valda komentáře u knih

Ženy, jejichž muži přišli v dolech o život. To je téma knihy z anotace. Ale není to jenom o neštěstí v dolech. Spíš bych řekl, že hlavní téma je prostě život. Starší paní vykládají, jak se poznali se svým mužem, o životě nejčastěji v normalizaci. O tom, jaké to je mít muže horníka, vychovávat děti, atd. Kniha taky obsahuje hodně soukromých fotografií a je napsána opravdu čtivě. Autorka destiluje ze všech vyprávění to nejpodstatnější a její styl se mi tak dost líbí. Určitě si rád přečtu i další její knížky.

3 26.10.2021

Od Mariusze Szczygieła už jsem četl docela hodně knih. Mám z nich pocit, že se autor zaměřuje hodně na vypravěčskou zkratku. Úplně si představuji, že napíše odstavec, a potom z něj vyškrtá všechno, co není důležité. V knize Libůstka tohle dovedl možná až do extrému. Kniha je sama o sobě útlá, malá a obsahuje hodně fotografií, takže textu tam moc není. Což může někomu vadit. Obsahuje příběhy několika polských žen, které jsou vždy něčím velice zajímavé. Nevím jestli je všechno, co autor napsal pravda, ale příběhy by měly být o skutečných ženách. Je vidět, že autor ženám rozumí. Myslím, že kniha bude bavit hlavně ženy, protože mi přišla napsaná takovým až ženským způsobem. Pro muže se jedná spíš o zajímavé nahlédnutí do ženského světa.

3 16.12.2018

Tahle kniha je o jednom z nejděsivějších neštěstí v osmitisícových horách. Při výstupu na K2 v pohoří Karákóram, zahynulo postupně 11 horolezců. Nejzvláštnější na tom je, že horolezci nezemřeli kvůli počasí, to bylo naprosto ideální, ani kvůli obrovské lavině (pár menších nejspíš spadlo, ale nebylo to nic nestandardního), nebo snad kvůli zemětřesení.
Kniha se samozřejmě, kvůli úctě k zesnulým, snaží za hlavní příčinu považovat sérii nešťastných náhod. Určitě v neštěstí nějaký podíl nešťastné náhody měly, to bezesporu, ale i když nejsem expert na osmitisícovky, tak si myslím, že dost životů vyhaslo čistě z hlouposti. Při výstupu došlo k mnoha organizačním chybám, a mnoho horolezců stanulo na vrcholu hodně pozdě, dokonce až v půl osmé večer. To je naprosté šílenství. A asi mi trochu vadí, že na to kniha více neupozorňuje.
Každopádně se jedná o celkem detailní popis všech událostí. Líbilo se mi, že vzhledem k tomu, že na záchranných akcích měli velký podíl i Šerpové, tak můžeme události sledovat i z jejich pohledu. Taky samozřejmě o událostech vzniklo několik dokumentů.

3 04.11.2018

Birlibán vyvádí různé lumpárny, až nakonec svému maňáskovi, zajíčkovi Janečkovi utrhne ucho. A tak se vydá na cestu do Maňáskova, aby tam Janečkovi ucho vyléčili. Po cestě zažije mnoho dobrodružství v městech jako jsou Bonbónovice, Neposluchy nebo Lenošinda.
Tuhle knížku jsem četl už v dětství, a už tehdy mě hodně bavila, představoval jsem si, jak budu žít v Lenošindě, cpát se husou a zapíjet to limonádou, a nebudu muset nic dělat. Knížka opravdu obsahuje hodně pasáží, které malé děti musí hodně bavit.

3 04.11.2018

Po předchozí, kratší knize Písek mezi zuby, se tentokrát legendární dakarský navigátor Josef Kalina rozhodl sepsat opravdu rozsáhlou knihu o svých třiceti letech v Dakaru. Od bláznivých začátků, kdy nikdo, vlastně ani sami účastníci závodu, moc nechápali, kde se na Dakaru vzali. Přes obrovské úspěchy Tatry s Lopraisem za volantem. Po aktuálně celkem rozsáhlou a úspěšnou účast českých týmů z tak malé země, jako je ČR. Dost jsem toho popsal v Písku mezi zuby. Kalina je snad ještě více politicky nekorektní, než v předchozí knize, a opravdu se nebojí napsat, jak to tehdy bylo. Věřím tomu, že mnoho blbů tím určitě i urazil a poštval proti sobě, ale díky zato. Knížek, kde je vše úžasné a bez chyby, a všichni jsou skvělí, jsou plné popelnice. Vtipné je taky to spojení "valašská" Tatra vs. Pražák jak poleno Kalina. Pocházím taky tak trochu z Valašska, takže jsem se o to víc bavil. Kalina se nebojí dělat legraci ze sebe, ale taky ze svých svérázných valašských kolegů. "Tož, jak to udělat, abysme pojezdili teho Lopraisa".
Řekl bych, že pokud se chcete zábavnou formou dozvědět, o čem je ten Dakar, tak tohle je ideální kniha.

