ZajDa37 komentáře u knih

Všechny Shakespearovi básně jsou o lásce a o chtíči. A všechny jsou nádherné. Zvlášť Venuše a Adonis. Prostě je to nádherně básnické.

15.11.2016

Stále říkám, že tohle dvouautorství Shakespearovi nesvědčí. Zatím ty hry, co napsal (s čestnou výjimkou Timona Athénského) ve spolupráci, nejsou moc kvalitní. Ani tihle Dva..., prostě nejsou. Začátek je takový nijaký a konec už to moc nenapraví.

15.11.2016

Nejlepší z Shakespearových romancí. Plná odpuštění, netvorů, ztroskotání, lásky, duchů, kouzel a také nejnaivnější repliky. Ta kniha strašně připomíná Sen noci svatojánské. I když je to taková jeho drsnější verze. Zajímavý námět, hezké spojení duchů, halucinací, vidin, snů a zázraků.

"Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny."

2 15.11.2016

První část je pěkná (i když jak se to vezme), a chytl mne. Příběh k smrti žárlivého Leonta mne zajímal. A mohl by být klidně delší. Jenže druhá polovina hry se týká ztracené Perdity, a to už trochu drhne. Kdyby tam nebyla vedlejší linie s šejdířem a venkovany, tak by to spadlo do průměru.
Ale ten konec je geniální :D

15.11.2016

No, no, na jedné straně šíleně zamotaný příběh, což je klad, ale na druhé straně příšerná sázka o čest své ženy. Prostě je to Shakespearova hra, která není úplně nejlepší, ale není taky úplně nejhorší.

1 15.11.2016

Shakespeare má krásné hry. Ale tohle ne. Nevím jestli to je tím (je to pravděpodobné), že to psal ve spolupráci s jiným dramatikem. Ta hra není moc dobrá. Postavy jsou jednoznačně rozdělené na černé a bílé, příběh těká od jednoho místa k druhému a není ani moc kvalitní. A ještě v závěru deus ex machina. Tohle ne Wille, tohle ne.

1 15.11.2016

Tahle hra je velmi zvláštní. Naprosto otevřeně koresponduje s Juliem Caesarem a jde v popírání demokracie ještě dál. V postavě Coriolana otevřeně popírá demokracii a moc lidu. Coriolanus jí nevěří, myslí si o ní, že jako nehrdinští zbabělci nemají právo na názor. Ta myšlenka je děsivá. Cor. si totiž nejvíce zakládá na své odvaze a úspěších, a to mu podle něj dává právo na místo konzula. A pak když prokáže lidský cit, tak je zabit.
Můžeme spekulovat, jestli je viníkem nebo obětí.

15.11.2016

Tohle je možná ještě lepší než Romeo a Julie. Postavy jsou plastické, děj je reálný mnohem víc než RaJ. A Kleopatra, nestálá žena, vášnivá, nenávidící, taktizující, co ale v poslední chvíli dokáže prokázat hrdinství a zabít se několik dní po Antoniovi.
Oni mohli být šťastní, kdyby se nestaly dvě věci. První, museli řešit politiku a druhá, napsal to William. A to prostě znamená skvělá tragédie.

1 15.11.2016

Nejkratší Shakespearova hra. A přesto je v ní mnohé. Vražda, touha po moci, nenávist, nadpřirozeno, věštba a šílenství.
Macbeth i jeho žena jsou nadčasovými typy. On jako lehce ovlivněný a slabý muž,
"...jak kočka, co rybku chtěla, však nohu smočit ne..."
a jeho žena jako sebestředná, ctižádostivá a nakonec zcela labilní žena.
"Zmiz odporná skvrno, zmiz."
A navíc je tu ještě neodvratitelná moc osudu. Vždyť stalo by se, co se stalo, kdyby se Macbeth nesetkal s čarodějnicemi? Kdyby se nedozvěděl věštbu? Bylo by něco jinak? Možná.
"...pustá zem. Tam sejdeme se s Macbethem."

6 15.11.2016

Ta hra je depresivní, apokalyptická, černá. A všechno utrpění těch postav a poloviny úmrtí pochází z rozhodnutí jednoho nešťastného krále. Vždyť kdyby byl trochu mírnější, trochu moudřejší, tak by se to nemuselo stát.
Hra je i symbolická. Nastupující nová generace, co se žene za úspěchem za mocí a za penězi, zatímco ta starší ustupuje, odchází do pozadí a umírá.
"Nikdo nikdy nenapíše lepší tragédii, než je Lear." G. B. Shaw

A na závěr ještě jeden citát:
"Leare, Leare, na bránu bouchej, kterou jsi vpustil hloupost dovnitř a rozum ven."

3 15.11.2016

Othello, drama o žárlivosti. Nic víc není potřeba říkat. V těch slovech je řečeno všechno. Duševní muka Othella, utrpění Desdemony, i ďábelský úsměšek Jaga, který to celé zavinil. A pro mne jedno z největších zjištění téhle notoricky známé hry je zjištění, že i Jago má svého Jaga, jak říká Emilie asi v druhé polovině hry.
A každý se s žárlivostí vyrovnává po svém. Jago si třeba vztek vybíjí na Othellovi, Othello na Desdemoně. A tím se kruh uzavírá.

