Ydisara komentáře u knih
Příjemné čtení, ale chyběla mi tam závěrečná scéna - hrad se hroutí, král je v šoku a hlavní hrdinové se potutelně usmívají... To bych brala☻
Nenadchne, neurazí... znovu už si ji nepřečtu.
Za mě↓
Nutím se, abych to dočetla, i když mi dost vadí hlavní hrdinka. Z jejího dětského žvatlání bych zůstala raději uzavřená ve své sluji... A to její "můj pán", nechám se jím zašlapat do země, když si to bude přát...
Podle anotace jsem čekala souboj dvou osobností a ostré i vtipné dialogy, a místo toho jsem dostala submisivní husičku, která, když už promluvila jak bylo potřeba, šla si potom vymýt pusu mýdlem...
A zrůda? Čekala jsem, že bude alespoň zjizvený v obličeji, ne jen zarostlý vousy a vlasy...
Možná tahle kniha ukazuje tehdejší dobu reálněji než jiné knihy podobného žánru (jak už tady někdo psal; no nevím, nejsem historik), ale já tyhle knihy nečtu kvůli historické autenticitě...
Za mě palec dolů...
A jak tu někdo psal, že má kniha otevřený konec... nemá. Sice tam chybí vzletná slova o nehynoucí lásce, ale hrdina se na všechny vykašlal a jel za ní. Kdybych nevěděla, o čem je další díl, brala bych to jako dobrý konec...
Čte se to dobře, stejně jako předchozí díly, jen mě hodně štvalo (a to už v té předchozí knížce (v první to bylo docela vtipný)), že nevlastním bratrům pořád říká přezdívkama...
Zatím jsem četla dvě romantické knihy od Sandry Brown, a i když je to docela příjemné čtení, divím se, že vychází samostatně (i vzhledem k délce knih), a ne v edici Harlequin, protože přesně tam patří.
Uvidím, co ty nejen romantické knihy...
Film (i když zasazený do jiné doby) mi přišel realističtější...
Kniha byla přeslazená (takhle mě bolely zuby je u těch dvou knížek, co jsem zkusila od Steelové), hlavně na konci... spousta slaďoučkých řečí...
A nedozvěděla jsem se skoro nic o Landonově životě potom...
Muž, pro kterého stojí za to žít - byla jsem ráda, že se Francine nenechala, a když ji Giles slovně napadal, vracela mu to. Ve spoustě knížek ty ženský jen bezmocně stojí a na nic se nezmůžou. ***
Vánoční záplava - vyvážená, logická, žádné nesmysly. **
Polibky pod jmelím - kdyby trvalo 1 rok, než si dá život do pořádku, tak by to bylo reálnější, ale 5 let? Jak mohl vědět, že ona si nikoho nenajde? *
Vánoční šaráda - ta ženská se chovala přesně tak, jak jí ten chlap říkal, rozmazlený, bohatý fracek...*
Splněná věštba - konec useknutý, ale hlavně, že je tam svatba. Za mě ↓↓↓
Šampion - všechno bylo moc uspěchané, ale úvodní scéna v posteli ↑
Je jí léta posedlý, a když si ji vezme, tak s ní nechce spát, že by ho jednou stejně opustila...
Překombinované, překombinované, překombinované...
Jedna z mých prvních... Je to srdeční záležitost, tak dávám možná vyšší hodnocení, než by se patřilo... ale pro mě moc hezká knížka
Po dlouhé době skvělá knížka... jedna z nej, co jsem četla...
Můžeš dostat holku z loděnice, ale nedostaneš loděnici z holky. Dost mě štvalo, jak Teak (přestože už léta měla úspěšnou kariéru v NY), pořád dělala společenské rozdíly. Byla trochu snob...
Muž pod jmelím - myslela jsem, že v takových příbězích je láska nade vše, ale její vytrvalé odmítání kvůli strachu z rozdílného postavení, mi dost lezlo na nervy... když miluju, jdu do toho, i kdyby mě to mělo nakonec sežehnout, ne? a užiju si každou chvilku... a když bych viděla, jak cizí muž krade šperky, zavolala bych na něj ochranku, a rozhodně bych pak nebyla nervózní, že mě vyhodí, i když se ukázalo, že je to můj nový šéf...*
Ve vlčím rouchu - (pozor spoiler) byla to hezká povídka a konec byl překvapivý - nečekala jsem, že by na ni zapomněl...****
Přišlo mi to překombinované... Proč dělá takovou vědu z toho, že ji sestra chtěla s někým dát dohromady? Kdyby se jí nelíbil, tak smůla, a když se jí líbí - co na tom záleží, jak se seznámili? A když odhalila, že ji sestra lhala, proč má přijet do NY, tak proč si ještě potom myslí, že má v manželství problémy? A co měla sestra v plánu, když nečekala, že se Patience zamiluje? A když tuhle skutečnost Patience zjistila, jak to, že se nevyptávala? Chtěla ji najít a všechno si vyříkat, a pak o tom nechce mluvit. A sestry říkají, že vždycky všechno řeší narovinu, a přitom Patience utekla před Jakem z NY, místo aby zůstala a čelila "svojí touze"...
Tolik otázek a nesmyslností a to jsem to ještě ani nedočetla...
Tak dočteno... hm, odjela domů a po společně strávených týdnech, Jake řekne jenom: "nemůžu přijet"? Hlavně, že strávili spoustu času povídáním o politice, ekonomii nebo filozofii...
Jak byla Bonnie od začátku otevřená a upřímná, dost mě štvala, když mu dlouho neřekla o jeho dceři. Jsem pro to, hned říct a pokud odejde, lepší teď než později... a taky to, jak utekla, když je načapali v zimní zahradě - měla se prostě vrátit po jeho boku na večírek... a pokud jeho máma tak moc chtěla, aby se dali dohromady, měla mu říct, jak to kdysi bylo, hned na začátku, a ne až ke konci knihy...
Z počátku to bylo čtivé i zajímavé, ale po zkušenostech s jinými knížkami jsem očekávala, jaký bude konec (samozřejmě šťastný, ale jak se k němu doberou)... a moc mě zklamal. Přeskakovali se dlouhá časová období a narychlo se vyřešila vražda jeho bývalé manželky, a ještě ten domácí porod...
Byla bych raději, kdyby si k sobě prostě našli cestu a žili, a ten zbytek by se odvyprávěl v epilogu.
Na začátku jsem si říkala, dobrý, cesta na sraz, nějaké to sblížení, pak bude následovat sraz a cesta domů, a pak pokračování sbližování, když bydleli kousek od sebe. Budou se poznávat, a pak šťastný konec...
Autorka všechno zkratkovitě vyřešila už na srazu...
Při čtení jsem si pořád musela připomínat, že se děj odehrává na začátku 19. století, a ne 13. století... Prostě mi ta atmosféra celé knížky vůbec nezapadla do roku 1815...
Líbilo se mi, jakou měl Burke trpělivost. V podobných typech knih jsou muži "vášní a touhou úplně šílení", že se nedokáží ovládat. Burke byl taky "šílený vášní", ale řekl si, že je dospělí muž a ne kluk, a proto se ovládne. Na to jsem v takovéhle knížce narazila poprvé..