Vidlička
komentáře u knih
Dospěju, až umřu
Dave Barry
U Barryho průpovídek se vždycky nasměju tak, že mu odpouštím i to, že je Američan.
Muži ve zbrani
Terry Pratchett
Nebudu se moc rozkecávat, Pratchetta prostě miluju, jak je chytrej, moudrej, vtipnej a prefíkanej a tenhle díl se obzvlášť povedl!
Jsem knihovnice, takže si neodpustím citát. Ještě jsem se nerozhodla, jestli s knihovníkem souhlasím, ale něco do sebe to má! Mimochodem, myslíte, že existuje vůbec někdo, kdo tuhle postavu nemiluje?!
"Knihovník samozřejmě byl pro to, aby se všeobecně četlo co nejvíc, ale čtenáři jako takoví mu prakticky lezli děsivě na nervy. Na tom, jak neustále tahali knihy z regálů a opotřebovávali jejich slova neustálým čtením, bylo něco svatokrádežného. Měl rád lidi, kteří knihy milovali a respektovali a podle knihovníkova nejniternějšího přesvědčení nejlepší způsob, jak to dokázat, byl ponechat knihy v policích, na místě, které jim bylo určeno od přírody."
Ook.
Adrian Mole – léta u kapučína
Sue Townsend
Adrian mě provází skoro celým životem a krásně mi sňal klapky z očí, co se týče skutečného života v Anglii. K tomu se pokaždý, ale skutečně pokaždý když ho čtu (a že už pohodněkrátý), nehorázně nachlámu. Díky Sue!!!
Tentokrát jsem objevila tuhle větu: "Oč dál ještě může lidstvo pokročit k debilitě? Už teď jsme u dna."
TMBOOK
TMBK (p)
Chytí se za nos ten, komu bylo šlápnuto na kuří oko!
Humor je to novinový, tudíž za pár let lehce po expiraci, ale to nijak nesnižuje srandu, kterou jsem si při čtení užila. Koláže a nekorektní humor já moc ráda, tudíž 5*.
Dobrou a ještě lepší neděli
František Nepil
Nepilovo povídání o naší zemi by se mělo číst mláďatům v hodinách občanské nauky. Slzydoočívhánějící.
Pohlazení po duši v tomto případě není klišé ale skutečná charakteristika Františkova vyprávění.
Ještě že toho Myšák napsal tolik!!
Jóga pro všechny
Patrick Broome
Nedivím se, že maj lidi jogíny za pošuky a spoustu lidí odradí ty ezo kecy. Ono je to samozřejmě všechno pravda, mám to odzkoušeno, zkušenost je ale holt nepřenositelná. Ale myslím, že by se to dalo vyjádřit i civilněji a ne tak hipízácky jako v případě téhle publikace.
Jinak ale super. Sestavy smysluplně sestavené, vše krásně popsáno a vysvětleno. Nechybí ani plakát jako pomůcka pro plynulejší cvičení.
Za co strhavám hvězdičku jsou významové chyby v textu, jako je třeba záměna slov nádech/ výdech nebo rostlinný/živočišný. Začátečník neznalec by si musel klepat na čelo.
Tak a teď hurá vzhůru dolů na podložku!
České lidové říkanky
Dita Křišťanová
Knížka trochu polovičatá. Ilustrace sice hojné, hezké a veselé, říkadla samotná trochu odbytá - ta, co jsou delší, nebo písničky obsahují vždy jen první sloku, trochu mi to vadilo něco jen nakousnout... Ale beru to, mrňousům to pro ten základ bude stačit.
Ale jak tak koukám, autorka knížky podobného typu chrlí jednu za druhou, no, asi jí to sype, budiž jí přáno.
Knížku jsem čapla v knihobudce v našem baráku a říkám si, že si říkadla ráda osvěžím, a musím říct, že těžká příjemná nostalgie! Spoustu z nich bych už sama dohromady nedala!
Hezké, příjemné dílko.
