Ledová cesta
Povídka od:
Robert Fabian
Z knihy:
Carpe Diem - Reedice
Nehostinná, pro člověka smrtelně nebezpečná planeta. Drsné klima s teplotami hluboko pod nulou, téměř neustávající sněhové bouře a vichry o síle uragánu. Ztracený svět obíhající kolem dávno vyhaslé hvězdy kdesi na periferii civilizovaného vesmíru. Zamrzlá jezera a moře, kontinenty pohřbené pod vrstvami ledu. Ale hlavně nekonečné pláně, kudy se jen s obtížemi prodírají obří nákladní soupravy, které zajišťují životně důležité zásobování odloučených důlních kolonií. Tisíce kilometrů a dlouhé týdny o samotě absolvují jejich řidiči v naprosté tmě a vánicích, kdy jsou i silné reflektory k ničemu. Extrémně riskantní práci a zodpovědnost za desítky tisíc tun cenného nákladu tak mnohdy nevynahradí ani vidina slušného výdělku. Zvlášť, když dopravní společnost šetří, kde se dá, poruchy jsou na denním pořádku a je téměř jisté, že záchrana nemůže nikdy dorazit včas. To se pak v hlavě i toho nejodolnějšího jedince snadno vylíhnou děsivé noční můry. A nebo je to něco víc než blouznivé třeštění?
Vyšla jako součást druhého vydání románu Carpe Diem z roku 2012. První vydání z roku 2005 ji neobsahuje.
Mazec.
Trochu divnej konec, tedy tu část před koncem, jo? Ale jinak, mazec.
Jde o poměrně blbý způsob hodnocení, zavádějící, ale ta, už novela, je výborná, takže jí mé kecy určitě hvězdy neuberou :).
Začátek vtáhne do děje atmosférou, úžasně barvitě popsaný pocit osamění v ne úplně vlídném prostředí. Pak takové ty chvíle, kdy je hrdina v nebezpečí, ale zatím o tom neví. No a pak takové, kdy už to ví :).