Margherita_N komentáře u knih

Prý to byl svého času v Americe bestseller. Zajímalo by mě, co lidem připadalo tak čtivého na přízemních starostech milionářky, která tráví dny v osmipokojivém bytě v New Yorku. Manžel je despota, který se chce pouze lepit na úspěšné pokrytce z tzv. lepší společnosti, dětem nedopřejou ani ten výlet na Floridu, kam je pořád zvou rodiče, a místo toho je “vychovávají” před televizí v bytě. To se jeden nemůže divit, že se z toho oba dospělí trochu zcvoknou. :)

2 29.11.2018

Je to řádka šíleností, ale podle mého jsou to do absurdna dotažený důsledky toho, když se o vás nezajímají vlastní rodiče a vy jste odmala hozený do vody. Nemáte hranice, nejste vychovaný. Docela by mě zajímal autorův životopis :-D Ale je to supervtipný, tenhle díl už nejsou jen pubertální sprostý řeči, Nick/Rick se řítí v necelých patnácti do manželství a otcovství, navíc v zahraničí. Jak dokázal autor napasovat tolik zážitků do tři čtvrtě roku, to nechápu. Takovou jízdu by asi nikdo nechtěl zažít :-D

2 29.11.2018

Opráski sleduju na Facebooku léta, mám k nim i dvě trika, tak jsem si konečně taky pořídila tištěnou verzi. Jsou úžasně vtipný, včetně jazykových hříček (a to říkám jako korektor :-)). Trochu mi tam chybí komentáře uživatelů, který tomu na internetu přidávají kolikrát další vtip nebo mi vysvětlí souvislosti, když je to na mě moc pokročilá historie. Ale pořád jsou to starý dobrý Opráski a já na ně nedám dopustit.

6 25.11.2018

Pana Klimeše velmi uznávám. Knihu Partneři a rozchody jsem vyhledala poté, co jsem zhlédla několik hodin přednášek na YouTube, v nichž tohle téma pan doktor rozebírá se studenty vysoké škole. Co já bych si ušetřila nervů, kdybych pana Klimeše a jeho knihu znala dřív. Pro mě se stala základní "příručkou". Většina rozchodů je zbytečných - a tady se dozvíte, jak jim předcházet. Protože v tom spočívá základní změna pohledu na vztah - uvědomit si, že ho chcete zachovat. Trochu deziluze, kterou z toho patrně budete mít, je to, že vztahy nejsou žádná velká romantika - pokud je chcete udržet, je to prostě hodně o přemýšlení a kompromisech. Odměnou vám ale i tak bude hezký pocit z fungujícího vztahu :)
Na spoustu myšlenek z té knihy si vzpomenu denně, a nejen v souvislosti s partnerským vztahem. Přečtěte si to.

3 23.11.2018

Á, třicet let marných bojů... Pokud projev pana Štolla nevyhodíte po první stránce z okna, přečtete si něco velmi ideologického. Neuvěřitelně vyargumentovanou obhajobu politického zřízení z pozic literatury. Každý spisovatel má v ideologickém schématu Ladislava Štolla svou roli - někdo je absolutně dobrý (S. K. Neumann, Jiří Wolker), někdo je úplný vizionář, někdo je zase absolutně špatný (František Halas). Štoll tento plamenný projev přednášel na sjezdu, kde před ním dotyční spisovatelé seděli. Někteří byli nemile překvapeni, když se dozvěděli, co jsou vlastně zač a jak jsou nebezpeční celé společnosti. Pokud se rozhodnete si tenhle referát přečíst, bude vám to připadat šílené a nepochopíte, co to bylo za společnost, v níž byl závazný...

23.11.2018

Jsem sice snad daleko za "prober se, najez se, nechlastej" a smažák by mě dávno z deprese nevytáhl, spíš ji navodil, ale blog autorek sleduju nárazově od jeho začátků někdy před osmi lety a knížka pro mě byla příjemný rozšíření. Je taky vizuálně netradičně zpracovaná, zaujal mě i nápad otisknout v knize reakce čtenářů blogu, který jsou mnohdy dost šílený. Mnohé blogerky prý dneska nelichotivé komentáře mažou, tady jsou vytištěný černý na bílém, čímž hodně vynikne absurdita některých hejtů.