3 01.09.2018

Tak předně název knihy je trochu matoucí. Viděl jsem televizní seriál se stejným názvem jehož tématem byly celkem logicky výkony českých horolezců v Himálajích. Nevím, jak je to v předchozím díle knihy, kterou jsem nečetl, ale tady se jedná o vyprávění zážitků z lezení prakticky jenom jednoho českého horolezce Marka Holečka (až na pár rozhovorů a krátkých článků dalších známých lezců, ale ty jsou opravdu spíše na okraji). Dále je matoucí to "Himálajské", protože o Himálajích je pouze pár posledních stránek. Ostatní se věnují mnoha jiným výstupům z různých koutů světa.
Marek Holeček je každopádně výborný horolezec, který má za sebou spoustu prvovýstupů různými cestami v horách Patagonie, Asie a tak trochu i Antarktidy. Kniha obsahuje mnoho pěkných fotografií, ale jak píše hejsahopsa, hodil by se k nim nějaký popisek.
Na čem kniha ztrácí asi nejvíce je to, že Marek Holeček prostě není příliš zábavný spisovatel. Je vidět, že lezení na různé obrovské stěny, je pro něj veliký koníček, ale pokud nejste podobně "postižení", tak vás asi kniha moc bavit nebude, protože je hlavně plná strohého popisu souboje se skálou. Možná až moc detailního. Nějak nevím, komu by vlastně kniha měla být určená, pro laika je příliš strohá a odborná, a profesionál má zase k dispozici plný internet mnohem detailnějšího popisu cest.

3 03.02.2018

I když se to děje na prvních pár stránkách, tak pozor, budu spoilerovat.
Po tom, co Nick zapálil půl města apod. Tak, jak už bylo naznačeno v předchozím díle, nezbývá než odletět do Indie....
Nebo je tu ještě jedna možnost. Nick se převleče za ženskou a nikdo v celém okolí jeho přátel to nepozná (ano, nedává to smysl, ale tohle přece není hyperrealistický román, že?).
No, musím říct, že mi chvíli trvalo, než jsem překonal ten WTF pocit, že tady čtu knihu o tom, jak se čtrnáctiletý kluk vydává za ženu. Ale nakonec jsem vlastně pochopil, že tím vzniká spousta nových vtipných situací.
I když se to z předchozího popisu nemusí zdát, tak třetí díl mi připadal takový konzervativnější, než dva minulé, a Nick/Carlotta tentokrát nepůsobil jako tak moc šílený parchant.

3 22.05.2017

Tohle je první díl heptalogie o Nicku Twispovi. Puberťákovi žijícímu v kalifornském maloměstě, který má kamaráda Leroye, s přezdívku Levák (neptejte se proč), je terorizován svými podivnými rodiči a miluje krásnou Sheeni.
Tahle kniha u nás vyšla poprvé asi v roce 1995. Už jako malý capart si pamatuju jaký to byl tehdy pro všechny moje spolužáky hit. Tedy spíš pro ty méně šprtoidní a více po sídlišti poflakoidní. Taky si pamatuju, že na škole, kde vás spíše nutí, abyste knihy četli, byla tahle jedna z mála, které se z pod lavice zabavovaly, a vracely se na konci školního roku.
Knihu jsem v té době nečetl, ale temné historky z ní jsem samozřejmě na klepadle na koberce poslouchal.
Autor se vůbec nebojí všech pro puberťáka zajímavých témat, jako je masturbace, sex, drogy, alkohol, násilí apod.
Nevím, jak moc kniha byla známá v Americe, jak moc to byl mainstream. Ale řekl bych, že mezi prudérními Američany, musela působit, podobně jako film Kids, celkem pěst na oko. Hodně lidí si tehdy určitě nedokázalo představit, že děti mohou žít takhle divoký život. Nejdál tohle samozřejmě dotáhl seriál South park, kde je to samozřejmě trochu přehnané. Každopádně teď už se nad takovým chováním dětí nikdo nepodivuje.
Co je na knize asi nejsilnější je její čtivost. Autor píše lehkým a zábavným stylem. Co mně osobně ale na knize trochu vadí je, že hlavní hrdina je takový zlý parchant. Prostě celou dobu, co jsem jí četl jsem mu nedokázal fandit, protože i když měl lepší chvilky, tak vždycky to skončilo tím, že jsem si řekl, no ty si ale kretén :-)

