wersl komentáře u knih

Ne jen osud Rahel la Fermosa, ale celého židovského národa, se zračí v tomto poutavém ději...
Pravdy, které jsou napříč staletími stále aktuální "Já si jen myslím, že by to vypadalo na světě líp, kdyby jej místo válečníků řídili mudrci"... Věčný souboj mladické horlivost s moudrosti stáří "Jsi léty tak mlád, a přesto jsi dostatek poznal, kterak hloupost a divoké běsnění smete vždy znovu to, co vytvořilo staleté poznání a práce"... Přesto je na každém místě cítit naděje "Ovšem temnota je běžná a světlo je výjimkou. Ale právě v této nesmírné spoustě temna je trocha světla dvojnásobnou potěchou. Neznamenám mnoho, ale nebyl bych ničím, kdybych tuto potěchu necítil. Pevně věřím, že světlo vytrvá a že ho bude stále více. A mou povinností je, abych k tomu svou troškou přispěl"... To vše je mistrně popsáno v knize, která nutně vede k zamyšlení.

5 14.04.2017

Ani tentokráte nekončí Remarquova kniha happyendem, ve kterém by hlavní hrdinové odcházely vstříc záři zapadajícího slunce s jistotou lepší budoucnosti. A přece je v podtextu "Tří kamarádů", přes všechny hořké "prohry", cítit chuť poprat se životem, hledání světlých momentů a radosti ze života.

"Poznal jsem dost žen, ale byla to vždycky jen letmá setkání, dobrodružství, někdy příjemní hodinka, osamělý večer, útěk před sebou samým, před zoufalstvím, před prázdnotou. Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě. Chtěl jsem něco říci, ale nemoh jsem. Těžko hledá člověk slova, má-li oprvadu co říci. A i když cí, co by měl říci, pak se to stydí vyslovit. Všchna tato slova patří do minulých století. Naše doba nemá dosud pro své city vhodných slov."

5 21.09.2014

Zvrhlý, opovržení hodný přesto však poetický a milující člověk, který oplívá notnou dávkou černého humoru. Tak bych ve stručnosti popsal pana H.H. I přes zajímavou zápletku a místy nečekané zvraty jsem měl dojem, že napětí ke konci mírně upadalo. Přesto je dle mého kniha čtivá a byly chvíle kdy jsem ji jen těžko odkládal. Pokud tedy čtenář od knihy nečeká barvité líčení oplzlostí, kniha ho rozhodně nezklame.

1 10.06.2014

Mohlo by se zdá, že v poměru ke strhujícímu závěru se první půlka děje jen nesměle vleče, ale myslím, že i tato část má svůj nepopíratelný význam. Vždyť i mnohá hudba má svoje preludium, mířené právě tak aby přiblížila atmosféru a umě tak v lidech udržovalo napětí, které jak už jsem zmínil postupem času gradovalo. V neposlední řadě by byl svět ochuzen o úžasné věty, které právě v době popeleční středy nabývá skutečného významu :

"Jeho oči opakovaly jen něco, co s jeho prací už nesouviselo,
že tento popel bude nezničitelný a nesmazatelný: neshoří, protože
už je sám zbytkem ohně, nezledoví, jen se promísí se sněhem a ledem, a nevyschne
žárem slunce, protože už nelze vyschnout nad popel; nikdo z živých mu nebude
moci nikam utéci; bude obsažen v mléku, které budou pít ještě nenarozená
batolata, i v prsu, který jim jejich matky podají; zůstane v květinách, které se
rozvinou ze svých lodyh, i v pylu, jímž je opylí včely; bude i v hlubinách
země, kde se teprve mění zetlelé lesy v uhlí, a v nebeských výších, kde každý
pohled lidských očí, znásobených teleskopem, narazí na nezbadatelný obal,
kroužící kolem celého tohoto červivého pozemského jablka, v pohledu
a dechu každého člověka; a kdo si napříště položí dotaz,
z jakých látek je vzduch, který dýchá, bude povinen vzít v potaz tento popel;
bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách,
kam ještě nevkročila lidská noha; nikdo se ho nezbaví;
bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny."

Za mě palec nahoru !

2 06.03.2014

Z počátku idylicky vyhlížející příběh, (třebas kdy Karel, pohledem zamilovaného básníka, umně opěvuje i něco tak zdánlivě obyčejného, jako je schránka na dopisy) se postupem času čím dál, tím více komplikuje až nakonec končí tragicky. To vše je popsáno velice čtivými verši. Osud si s námi někdy krutě zahrává...

"Jak mají žít spolu sousedé,
města a lidé cizí,
když ani láska tří lidí k šťastnému konci nevede,
když láska seje smrt a slzy sklízí."

2 07.02.2014

Úžasná kniha, která nám nevtíravým leč zábavným způsobem nabízí přehršle lidových mouder. Třebas :

"Naštěstí všichni lidé nejsou tak hloupí, aby chtěli být za každou
cenu chytří. Lépe řečeno, dělat jak blázen a do úmoru jen proto,
abych se dopracoval zaslouženého odpočinku v pohodlí, to není
chytré; ovšem nechtít mít pohodlí k odpočinku a nepracovat tudíž
vůbec, to rovněž není chytré. A být pořád jenom chytrý a chtít
vechno vědět a mít všechno, to je vlastně hloupost. Největší
hloupost pak jest chtít být hloupý. To je ovšem divná hloupost,
protože vědět, co chtít, to je vůbec největší chytrost. Čili, ono se
stalo uměním už jenom být živ po svém."

5 01.02.2014

Úžasný příběh o zvířátcích, která měla možná malý rozoumek, ale o to srdečnější a statečnější byla ! No a když se náhodou dostala do nesnází, byl tu přece Kryštůfek Robin, který si vždy věděl rady. Je zajímavé dívat se na tento příběh očima dospělého člověka a vzpomínat, kterak se na to díval on sám co by dítě. Až jednou budu tutu knihu číst svým dětem, budu tajně doufat, že si stejně tak později oni, při vzpomínce na ni, vybaví i mě.

7 25.01.2014