Vavča komentáře u knih

Waltari je mistr v sugestivním líčení praktik, tajemné a dnes zaniklé kultury o níž mnohé nevíme, přesto je to strhující čtení, autor opět dává vyniknout ženské postavě, která svou odporností směle konkuruje jisté ženě v Egypťanovi Sinhuetovi. Láska je prostě strašná věc, může nabývat mnoha, dle mého i zvrácených podob. Waltari asi neměl moc štěstí na ženy, nebo vztahy s nimi obecně, je to někdy hodně smutné. Musím pochválit za množství historických detailů, skvělého vylíčení Říma a jeho obyvatel bez příkras, jako toho nejhrošího města a obyvatelstva Starověku.

10 30.11.-0001

Autor je mistrný vypravěč, dovede přiblížit realitu starověkého Řecka i zrod Perské říše, která se stala na 220 let velmocí. Obrovský literární talent autor, důvěrná znalost Hérodota, primárních pramenů (řeckých, latinských) je mu ke cti. Nicméně bohužel, hlavní problém autorovi svým způsobem uniká. Proč Perská říše opustila plán podmanění řeckých poleis v Helladě? (A nejen tam chtěli Peršané rozšířit svůj vliv). Vždyť měli obrovské zdroje, možnosti, důvod, že poznali hranice expanze nezní moc přesvědčivě, respektive není dost podložen argumenty, fakty. V tomto zůstává tak trochu zajatcem intelektuálního horizontu 19. století. Nedovede vysvětlit čtenáři, že mnohé klasické překlady jsou výsledkem prudérních anglických překladů viktoriánského období, které nepřipouštěly humor hrubšího zrna. Například známý výrok Leonida molon labe je v originále v kontextu nově přeloženo ve stylu přijďte si pro mou zbraň a dostanete ji do p..... To bohužel není jediný dluh, který musím na autora vznést, on příliš nerozumí kontextu vzniku Perské říše, která měla mnohem více společného s říší Elamu, než s impériem Médů (byť možná měli podobné náboženské představy, ale určitě ne stejný druh státního uspořádání). Byť Médové byli později souputníci Peršanů v novém státě. Navíc autor nezajistil nové objevy v rámci oborů zabývající se orientálními národy, historií, archeologií, jejich jazykem. Nemusí kopat v zemi, překládat zdrojové texty, jen si zjistit nejnovější objevy. Perská říše je mnohem složitější živočich na porozumění, než se zdá. Sice se čtenář dozví, že Xerxés přerušuje plány kvůli povstání v Babylónu (ale jednak necituje zdroj, že by Pierre Briant a jeho práce na Perskou říši?), zejména ovšem nedovede tento důvod dostatečně uchopit a více rozvést. Význam Babylónu, fungování perských satrapií bylo asi poněkud jiné, než jak si je představujeme. Perská říše nebyla asi vůbec tak absolutní monarchie, jak si ji představujeme. Nicméně tyto výhrady jsou pro specialisty, akademiky, běžnému čtenáři Holland rozšíří obzory, může ho svým uměním vyprávět nasměrovat ke starověké historii.

8 30.11.2015

Zcela překvapivě je útlá knížečka našlapána dějem a sestavena podle záhadných starých kronik. Vikingové vydávající se na cestu s vyslancem bagdádského kalífy jsou v knižní podobě perfektní dílo překonávající svůj filmový otisk (který jako béčko miluji, ale je šíleně ahistorické na zbraně, kostýmy a jiné věci). Svět Vikingů před vámi zcela plasticky vyvstane a i ten přejemnělý Arab podlehne kouzlu jejich kultury a hodnotovému světu. Velmi napínavé a poutavé čtení, které by si zasloužilo pořádný filmový nebo seriálový remake.