3 11.03.2017

Tenhle příběh je tak neuvěřitelný, že prostě musí být pravda. Sin Sang-ok byl jeden z nejslavnějších režisérů v Jižní Korei. Jeho manželka Čchö Un-hui zase jednou z nejslavnějších hereček. V roce 1978 byli oba uneseni do KLDR. Na přání Drahého vůdce Kim Čong-ila, potom museli točit filmy pro Severní Koreu. Dokud se jim nepodařilo utéct.
Život v KLDR je sám o sobě naprosto šílený. Představte si např. český prvomájový průvod, nebo sjezd ústředního výboru strany, a zdvacetinásobte všechny jeho absurdosti. Ano přesně nějak takhle to vypadá v KLDR každý den. Žádné podnikání, skoro vše na příděl, žádná motivace si v něčem konkurovat, obrovská síť udavačství, jedna z největších armád a vězeňských systémů na světě... A nad celým tím obrovským státem pár Kimů, kteří si užívají za peníze všech svých občanů ujeté pařby s mladými dorostenkami z brigády rozkoše. Opravdu nechápu, jak to ti Kimové dokázali, že už více než 50 let, všichni obyčejní Korejci věří, nebo se aspoň tváří, že věří všem těm nesmyslům z propagandy, o tom, jak mají Kimové vlastně nadpřirozené schopnosti, a že je potřeba se každý den klanět jejich vyobrazením.
Tohle je ideální knížka pokud vás zajímá, jak to chodí v KLDR, filmová produkce v Severní Korei, nebo co jsou to ti Kimové vlastně zač.
PS: Těšit se můžete i na Mezinárodní filmový festoval v Karlových Varech, nebo třeba severokorejský film Posel, který se nevrátil natočený v Praze.
PPS: Jinak ten základní web je zde:
http://kimjongillookingatthings.tumblr.com/

3 30.01.2016

Tahle kniha mě trochu překvapila. Čekal jsem pohodové čtení ve stylu: na začátku jsme byli tak chudí, že jsme jedli dřevěnými lžícemi ze země, pak jsem se postupně trochu vypracoval... atd. Pak bude následovat spousta veselých historek z natáčení...
No, ono to opravdu začíná takovým tím klasickým životopisem, ale ten proběhne celkem rychle a pak následuje Richardova fatální nehoda při natáčení jízdy v tryskovém autě. A událostem týkajícím se této nehody se potom věnuje asi 90% knihy.
Zaujalo mě jak je vše popsáno do naprostých detailů, minuta po minutě, den po dni... Taky asi půlka knihy je napsaná Richardovou manželkou...
Opravdu mě zaujalo, že tahle kniha je úplně jiná než jsem si představoval. Velmi bych ji doporučil lidem, kteří prodělali tento typ úrazu, nebo se o někoho s tímto úrazem starají. Pomůže to vcítit se do člověka, který ztratí na nějakou dobu krátkodobou paměť, je z toho velmi zmatený, psychicky se vrátí na úroveň malého dítěte a podobně. Taky to funguje naopak, člověk, který má tento úraz dokáže lépe pochopit chování svého okolí.
Richard Hammond, měl každopádně obrovské štěstí, že i když si tohle všechno prožil, tak se nakonec téměř úplně uzdravil, čemuž mnoho dní po nehodě určitě nikdo ani trochu nevěřil.

