Janadvorackova
komentáře u částí děl
Skoro až ukázkově pohádkový příběh o vítězství dobra nad zlem a vině, za kterou se musí pykat :).
Prostě... banda nepřizpůsobivých osob nevalného chování a mizerné pověstí prudí obyvatele do té doby poklidně si žijící vsi. A pak se to trochu zvrtne ve vraždu.
Ale "voni si začali, tak co jako :)."
Hmmm, takhle nějak začíná všechno, co se pak zvrtne :).
U poslechu téhle knihy se fakt příjemně bavím.
Trpěla jsem. Ta ženská by si zasloužila ocenění za statečnost, že s takovým vemenem vydržela.
Nebo je to v povaze? Nevadilo jí to?
Nebo je pravda na tom, že ženská vydrží víc než zvíře?
Já bych to nedala a šla bych sedět -:))).
Hodně pravdivá záležitost o tom, jak se lidé na silnicích obecně, ne jen na dálnicích, chovají jako dobytek.
Také jsem jednou byla účastníkem možného průseru. A doteď děkuji všemu, na co běžně nevěřím, že jsme se mezi ta dvě ostatní auta vešli.
I naplánovaný den se může neplánovaně zvrhnout v naprosté peklo :). Pamatuji, jak jsem tuhle věc četla v Interkomu a vrtěla hlavou nad vším možným, co se během dne může stát.
Trochu mi to připomíná příhody zvěrolékaře Herriota :), neboť v soudní sini se lidé mnohdy chovají jako zvířata. A nejednou je třeba je krotit. Někteří se naopak nechají přesvědčit cukrem, ne bičem :) a na konci pak mnozí s vřelostí a pokorou předou jako koťata :).
"Za co jste byl odsouzen?"
"Za to, že jsem se nechal chytit."
"Odsuzuji vás na tři roky vězení. Chcete něco dodat?"
"Spíš ubrat, pane soudce."
Pro otrlé bez kostlivců ve skříni, protože cizí vždycky nejvíc láká :).
První půlka super. Ale jak se "tam" začal soukat a následně uvnitř šmejdit, už mě to nějak nebavilo.
Holt "čičina" je místo tajemné a strašidelné.
A chlapi to furt rádi objevují :).
Tohle je snad jediná časovka, u jejíhož čtení jsem si kreslila časovou osu a něco na způsob grafu. A stejně mi to bylo k ničemu -:))). Děje se dají sledovat, ale chce to sledovat opravdu pozorně. A na konci stejně nevíte, čí jste :).
Tahle povídka/novela obsahuje zdaleka nejvíc nechutných popisů prostředí čtvrti. Detaily (žvejky, šprcky a exkrementy - tak a ještě hůř) spojené s uličkami, bary, kouty, lidmi a jejich osudy...
A to aniž bych narážela na homosexuální téma - to si jede vlastní linku.
Výrazy v anotaci v uvozovkách jsou prostě citace z povídky/novely.
Nejdelší povídka ve sbírce, možná už novela.
Hrdina se plácá v bídě, přítelkyně je časem taková trochu podezřelá, ale on to nevidí. Po pokusu o zbohatnutí se rozjede příběh, v němž Jackson, s pomocí několika dalších podivných existencí, stíhá stíny svého neúspěchu přes hromadu zakouřených klubů, bordelů, kostelů, postranních uliček a špinavých dvorků.
Atmosféra oné městské části připomíná staré filmy o policajtech z drsné čtvrti :). Nechybí ale vtip a hromada naivity, kterou ovšem vidí jenom čtenář, potoky krve a nějaké to muchlování.
Obrovským kladem je "vytříbený" slangový jazyk, který tomu dává šmrnc :).
Poslech provázel takový pocit něčeho, co odvál čas. Takové té atmosféry, kdy jdete noční ulicí, kde je lampa jen každých dvacet metrů, odněkud ze sklepa se linou tiché tóny saxíku, ve vzduchu je cítit doutníček a pánům smrdí kabáty naftalínem :). Dámy vypadají spíše jako děvky, než jako dámy, i když to druhé se jim upřít nedá. Možná bývají dámamy jen přes den. A každý lepší klub má zadní místnost, kde se uzavírají obchody všeho druhu :). LIdem je jedno, co bude zítra, protože důležitý je dnešek. A chodí se spát za svítání, protože noc má svoje kouzlo.
Fakt na tohle ani trochu nejsem, ale normálně jsem u poslechu zalitovala, že jsem alespoň jednu takovou noc, (myšleno s takovou atmosférou) nikdy nezažila :).
Jak autor sám přiznal, když byl malý, lákala ho filmová studia. Potuloval se kolem, šmejdil a nahlížel. A povídka z toho tak nějak vyplynula.
Je to krátká hříčka v duchu námětu, taková slabší.
Tohle je snad nejdokonalejší zpodobnění tématu, jaké jsem kdy četla. Je trefné, jednoduché, přímočaré, přesto plné citu, který k tomu patří.
Představuji si, kde asi roste můj klásek a jak dlouho ještě bude.
Říkám už dávno, že mě horory neděsí. Krev a střeva, mozky a sliz, s tím ať jdou autoři do háje.
Nejhorší jsou právě spíš vzpomínky, slova, zvuky a vůně, které potkáte náhle a tak nečekaně, až máte chuť křičet a proklínat čas za to, že existuje.
Příběh malého kluka z povídky, který za nějakých okolností přišel o rodinu, mě fakt dostal.
Přemýšlím, kolik záznamů v trestním rejstříku můžou tak autoři hororů asi mít :). Tohle totiž vypadá, že to napsal sám život :).
Čtenáři je jasné, jak to asi dopadne, přesto text neztratil na zajímavosti.
A i úplný konec, odhalení zbytečků pravdy dokázal autor zakrývat do poslední chvíle.
Povídka skoro celou dobu šlape jako hodinky.
Bohužel pointa byla slabší, i když byla. Ale neuspokojila mě.
Kam až vás můžou dostat mindráky z tělesné nedokonalosti, o tom vypráví třetí povídka v knize.
Vnitřní pochody hlavní hrdinky jsou podané fakt perfektně. Akorát bych to nedoporučovala číst lidem před operací, (jako teď třeba sobě :), holt smolík, stalo se).
Opět výborně napsané.
Formou mailové komunikace probíhá zpověď matky v krizi (nejen víry) a starého kněze. Žena se mu svěří se vším, co ji v životě potkalo, aby si ulevila a našla vysvětlení pro věci, které se kolem ní dějí.
Ona je z věřící rodiny, z osmi dětí. Její manžel z nevěřící, ale krize nastane, když se role obrátí a manžel začne vykazovat starý známý nešvar zvaný "blbý kecy."
Téma víry je pro někoho možná citlivé, já ho moc nechápu. Do hlavy mi neleze pojetí rodiny a v případě téhle povídky zákazu antikoncepce, přestože žena porodila během pár let třeba čtyřikrát. Na jednu stranu je oslavována jako matka, na druhou ve jménu přízraku nucela furt roztahovat nohy.
Manžel hrdinky a jeho přístup k životu před a po konverzi, mě vyloženě odpuzoval a než s ním, raději bych si "ji" zašila.