5 21.01.2020

Holland je mistr spisovatel, ostatní těžkopádně přežvykují fakta z mnoha oblastí, vypomáhají si x podkapitolami, apendixy atd. Kdežto mistr zvládne narýsovat velký jednotící příběh z několika perspektiv, organicky propojovat fakta ze všech možných oblastí, oborů, navíc to dovede podat tak živě, že i naprostý neodborník na pozdní starověk je rázem v obraze. Jak se zrodil islám? Jaké jsou jeho zdroje? Proč vznikla říše Arabů a byla tak úspěšná? Na jakých základech stála? Pravda díky povaze zdrojů, neznalostí (nebo záměrné sabotáže Jemenu, který nedává nejstarší zachovalou verzi Koránu dekády nikomu přečíst) je těžké na vše odpovědět, jasně a určitě. Avšak autor svůj cíl zvládl, představil pozdní antiku jako zásadní dobu přerodu, kterou ovládl monoteismus v různých formách, islám byl jeden z nich, produkt starověku, čerpal z ostatních učení, sekt, vznikl ve stínu říší, aby se posléze jednou stal. Vlastně to nebylo tak náhle, nečekané a nevysvětlitelné, jak se zdá. Úpadek Sasánovců, Byzantské říše vytvořil prostor, který arabské kmeny využily dokonale a beze zbytku. Velmi kvituji úroveň překladu, hladký, bez chyb, s poznámkovým aparátem, precizní práce, měl jsem obavy, protože první překladatel (Pilucha) byl povolán k Cháronovi, druhý (Rek) měl práci dokončit. Nicméně, ačkoliv oba nejsou specialisté na starověk, zvládli práci na výbornou. Dej jim Apollón a múzy hodně tvůrčích sil a inspirace do další práce. Zásadní práce pro všechny studenty a zájemce o historii, Holland je literární umělec a zároveň historik, vzácná kombinace. Na českém, slovenském akademickém prostředí nemůžeme čekat žádnou novou nebo převratnou práci na téma, proč skončil starověk? To je snad má jediná výhrada podtitul bych přeložil jako konec starověku a nikoliv starého světa.

5 30.11.2015

Geniální kniha, která je ukázkou jak skloubit postmoderní postup nazírání na historii proložený mnohými filozofickými úvahami, které kromě závažnosti nepostrádají ani vtip a černý humor, tři časové roviny, dvě hlavní persóny a spousta opakovaného čtení, tohle musíte přečíst.

5 30.11.-0001

Autor zde prokazuje svoji nesmírnou imaginaci, prakticky si skoro celý svět "vymyslel" a podal to s takovým účinkem, že mě uzemnil, zejména si přečtěte ten jeho doslov to stojí za to. Svět doby bronzové ožívá a rozhodně to nebyla nuda!

5 30.11.-0001

Skok o stupínek nahoru, autor se naučil lépe pracovat s vykreslením postav, používá retrospektivu několikrát. Tažení Alexandra pohledem jeho soupeře je vysoce zajímavé a jsem rád, že kromě zájemců o tu dobu, si mohou i ostatní udělat představu, že to tažení na perskou říši, nebylo vůbec nic jednoduchého. Poteší množství historických detailů a faktů, dobře vpravených do správných míst. I kovaný fanda antiky se dozví něco nového, přínosného, nemluvě o tom, že je to velmi poutavé čtení, které mi nedalo vydechnout.

5 30.11.-0001

Mistrná freska, jak vypadala Čína konce 18. stol., jaký životní styl a ideály tehdy měla tzv. lepší společnost, mám protektorátní vydání. Fascinující kniha, která Vám ukazuje Čínu, jak ji neznáte, včetně pijáckých, bordelových příhod, nemluvě o tom, že si tehdy Číňani úplně jazykově nerozuměli z různých oblastí. Svědectví, které nesmí zapadnout.

3 19.06.2017

Pressfield je v osučasnosti nejlepší žijící beletrista, píšící o antice, dokáže nejlépe vylíčit bitevní scény a militaristickou stránku věci, je také bývalý voják a to je možná plus oproti jiným, kteří jsou moc chladní a akademičtí. Dokáže promyslet spoutu detailů, napínavých situací a v jeho líčením se v žádném případě neztratíte. Reálně vypadající a jednající postavy, schopnost vcítit se do myšlení tehdejšího člověka a nejen Heléna. Rozmáchlá freska, kterou můžete číst znova a znova a pořád v tom něco nacházíte. Autorova znalost každodennosti v mnoha oblastech mi prostě vystřelila mozek na stěnu, literárně řečeno:)