3 17.01.2015

Kolem nás je mnoho různých subkultur, tzn. lidí, kteří se pohybují kolem nějakého jednoho tématu, ať už jsou to hudební styly, sport, počítače, móda, filozofie, nebo nějaké koníčky apod. Tyhle subkultury (kmeny) se mohou také různě překrývat.Tahle kniha si nedala za úkol vytvořit encyklopedii subkultur, ani se jimi nějak detailně zabývat. Je to dáno tím, že takových subkultur jsou stovky a o každé by bylo možné napsat samostatnou knihu. Tahle kniha je spíš takové, jak by řekl Borat, nakoukání do různých většinou městských kmenů, které přišly autorům zajímavé. Každou subkulturu popisuje autor, kterému je nějakým způsobem blízká. Je k ní připojeno obrovské množství fotografií lidí, kteří v této subkultuře žijí. A také krátký rozhovor s těmito lidmi.
Je to takové, jak píše lushi, knižní porno. Ale myslím, že minimálně pro umělce, kteří si chtějí píchnout pořádnou dávku inspirace, je to povinnost. Taky velký palec nahoru za nápad, protože pokud vím, tak zatím nikdo u nás nic takového nezpracoval. Těším se na Kmeny 0.

3 18.10.2014

Spisovatel Karel Čapek se v letech 1935 a 1937 vydal se svou ženou Olgou Scheinpflugovou na cestu autem po alpských silnicích. Zdeněk Vacek se rozhodl cestu rekonstruovat a vydal se po 70 letech v jeho stopách. Stejně jako Karel ve Škodě Rapid, navíc ale s doprovodnou moderní Fabií. Kniha je rozdělena na 2 části. V té první autor popisuje vztah Karel Čapek a automobilismus. Obsahuje spoustu úryvků z prací, ve kterých se Čapek autům věnuje a popisuje celou anabázi, jak k tomu došlo, že Čapka s Olgou napadlo se na takovou cestu vydat. Tahle část mě bavila a doporučil bych ji jako odpočinkovou četbu pro fandy Karla Čapka.
V druhé části popisuje samotnou cestu. Tady to bohužel sklouzává do klasického nudného popisu ve stylu: tady byl hrad, tady zámek, tady jsme jeli nahoru, tady dolů, tady jsme zastavili apod. Jediné, co mě bavilo, byly postřehy specifika cestování v takhle starém autě.

3 26.06.2013

Několik veselých příhod, ve kterých většinou vystupuje pes Chloupek a jeho kamarád žabák Skákal. Ale nechybí ani mužíček Povídálek, který umí čtenáře přenést do obrázku v knížce. Malé cameo mají i legendární Ferda Mravenec s Broukem Pytlíkem. Každý příběh nenásilně obsahuje taky nějaké poučení pro děti.
Tuhle knížku si pamatuji z dětství, ale tehdy jsem si prohlížel spíše jenom obrázky, které mě bavily asi víc než samotné příběhy. A radši jsem četl o Ferdovi, který v té době patřil mezi moje nejzásadnější hrdiny. Jinak nevím jak to tehdy Sekora úplně myslel, ale jedno poučení vychází, jako že malá holčička je chytřejší než celé policejní oddělení :-)

3 17.06.2013

Jiří Dražan nemá moc kamarádů, ve škole ho to moc nebaví a chtěl by zažít nějaké dobrodružství, tak si šetří aspoň na kolo. Vše se ale změní, když objeví tajemnou Přístavní čtvrť u řeky a přidá se do party, která pronásleduje zvláštního chlapce Vilemína.
Už v první Foglarově knize nechybí většina jeho typických prvků: Přístavní čtvrť plná dobrodružství, celkem jasné rozdělení chlapců na ty hodné a ty zlé, tajemný muž v černém, atd. Tady mi akorát přišlo, že trochu moc tlačí na pilu. Ať jde o až moc příkladný Modrý život. Nebo při touze po přátelství, které je čisté jako opálená stehna mladého chlapce, který má kalhoty zkráceny velmi vysoko nad koleny, ehm... Pobavil mě taky Foglarův názor na život na vesnici. Trochu WTF pocit jsem měl víckrát, ale Foglar přes jistou schématičnost prostě umí vtáhnout do děje a každý kdo si od něj něco přečte prostě musí dostat chuť zahrát si nějakou bojovku v lese, nebo aspoň pomoct babičce přes přechod.

