trekina komentáře u knih

Také mě zasáhla podstatně více než Na Západní frontě klid. Možná proto, že jsem jí četla někdy na gymplu a že v mě v mých nevinných 16. letech nenapadlo, že po válce pro mnohé ta osobní válka teprve začíná. Kdyby to mělo smysl, dala bych ji jako povinnou četbu všem, kdo shledávají válku romantickou a vidí jen metály a hrdinství.
Každé násilí ať válečné nebo neválečné zanechá nesmazatelnou stopu v charakteru a emocích všech, kdo se stali vykonavateli nebo oběťmi. To by mělo být mementem pro nás všechny.

5 30.01.2019

I pro mě vzpomínka na dětství. Díky ní jsem poznala Shakespeara a myslím, že dodnes mám pořádek v jeho díle. I já bych jí ráda četla dalším generacím, proto se jí snažím znovu koupit. Patří k mým hezkým knižním vzpomínkám. :-)

5 24.01.2019

Vysockij, Okudžava, Bičevská patřili k ikonám ruské básnické a písňové tvorby i interpretace v 60.-80. letech minulého století. Obsahem i formou osobití a nenapodobitelní. Vysockij navíc i jako impozantní herec. Měla jsem štěstí vidět ho v divadle Na Tagance v roli Hamleta. Myslím, že nic silnějšího jsem na divadelní scéně opravdu neviděla. Vysockého nelze minout :-). Jak pravil Martin Dorazín: "Hlas na samé hranici nervového kolapsu, srdce až nad hrdlem a tlapy, které by stejně držely krumpáč i sedmistrunnou kytaru. " Čtu i poslouchám ho již 40 let a ráda.:-)

3 31.01.2019

Jsem ráda, že jsem ji vzala do ruky :-). V dost netolerantním světě je velká úleva číst o tom, že tolerance je nejen možná, ale také obohacující a rozvíjející a konstruktivní. I já si myslím, že nemusím ztratit samu sebe, abych mohla nacházet druhé.

2 24.04.2019

I já měla trochu problém se závěrem a určitě ne kvůli národnosti vrahů:-). Takže se shodnu s rekonem, že to, co mě zaujalo byla problematika migrace, nacionalismu, šovinismu, které už tehdy (tedy dávno před začátkem migrační krize) vyvolávaly těžko zvladatelné sociální napětí.

2 25.02.2019

Když beru do úvahy zodpovědnost k tomu, co píši :-), tak jen na úvod - veškeré mé komentáře jsou pouze subjektivním hodnocením. Nejsem literární kritik (popravdě jsem jím ani nikdy být nechtěla) a užívám si možnost prostě napsat, že za mě "dobrý" :-). Knížka se mi líbila a určitě jí doporučuji na letní čtení :-). Tolik vody, mlhy a deště jsem nikde jinde nezažila :-).

2 25.02.2019

Ke knížce mě přivedla paní Staša Fleischmannová, jejíž maminka s Milenou Jesenskou spolupracovala v časopise Přítomnost a sama Staša se spolu se setrou Olgou často staraly o dceru Mileny Jesenské Janu. S knížkou jsem si zopakovala nejen životní pouť naší avantgardní novinářky, ale také krásná odpoledne s tehdy již 95. letou Stašou.

2 31.01.2019

Chápu rozporuplná hodnocení. Není to zrovna detektivka a není to
knížka, která Vás okamžitě vtáhne do sebe a na konci si řeknete: "No to byl mazec !" :-). I když to v podstatě "mazec" byl :-).Taky jsem s ní trochu zápasila, ale nakonec mě zaujala právě svým pohledem na padesátá léta na západ od železné opony. David Lagercrantz má trochu spletitější způsob vyprávění a čtenář se na něj "musí nebo spíše může naladit":-). Určitě si tuto knížku nechám ve své knihovně a nejen proto, že jsem ji dostala jako dárek od své dcery :-). Je to další příspěvek ke složitým padesátým létům, která nebyla jednoduchá na žádné straně železné opony.

2 29.01.2019

Knížka, která neoslavuje ikonu,ale dává možnost vstřebávat výpovědi těch, kdo s Vysockým žili, tvořili a porovnávat si je s vlastní představou o tomto neuvěřitelném člověku. Jako bonus procvičení slovenštiny :-). Milovníkům Vysockého mohu doporučit.

1 31.01.2019

Moje třetí knížka o Mileně Jesenské a líbila se mi. Možná právě proto, že to byl pohled z třetí strany :-). Spekulovat, proč se jmenuje Ravensbrück, když se tam o něm skoro nepíše, je sice možné, ale nepřipadá mi to tak důležité. Každý z nás má někdy potřebu vytvořit zkratku pro svůj souhrn myšlenek, která je druhým nepochopitelná. Přečetla jsem si Ravensbrück s chutí a znovu zavzpomínala na Stašu a Olu Jílovských, které jsem osobně poznala a které mi příběh Mileny Jesenské vyprávěli očima prvoprepublikových puberťaček. Pro ně byla strašně nespolehlivá a téměř ničemná matka, ale zároveň nesmírně zajímavá vypravěčka. Milena patřila k lidem, které nelze zaškatulkovat a přesně tohle Sem-Sandberg ukázal. Knížku doporučuji přečíst a stejně tak i Vrstvami od Staši Fleischmannové a také Adresát Milena Jesenská od Jany Černé.

15.03.2019