3 30.11.-0001

Český čtenář bohužel nemá možnosti přístupu k nejnovějším archeologickým, epigrafickým, numismatickým a jiným zdrojům, studiím, aby mohl posoudit úroveň této knihy, která je velmi slabá. Popírá smysl starověké historie = hledání neznámého neznáma, upozornění na předsudky, zažité stereotypy ve starověkých zdrojích, které vyvrací na základě faktů z různých oborů (archeologie, ekonomika, epigrafie, vojenská historie atd.). Historie starověku má ještě 200 let co dělat (zpracování starých nálezů, nové nálezy), historik není zbytečná profese, není to tak jak si představují novináři MF Dnes, že s národním obrozením měly humanitní vědy skončit. Jenže tato kniha jejich názor podporuje, nijak nepřispívá ke zlepšení obrazu historie, jako empirické vědy, pracující s fakty, přinášející něco nového oproti zažitému obrazu. To, co zde máme je model moralistní historie 19. stol., ctnostní Římané hrdině porazili proradné, zákeřné, bezpáteřní Puny, protože byli silnější? Opravdu, ale přesila přece vítězství ve válce nezaručuje, není to někde jinde? No mohlo by to být vojenským uměním, ekonomikou, diplomacií atd. Ale to se zde čtenář v 90% případů nedozví (má pouze soupis událostí, bez korekce primárních zdrojů těmi sekundárními). Chybí větší myšlenkový vklad, výklad autora opřený o vlastní bádání, interpretaci. Místo toho jsou zde často beletristické vložky autora (pro mě většinou nevkusné),např. ta jak Hannibal prochází morálním soudem po smrti je vskutku komická. To že má být reálný důvod prohry ve válce, byl jsi krutý? Ve válce se na etiku nehraje, co takhle reálná analýza ekonomické síly Kartága a Říma, nebo demografie, celkové početní ztráty. Ke slovu mohla přijít i kontrafaktuální historie klíčových událostí, možnosti z jakého množství populace, spojenců, žoldnéřů mohly rekrutovat vojsko? Činnost flotil a spojenců obou stran. Tyto věci zde většinou zcela chybí! Máme za poslední roky nové či nově interpretované informace a analýzy na druhou punskou válku, proč je nevyužít? Kartágo a Řím měly více společného, než rozdílného, ale do českého prostředí znalosti často nedorazily, převažuje filosofie a tradice. Nač doknekonečna zkoumat kudy šel Hannibal přes Alpy a jiné oblíbené špeky "historiků", kteří nechápou, co je důležité. Beletristické vložky (byť jsou mnohdy opisem primárních zdrojů, nebo z nich nějak vycházejí) působí divně a lacině, jsou prostě rušivé. Královna bojovnic v Hannibalově vojsku s jízdním oddílem žen, někde se v kartaginské armádě vzaly i oddíly z afrického království Kuš. Nic proti tomu, odněkud autor čerpal, ale jelikož necituje, ani nemá zdroje za každou kapitolou, tak se těžko člověk může dohadovat odkud. Dnešní starověká historie je na Západě, ale už i v Polsku, Maďarsku, Bulharsku atd. někde jinde. Nakladatelství Epocha má i řadu kvalitních titulů (co se týče 20. stol.), proč se jí nepovedly ty ze starověku? Ediční rada je otitulovaná, jak vánoční stromeček, jsou zde docenti, profesoři, doktoři. Nemají k tématu znalosti, nebo autorovi ze staré známosti vše odpustí? Nejde o drobné chyby, ale prostě celkový styl a přístup, téma není podáno problémově, žádné představení zdrojů, obtíží při jejich interpretaci. Autorovy nápady typu, že Archimédes ryje před smrtí do písečné destičky. Skutečně, já znal jen břidlicovou a voskovou. Takovýchto věcí je kniha plná! Já důvod existence této knihy nechápu, jiný, než finanční je mi záhadou tolik papíru i stromů padlo a český čtenář je stále mnoho let ve znalostech za Západem. Mohl si přečíst na téma cokoliv ze 40. let nebo 19. století, závěry a názor na problematiku by měl stejný. Tato kniha je selháním nejen autora, ale i nakladatelství, opět mohu pochválit jen mapy, část obrazových příloh, což je za cenu knihy hodně málo.