3 16.05.2013

Tarzan se pokouší žít život gentlemana v Paříži. To mu ale znesnadňuje proradný rus Rokov. Jakmile se tedy vyskytne příležitost vycestovat do Afriky, tak jí Tarzan využije, a vydá se za dobrodružstvím. Samozřejmě nechybí ani Jane a většina ostatních postav z předchozího dílu.
Druhý díl Tarzanových dobrodružství je opět koktejl skvělých ingrediencí, jako jsou africká poušť a pralesy, ztroskotání lodi, kněžka v tajemném pralesním městě Oparu, uctívající lidské oběti, zloději slonoviny, černý lev atd.
Druhý díl se hodně podobá předchozímu. Pro Burroughse není tak důležitá celistvost děje. Připadá mi, že psal stylem: tak teď tam dám pralesní město... Fajn, už mě to moc nebaví, tak se Tarzan vrátí do džungle za opicemi... Hmm fajn, tak už mě nenapadá co dál, tak napíšu zase něco o trosečnících z lodi... atd.
Stejně jako v předchozím díle, je v ději hodně nelogičností a podivností, někdy jsem si říkal, proč se Tarzan chová pořád tak hloupě :-)
Pokud máte ale rádi dobrodružství, tak Tarzana doporučuji. Burroughs se v knize nijak zbytečně nevykecává a pořád přichází s novými a novými nápady, jak obohatit děj, který tím má skvělé tempo. Akorát předchozí díl mi připadal takový drsnější, temnější.
Jinak celá série knížek o Tarzanovi je doplněna jakýmisi kolážemi, z části fotografiemi a z části kresbami, nebo co to je, od Richarda Peška, které mě moc nezaujaly. A moc nechápu, proč pod každou je opsán text, ke kterému se vztahují. Vzpomínám si, že už i jako dítě jsem na ně hleděl s trochu WTF pocitem :-)

3 02.03.2013

Volné pokračování Syna lovce medvědů. Tentokrát se parta sejde na Helmersově farmě na okraji pouště Llanno Estacado, ve které řádí skupiny Supů. Jsou to vražední zloději, kteří lstí lákají netušící lidi, co se chtějí dostat na druhou stranu pouště. Potom je zabijí a okradou. Kolem pouště se pohybuje mnoho různých podivných individuí, ale nikdo neví, kdo z nich patří k nebezpečným Supům. Llanno je zvláštní místo. Nebezpečná poušť, kde není žádná oáza. Prohání se po ní tajemný Duch Llana Estacada, a v noci lze vidět mnoho zvláštních přírodních úkazů.
Prostě ideální prostředí pro dobrodružnou knihu. Možná ještě o trochu lepší, než předchozí díl.

3 15.02.2013

Tlustý Jemmy a Dlouhý Davy jsou slavní lovci a nerozluční kamarádi. Přidá se k nim uprchlý indián Vohkadeh, zkušený lovec Kulhavý Frank, jeho černý zbrklý pomocník master Bob a Martin Baumann, jehož otec padl do zajetí indiánského kmene Oglalů. Celá parta se vydá do nádherné oblasti Yellowstonu otce zachránit a nepomůže jim s tím nikdo jiný než Old Shatterhand a jeho věrný bratr Vinnetou.
Jedna z těch naprosto klasických mayovek. I když by název mohl napovídat jinak, tak Martin v knize dostane jen malý prostor a jedná se tak spíše o další plnohodnotné dobrodružství základní dvojky Mayových hrdinů.
Vždycky jsem měl radši Jacka Londona, protože mi připadal syrovější a opravdovější. Oproti němu jsou postavy od Karla Maye příliš jednoduché. Vinnetou by přece nikdy neudělal nějakou blbost, že by se třeba opil a prohrál všechny peníze v kartách :-). Celkově i děj na mě působí, jako by ho vyprávěl německý gentleman, pro kterého je nejdůležitější, aby vše probíhalo přesně podle pravidel a po pořádku. Každopádně i tak má děj obrovské kouzlo. May vytvořil nádherný svět, který se možná hodně liší od skutečného divokého západu. Každý čtenář se ale prostě musí těšit na další stránky, kde se dozví, kdo je ten záhadný cizinec, o kterém se vyprávělo při táborovém ohni, jak dopadne stopování nepřátelského kmene a kdo se stane synem smrti a skončí ve Věčných lovištích.