Chytrému napověz
Božena Šimková
Hezky a chytře sepsané edukativní vyprávěnky. Hemží se to v nich čerty i anděly, zemí obchází pánbůh, inu, jako v pohádce. Zároveň dění ovlivňuje i tatínek Slunce se svými dětmi planetami. Všechno tak hezky nenásilně spleteno, něco ve smyslu mýtů a legend.
Knížka je spíš už pro větší děti, pro mě by kapitoly mohly být kratší a mohlo jich být víc. Ilustrace jsou moc pěkné, ale taky jich mohlo být klidně víc, třeba menší.
Autorka dokonce dává lidskému plemeni docela na frak a nenapadným sarkasmem nešetří, to ale asi děti neodhalí. Jedna věta mi obzvlášť konvenovala: "Miliony tvorů žijí v souladu se zákony přírody, jen lidé je porušují a jednou by mohli zničit nejen sebe, ale všechno živé i Zemi samotnou."
Pro mě moc hezké čtení na Vánoce.
Měsíc nad sídlištěm
Jiří Dědeček
Tak já se snad na starý kolena dám ještě na poezii!
Nalákal mě název, páč jsem ujetá na paneláky a autor byl zárukou i nějaké té srandy. Ale to jsem ještě netušila, jak moc úžasně si umí hrát se slovy a významy, no prostě básník:
...za plyšovej drát...
...když leze nebem fosforovej rohlík a svítí hlava nehlava...
...tvé oči, párek guillotin, mě setnou svými víčky...
...plní pokoj nepokojem...
...když se k sobě vlci tulí,
levý voní levandulí,
pravý voní pravandulí.
Spí a spí a spí. ...
...gramotný lidi jsou tak samotný...
No, je toho tam prostě spousta. A jak píše pode mnou Sněžková, taky mě kolikrát mrazilo. A obzvláštní pozornosti p.t. čtenářstva doporučuju báseň Ponurá chvíle:
Dobabral sem se ke štěstí,
tak aby bylo evidentní,
když na mě padla bůhvíproč
ponurá chvíle a dekadentní:
Hopsa, hejsa, hopsa,
náladu mám pod psa.
Prý na mě působí magické vlny,
kosmické záření, sluneční skvrny.
Tak vylezu na balkón a zaspílám slunci,
jak mizerně plní svou skvrnitou funkci,
co je to nedělí,
než začně hřát,
než ledu zavelí:
Zastavit - tát!!!
Slunce však hicuje, spějeme k dubnu,
jenom já, miláčku, blbnu a blbnu.
To je tím, že už Tě nevídám zblízka,
to je tím, že se mi to Tobě stýská.
To se mi stýská po vláskách
jemných jak ruka po mechu,
jak tráva v lesních jahodách,
jak pampelišky po dechu,
jak heboučká srst slunečnic.
To se mi stýská z plných plic.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Jakej je rozdíl mezi trifidem nebo jakýmkoliv jiným živočichem a člověkem, když přece oba jednají především pudově? Ten, že my máme neustále plnou hubu humanity, inteligence a civilizace a stačí málo (nemluvím teď přímo o knize) a 99,9% lidí se chová hůř než ta zvěř. Čímž nechci říct, že já bych byla jiná, jo...
Lidstvo je prevít, na kterej je zatím i ta příroda krátká, ale už brzo se, doufám, vybije buď samo nebo konečně přiletí mimozemští stvořitelé a svými masivními biči tu udělají konečně pořádek, Rimmere.
Wyndham byl úžasnej filozof, pragmatik a prognostik (to trefil, že trifidy vyšlechtili Číňani :-)), příběh jako takovej je samozřejmě perfektní, ale mě se celou dobu dělalo na blití. Kde už je konečně ten slibovanej věk Vodnáře?!
Ezopovy Bajky
Jiří Žáček
Musím si povzdechnout - jak se tak kolem sebe dívám, pořád čte ty bajky nějak moc málo lidí, ale i kdyby nečetlo, tak by přece stačilo občas přemýšlet i o ostatních než jen o sobě. No nic...
A páně Bornovy ilustrace? Krásné, vtipné, roztomilé, prostě nepřekonatelné jako vždy.