1 14.11.2016

Jedno z nejlepších Williamových děl. Bezesporu. To téma je nadčasové. Zrada, pomsta, ctižádost, váhavost, podlézavost. A přitom tam dokázal propašovat i to podivné nadpřirozeno zosobnění v postavě Ducha. Duch je vlastně zvláštní postava. Vybídne Hamleta, aby se pomstil, a pak už jen sleduje, jak umírají i nevinné, jen aby se pomsta naplnila. Co na to říká? Má Duch vůbec čisté úmysly?
Nejkrásnější část Hamleta jsou ale ty jeho šílené bláznovské odpovědi. Jsou tak nádherné, klaunské, hledající neznámé ve známé, neobyčejné v obyčejném.

"Pelyněk. Pelyněk."

4 14.11.2016

Celá ta hra před nás staví jednu základní otázku: Je lepší vláda vrtkavé demokracie nebo moc pevné ruky diktátora. Bez váhání odpovíte, že demokracie. Ale to Shakespearovi nestačí, dělá nám to dilema ještě složitější. Na jednu stranu postaví slabou demokracii, co se nedokáže postavit na vlastní nohy a na druhou silného vůdce, který si stojí za svým slovem, je pevný ve svých rozhodnutích a dbá na zájmy lidu. A teď se rozhodněte, co je lepší?
Shakespeare nám ani nedává odpověď. Balancuje na hraně, aby měl prostor pro obě alternativy a svůj vlastní vrchol hry nachází v pohřební řeči Bruta a Antonia nad tělem mrtvého Ceasara.
A právě na té jde nejlépe vidět ten rozpor, co jsem už předtím zdůraznil.

2 14.11.2016

Když se nad tím zamyslíte, tak je to vlastně příšerně naivní. A byl by z toho i celkem laciný a šestákový příběh, kdyby tam nebyla ta krásná hudba slov (celá první konverzace Romea s Julií, monolog o královně Mab, nebo Juliino čekání na Romea.)
Pokud ale pomineme ten naivní děj, tak je to celkem trudný příběh o tom, jak byla láska dvou mladých lidí zničena naprosto nesmyslným nepřátelstvím dvou rodů.
Jistě, tohle téma bylo mnohokrát parafrázováno, ale musíte uznat, že první byl Will.

3 14.11.2016

Shakespearova první hra o pomstě. Ještě před Hamletem nám Vilém Kopítřas ukázal, že každá msta na sebe navaluje další utrpení, to se vrství a nakonec je z toho ohromná spirála vražd, nenávisti, slz a šílenství.
Navíc ta příšerná brutalita, co se tady objevuje. Uřezání rukou, znásilnění, upečení pokrmů z masa vlastních synů, to se nikde jinde nenajde.
Musíme se zřejmě smířit s tím, že autor tak citlivých sonetů dokázal napsat i tak brutální a naturalistické dílo.

1 14.11.2016

Pořád si říkám, že Shakespearova dramata s Fletcherem nejsou moc kvalitní. Myslím, že to je zejména tím Fletcherem. Jeho scény mne vždy unavily. Tohle téma mohlo být zajímavé, kdyby ho Will zpracoval sám. Jenže to bohužel neudělal.

14.11.2016

Jindřich V., ach ten Jindra. Jak ten vyrostl od doby, kdy flámoval s Honzou po londýnských putykách. Kdo by si tehdy pomyslel, že povede vítězné tažení do Francie a vyhraje bitvu u Agincourtu. Navíc tahle hra skrývá ještě nádherné chórické promluvy, díky kterému to celé dělá neuvěřitelný dojem básnivosti a lyriky.
K tomu ještě tu názory obyčejných vojáků. To je prostě krásné dílo. Ne proto, že má geniální myšlenky, ale protože má krásný příběh.

"...jak změklé půdě tisknou pečeť kopyt..."

3 14.11.2016

Falstaff, ach Falstaff. Tak jak mne ve Veselých... nepotěšil. Tak tady jsem ho miloval. Tenhle bonviván, hýřil, pábitel a prášil mne dostal. To jeho přehánění, vtípky, humor, ironie je prostě zabijácká. A všechny ostatní postavy (i samotný princ Jindřich) jsou pro něj jenom kompars, který mu nahrává. Můžete se ptát, proč to dělá, ale Shakespeare vám dává odpověď. A to když v jedné z prvních scén Jindřich k Falstaffovi prohlásí: "užij si své babí léto."
Falstaff prostě chce žít, a to je důvod, proč má ze všeho srandu
Rozhodně jedna z nejlepších postav a nejlepších Williamových her.

1 14.11.2016

Průměr. Na Shakespeara průměr. A kdyby tam nebyla postava Levobočka, tak bych šel s hodnocením ještě níž. Ta hra je čistě historická. Můžete namítnout, že Jindřich VI. taky, ten však měl alespoň nějakou myšlenku, vývoj postav a také vás vtáhl do děje. Tohle bylo takové...nijaké. Prostě taková Shakespearova průměrná hra. Pokud začínáte s jeho historickými hrami, tak tímhle raději ne. Mohli byste si udělat špatný obrázek.

1 14.11.2016

Je to aktuální. Ano, je to aktuální, stejně jako většina Shakespearových her. Ale taky je to neobyčejně básnivé. Zřejmě nejlepší je pasáž, kdy Richard II. popisuje Anglii. I ta jeho postava je zvláštní. Ze začátku ho naprosto nenávidíte, abyste ho pak na konci litovali.
Ale na Ríšu III. to stejně nemá.

14.11.2016