3 05.02.2013

V roce 1991 se česká protichemická jednotka zúčastnila války v Zálivu. Podařilo se jí naměřit prahové množství bojových plynů, přestože ani jedna ze stran oficiálně žádné chemické zbraně nepoužila. Každopádně je tahle válka známá tím, že mnoho vojáků, kteří se z ní vrátili, trpělo zvláštními zdravotními potížemi, pro které se ujal souhrnný název Pouštní horečka. No a právě ta mohla nějak souviset s bojovými plyny, které se dostaly do ovzduší.
Kmenta situaci kolem zamlžování a zatajování skutečnosti, o tom, co malá česká jednotka naměřila v průběhu let sledoval. A psal o tom články do novin. Tak se s dalšími autory rozhodli vydat na toto téma knihu. Oproti Kmotrům, mě ale tolik nezaujala. Tak nějak se tam omílá pořád to samé dokola, každá věta je podložena několika ofocenými dokumenty, opsanými zprávami a články z novin. Což může být zajímavé pro nějakého historika, i když nevím jestli by na něj nepůsobila moc Moorovsky. Jinak je to asi moje první kniha napsaná takovým tím vojenským stylem, který není můj šálek čaje. Takže pokud rádi čtete o tom, jak ti naši kluci vopálený těm amerikánům ukázali, co je to disciplína, tak si hvězdičku přidejte. :-)

3 30.01.2013

Tak to se mi fakt nestává často. Na tuhle knihu jsem se opravdu těšil. Mám rád Zeměplochu, Trpaslíka i Stopaře. O téhle knize řekl Terry Pratchett, že by ji sám nenapsal líp. Námět se mi hodně líbí: Roy Tappen je vědecký pracovník v britském středisku nukleárního výzkumu. Což zní zajímavě, ale doopravdy je to byrokratický chaos plný nesmyslných bezpečnostních předpisů, a většinou naprosto neschopných pracovníků, čekajících na páteční odpoledne.
I recenze tady jsou pozitivní. Cokoliv z toho samo o sobě může slibovat zajímavou knihu. Ale přes to všechno mi ta kniha prostě vůbec nesedla. Nějak jsem se asi nedokázal naladit na Langfordův vypravěčský styl. Myslím, že kdyby mi někdo vyprávěl některé pasáže z knihy, tak bych okamžitě běžel do knihovny. Ale tady mi to až do konce knihy prostě nějak nenaskočilo. Podobný pocit jsem měl u Hlavy XXII, ale tam jsem se po pár kapitolách hned chytil a naopak Hlavu považuji za naprosto skvělou. Omlouvám se tedy za komentář, který může u fanoušků vyvolat podobnou nepříčetnost, jako když jim někdo řekne, že nevolí Karla.

3 28.01.2013

Jordan Belfort je neskutečně úspěšný vlastník investiční společnosti. No a aby se mu mohlo takhle dařit, tak se samozřejmě musí angažovat i v ostatních oborech s investováním úzce souvisejících. Takže je taky naprosto šílený feťák, alkoholik a sexuální deviant. Jehož přehled o tom, co se dá všechno dohromady brát, aniž by člověk umřel, by stačil na doktorát z farmacie. A pro kterého je objednávka trojce děvek na hotelový pokoj, to samé jako si nechat přinést večeři
Rozdíl oproti ostatním podobným knihám je ale v tom, že nic o čem autor píše nevyznívá nijak nuceně. Belfort nemá problém psát o tom, jak se celý život choval jako čtrnáctiletý puberťák, o tom co za šílené situace zažil jenom proto, že už od rána byl plný quaaludu a xanaxu, jak manželce říkal Vévodkyně, aby ukojil své ego toužící po tom, cítit se jako nadčlověk. Jak svou tupostí potopil naprosto nesmyslně upgradovanou jachtu, a podobně.
Prostředí a doba, ve které fungovala jeho firma prostě byla šitá na míru feťákům s psychikou čtrnáctiletých, kteří na poradách řešili, jak zorganizovat soutěž v házení liliputem přes kancelář. A hlavně Belfort je skvělý vypravěč, který v knize kulometnou palbou, podobně zábavně jako Charrière v Motýlkovi, střílí jednu historku za druhou. Podobně jako v Motýlkovi je celkem jedno kolik z toho je pravda a v kolika věcech se snaží Belfort obhájit, protože se to čte prostě skvěle.
I když minimálně třetina knihy obsahuje pro mě nezajímavé popisy kšeftů, které Belfort vyjednával, pořád v ní zbývá ještě kupa zábavy a jak píše Vikina333, taky zajímavých životních mouder. Jinak doporučuju podobnou knihu http://www.databazeknih.cz/knihy/cityboy-35050, která je zase z pohledu zaměstnance investiční společnosti. Zároveň jsem zvědavý na film, který podle knihy točí M.Scorsese http://www.csfd.cz/film/287147-wolf-of-wall-street-the/zajimavosti/

3 19.01.2013