2 12.09.2016

Karla Richtera považuji za profesionálního autora, který umí psát knihy, libí se mi například jeho dílo Hranice placená krví. Nezpochybňuji jeho přínos a úroveň pro 20.století, zde však těžce přestřelil. Kromě finanční nouze, nebo pýchy, že úroveň a znalosti z jedné oblasti jsou bez problému volně přenositelné i do druhé, si však neumím vysvětlit, co autora k napsání této knihy vedlo. Dovedu odpustit a pochopit, že nepoužívá citace (byť je to literatura faktu, aspoň mohly být zdroje na konci každé kapitoly, nikoliv jen na konci knihy), i největší současný odborník na punské války profesor Dexter Hoyos napsal nedávno knihu Mastering The West bez nich a nikdo mu to nevyčítá, úroveň díla, to nesnižuje. Jenže je to právě o znalostech a úrovni zdrojů. Kniha prakticky nemá žádné novější zdroje, nepřináší nic nového, faktografického. Nějakou reálnou analýzu možností válčících stran, logistika, atd. Chybí zde i snaha zapojit do toho znalosti dobové ekonomie, společnosti atd. Jaký vliv na makedonskou expanzi měla ekologie, enviromentální prostředí aj. Zdrojů v angličtině, francouštině, němčině, ruštině je přitom na výše uvedená témata dostatek. Je to nepovedený umělý pokus o narativní historii (kterou mám jinak rád, jenže T. Holland má jinou úroveň a představuje velké množství faktů i problémové otázky). Vyloženě laciné mi přijde popisovat Filipa II. jako opilce, scény sexu a násilí mi přišly značně divné, tohle že patří do literatury faktu? Popis jak se Filip opil a souložil s manželkou? Dnes už je mezinárodní obec učenců někde jinde, než zlý Filip a hodné Athény, situace let 356-338 př.n.l. byla mnohem komplexnější, Athény nebyly jediné centrum moci řeckých městských států, Démosthenés dělal trestuhodné chyby i demagogické akce, nebo politické podvody, není to takový svatoušek, jak nám ho tradice klasické filologie vykresluje. Přitom stačilo číst nové anglické překlady attických řečníků a srovnávat fakta. Samotné tažení proti Persii bylo značně nebezpečný a náročný podnik, kde se odehrálo mnoho bitev, Alexandr byl možná geniální, ale bez schopného velitelského sboru by nedokázal nic, opět analýza, použití důkazu, proč s něco stalo, zde většinou chybí. Zcela absentují novější interpretace zahraničních odborníků, zda bitva u Gaugamély byla vyhrána za pomocí zrady jednoho z perských šlechticů, Persepolis byla ničena pouze selektivně, ne jako šílený opilecký večírek, Alexandr záměrně zmenšoval ve zprávách svoje ztráty atd. Je toho prostě mnoho, co knize chybí, aby to byla literatura faktu, skutečné dílo, které je pro čtenáře přínosné (a nikoliv jen příjemné na čtení, tedy přepsání Arriána, ostatní primární prameny jsou zde minimálně). A kniha z ranku literatury faktu má být přínosná, i ta poularizační má obsahovat nová fakta a hypotézy. Mohu pochválit většinu obrazových příloh, map, to je asi tak vše. Možná, že to není ani tak chyba autora jako drakonické podmínky nakladatelů, vytvoř knihu za rok. Ano jde to, pokud člověk téma důkladně zná, má výpisky, načteno, nic mu z literatury nechybí, pokud má k ruce schopného grafika a editora. Jinak takto pracovat nelze. Kniha literatury faktu se má prostě tvořit z nových faktů, vlastních hypotéz autora, práce na ní mají trvat běžně 2 roky, v zahraničí jsou běžné i 3 nebo až 5 let. Až čeští nakladatelé budou trochu soudní a méně skrbličtí, tedy začnou autorům platit a živit je realným platem v průběhu práce, tak věci budou jiné. Zůstává mi navíc záhadou, jak ediční rada nakladatelství Epocha, kde sedí samí doktoři, docenti apod. mohla tohle s klidným svědomím pustit do oběhu. Čeští čtenáři mají na téma zatím dostupné pouze knihy http://www.kosmas.cz/knihy/137569/alexandr-veliky/ http://www.kosmas.cz/knihy/142890/alexander-veliky-a-jeho-elitni-pechota/ nebo pokud milují beletrii jsou zde díla mistra Pressfielda http://www.kosmas.cz/knihy/127396/ctnosti-valky/ http://www.kosmas.cz/knihy/140364/afghanske-tazeni/ Z těchto knih se dozví mnohonásobně více, dílu Karla Richtera se proto zdaleka vyhněte.

2 12.09.2016

Nejsem totální expert na období napoleonských válek, ale určité znalosti a vhled mám (díky neúnavné knižní práci J. Kovaříka, který na dané téma stále píše). Tato kniha rozšiřuje moje znalosti, poodhaluje celou řadu zásadních informací a změn ve vojenských manuálech, výcviku, výzbroji atd. Velice povedená obrazová příloha, grafické zpracování.

