne, a po druhé, bylinožravé druhy by si asi veľmi nepochutili. A za tretie sa mi nepáčilo, ako sa im v rekordne rýchlom čase ľudstvo vykynožiť naozaj podarilo, s výnimkou hlavného hrdinu a jeho rodiny. Ibaže by niekde skryte prežívali ďalšie skupinky neschopné sa spojiť so zvyškom sveta, podobne ako on. No nechápme sa zle, ani toto nebola zlá poviedka. Boj s vtáctvom a hrdinova vynaliezavosť v prežití sú zaujímavé. No v porovnaní s ostatnými kúskami pokrivkáva.
Autorka si dává načas a pomalu, ale jistě nás vtahuje do děje svého děsivého příběhu, který je strašidelný právě tím, že by se mohl klidně stát. Mezi klasická díla se horor Ptáci zcela určitě dostal díky výtečnému filmovému zpracování mistra strachu a napětí Alfreda Hitchcocka.
Velmi příjemná povídka k poslechu ve formě audia. Od začátku upoutala pozornost a držela ji až do konce.
Ptáci - jako ta zvířata - mi vždycky po delším pozorování přijdou docela děsiví, takže jsem si povídku docela užila. Jednoduchý a přímý příběh bez zbytečnýho vysvětlování.
Asi nejznámější a nejslavnější povídka autorky. Home invasion o rodince válečného veterána Nata Hockena, která se brání před útoky ptáků v zabarikádovaném domku na pobřeží. Velmi atmosférická, úderná a bezútěšná povídka. Určitě se právem řadí mezi klasiku povídkového hororu.
Síla téhle povídky je především v její délce. Tedy, její nijaké délce. Protože díky tomu může apokalypsa začít hned a nic jí nezdržuje. (Při čtení jsem si vzpomněla na zážitek, kdy jsem vyšla z domu na ulici a všude na stromech podél ulice seděly straky. A začaly všechny řvát a jak jsem je zaregistrovala, zvedli se...jsem myslela, že hodim něco do kalhot!) Až do drsného konce, který se následně víc rozjede po dočtení v hlavě.
Napsané moc dobře. Dala jsem mamce jednu knihu od autorky jako dárek. Děkuji za potvrzení, že si jí mohu v klidu půjčit a přečíst :)
(Čteno ve sbírce Tichá hrůza.)
Ptačí apokalypsa se blíží opravdu nenápadně, kdo zaváhal se zajištěním úkrytu, nepřežil. Jedna z nejlepších hororových povídek minulého století.
Rozhodně nejlepší povídka celé knihy. V porovnání s ostatními je rychlá, má spád a neuvěřitelné napětí. A zlověstný závěr celou povídku už jen korunuje..5*.
Nadčasová povídka, která díky své atmosféře skvěle funguje i dnes. Nic se tu složitě nevysvětluje, prostě se stane, že ptáci začnou být agresivní a z počátečního údivu příběh postupně graduje v hrůzu a bezvýchodnost, kterou sledujeme očima rodiny Nata Hockena.
Na svou dobu velmi působivá "postapo" povídka. Daří se jí vyvolat obavy z něčeho, co v nás obavy obvykle vůbec nevyvolává. Hitchcockův film je na svou dobu také skvělý, ale co do atmosféry slabší než povídka.
Určite to nie je zlá poviedka... ale ani geniálna. Slávny Hitchcockov film s ňou prekvapivo (a možno ani nie) nemá veľa spoločného. Snáď len ponurú ostrovnú výpravu a útoky operencov na ľudí. Inak je dej filmu o dosť iný, než dej poviedky. Tej nemožno uprieť naturalistickú atmosféru, ani viacero mrazivých momentov. Ale určite nejde o najlepšiu poviedku Daphne du Maurier. Film ma bavil viac.
Film je proti povídce jen čajíček pro milovníky pohyblivých obrázků. Ale povídka je tak skvěle vygradovaná a uvěřitelná, že už ji nikdy nechci slyšet znova.
Klasika. Film nám pustila babička, když nám bylo osm. Hlídala tehdy mě a sestřenici.
A bydlela v posledním patře domu - naše babča.
No a v průběhu noci začalo pršet. A kapky dopadaly na plech na střeše a znělo to jako zuřivé zobání znepokojených ptáčků :)... Povídka mi to živě připomněla. Pokoj, v němž se hemží křídla a řvoucí děti. Jo, také jsme se sestřenicí řvaly :) a na záchod jsme chodily spolu :).
Excelentná poviedka! Od prvých chvíľ cítite tú mrazivosť. Napätie je budované pekne zostra, no nie je unáhlené. Miestami mi to pripomínalo dej oveľa neskôr natočeného hororu "Znamenia" (prišlo mi, ako by táto poviedka poslúžila ako inšpirácia k budovaniu atmosféry tohto filmu). Odporúčam. Ľutoval som, že dej ďalej nepokračuje, ale možno bolo dobré, že to autor ukončil v najlepšom.
Nejslavnější povídka.Samozřejmě, že na cca 30 stránkách se nedá vybudovat narůstající napětí, tak jako v kompletní knize,kterou by si tato povídka zasloužila.
Poviedka "Vtáci", ktorú v roku 1952 napísala spisovateľka Daphne du Maurier, inšpirovala režiséra Alfreda Hitchocka, aby v roku 1963 natočil rovnomenný film.