23.11.2018

Neapol mám ráda a těšila jsem se na román z tohohle města. Jenže ono tam o něm nic není, neboť hlavní hrdinové nepřekročí hranice své čtvrti. Jako sociální studie (a patrně do velké míry vlastní svědectví) je to dost zajímavé, život italské chudiny na konci 50. let 20. století zasahují naprosto jiná témata, než v té době rezonovala u nás. A tahle konkrétní společnost se stará především o svoje malé společenství, jednotlivé rodiny si vidí do oken, jejich životy se proplétají prostřednictvím kamarádství, partnerství, manželství, pracovních vztahů... A ač vypravěčka Elena by velmi chtěla nad všemi vynikat, a snaží se to udělat tak, že bude mít nejlepší známky ve škole, pořád chápe, že stojí ve stínu svojí kamarádky Lily, která je vůdkyní přirozenou. Inteligentní dívka, která nedostala kvůli konzervativním rodinným poměrům příležitost studovat, ale je jasné, že se přesto se životem popere a stane se "vůdkyní smečky" v chudé čtvrti, kterou na rozdíl od Eleny vůbec překračovat nechce. Ví, kde je doma. Pro mě je to román z netradičního prostředí, který se čte velmi dobře. Většina postav je něčím nesympatických, ale taky proto působí tak opravdově. U mě je to tak na horší čtyři hvězdičky.

5 23.11.2018

Literárněhistorická studie, která předchází samotným literárním památkám, je brilantní. Představuje činnost slovanských apoštolů Konstantina a Metoděje, včetně toho, jak Konstantin pracoval na hlaholském písmu, pojednává o staroslověnštině jako spisovném jazyce velkomoravském, o významném cyrilometodějském překladu evangeliáře včetně Konstantinovy předmluvy, o překladu ostatních biblických knih a dalším liturgickém díle slovanských apoštolů. Pokud se chcete seznámit s nejstaršími velkomoravskými literárními památkami a poučit se o okolnostech jejich vzniku a tím také o vzdělanosti na Velké Moravě, velmi doporučuji tuto knihu.

2 22.11.2018

Kulhavý poutník je pro Čapka člověk, "který zajisté má někam namířeno, ale napadá trochu na jednu nohu, a tak ovšem není rázným chodcem. Ta nachromlá noha, snad si to někdy v mládí zavinil z vlastní nezbednosti sám, když neprozřetelně lezl někam, kde není dosti jisto a pevno, a odnesl si z toho pak pro života takovouto památku; nebo mu to mohli způsobit jiní (...)." Kulhavému poutníkovi tak zůstává život něco dlužen - a on jemu. Čapek z pohledu kulhavého poutníka popisuje, co na světě viděl, zažil, jak to prožíval - a uvažuje nad tím, že to bylo zároveň příliš mnoho i příliš málo. "Příliš mnoho v tom, co ani nejdravějším životem ani nejdůvtipnějším duchem se neobsáhne, a málo v tom, co by až do dna ukojilo lidskou těkavost a neklid, baživosti a touhy." Přemýšlíte-li občas, odkud se vydáváte a kam, jaký je smysl životních prožitků, jestli jste šťastní, co znamená konec... Tak tady je pár úvah na tohle téma. Citáty jsou převzaté přímo z Kulhavého poutníka.

1 22.11.2018

První samostatná kniha Josefa Čapka, soubor povídek, kde se zamýšlí nad životem a jeho smyslem, podstatou. O štěstí, neštěstí, touze, stáří, utrpení, bolesti... Povídky jsou expresionisticky laděné, plné prožitků a možná ne snadno přístupné pro všechny. "Ta hynoucí tvář je tvá; utrpení ji označilo a na čelo její položilo stín křivd dosud nesplacených" (začátek první povídky Lelio). Jedinečný soubor.