2 02.08.2015

Velice fundovaná studie, která sice často neřeší všechna témata až do zničujících podrobností, ale poukazuje spíše na zajímavé souvislosti ve zrodu středověkého vojenství, fenoménů s tím spojených. Autor má velice elegantní, lehký, zároveň však odborný styl, není povrchní. Mnohé problémy, řešení pouze naznačuje, než řeší, ale přesto je to velmi inspirativní dílo, nezbytné pro uvedení do tématu. Zejména začátek knihy řešící pád římské říše je výborný, autor má cit pro důležité detaily, kontext doby. Na to kolik je ta kniha stará (originál je z roku 1980), tak je stále velmi aktuální a podnětná.

2 18.07.2015

Tato kniha je nezvládnutá z hlediska překladu (k originálu se ještě časem dostanu), špatné řecké deklinace, neznalost antické geografie, reálií atd. I češtinářsky mi tam některé věci občas nesedí, a to říká barbarský bohemista. Fikce je to docela mizerná, protože stačilo si zjistit dobové reálie a příběh byl mnohem zajímavější a komplikovanější, jak se zeť makedonského "místokrále" Antipatra (spravující za Alexandrovi nepřítomnosti Řecko, Makedonii a okoí včetně Thrákie) jménem Zópyrión pokouší dobýt severní Černomoří, on však jako generál neuspěl. Cameron ovšem neuspěl jako spisovatel, který kašle na nějakou aktuální znalost dobové historie, některých reálií, zejména vojenské historie. Mohl si aspoň zjistit, které kmeny stály proti Makedoncům, které držely s Řeky atd. Největší prohřešky se však dějí na účet dějin, vojenství. Za prvé Řekové měli plejádu spisovatelů zabývajíácích se oblastí, nevím k čemu by Kíneovi byl v té době skoro 120 let starý Hérodotos. Navíc vojenství, způsob fungování makedonské falangy (její údajná neflexibilnost, neschopnost měnit formaci, absolvovat úspěšně boj zblízka atd.), význam starověkého jezdectva byl fakt hodně jiný, než jak popisuje.

To znamená, popírám mýty, že se jezdilo na malých ponících, bez sedel, třmenů, podkov a byli to neefektivní vojáci bojující většinou vrháním oštěpů, fakt ne. Už od chalkolitu se jezdilo na koních, byla vyšlechtěna různá plemena, lidé tehdy nebyli zase takoví trpaslíci. Různé manuály a historická díla prokazují, že se bojovalo dlouhými kopími meči, jezdci, jezdectvo bylo efektivní, měli komplikované a pokročilé postroje pro koně, sedla, třmeny, podkovy nebo plíšky atd. K makedonské falanze lze doporučit řadu moderních autorů na její fungování, nebo starověké manuály, třeba Ailiános Taktikos aj. Žalbohu dnes se moderní objevy, rekonstrukce vojenské historie starověku dost ignoruje. Autor měl hezkou myšlenku, ale většinu času mizerné zpracování. Mistr antiky, vojenství Steven Pressfield je prostě jen jeden!

Kéž bych mohl napsat román o té samé události, ale z hlediska Zópyrióna. Ovšem, který vydavatel by do toho šel? Po znalosti druhého dílu a originálu, musím zvednout o hvězdu nahoru, překladatel zvoral občas co mohl, navíc se znalostí dvojky, mohu říct, že to má určitý spád i zábavnost.

2 09.07.2015

Úžasný román, který má podezřele přesnou paralelu v dnešku, Afghanistán, historicky bolavé místo, které nikdo nikdy na dlouho nedobyl. Jak si s tím poradil Alexandr? Můžete si to přečíst zde. Autor se nyní hodně zaměřil na způsob života a mylšní tamějších kmenů. Podivuhodné, jejich mentalita prostě přežila tiscíciletí. Kromě toho dodává kormě epiky i decentní milostný příběh s vyústěním, které asi muselo nastat. Pamatuji, že knihu jsem si koupil okamžitě poté, co jsem získal nějaké peníze z brigády: A četl jsem ji hodně pomalu a po částech, abych si to vychutnal. Jako jeho další romány ani tento neztrácí na kvalitě po dalších přečteních.