Česká vánoční kniha
Michaela Zindelová
Nevkusnej děs. Dort pejska a kočičky je proti tomuto výtvoru vrchol dovednosti. Obzvlášť ty rádoby dekorační fotky jsou totální pelmel. Vytvořeno stylem Ctrl+c - Ctrl+v. Raději sáhněte po jakékoliv jiné knížce o Vanocích.
Svatý Xaverius, Newtonův mozek
Jakub Arbes
Filozofická a sociální poselství v romanetovém hávu. Leckde lehce rozvláčné ale také napínavé a ve své době jistě originální. Chvílemi sice trochu přeháněná, ale medle překrásná a košatá soudobá čeština. Těch přechodníků! Mňam.
Mrtvé duše
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Ach ta ruská satira, to je prostě přesně můj šálek вареньего! Nesmírně jsem se bavila.
Myslím, že spravedlivě se dá hodnotit pouze první, dokončený díl, který by byl pro mě ale, stejně jako Dantovo peklo, ten nejlepší z trojice. Nástin druhého dílu byl už zbytečně mravokárný a na hrdinovo obrácení vůbec nedošlo, protože si bohužel pro Nikolaje Vasiljeviče sáhlo před dokončením tohoto opusu jeho vlastní peklo...
Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho
Ladislav Smoček
Bomba! Super! Totální pecka! Geniální! Smích, smích, smích!!!
Asi se budu zuby nehty bránit skouknout nějaké divadelní nastudování, abych si Zvonka "nezkazila".
Další z mého seznamu "Co si chci přečíst", k čemu jsem se dostala až teď, ale nelituju ani trochu. Občas se totiž začínám bát, že většinu skvělých věcí jsem už jakž takž přečetla, a ejhle - naděje, že je svět ještě plný podobných perel, žije!
Zlaté ruce, pane Smočku!
Saturnin se představuje
Miroslav Macek
Nadmíru lákavé konečně se dozvědět odkud že se Saturnin vlastně vzal. Ano, vzal, protože Saturnin je spíše neobvyklý jev než osoba! Dětství a školní léta bych si představovala přesně nějak takhle. Pak se z něj ale stala zlatá mládež a seladon, což mi při jeho inteligenci k němu vůbec, ale vůbec nepasuje! Obzvlášť všechno to dívčí hemžení kolem něj. "Můj" Saturnin je nad něco tak nepoťouchlého, jako jsou pletky s děvčaty, povznesen. A konec už šel dolů kopcom, ako hovoria bratia. Chyběl hausbot a kariéra osobního sluhy byla na příběh hodně na sílu našroubovaná. Moc mě to mrzí, protože až doposavaď jsem byla s jeho novými příběhy docela spokojená. A když jsem si přečetla, co se schystá v následujícím díle, nevím, nevím, jestli se do něj pustím...
Ale jó, samozřejmě že jó, snad to návrat starých dobrých postav zase trochu zachrání.
Přemysl Otakar I.
Josef Žemlička
Vyčerpávající práce. Velmi srozumitelně je vysvětlena hlavně ohromná změna společenského a hospodářského zřízení, které se odehrávalo v této době, z ranně feudálního na vrcholně feudální, a co všechno z toho nejen pro Přemysla Otakara I. ale i jeho zemi a lid vyplývalo.
Kromě bohatě ozdrojovaných faktů se dozvíme i pár decentních perliček z kuloárů, fotografická příloha vše doplňuje. Co mi chybělo, byla příloha s rodokmeny.
Čemu jsem se naopak zasmála bylo mnou oblíbené nazývání "dojčlandu" - celou knihu se hovořilo o "Němcích". Člověk už to málokdy slyší...
No, a vzhledem k roku vydání knihy, počítám že byla psána už nějakou dobu předtím, se textem line ještě trošku socialistický tón, ale tuto úlitbu autorovi s klidným srdcem odpouštím, protože jinak je kniha excelentní.
Doporučuju.
Křest sv. Vladimíra / Epigramy
Karel Havlíček Borovský
"No, neříkal jsem to?! To je ale chlapík!"
To mi to ale trvalo, než jsem se ke KHB konečně dostala, ale odměna stojí za to. Byl to skutečně chlapík!