1 22.11.2018

Harry Potter si vyrobil svou vlastní kopii. Byl to skvělý návrat do Bradavic, bylo tam všechno - revoltující mladý Potter s kamarádem, kterého namočí do průšvihu, protože chce zachraňovat životy jiných. Kamarád je to trochu nečekaný, to je pravda, ale je to celá Hermiona - inteligentní kluk, který pochopí, jak se plní úkoly, a mladému Potterovi zachrání kůži. A v důsledku taky zachrání celý svět, ač sláva (tentokrát asi jen v očích rodičů) padne na Albuse Pottera. Všechno při starém, to se mi líbí. Ano, je divné, že by Voldemort jakožto už téměř nečlověk zplodil dítě, ale takhle sporných momentů bylo v celé sérii mnoho - a je to Voldemort, kterej už dokázal jinší kousky. Jinými slovy, Prokleté dítě pro mě není v ničem horší, je to zkrátka další díl, ač napsaný formou scénáře. Ten může působit stroze a suše, ale pokud máte rádi sérii o Harrym Potterovi, máte už stejně svoje představy o jeho světě v hlavě a nepotřebujete je vyvolávat barvitým líčením.

2 20.11.2018

Přispěvatelka do ženských časopisů, odpovědná redaktorka Ženského světa a feministická aktivistka Nováková přišla v roce 1902 se souborem realistických povídek Úlomky žuly. Předcházel jim národopisný průzkum - kniha vyšla s podtitulem Kresby podle skutečnosti z nejvýchodnějších Čech. Autorka zobrazuje život chudých vesnických rodin včetně útrap a napjatých vztahů - vnitřní prožitky tu hrají docela výraznou roli. Nečekejte dobrá, či alespoň smířlivá zakončení povídek. Chudé matce se nedostane důstojného pohřbu, jaký si přála, jiná matka musí v den pohřbu své malé dcery obstarávat domácnost jako jindy a chvilky pro rozloučení s dítětem těžce hledá. Velmi působivý soubor, podle mého skvěle napsaný.

1 20.11.2018

Těžko hodnotit hvězdičkami díla ze 14. století. :-) Každopádně jde o významný soubor. 14. století je pro českou literaturu důležité, protože čeština se stále více rozvíjela jako spisovný jazyk, a česky psaná literatura tak mohla začít srovnávat krok s literaturou latinskou. Tady se se starou českou literaturou můžete seznámit vtipnější formou, prostřednictvím satiry. Poučíte se také o středověkých kompozičních zásadách. Hrabákův úvod je skvělý. Rozhodně doporučuju!

19.11.2018

Byla jsem strašně naměkko. Stáří zblízka mě vždycky, nejen v knihách, hodně zasáhne, a tady byl příběh opravdu dojemně podaný. Prostředí chudé vesničky, pan farář a nádherně přirozené a hluboké starosti lidí, které nemají s dnešními povrchními nic společného...

7 19.11.2018

Pamatuju si, jak mě mrazilo, když jsem tenhle příběh krvavé hraběnky před lety četla. Při popisu toho příšerného nástroje a krutých činů... Děsivá, ale skvělá kniha, kde nechybí příběh velké statečnosti mladých lidí včetně utajené hraběnčiny dcery. A také láska.

7 19.11.2018

Úžasný netradiční průvodce Prahou - koho by napadlo zkoumat divoce rostoucí rostliny, které mnohdy pohltily kdysi pěkně upravená místa. Autoři ukazují, že je škoda tyhle rostliny odbýt jako plevel. Samy o sobě jsou zajímavé, mnohdy neobyčejné, a někdy nás taky upozorní na to, co pohltily, ale na co jsme my sami zapomněli (nebo jsme o tom vůbec nevěděli).

1 19.11.2018

Mám strašně ráda knihu i film. Obojí je vtipný, trochu praštěný - Vejvara je pěkný pometlo, Kondelík je rázný, ale laskavý otec, milující matka umí rodinu pěkně srovnat. Nejvtipnější námluvy, o jakých jsem kdy četla - ten Vejvara si Pepičku za svoje útrapy, které si z velké části způsobil sám, fakt zasloužil. A Kondelík si ho pěkně proklepnul, takže teď musí být spokojen. :-)

8 19.11.2018

Moje srdeční. Šumava se mění neustále - a takovou, jak ji znal Klostermann, si ji dnes už těžko umíme představit. Drsný, ale krásný kraj, kde život obyvatel určovaly přírodní živly, počasí, boje s pytláky... Pro člověka, který přijde zvenčí, je těžké si zvyknout.

9 19.11.2018

Téma matka–děti–válka, ale jinak, než byste čekali (nebo než znáte od Čapka). Přímé, drsné, bez příkras.

1 19.11.2018

Skvěle vykreslený neustálý strach, obrovská nervozita a děsivé rozpadání identity člověka.

1 19.11.2018