2 30.11.-0001

Část jedné ságy, musím sehnat ty předchozí. Uvidíte Cařihrad a ucitíte atmosféru a postavy knihy téměř na dotek. Waltari je mistr výpravných historických fresek, které představí příběh jedné postavy a v něm to podstatné z doby. Akademici ani prozaici nemohou Waltarimu konkurovat.

2 30.11.-0001

Celkově unikátní kniha popisující boje v polsko-sovětské válce (1919-1921) z pohledu Júliuse Rommela, který měl k dispozici 1 pěší divizi, založil 1 jízdní divizi a čelil značné sovětské přesile, vyznamenal se bitvě u Komarowa, prakticky největší jezdecké bitvě celé války. Líčení Rommela je velmi zajímavé dává nahlédnout do polské psýché (včetně latentního dobového antisemitismu). Ukazuje jak morálka byla tehdy křehká a velmi rozohodovala o výsledku bojů. Věčné improvizace, boje se zásobováním a různými armádními nešvary. Fascinující kniha, která potěší zájemce o vojenství, historii a milovníky koní. Mám kopii z knihovny, obálka je luxusní práce od Z. Buriana, uvnitř jsou i dobové fotografie a mapky.

1 15.01.2020

Jedinečná kniha přibližující život olympijského vítěze Františka Ventury. Perfektní kniha, která popisuje nejen jeho život, ale tehdejší jezdecký sport, životní styl. Bohužel nechybí ani stinné stránky typu kavalerie bez kavalírů a protekční synci, kteří do jezdectva nepatří... Unikátní svědectví doby, které nesmí být zapomenuto, co vše dlužíme první republice a budovatelům jezdeckého sportu. Kniha obsahuje i unikátní dobové fotografie a dokumenty. Vynikající a stylová grafická úprava knihy je samozřejmostí a tařka již charakteristickým rysem nakladatelství.

1 30.12.2019

Vynikající a precizní publikace, která není jen numismatickou sbírkou, ale odhaluje historii římských rodů republiky a dávnou historii různých činů, válečných tažení, zvyklostí v Římě atd. I odborník bude překvapen, jaké množství informací lze vytěžit z mincí, o užitečném přínosu pro vojenskou historii, ani nemluvím, mnoho materiálu mohou využít zájemci o starověkou historii, ať laici, nebo odborníci.

1 31.10.2018

L.E. Nolan bude asi většině českých čtenářů neznámý, ale tento armádní důstojník sepsal dvě knihy, tato je bezpochyby zajímavější pro laického čtenáře nejezdce, než jeho prvmí kniha - systém tréninku pro mladé koně. Nolan popisuje historii jezdectví, použití jezdectva v bitvě, zásadní příklady, kdy a jak zasáhlo v bitvě nebo válce. Neomezuje se pouze na tehdejší a nedávnou historii Evropy a novověk, ale začíná rovnou ve starověku. Fascinující kniha přibližující svět nešvarů britského systému divných vojenských předpisů (které si nezadají s absurditou Hlavy XXII). Zajímavé jsou hlavně dobové příklady boje. Úžasné jsou Nolanovy postřehy, jak jsou právě indičtí jezdci lépe vyzbrojeni a schopnější, než Britové, kteří strádají díky zastaralému systému jezdectví a špatných předpisů. Případně chválí nedávnou slávu tureckého jezdectva. Dává příklady, jak správně používat jezdectvo v boji, jak šikovat formace atd. Nolan prosazuje jiný vojenský sed, styl ježdění blízký Xenofóntovi. Vynalezl rovněž lepší postroje a sedlo pro koně, které používaly ještě dlouho po jeho smrti, navrhl také ochranu jezdcových rukou podle vzoru indického pancíře, navrhuje i ochranu nohou speciální obuví. Svět vojenství první poloviny 19. stol. byl mnohem zajímavější, než se zdá. Fascinující kniha, od vynikajícího autora. Na překladu pouze zamrzí špatné řecké, latinské deklinace v psaní jmen, mohl být rovněž pořízen seznam knih, ze kterých Nolan při psaní vycházel, ale to vše jsou pouze skvrnky na skvělém vydání. Kniha má úžasný estetický vzhled, obálku, pěkné perokresby. Doufám, že nakladatelství Arcaro nám přinese mnoho zajímavých knih o vojenské historii, jezdectví.

1 12.05.2017