zuzana8816
komentáře u knih
Ráj
Abdulrazak Gurnah
Musím říct, že tato kniha pro mě nebyla šťastnou volbou. Nemohla jsem se do ní začíst, v polovině knihy, kdy děj byl stále takový monotónní jsem uvažovala, že už Ráj ani nedočtu. Nicméně jsem se prokousala až ke konci a s úlevou knihu odložila.
Pozitivně hodnotím jen prostředí, do kterého je děj knihy zasazen. Úplně odlišný styl života, než který popisují ve svých knihách američtí či evropští autoři.
Zevrubný popis obchodních cest, absence zápletky, konec bez konce...
Osobně mě kniha, jejíž autor získal Nobelovu cenu, zklamala.
Vlaštovčí kopec
Donna Everhart
Po přečtení anotace této knihy a počtu stran jsem měla obavy, zda příběhy dvou hlavních postav z jednoho pracovního tábora, kdy se může zdát, že se střídá pouze východ slunce se západem, dny jsou jeden jako druhý, nesklouznou k sáhodlouhým debatám "o ničem", ale kniha mě mile překvapila a oslovila hned v prvních kapitolách. Drsné prostředí v drsné době, rasová diskriminace a surové zacházení s lidmi... Do té doby, než se objeví nekonfliktní, lidumilný hezoun Del, který si získá sympatie všech klaďasů a neutrálních postav...
Plachá, ostýchavá, drobná Rae Lynn, která se nebojí práce a osud jí nachystal těžké časy, je druhou hrdinkou románu, kterou pro mě zůstane až do konce knihy.
Navzdory syrově laděnému ději, kdy životy lidí visí několikrát na vlásku, může mnohé zaskočit happy end, který je možná až příliš pohádkový...
Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
Rozsáhlý sociální román reflektující rasové rozdíly a sociální třídy ve společnosti nejen mezi bělochy a černochy, ale také mezi černochy samotnými - jinak se, dle slov autorky, v Americe přistupuje k americkým černochům, jinak k lidem černé pleti ze zemí Třetího světa.
Hlavní hrdinka Ifemelu si nebere ve svých článcích, kterými jsou proložené jednotlivé kapitoly, servítky. Až mi místy přišlo, že je její nevole zaměřená zejména na sociální a politický americký systém přehnaná.
Líbila se mi skladba kapitol, popis rozdílného života v rodné Nigérii a mnohými adorované Americe, sebevědomé názory... Čtivý román, na který čtenář po odložení knihy hned nezapomene.
Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Příjemná čtenářská jednohubka s typickým stylem psaní, podle kterého zaručeně poznáte rukopis Radky Třeštíkové, pokud to nebyla první kniha, kterou jste od této autorky drželi v ruce.
Hlavního protagonistu bych propleskla už po přečtení prvních kapitol, nicméné průnik autorky do světa a hlavy uznávaného, ale životem znuděného, arogantního, egoistického, bezohledného sukničkáře, je bravurní.
Skladba myšlenek, introspekce, cynický humor - opět vynikající.
Neovladatelná touha po nezletilé dívce padesátníka věčně opředeného alkoholovým oparem, odsuzujícího vše, co nevypadá jako z obálky Playboye, už bylo docela nechutné a ještě více dodávalo na konturách bezpáteřnosti hlavního protagonisty, což bylo možná cílem autorky...
Továrna na panenky
Elizabeth Macneal
Kniha mě předně zaujala svým obsahem. Umění, vášeň, závist, zvrácená posedlost, nelehká rozhodnutí - láska vykreslena v barvách temných i pastelových. Vše podbarveno historickým sociálním pozadím. Ve jménu dřiny, chudoby, chladnokrevného jednání některých postav... A samozřejmě nezapomenutelná postava ohavného Silase s dokonalým autorčiným popisem této záporné postavy. Počínaje detailním vizuálním popisem, konče jeho pokřiveným charakterem a narušenou psychikou hraničící s perverzností.
Nenáročný, leč napínavý román, od jehož stránek jsem se nemohla odtrhnout a zvědavost mi nedala spát, dokud jsem se nepročetla k poslednímu odstavci.
Klub lhářů
Mary Karr
Životní příběh autorky, jejíž dětství zabíjí jed alkoholismu obou rodičů, byť ke svým dvěma dcerám nepřistupovali vyloženě zle, nebyly fyzicky týrané. Co si ovšem sebelítost rodičů, zejména matky, která nedokázala v mládí prorazit se svým uměleckým talentem a následně jej utápěla ve sklence lihoviny, nevybrala na fyzických tělech dětí, její následky jsou navždy vepsány do psychiky i srdcí obou dětí, které nikdy nepoznaly rodinnou harmonii, skutečnou pozornost rodičů a okolnostmi byly přinuceny dospět dříve, než by bývalo bylo nutné.
Vyprávění autorky bych přirovnala k hyperbole. Chvíli velice poutavý příběh, střídá propad se zbytečně detailními a zdlouhavými popisy, které jsem občas měla tendenci přeskakovat.
Co mě, krom jiného, udivovalo byl fakt, že nikdo z protagonistů nikdy neřídil automobil ve střízlivém stavu, ale vždy byl řidič/řidička pod obraz, přestože nikdy nejeli sami...